Jan Němec: Tik, tag
Asi už jste to také zaznamenali: Bob Dylan vydává novou knihu. Jmenuje se Filozofie moderní písně a je to kniha krátkých, často experimentálních esejů. Nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 2016 se opět vydal novým směrem.
Ale já zde nechci mluvit o tom, jak Bob Dylan vnímá píseň, ani jak jeho písně vnímám já. V souvislosti s vydáním knihy mě nejvíc zaujala jedna drobnost. Devět set výtisků vyšlo ve sběratelské edici, která se od zbytku nákladu odlišuje tím, že obsahuje autorův podpis. Vlastnoruční podpis Boba Dylana.
Čtěte také
Znám tu scénu z nakladatelství, kde jsem pracoval. Z tiskárny přijede paleta knih a skladníci donesou pár balíků přímo do redakce. Tam se na výtisky vrhnou grafici, redaktoři a markeťáci, odnášejí si je v zubech ke svým stolům a zkoumají, jestli všechno vyšlo, jak mělo: sazba, ražba, vražda.
O několik dní později se objeví rozcitlivělý autor – buď má pocit, že jde o konec světa, nebo začátek zcela nové éry. Někdo mu rychle udělá bylinkový čaj, aby se uklidnil, a autor pak podepisuje několik desítek svých knih určených přátelům, VIP čtenářům nebo třeba do soutěže. Pokud to sledujete skrze skleněnou stěnu, můžete nabýt dojmu, že psaní je taky pěkná marnost.
Čtěte také
Úplně vidím Boba Dylana, jak takhle nakráčel do centrály nakladatelství Simon & Schuster a jal se podepisovat těch devět set výtisků, aby se mohly prodávat po šesti stech dolarech za kus. Nebo mu je přivezli domů neoznačenou dodávkou a Dylan strávil několik zádumčivých večerů v hradě postaveném uprostřed lobby z Filozofie moderní písně?
Těžko představitelné to zjevně bylo i pro první majitele výtisků sběratelské edice. Začali podpis svého mistra sdílet na sociálních sítích a ukázalo se, že mistr se podepisuje naprosto identicky. Skoro jako by v nakladatelství použili autopen, zařízení pro kopírování podpisů, které využívají například ústavně namáhaní politici. Není v silách jedné lidské ruky podepsat každý týden stovky právních dokumentů, nebylo v silách Boba Dylana podepsat devět set výtisků sběratelské edice Filozofie moderní písně.
Čtěte také
Když se to provalilo, nakladatelství se omluvilo a nabídlo zákazníkům vrácení peněz. No dobře. Celá věc však má ještě jiný rozměr. Proč vlastně tak lpíme na podpisech? Každé uvedení knihy doprovází autogramiáda a lidé si skutečně stoupají do fronty, i když podpis dávno nestvrzuje pravost.
Dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti podpis nepotřebuje, i ten může být technicky reprodukován – jak naposledy ukázal právě případ Dylanovy knihy. Jen pokud se postavíte do fronty na živého autora, vidíte, že se do knihy skutečně vepsal on. Je to jediný kus rukopisu v původním významu toho slova, vše ostatní je dnes textový editor, PDF a moderní tiskařské linky. Tak snad proto.
Čtěte také
Často se dokonce objeví člověk, který chce jenom podpis. Nezajímá ho, co autor píše, přichází se dvěma kartami a žádá o jejich podepsání. Vždycky když se ke mně takový sběratel autogramů přitočí, mám pocit, že se zjevil samotný ďábel, abych signoval prázdnotu. Jeho? Svou? Zatímco velká díla ve skutečnosti nepotřebují podpis, podpisy, které nepotřebují dílo, jsou jen tik, tag, smutný znak doby.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
