Jak to vidí Vladimír Beneš - 31. května

Své dotazy pište na mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Prof. Vladimír Beneš je členem četných domácích i zahraničních neurochirurgických společností. Mezi jeho zájmy patří kultura, entomologie, cestování tenis a lyžování.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve studiu usedl profesor Vladimír Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice, Vojenské fakultní nemocnice Praha, prezident Evropské asociace neurochirugických společností, dobrý den. Já vás vítám.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, když jsme slyšeli vlastně oslavy devadesátin Českého rozhlasu, které pořád slavíme, tak vy budete mít jednu soukromou oslavu, jestli to mohu prozradit.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
No jo, to je maminka, to jsem hrozně rád, že jste na to narazila,protože já té příležitosti mohu využít a pogratulovat jí k jejím 90., které budou 4. června. děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Všechno nejlepší. Pane profesore, vy máte za sebou přednášky v Kazachstánu, odkud jste se vrátil pro neurochirurgii z regionu Střední Asie, pokud se nepletu. S jakým zájmem jste se tam setkali nebo setkali kolegové?

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
To bylo velmi zajímavé, oni si nás jako asociaci víceméně objednali, nebo požádali nás, abychom jim udělali podobný kurz, jako děláme tady pro evropské země a vzhledem k tomu, že Kazachstán má ohromné území i v Evropě, tak se přihlásili za členy, samozřejmě, že jsme je přijali a ten kurz jsme jim tam uspořádali. Oni tam nalákali všechny ty ostatní státy, bylo tam i pár lidí z Ruska, bylo tam pár Číňanů a kolem 200 frekventantů. A my jsme vyučovali to, co vyučujeme tady Evropany normálně. Jednak je tam přeci jen jazyková bariéra, takže já jsem se uchýlil k tomu, že jsem přednášel i ty diskusní skupiny jsem zkoušel v ruštině, takže ona to nebyla moc ruština, ale naštěstí rozuměli. A druhá věc je ta, že oni mají všechno vybavení, protože ta země je neuvěřitelně bohatá zásluhou ropy, takže oni mají to, co máme my, co je kdekoliv jinde ve světě také, ale oni jsou jenom jakoby takoví uživatelé nebo takoví technici. Ti lidé neumí uvažovat v takových těch klinických kategoriích, ten pacient je tam pořád ještě, ten který přichází, oni ten nádor umí najít, oni ho umí docela hezky vyndat, to není takový problém, ale dál jako nad tím nepřemýšlí. Oni mají prostě takovou tu psychologickou bariéru té masy toho orientu, kde ten jedinec nemá žádnou velkou cenu a kde není nic toho podstatného, takže oni opravdu jsou prostě takoví řemeslní. Řekl bych dvacet let za námi v mentalitě ale ne ve vybavení. Ale jsou to hrozně hodní lidé. Jsou svým způsobem i vcelku chytří, mají to jakoby načtený. Byla s nimi zábava. Bylo to úplně něco jinýho, než jsme zvyklí, takže tam ten rozdíl je markantní a dramatický, ale když to člověk vezme ve své podstatě, tak ono i tak se dá ten obor provozovat. A pak mají jednu věc, kterou jim docela závidím. Oni to mají velmi hezky centralizovaný. Ten systém prostě takové té,že to jde po ty vyšší až vyšší celky až na to špičkové pracoviště, ten je tam zachován, to co u nás zcela jako ignoruje a tváříme se, že všichni můžeme a děláme všechno a že jsme všichni na stejné úrovni, tak to tam není, tam prostě opravdu to funguje v určité hierarchizaci a v té určité takové té návaznosti od té nejjednodušší až po tu složitější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To nebyla vaše první návštěva Kazachstánu, jaká je tedy úroveň zdravotní péče a její dostupnost, o které se u nás hodně hovoří?

