Jaké to je přicházet postupně o zrak? „Bez zraku vidíte jinak. A líp,“ říká Alena Schutová

Alena Schutová přišla o zrak postupně. Pamatuje si svoji tvář. „Možná je dobře, že se ráno nemusím dívat do zrcadla. Dnes mám zrcadlo ve svých přátelích,“ vtipkuje. Hodně jí toho o člověku řekne prý i hlas nebo podání ruky. „Jak se podá ruka, takový člověk většinou i je,“ tvrdí. „Bez zraku vidíte jinak. A líp.“

I pomáhat nevidomým se musí umět

Odmítá, že by pro ni svět byl více nebezpečný než pro vidomé. „Nesmíte k tomu takhle přistupovat. Když člověk neví, tak se zeptá. Když neumí, tak se naučí. A když se nenaučí, tak si nechá pomoct.“ Upozorňuje ale, že i pomáhat nevidomým je třeba umět.

„Nechte nás dělat to, co zvládneme sami, i když nám to déle trvá. To je to, co my chceme.“ Tohle je ale zrovna v jejím případě trochu obtížné rozlišit. Alena Schutová totiž třeba už v roce 2005 moderovala koncert pro Světlušku. Stála přitom na jevišti vedle Michala Horáčka, Jaroslava Duška nebo Saši Rašilova.

Kavárna POTMĚ učí chápat

„To tenkrát byla moje první spolupráce, protože už jsem za sebou už nějaké to moderování měla.“ O rok později přišla i do projektu Kavárna POTMĚ a jako kavárnici ji můžete potkat ve speciálně upraveném autobusu, ve kterém Nadační fond Světluška vyjíždí do různých regionů.

„Lidi se k nám vracejí. A dokonce přivádějí své známé,“ pochvaluje si. „Mohou si tu vyzkoušet, jak správně pomoct. A taky přijít na to, že jsme úplně normální. Jen spoustu věcí děláme jinak.“ Jako koordinátorka sbírky taky pomáhá s komunikací a hledáním dobrovolníků.

Ája Schutová převádí dětem, jak se chodí s bílou holí a vodícím psem|foto: Nadační fond Českého rozhlasu