Jan Masaryk byl podle Jiřího Strause jednoznačně zavražděn

12. říjen 2010

Jiří Straus, prorektor Policejní akademie ČR v Praze, byl naším dnešním (úterním, 12.10.) hostem pořadu Host do domu.

Jiří Straus se léta zabývá okolnostmi smrti Jana Masaryka. "Z mého pohledu to byla jasná vražda," říká a dodává: "pád byl iniciován vnější silou." Vycházel z dokumentace místa činu z roku 1948, která byla velmi pečlivě provedena. Topografická dokumentace měla všechny náležitosti. Rozměrové charakteristiky byly také zaznamenány. Jako stopa mu velmi pomohla pitevní zpráva, ve které je, jako příčina úmrtí, zaneseno utržení srdce a jater. Dále měl Jan Masaryk po pádu poraněné dolní končetiny a pánev. Neměl poškozenou žádnou horní končetinu. Pokud je tělo jemně vychýleno, dochází k sekundárnímu úderu do hlavy o dlažbu. Ohledal okno a koupelnu, kde došlo k pádu. Zarazilo ho, že si do současnosti nikdo nezměřil základní hodnotu, bez které není možné provést výpočet, tedy výšku pádu. Ta nebyla uvedena ani ve spisovém materiálu.

Na základě těchto již známých veličin, experimentu a znalosti pohybu těla po parabole, dospěl k závěru, že šlo o vraždu. "Šlo o vystrčení dost intenzivní silou jednou, nebo několika osobami. Z mého pohledu se jednalo jednoznačně o působení vnější síly," říká Jan Straus.

Forenzní biomechanika je jedna ze soudních disciplín, na kterou se Jiří Straus specializuje.Velmi často bývá využívána v trestním řízení. Zkoumá pohybové aktivity nejčastěji pachatele v souvislosti s trestným činem. Nejobvyklejším příkladem je biomechanika pádu z výšky. Ze stylu letu a způsobu dopadu oběti může Jiř Straus, se svým týmem, dopočítat mechanismy na začátku pádu. Tedy zda se jednalo o sebevraždu nebo o vraždu.

Dalším podoborem je extremní dynamické zatěžovaní organismu. Zde se sledují síly, které působí na oběti. Jiří Straus se zaměřuje na údery do hlavy a hrudníku. Pokládá si otázky: Kde je tolerance organismu na nárazy? Při jaké síle upadne člověk do bezvědomí?

Jiří Straus

Do třetice identifikuje osoby podle dle bipedální lokomoce (stylu chůze). Pachatel provede přepadení, které je nahráno na videokameru. Nelze ho identifikovat jinak. Jako důkaz může sloužit právě jeho způsob chůze.

Expertízy se provádějí velmi složitě. Ve valné většině případů není možné dělat pokusy na reálných osobách ani dobrovolnících. Nesměji se použít dokonce ani mrtvoly. Využívá tedy modely lidského těla, které co nejvěrněji napodobují lidský organismus. Na nich simuluje jak pády z výšky, tak údery tonfou, baseballovou pálkou a dalšími předměty. Pomocí akcelerometru následně Jiří Straus, se svým týmem, zaznamenává jednotlivé parametry, podle kterých jsou schopni vypočítat, jaké následky každý úder bude mít. Celý experiment se přitom natáčí na rychloběžnou kameru, která pokus snímá na velmi vysoký počet filmových oken.

Pokusy se realizují za přesně daných podmínek. "Nehrajeme žádné scénky z akčních filmů," říká Jiří Straus. Při simulaci pádu z výšky využívá dobrovolníků, kteří skáčí ze skokanského můstku do vody. "Na začátku je poučíme, jaký způsob pádu potřebujeme. Pak zjišťujeme trajektorii těla a dalších segmentů lidského těla. Při mnohonásobném opakováni vyjde optimální křivka, která je definována pro konkřétní typ pádu," říká Jiří Straus.

Prof. Jiří Straus

Zkoumání a vypracování posudku je dlouhý proces, který standardně trvá dva měsíce. "Musíme porovnávat literární podklady a následné experimenty, abychom přesně analyzovali všechny hodnoty. Poté nastává doba, kdy člověk nosí v hlavě celý případ a diskutuje o všech aspektech. Tedy: zda jsme na nic nezapomněli, aby naše rozhodnuti bylo zcela objektivní," dodává Jiří Straus.

Po desetiletí výzkumů je po předložení všech potřebných parametrů schopen přesně označit místo, kam teoreticky dopadne tělo a v jaké poloze bude ležet. Proto ho nijak neznepokojuje časté prohlášení obviněného: "Ona na ten nůž naběhla." Jiří Straus o této časté vymluvě říká: "Dokáži bezpečně rozkódovat a vypočítat, jak velká síla byla použita pro dané bodnutí." Přihlíží se k faktoru, zda byla poškozena jenom kůže, nebo i kost. Pote analyzuje, zda došlo k pasivnímu pohybu. Dokonce se dá i zjistit, jestli pachatel zpevnil ruku a neuhnul. Pro vypracování takového posudku se velmi často využívá vepřová kůže potažená tkaninou.

Často také nastává situace, kdy dojde ke rvačce v hospodě. Nikdo si nic nepamatuje ale poškozený má rozbitou hlavu. Jak takovou situaci vyřešit? Nejdříve se porovnají obě verze výpovědí. Jak obviněného, tak poškozeného. Poté si položíme otázky: Jak je složen kinematický řetězec? Je síla úderu hlavou o podložku adekvátní? Jedná se o uder fackou, nebo pěsti? "Fackou se totiž dá zlomit i kost," říká Jiří Straus a dodává: "poškozený má zpravidla zraněné i jiné části těla. Odřená kolena, lokty a další odřeniny na hlavě. Podle mechanismu pádu poté rozkryjeme, zda se jednalo o spontánní upadnutí, nebo o působení vnější silou."

Experimenty dokázal, že člověk za normálních podmínek nepadá ve vzpřímené poloze, zafungují obranné mechanismy, které jsou reflexivní. Vystrčí ruce vpřed, snaží se nakrčit... I opilý člověk reaguje podvědomými reflexy. K tématu Jiří Straus dodává: "Na úplné otupění by mu muselo být naměřeno alespoň 2.8 ‰ v krvi."

Jiří Straus

Za své dosavadní úspěchy byl J. Straus se svým týmem oceněn před rokem na konferenci forenzních biomechaniků.

Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru s Zuzanou Burešovou ...






Pokud jste nestihli včerejší rozhovor se světoznámým rybářem Jakubem Wágnerem, přečtěte si článek Elen Horálkové: Světoznámý rybář Jakub Vágner vrací úlovky zpět přírodě

Jakub Vágner
autor: Jan Profous
Spustit audio