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Tam je to překvapivě velmi dobré. Po těch menších městech ta péče asi není až tak úplně kvalitní, protože já jsem tam loni vyjel na chviličku i mimo tu Alma Atu, Astanu, které jsou největší a tam to vypadalo jako před 20 lety. Ale té péče se tam každý domůže, každý dostane. Samozřejmě, že tam nemají čtvrt hodiny jako u nás dojezd sanitky, protože ty vzdálenosti jsou několikanásobně větší než u nás, ale nakonec ten pacient, i když to trvá dlouho, tak se dostane až na to špičkové pracoviště v té Astaně, kde je to excelentní, až na to, že je to takové technicistní a není to to klinické, takže nakonec se jim ty péče kvalitní dostane v každém případě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzpomínám si, jednou jste tady, když jsme se bavili o Kazachstánu, hovořil o tom, že jsou všude billboardy: Potřebujete lékařskou péči. Je to tam ještě?

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
To tam ještě je, do Německa a do Izraele. To jsou cestovky medicínské, které prostě opravdu shání pacienty a vozí je do toho Izraele a do Německa a svým způsobem, když vidí člověk, jak je ta země veliká, že de facto jen to jedno, dvě centra jsou špičková, třeba v tom našem, tak to i chápu. A peněz oni mají hodně. Trošku jinak to vypadá v těch ostatních zemích, tam ten Uzbekistán, Tádžikistán, tak tam pravděpodobně je to podobný jako za Sovětského svazu, protože ti nemají peníze, tam není ropa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naše vláda přijala návrh ministra zdravotnictví Leoše Hegera, který k 1. lednu příštího roku počítá se sloučením některých zdravotnických zařízení. Na začátku by se mělo ušetřit minimálně 60 milionů korun. Je to dobrá zpráva, pane profesore?

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Já myslím, že je to pro veřejnost lhostejná zpráva a pokud nějaké zdravotnické zařízení velikosti typu, já nevím Bulovka, Thomayerovka nebo Všeobecná fakultní ušetří 60 milionů korun, tak to jsou sice hezké velké peníze, ale ty instituce mají rozpočet kolem tří miliard, takže to ušetřit na těchto třech nebo dejme tomu na nějakém takovémhle sloučení tyhle peníze je pěkné, ale není to nic, co by hrálo nějakou markantní roli. Navíc to slučování, já jsem to viděl třeba v Berlíně. Kamarád vedl v Berlíně všechna neurochirurgická pracoviště, která v tom městě jsou, nebo ty univerzitní. A ono jeden den být v jedné nemocnici, druhý den v druhé nikdy to není stejné. Na několika místech jsem to zažil po cizině a nikde to nefungovalo moc dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím důvodem slučování má být efektivita právě těch provozů.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
On se vždycky najde nějaký důvod pro vymyšlení nějaké ptákoviny. Já si nedovedu přestavit, jak by dvě nemocnice typu, já nevím, co chce sloučit, to se přiznám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Například Endokrinologický ústav a pražský IKEM, pokud se nepletu.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Tak jestliže mají k sobě blízko a vím, že třeba Endokrinologický ústav na Národní třídě vůbec na Národní třídě, výzkumný ústav na Champs Elyseé jsem nikde žádný neviděl a na Pikadeli také ne, tak to je asi hloupost, ale budiž, je tam již historicky. Je je to pár kilometrů do toho IKEM. Ale na druhou stranu jejich hlavní zájem je, pokud vím diabetes, štítná žláza a IKEM má stejné podobné programy, takže tam to má určitou logiku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zastavme se u vážného neurologického onemocnění mozku a míchy - roztroušené sklerózy. V Česku jí trpí 19 tisíc lidí. Roztroušená skleróza je bohužel nevyléčitelná, nicméně včasná léčba může zbrzdit její vývoj a oddálit invaliditu. Jaké jsou možnosti, pane profesore, současné neurochirurgie a možná i konkrétně v tomto případě.