Jan Kodeš: „Člověk by spíš chtěl uznání od svých lidí“
Naším dnešním (2. listopadu) hostem byl Jan Kodeš, bývalý profesionální český tenista.
Sportovní začátky
V roce 1964 se v Pardubicích ve svých 18 letech stal juniorským mistrem Československa. Zvítězil až na třetí pokus, soutěžil už od svých 16 let. Později byl zařazen do družstva o Galeův pohár. Okolo jeho zařazení do týmu hráčů Davis Cupu ovšem neustále panovaly pochyby. Tradovalo se totiž, že je na takovou soutěž příliš hubený, malý a slabý. “Vždycky jsem toužil hrát Davis Cup. Hodně jsem toho okoukal už jako kluk, když jsem během Davis Cupu na Štvanici sbíral míčky světovým tenisovým esům.“
A jak se jeho sportovní kariéra rýsovala ve svých úplných začátcích? „Víc mě bavil fotbal. Je to kolektivní sport, při kterém je větší legrace. Nakonec jsem to dotáhl do jakéhosi výběru Čech. Tenis mi ale najednou přinesl větší úspěchy a pardubická juniorka rozhodla o tom, že svou fotbalovou kariéru jako dorostenec ukončím. Myslím, že to byla dobrá volba.“
Fed Cup
Každý tenisový fanoušek dobře ví, jak stráví víkend 3. a 4. listopadu 2012. V pražské O2 Areně totiž proběhne finále Fed Cupu, ve kterém se střetnou české a srbské tenistky. Jana Kodeše jsme se proto nemohli nezeptat, jak odhaduje výsledek tohoto souboje. „Utkání doma jsou samozřejmě zavazující. Předpokládá se, že když se hraje na vlastní půdě, tak si hráči sami vyberou povrch. Navíc mají své diváky. Je ale potřeba vždy zůstávat trochu na zemi a uvědomit si, že i soupeř, protože se dostal do finále, je velice kvalitní. Naše děvčata mají dobrý tým a zázemí. Vše nasvědčuje tomu, že by se utkání vyhrát mohlo. Trocha obezřetnosti je ale přesto potřeba.“
Davis Cup
A jak by mohl dopadnou Davis Cup? „Je potřeba si říct, že Španělsko je tým, který v poslední době disponuje 5 až 6 hráči, kteří mohou kdykoliv nastoupit a jsou na mezinárodní úrovni. Mají z čeho vybírat a dojde-li během utkání např. ke zranění, mohou indisponovaného hráče nahradit. Tomáš Berdych a Radek Štěpánek to ale už delší dobu táhnou ve dvou. Jsou na to samozřejmě zvyklí. Nicméně je to pro ně po všechny tři dny Davis Cupu enormní zátěž.“
Nedostatek ocenění od domácích ho trápí
V roce 2011 byl pozván mezi legendy českého sportu. Jana Kodeše to samozřejmě potěšilo, na druhou stranu ho ale mrzí, že když po 17 letech, v roce 1980, skončil v Davis Cupovém týmu a posléze přestal působit i jako kapitán, neozval se mu nikdo z Českého tenisového svazu, aby mu poděkoval. „Dodnes se nestalo, že by někdo z tenisových funkcionářů řekl, že mi děkuje za to, co jsem v tenise vyhrál. Stal jsem se členem americké tenisové Síně slávy a v roce 1988 jsem byl vyznamenán od ITF, to ale mluvíme o oceněních, která přišla ze zahraničí. Člověk by ale spíš chtěl uznání od svých lidí. Dostávám řadu hezkých dopisů a e-mailů od všech fanoušků. Prakticky ale nevím, kde se vzala ta obrovská zášť ze strany stávajícího prezidenta Českého tenisového svazu Iva Kaderky, který řadu z nás, kteří jsme v tenise něco dokázali, občas označí za nepřátele českého tenisu anebo řekne, že dnešním hráčům nepřejeme. Nevidím k tomu důvod a připadá mi to ubohé. Špatně se mi o tom mluví, protože událost, která se stala před pár dny, mě bolela a částečně mě i naštvala. Někteří kolegové říkají, že se dnešní prezident svazu chová jako vynálezce českého tenisu a uznává jenom to, co se událo za jeho působení, zapomíná na historii a chová se ne jako prezident společenské organizace, ale jako majitel své soukromé firmy. Je to strašlivá chyba. U každé významné akce, jako je letos finále Fed Cupu nebo Davis Cupu, by neměli chybět sportovci jako jsou, vedle Martiny Navrátilové, i Renata Tomanová, Mirka Bendlová, Hana Mandlíková, Regina Maršíková, Helena Suková či kapitán Jiří Medonos. Tito lidé by měli být pozváni tenisovým svazem jako osoby, které v minulosti vyhrály zápas. Nebo když jsme hráli finále Davis Cupu ve Stockholmu, kde, kromě mě, hráli ještě Jiří Hřebec, František Pála nebo Vladimír Zedník. O těchto lidech se neřekne slovo a upadají tím do zapomnění. Myslím si, že je to trapné a není to jen ostuda stávajícího prezidenta Iva Kaderky, ale všech funkcionářů, kteří v ČTS působí.“
Chcete např. vědět, jak se Janu Kodešovi hrálo na trávě? Pak si poslechněte záznam rozhovoru (viz „Přehrajte si celý příspěvek“), který s ním vedla Stanislava Lekešová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
