Jan Flaška

Budou zase Vánoce a náměstí v Budějovicích, které po většinu roku slouží jen jako kruhový objezd, se proměnilo v rozkošnou adventní vesničku, kolem níž vede kruhový objezd.

Když v listopadu vyrazíte ráno ven v sandálech, udělá vám mráz z prstů nanuky. To v řeči přírody znamená, že přišel čas přepnout šatník na zimní režim.

Přiznejme si to, dnešní děti už nejsou jako my. Když jsme my byli malí, stačilo nám pár klacků, stará pneumatika a trocha bláta, abychom se zabavili na celé odpoledne.

Jestli lidi něco milují, tak nadávání. Nadávají na počasí. Nadávají na práci. Nadávají na politiku. Nadávají na sousedy. Nadávají na ty, co pořád na něco nadávají.

Přemýšleli jste někdy o tom, kdo vybírá hudbu, co hraje v supermarketech? Mám teorii, že ty playlisty vytváří skupina hudebních teroristů, kteří se živí lidským utrpením.

Pokud jste někdy navštívili galerii nebo muzeum, možná jste si v popiscích všimli jmen autorů výstavy, kurátorů a ředitelů, vysázených maličkými písmenky. Má to svůj důvod.

Přiznám se, že neumím plánovat výlety. Jsem v tomhle ohledu úplně marný. Dokážu zabloudit i na rovném chodníku s GPSkou v ruce. Nevyznám se v takových těch čárkách na mapě.

Když po dlouhé cestě dorazíme se ženou do hotelu a já konečně zahlédnu postel, okamžitě mi zgumovatí nohy a můj mozek se promění v želé.

Půda starého domu je pro děti jako magická země plná tajemství a dobrodružství. Pro nás dospělé je to místo plné pavučin a plesnivých krabic.

Asi se shodneme na tom, že k opravdickým prázdninám patří výlet vlakem jako ke krávě vemeno. Už samotná jízda s výhledem do krajiny je pohlazením na duši.