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Roztroušená skleróza je v neurochirurgii de facto pouze otázkou diferenciální diagnózy, protože i některé ty plaky, to co tvoří ta roztroušená skleróza v mozku, tak na magnetické rezonanci mohou imponovat jako nádor. Takže se člověk může splést a chtít vzít biopsii nebo něco, to je veškeré všechno, co my máme společného s roztroušenou sklerózou. My ji prostě musíme vyloučit, abychom věděli, že ten pacient není náš. To je výsostné neurologické onemocnění, které opravdu patří zcela se vším neurologům tak jako nám patří ty mozkové národy, takže je to samozřejmě nemoc, o které víme, nemoc se kterou se setkáváme, ale je to nemoc, s kterou my sami neděláme nic, protože u nás je velmi pěkná síť těch center pro roztroušenou sklerózu při velkých neurologických pracovištích. Já mám pocit,že za tím vším stojí paní profesorka Havrdová, která je takový náš guru roztroušené sklerózy a postupně víceméně ta léčba je relativně velmi informovaná. Tuším, že se dává nějak kortikoidů, to přesně nevím a je faktem, že oni to umí velmi pěkně zpomalit a zabrzdit ty většiny nemocných.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybychom se vrátili tedy k těm možnostem současné neurochirurgie, vy se mimochodem nad tím zamýšlíte ve své nové knize Cesta do středu mozku.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
To je takový kaleidoskop vzpomínek, rozhovorů tady i od vás vlastně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jak je vidíte ty možnosti té současné neurochirurgie.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Jako oboru obecně. Jéje, to je tam vlastně také jedna úvaha. Tam jsem se pokusil odhadnout, jak bude obor vypadat za 10 let a jak bude vypadat za 50 let. Jak bude vypadat za 50 let, to si vůbec netroufnu odhadnout, protože dílo jde tak rychle a tak skokově a překotně dopředu, že to je časové období, které opravdu už se vymyká mé představě, protože dovedl si člověk před 30 lety přestavit internet nebo něco, ne, takže jak bude vypadat za 10 let, budeme určitě méně operovat, protože samozřejmě, že hledáme šetrnější cesty. Operace dodnes je v každém případě léčba nejefektivnější, nejrychlejší, ve většině případů i nejbezpečnější, ale postupně se tohle to bude měnit, protože přinejmenším tlak veřejnosti, přinejmenším i veškerý vývoj kde k tomu, aby to bylo co nejšetrnější a jako takové ty otevřené postupy, kromě toho je ta díra do hlavy nebo laparotomie, otevřít břicho, tak z toho už jsou takové skoro sprosté výrazy a už se o tom moc nemluví a jsou to všechno ty mini invazivní techniky. A ty mini invazivní techniky, když se to tak vezme, tak svým způsobem je to jen o tom přístupu, alespoň v našem. Není to ještě o tom vlastním léčení té nemoci třeba odstranění toho nádoru. A když se dostane o ten stupeň dál, tak samozřejmě že to půjde přes tyhle ty co nejšetrnější nejmenší postupy, bude to od toho, kdy my něco destruujeme. Kupříkladu dnes u epilepsie, nezvladatelné, odstraňujeme část mozku, která je zodpovědná za ty záchvaty s tím, že ten mozek opticky vypadá úplně normálně a člověku je to nepříjemné odstraňovat de facto zdravě vypadající mozek, ale samozřejmě, že se objevují různé stimulační techniky, kdy my neodstraňujeme, ale nahrazujeme, takže už jsme zkoušeli stimulátory, podobně jako jsou kardiostimulátory, právě u epileptiků na epileptické záchvaty, že ten mozek neodstraníme, ale že budeme modulovat jeho činnost, takže to je určitě taková cesta do budoucna, ať už to bude třeba parkinsonské onemocnění, ať už to budou poruchy nálady nějaké agresivní psychopaty takhle zklidňovat. Tam bych do určité míry nějakou část maličkou psychochirurgie přijal. Jsou pokusy, kdy se používají stimulátory v hlubokých struktur na obezitu. Zatím to moc nefunguje, protože když se dá 49 herzů, tak opět se tloustne, když se dá 51, tak hubne. Takže to není tak snadné. Používá se to u depresí, kupříkladu, ale jsou to afektivní onemocnění, všechno tohle to ten mozek lze modulovat, takže tam ta cesta určitě půjde. Nadále nepochybně budeme se pohybovat víc a víc v takových těch endovaskulárních oblastech, to je také rekonstrukce, ať už to budou třeba výdutě nebo zúžení tepen, ischemie mozku a podobně, to jsou nesmírně šetrné techniky, které de facto rekonstruují normální cévní řečiště mozku, takže tam půjdeme také určitě se rozvíjet. Kam půjde třeba onko-neurochirurgie, to je otázka, může přijít nějaký zlomový objev v genetice, který dokáže