Jan Palach

V dějinách každého národa jsou takové dny, kdy bychom snad měli víc než kdykoli jindy zpozornět, zastavit se a přemýšlet... Bez ohledu na to, zda je to dnešní výročí právě to kulaté a nebo zda si kalendář vybral pro ten letošní rok jeden z těch zbývajících nekulatých devíti let. V Praze před dvatřiceti lety - 19. ledna 1969 zemřel student Jan Palach.

Ticho je písnička, která se v rádiu hraje většinou jednou za rok, ale zato se vzácnou pravidelností. Bohdan Mikolášek ji složil po smrti Jana Palacha a dodnes je to v populární hudbě zřejmě nejcitlivější odraz pocitů a nálady mezi lidmi v druhé polovině ledna r. 1969. Je v té melodii a v textu zakleto něco z duše poetického básníka, něco, o čem se jenom těžko mluví. Mikoláškovo hudební vyznání se totiž stalo nejen dokumentem jednoho z velkých okamžiků v životě našeho národa, ale už sám ten název Ticho - pojmenoval to, co bylo nejčastějším svědkem příštích dnů poté, co na Václavském náměstí vzplála živá pochodeň Jana Palacha. Ticho, to byl výraz úžasu a zaskočeného mlčení, ale Ticho získalo úplně jiný význam v příštích dvaceti letech, kdy se o Palachovi a jeho následovnících mluvilo jen potichu a šeptem. Jak příznačné bylo pro tehdejší dobu hledat odpověď na otázku proč- proč to všechno, proč se to vlastně stalo; namísto odpovědi na dopis a výzvu Jana Palacha, který při svém posledním rozhovoru řekl svým nejbližším: Potřebujeme prostor, abychom mohli žít... S Palachovou smrtí se mi připomínají také slova spisovatele Gilberta Chestertona - Sebevrah je člověk, který pohrdá životem, zatímco mučedník pohrdá smrtí. Oběť Jana Palacha, stejně jako jeho pěti následovníků, z nichž byl nejznámější mladý student střední školy Jan Zajíc - a vlastně všechny oběti ztracených lidských životů ve jménu svobody této země po roce 1948 - to všechno byly důležité milníky na cestě k Listopadu 1989. Palachův spolužák, dnešní kněz dr. Tomáš Halík, pro ten společný tragický osud mladých životů našel jedno výstižné přirovnání: Bylo to zrno pšeničné, které odumřelo sobě, přineslo užitek stonásobný.

Petr Kopta - Bratře Jene

Zvoní hrana, zvoní hrana Hrana hran z ran rozehraná Strašnou žertvou bratra Jana Mistra Jana bez hranice Chlapce Jana bez hranic Jehož tělo nechráníc Kromě duše zhola nic Vzplálo jako létavice Rozmyslně významně Komu zvoní hrana MNĚ

Jaroslav Seifert: Vám, chlapci...

Ladislav Hejdánek: Symbol a skutečnost /ukázka/

ČRo 2 - Praha, Dobré jitro