Jan Petránek

Když Jan Petránek (28.12.1931) v mládí studoval Obchodní akademii, nikdy nenašel ten správný vztah k položkám má dáti a dal. Jeho třídní učitel mu tehdy poradil, že by ho pro obchodní sféru bylo škoda, zvlášť když má tak skvělé kompozice a jeho velkou láskou je český jazyk. Jan Petránek na svého třídního učitele Karla Rulíka vzpomíná dodnes a s láskou, on byl totiž asi tím prvním, kdo naznačil, kudy by se měla ubírat cesta mladého maturanta na začátku padesátých let. Přesněji v roce 1951, kdy Jan Petránek začal pracovat v tehdejším Československém rozhlase jako redaktor zpravodajství, komentátor a pozdější zahraniční zpravodaj - nejprve v Indii a později pět let v Sovětském svazu. Spojení Jan Petránek a rozhlas je už dnes tak samozřejmé a nerozdělitelné, jako by se ti dva už spolu narodili. Ostatně kdo ví, jestli Janu Petránkovi rozhlasový mikrofon nevložily sudičky do kolébky coby věno a takyoriginální vklad pro budoucnost. Jisté ale je, že Jan Petránek dostal od svých sudiček jako dárek velký talent bystrého a vnímavého pozorovatele, novináře, který pracuje - a v rozhlase je to zvlášť důležité - nejen s fakty , ale taky s emocí hlasu a prostředí, odkud vysílá. Dokáže být rozšafným vypravěčem, stejně jako věcným přemýšlivým komentátorem. Pokaždé ale cítíte v jeho vystoupení člověka, jeho zájem, erudici, schopnost naslouchat a využít každé příležitosti informovat posluchače, být jako rozhlasový novinář, jako rozhlasák u toho.

Když v létě r. 1969 komentoval Jan Petránek přistání amerických kosmonautů na Měsíci, bylo to jedno z jeho posledních vystoupení v rozhlase. O rok dřív, v srpnu 1968, patřil Jan Petránek mezi novináře, kteří bránili nejen svobodné vysílání rozhlasu, ale zároveň i to málo co ještě zbylo z jarní svodoby toho roku v této zemi. A protože novinář tělem i duší nepřestane být novinářem, ani ve chvíli, kdy nesmí veřejně publikovat, snaží se najít jinou cestu za svými posluchači. A nebo ještě jinak - ti, kteří Jana Petránka znali a měli ho rádi, si našli cestu za ním mezi šansonovou partu, kde vystupoval společně s Ljubou Hermanovou, Rudolfem Pellarem nebo Alenou Havlíčkou a Milanem Jírou. Pro tohle legendární lidské společenství učinkujících i diváků napsal Jan Petránek hezkou řádku textů k šansonům. Jan Faltýnek např. zpíval Petránkova slova: Hrát s čistým štítem bejvá perný, pravidla kdyžjsou samá lež. Figury ty mám vždycky černý a ještě mi soupeř upře věž... Byly to pokaždé, podle definice šansonu Jaroslava Jakoubka, písničky vo něčom... Vedle toho Jan Petránek ještě překládal z angličtiny i ruštiny, pracoval v MITASu jako topič v kotelně, byl signatářem Charty 77 a na konci osmdesátých let se vrátil jako novinář do tehdy ještě samizdatových Lidovek. A to ostatní, to už znají nejlépe posluchači rozhlasu, jedenáct let je Jan Petránek spolupracovníkem Českého rozhlasu najmě a především ČRo2 - stanice Praha. Na Praze odvysílal Ponedělníky, Dobrá jitra, ale i silvestrovské programy , kde nemohl chybět jeho chytrý humor. Mluvím dnes stále o Janu Petránkovi, i když mi on sám nabídl tykání, a tak tak na závěr za všechny kolegy upřímně: Honzo, všechno nejlepší a hodně zdraví k Tvým dnešním devětašedesátým narozeninám.

ČRo 2 - Praha, Dobré jitro, po - pá 7.35