Jak vzniká Historie českého zločinu?
Stanice Český rozhlas Dvojka ve spolupráci s Muzeem Policie ČR spustila unikátní projekt Historie české zločinu, který mapuje ty nejzajímavější případy od vzniku republiky až do současnosti. Díky autorce seriálu Bronislavě Janečkové se tak seznámíte i s detaily, které měly být před veřejností utajeny.
Jde o neskutečné setkání vrahů, podvodníků a zlodějů společně s obětmi, okradenými a poškozenými… Kasař František Koudela přichází ve dvou podobách: před plastickou operací tváře a po ní. Nepoznala ho prý ani vlastní manželka. A stojí sebevědomě u své profesionálně rozpárané „káči“.
O kus dál Hubert Pilčík, jeden z největších masových vrahů v československé historii. Bestie. Ne člověk. Protože normální člověk by nemučil na vlastnoručně vyrobeném zařízení malé holky a nevraždil lidi, kteří utíkali přes hranice před komunistickým terorem.
Jsou tu celé bandy falzifikátorů peněz a cenných dokumentů a další stovky kriminálníků nejrůznějšího druhu. Všechny je hlídá vycpaný vlčák Arco zastřelený při dopadení vraha Kondra. Chlup z jeho kožichu prý přináší policajtům štěstí. Není divu, že je už lehce opelichaný…
Přísně tajné
Právě tady, v expozici Muzea Policie ČR, vznikl první nápad na cyklus Historie českého zločinu a uzrál po setkání s Radkem Galašem, vedoucím správy sbírek. Příběhy plné kriminálníků a policajtů vypráví, jako by je sám zažil. Natolik silné jsou dokumenty, které běžný návštěvník muzea neuvidí, protože jsou uschovány v archivu.
Protokoly, zápisy soudních přelíčení, rozsudky i odborně zpracované články. I po letech vydávají mnohé z těch protokolů dosud neznámá fakta, někdy i ta, která měla být před veřejností utajena. „To by se mělo natočit,“ říkám Radku Galašovi a reakcí je souhlasné pokývání hlavou.
Pocta policistům
Je to zvláštní moment, kdy jste na začátku nápadu a začnou se řetězit představy, jak by se to dalo udělat. Pořad. Ne jeden pořad, ale cyklus. Pocta policistům, kteří často zůstali na rozdíl od slavných kriminálníků zapomenuti.
Kasař František Koudela je pojem, ale málokdo už zná jména detektivů Traxlera a Budila, kteří mu byli v patách. V lihu uchovaná hlava vraha Pilčíka je dodnes děsivým exponátem v Ústavu soudního lékařství v Plzni. Jeho postava byla inspirací k filmovému zpracování, ale o detektivovi Janu Znamenáčkovi, který ho v roce 1951 dopadl, už skoro nikdo nic neví.
Detektivka s odborným komentářem
Výprava napříč československým zločinem je navíc unikátním svědectvím doby. A pak, kdo by neměl rád detektivky? Jen přemýšlím, jak může vypadat taková dokumentárně zpracovaná detektivka. A taky zatím nevím, jestli jsou skutečné detektivní příběhy také tak strhující a napínavé.
Zkouším nahlížet do některých spisů v muzeu a brzy si odpovídám: jsou. A jak to my rozhlasáci míváme, už v představě slyším čtené... Na rozdíl od detektivek, které vznikly ve v hlavě spisovatelů a scénáristů, tady dobro vždycky nad zlem nevítězí a zdaleka ne všichni pachatelé jsou dopadeni.
Dobro vždycky nezvítězí
To mám zjistit i mnohem později, kdy už budu mít za sebou 12 napsaných dílů. Většina pachatelů totiž na lavici obžalovaných neusedla. Buď se vrah odpravil sám při vědomí toho, co ho čeká. Nebo prostě unikl. A někdy zasáhly dějinné události.
Došlo dokonce i k tomu, kdy sami policisté v 80. letech znemožnili uzavření případu poštovní loupeže při které zahynul jeden jejich kolega. Tohle jsou fakta, která až po desítkách let zjišťují pracovníci muzea z tisíců dokumentů k případu. Projekt Historie českého zločinu je ale poctou těm poctivým a často zapomenutým policistům.
Téměř jako rozhlasová hra
Připravuje se 40 dílů, které se u nás odehrály v průběhu 20. století. Na pořadech spolupracují buď bývalí kriminalisté, nebo policejní historikové. Žánrově mají blíž k dramatizaci. Příběhy rozehrané herci jsou pak průběžně komentovány odbornými spoluautory. Vznikají první náčrty scénáře.
Když je dostanou režiséři, chytají se za hlavu a konstatují: „Vždyť to je jako rozhlasová hra! To se nedá natočit v pár studiích… Třeba tady v tom 11. dílu je tolik zvuků: helikoptéra vně i uvnitř, psí štěkot, vrčení, střelba, detonační rány, prostředí vesnice… To se musí všechno točit v plenéru!“ stěžuje si režisér Dimitrij Dudík.
„Je to případ držení rukojmí. To se nedá odehrát v tichu studia,“ argumentuji. Ale slevuji a snažím se psát úsporněji a nechávám se přesvědčit, že to bude i přehlednější. Zvykáme si. Všichni v tomhle týmu.
Zvuk doby
S režisérem ozvučení Petrem Šplíchalem připravujeme znělku a předěly a hledáme správnou zvukovou atmosféru ulic a nádraží. Tu z 30. let, jindy z let 50. Režiséři Vít Vencl a Dimitrij Dudík obsazují herce, hledají a hlídají přesné „posazení“ role, kdy se tentýž herec během hodiny musí ve studiu z role vraha v jednom díle vžít do role policajta v díle třetím.
Ale při tom fofru, kdy si osaháváme tento netradiční žánr, zjišťuji, že nás v rozhlase i naše odborné spolupracovníky tahle práce těší. A po prvním prezentačním poslechu máme naději, že je „našlápnuto“. Že by seriál Historie českého zločinu mohl v průběhu tohoto roku těšit i posluchače.
Historii českého zločinu poslouchejte v premiéře na stanici Český rozhlas Dvojka každou středu od 18:30. V repríze každou středu od 20:00 na stanici Plus. Doprovodné fotografie ke konkrétním případům, další stopy, výňatky ze spisů najdete po odvysílání vždy i na webu projektu.
