Jaká je šance sněhových koulí v pekle?

9. říjen 2011

Natura 2000 je pro mnohého ochranářského biologa i úředníka skoro magické spojení. Hlavním účelem je pomáhat a chránit nejohroženější evropská stanoviště a organismy.

Saproxyličtí brouci jsou vázaní na mrtvé dřevo a velmi významnou složkou biodiverzity. Jejich druhová bohatost a populační hustota nám pomáhají napovědět mnohé především o lesních ekosystémech. Uběhlo ještě málo vody na to, abychom mohli hodnotit, jak je Natura 2000 efektivní. Vstupem do EU jsme se však zavázali k ochraně deseti saproxylických brouků, kteří se vyskytovali či potenciálně nebo reálně vyskytují na našem území.

Prahlec červenoštítý (Phryganophilus ruficollis) je pozůstatkem fauny, která na našem území žila před poslední dobou ledovou. U nás se historicky vyskytoval v Beskydech. Vyvíjí se více let v podkorním substrátu a ve dřevě napadeném houbami.

Zrněnec řádkový (Stephanopachys substriatus) je zástupce fauny vázané na lesní požáry. Vyvíjí se v čerstvém podkorním substrátu. U nás se vyskytoval pravděpodobně pouze na Moravě u Adamova. Nové nálezy těchto druhů by hraničily se zázrakem. Pro tyto dva druhy již je asi pozdě cokoli dělat.

Tesařík obrovský (Cerambyx cerdo). Navzdory druhovému epitetu není naším úplně největším. Má rád duby od obrovských ozdob hrází rybníků po pokroucené houževnatce výslunných strání. Oba dva typy dubů i s tesaříky pořád můžeme najít na jižní Moravě, Třeboňs

Boroš Schneiderův (Boros schneideri) se vyskytuje spíše v lesích boreálního (severského) charakteru. Brouk je to velmi nenápadný a pravděpodobně žije dost usedle. U nás byl nalezen naposledy na konci 19. století na Šumavě. Brouk je v podmínkách Evropy vázán na prosvětlené borové porosty.

Rýhovce pralesního (Rhysodes sulcatus) buď neumíme najít, protože žije extrémně skrytým způsobem, nebo jde o vzácný druh, který se vyskytuje občas na lokalitách, k nimž se ještě neprorubalo komerční lesnictví či úplně nezdivočely. U nás se dnes vyskytuje pouze v Mionší v Beskydech a přežívá v Hlubocké oboře a Bílých Karpatech.

Tesařík alpský (Rosalia alpina) je téměř mystický druh tesaříka, který patří mezi nejkrásnější druhy hmyzu vůbec. U nás je jen jediná stabilnější populace na Bezdězu a v nejbližším okolí. Obývá především komplexy bučin a dokáže létat na dosti velké vzdálenosti. Vyvíjí se hlavně v dřevě kmenů nebo silných větví buků.

Kovařík fialový (Limoniscus violaceus) je brouk, kterého mají sběratelé rádi. Jednak je zajímavě barevný, a pak jde o druh, který žije velmi nenápadně. U nás se o něm ví například v Moravském krasu, Lánech, Hluboké, Podyjí, Soutoku nebo Podkrušnohoří. Kovařík fialový dává přednost vývoji ve velkých přízemních dutinách s více otvory. S čistým svědomím můžeme říci, že pokud se nevrátí pařezení, budeme moci jen sledovat, odkud a jak rychle tento kovařík zmizel.

Páchník hnědý (Osmoderma eremita) je velký, ale nenápadný brouk, který se dostal do povědomí mnoha lidí hlavně díky svému nezaměnitelnému jménu. To také stále častěji zní jako zaklínadlo při kácení stromů ve městech. Páchník je dnes totiž hlavně obyvatelem stromových dutin v intravilánu obcí, v alejích či zámeckých parcích. S tím je také spojen problém s jeho ochranou. Pokud v lese nevychováme mohutné a osluněné stromy, můžeme se spolehnout, že nám kvůli jeho ochraně budou padat na hlavu ve městech.

Tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) mizí z naší krajiny stejně jako veteránské stromy. Ve většině střední Evropy vymírá, ale v jižní Evropě je škůdcem korkových plantáží. Na druhou stranu je znám jako ekosystémový inženýr, neboť svým žírem vyrábí stanoviště pro mnoho dalších ohrožených druhů. Tesařík obrovský vyhledává osluněné stromy s tlustou borkou, zpravidla poškozené – ronící mízu. Přestože patří mezi naše největší brouky, nalézt dospělce není zrovna snadné. Jedním z posledních lesních komplexů, kde se u nás vyskytuje, je Lánská obora na Křivoklátsku.

Samce největšího evropského brouka, roháče obecného (Lucanus cervus), pozná snad každý. Nepřehlédnutelný klenot našich hvozdů patří ještě stále mezi druhy, po kterých nemusíme příliš pátrat. Přesto se vytrácí. Roháč obecný je poměrně mobilní brouk. Samci uletí na jeden zátah víc než kilometr. Vhodným substrátem pro roháče je tlející dubové dřevo větších rozměrů. Dokresluje to třeba výskyt roháčů na pražském Petříně. Hlavním problémem zřejmě je, že v prosvětleném lese obor či městských parků je tepleji než v běžném hustolese. Roháči tedy nejsou zas až tak moc nároční. V zájmu jejich ochrany je třeba pustit do lesa mnohem víc světla (nebo dobytka).

Lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) je jeden ze šťastlivců, kterým se daří. Otázkou zůstává, jak dlouho tomu tak bude. Mezi jeho nejoblíbenější místa patří plantáže rychle rostoucích hybridních topolů, které nikdo neobnovuje, a původní druhy topolů z krajiny kvapně mizí.

Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 10/2011.

autoři: Karel Chobot , Jakub Horák
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Anglický humor, který léčí! A nestárne…

Vladimír Kroc, moderátor

Vladimír Kroc _Doktor v dome

Doktor v domě

Koupit

Populární humoristická kniha ze života mediků, lékařů a jejich pacientů.