Jan Smigmator: „Kopírovat Franka Sinatru není ani tak náročné, jako spíš nemožné“
Naším dnešním (9. ledna) hostem v pořadu Je jaká je byl swingový zpěvák a moderátor pořadu Dvojky Klub evergreen Jan Smigmator.
Je dosti možné, že slýchával swing a jazz už v době, kdy polehával v matčině lůně. Tyto žánry se totiž v jeho rodině hrávaly už před 17. lednem roku 1986, kdy se narodil v městě Jihlava. „Kdy přesně se ve mě touha sloužit swingu celým svým životem a prací objevila, nevím. Myslím, že to v člověku buď je, nebo není. Ovšem to, že ze swingové cesty nechci uhnout, vím na 100%.“
Dětství
Vedle svých vrstevníků, ale i bratra, který v dětství holdoval skupině Šmoulové, mohl malý Jan Smigmator možná působit trošku exoticky. Ne každý 13letý chlapec totiž poslouchá „šílenou dávku swingové muziky“ a vyhrává dětský festival Baby Sing Jazz. Nepřipadal si zpěvák ve školních letech trošku jako přechytralé dítě? „Myslím si, že ne. Poslouchat jazz tenkrát nebylo žádné zásadní dospělé rozhodnutí. Bylo to prostě tak, že se mi to líbilo a přes to nejel vlak. Nedal jsem si vymluvit, že mě to baví a že mám rád Franka Sinatru, Tonyho Benneta. Spouštěcím mechanismem byl hodně i Laďa Kerndl, který na mě zapůsobil, když přijel s lodí a znovu rozjížděl kariéru tady u nás. Byl jsem nadšený a říkal si, že bych chtěl tohle jednou dělat.“
Frank Sinatra
Zpěvák přiznává, že když v květnu r. 1998 zemřela jazzová legenda Frank Sinatra, byl to pro něj velice hluboký prožitek. „Byl jsem malý kluk, přesto jsem ale věděl, že končí jedna strašně důležitá hudební etapa. Po tvářích mi tekly slzy jako hrachy a říkal jsem si, co se bude dál dít. Věděl jsem ale, že se musím i já přičinit o to, aby tu byl swing navždycky. “ Odkaz amerického zpěváka je nesmrtelný a ve světě je celá řada umělců, kteří se jeho pěveckého projevu stále drží. Daří se to i Janu Smigmatorovi, který ale zároveň přiznává, že „kopírovat Franka Sinatru není ani tak náročné, jako spíš nemožné“. Swing a jazz jsou totiž o životní výpovědi. „Když je člověku 10 let, tak do zpěvu nemůže dávat žádný prožitek. Je maximálně cítit, že k tomu má vztah a že z něj jednoho dne třeba bude dobrý zpěvák.“
Jazzová klišé
Dokonale padnoucí oblek, motýlek, manžetové knoflíky, uhlazený a lehce napomádovaný. To je swing. Jazz si zase spojujeme s oblakem cigaretového kouře a životem zkroušeným zpěvákem. Vypadají takhle ve skutečnosti stereotypy, které nám, ve spojitosti s těmito hudebními žánry, naskočí? „Je to trochu klišé, protože dnes se zvláště jazz dostává na úroveň klasické hudby. Koncerty se hrají v Rudolfinu nebo Smetanově síni Obecního domu, kam jezdí ty největší hvězdy žánru. V zakouřených barech pořád ještě hrají, protože to k tomu patří. Když je v tom tzv. ušpiněnost životem, je to dobře. To všechno, jejich vzlety a pády, můžeme např. slyšet při poslechu Billie Holiday, Elly Fitzgerald nebo Evy Olmerové. Já sám se ale snažím být slušný člověk. Do zakouřeného baru jdu, ale jsem velký nepřítel kouření. Dám si dobré víno, whiskey, ale nejsem rozhodně žádný rebel.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