ty nádory z těch operačních stolů de facto odstranit, což v případě třeba těch gliových nádorů by člověk až vítal, protože tam ta naše potence chirurgická je velmi omezená, protože máme co dělat se systémovým onemocněním celého mozku a nikolivě jenom s tím vlastním nádorem a tím se ty naše nádory liší od toho ostatního, takže ten vývoj za těch 10 let bude dramatický, bude šetrnější, budeme operovat méně, budeme operovat efektivněji a spíš budeme rekonstruovat funkce, tím nemyslí nějaké kmenové buňky nebo rekonstruovat cévy míchy, to je ještě daleko, ale budeme schopni modulovat jeho funkci a budeme pravděpodobně pro pacienty mnohem bezpečnější. Pro nás chirurgy to nebude tak vzrušující, ale bude to zajímavé nepochybně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se, pane profesore, Beneši, podíváte zpátky, možná na začátek vaší kariéry, a podíváte se na ten vývoj neurochirurgie.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Obrovský, obrovský. Nás zajímají už svým způsobem jiné věci. Já už jsem to opakovaně někdy říkal, jenom v kostce. Ten můj táta, když začínal s neurochirurgií po válce. Pro ně hlavní otázka byla, jestli přežije nebo nepřežije a svým způsobem ten stav toho přežití nebyl až tak hlavní, prostě pacient přežil. Pro nás v současné době je otázka nejen jestli přežije, ale v jaké kvalitě toho života přežije. Jestli nebude mít nějaký velký neurologický výpad, jestli bude hýbat všemi končetinami, jestli bude mluvit, jestli bude rozumět mluvenému. Prostě takový ten neurologický nález, samozřejmě, pokud je tam těžší poškození, tak my to dáme jako nepříznivý výsledek a spočteme to společně s těmi co zemřeli, ale pro mého syna a už i pro nás to začíná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ten je ročník 1979.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Ano, tak pro ty to bude ještě daleko detailnější, protože už s tím začínám, že se hodnotí takové ty neuropsychologické funkce, že nás zajímá, jak se pacient zařadí zpátky do rodiny, jestli a jak je schopen pracovat, protože je rozdíl, když já odoperuji zahradníka a on pak dělá zahradníka a když odoperuji univerzitního profesora a on pak dělá zahradníka, tam člověk ten rozdíl jasně vidí. Takže my už se dostáváme k těmhle těm opravdu detailním neuropsychologickým funkcím a ty se snažíme uchránit nebo alespoň nepoškodit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdravotní pojišťovny v Česku začnou poprvé na podzim odesílat své klienty s výzvou, aby se dostavili na kontrolní vyšetření tlustého střeva, prsou a děložního čípku,to je novinka, která má potrvat dva roky a má pomoci odhalit nejčastější nádorová onemocnění v naší populaci co o tom soudíte, souhlasně pokyvujete hlavou.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
V každém případě, v každém případě, protože prevence je za prvé nejefektivnější, a za druhé nejlacinější. Takže to je krok zcela správným směrem a přesně to, co je potřeba. Takže jestliže někdo bude vykřikovat, že kdo bude platit ta vyšetření, tak to je směšný, protože jeden pacient s rozběhlým nádorem pravděpodobně by stál tolik, kolik já řeknu, tisíc preventivních vyšetření. Tam takovéhle poměry budou. A hlavně efektivita toho, když se zachytí nádory tohoto typu v časném stadiu je ohromná. Já vám řeknu, to je celý můj obor je ve skutečnosti preventivní. Protože tím, že se centrální nervový systém neregeneruje, tak my, když dostaneme pacienta, který už je ochrnutý, tak obvykle ochrnutý zůstane, takže my máme radši, když k nám přijde, pacient, o které se na tu nemoc přišlo náhodou. Bouchl se do hlavy, někde udělají CT, aby vyloučili krvácení a najdou němý nádor. Když se k nám dostane pacient, který je ještě zdravý, nemá žádný neurologický výpad, tak má nejlepší šanci, aby takhle zase odešel. Takže mi víceméně fungujeme jakoby v takové té preventivní sféře, že vyndáváme nádor, dokud ještě tomu pacientovi nic nedělá. A obecně prevence samozřejmě je to nejefektivnější, co může být. Má jeden ohromný háček, ta populace musí spolupracovat a na to u nás není populace vychovaná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohou právě tato nová výzva přispět k tomu?

