Jan Pištěk: Otec měl tendenci radit, ale já to vždycky dělal jinak
V případě Jana Pištěka nepadlo jablko daleko od stromu. Syn kostýmního výtvarníka se svým otcem spolupracoval už na mnoha projektech. Je to věčná otázka: Je pro umělce dobré být synem slavného otce?
„Je to tak půl na půl. Je to výhoda v začátcích, kdy se snažíte něco přiučit, protože rodiče vás podporují. Ale pak se to překlopí a nastane nepříjemná skutečnost, kdy vás veřejnost srovnává. Když to u mě sklouzlo do malování, tak jsme se s otcem hádali. Měl tendenci radit a já to vždycky dělal jinak.“ Revoltující mladík tehdy prohlásil, že bude dělat raději automechanika. Dnes je za výměny názorů rád. „Vstřebal jsem základy řemesla. Otec byl virtuózní malíř a nasadil ty nevyšší parametry.“
Co se od té doby změnilo? Hodně. Dnes spolupracují, i když začátky byly těžké. „Napřed to byly neustálé střety, ale pak otec řekl: Ty budeš dělat tyhle kostýmy a já ty druhé. Přestal mě řešit, dal mi důvěru a já dokázal, že mi může věřit. A uspokojit ho je těžké, protože je velký profesionál.“
Namaloval by někdy jelena v říji? Jak vzpomíná na udílení Oscara jeho otci? Jak důležití jsou v jeho profesi známí a přátelé? Poslechněte si ze záznamu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