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Kéž by, ale pokud vím, tak většina těchhle těch výzev, ať už se to týkalo toho či onoho, tady u nás byla, jak jsme třeba propagovali Evropskou unii, když jsme měli předsednictví, tak jsme támhle propagovali, co já vím, tak u nás nějak ty kampaně, bezpečnost na silnicích, tak nějak ty kampaně trošku selhávají, takže mám trošku strach, aby to nefungovalo a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nedávno diskusi vyvolala hollywoodská hvězda Angelina Jolie, která si preventivně nechala odoperovat oba prsy. Lékaři jí totiž předpověděli 87% pravděpodobnost, že jednou onemocní rakovinou prsu a to kvůli dědičné genetické mutaci, která pravděpodobnost výskytu nádoru razantně zvyšuje. Jak vy se na to díváte?

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Já nemohu hodnotit Angelinu Jolie jako individuum, asi si tak trošku myslím, že to měla udělat potichu, ale to je nepochybně osoba, která naopak žije přesně z opaku než z věcí dělání potichu. Logiku, jestli to sedí a ono se to prostě opravdu z těch genetických vyšetření dá takhle odhadnout, tak by ten její postup měl. Ale představte si, že ona tímhle tím nakazí desetitisíce žen, které nemají tuto mutaci, které mohou mít nebo jsou ohroženy karcinomem prstu jiné genetické stavby. A teď budou bažit po tom, aby se víceméně /nesrozumitelné/ podobně jako ta Angelina Jolie, tak mi to připadá jako tyhle věci ano, ale toto jsou věci, které patří do intimní sféry každé té ženy, do intimní sféry každé té rodiny, takže pokud něco takového, tak samozřejmě, ale nepatří to na veřejnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle lékařky Katariny Petrákové z Masarykova onkologického ústavu v Brně zhruba třetina žen, které mají tak vysoké riziko výskytu rakoviny jako u Angeliny Jolie, dobrovolně podstoupí preventivní operaci.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Ta operace má být mastektomie a následná rekonstrukce prsu nebo ta operace má být taková,že se hledá určitá část té žlázy, která se potom bude. Já o tom tolik nevím, abych mohl uvažovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozhodující je ta diagnóza.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Rozhodující je ta diagnóza, jak by třeba Angelina Jolie postupovala, kdyby měla genetickou stavbu na mozkový nádor. Tak přijde a bude chtít mozek pryč? Jako já ji chápu, já to chápu. Jestliže to se opravdu dá určit, že to riziko je takhle veliké a i chápu ten její postup, musel jí ho samozřejmě někdo doporučit a má to i svou logiku tomu takto předejít. Mně u toho je svým způsobem nesympatické to zveřejnění toho a obvykle to, že to vychází v takových těch jak se dozvídáme o těch lidech, co nic jiného nedělají, než že vystopují bulvár. A ty lidi, co toto čtou, tak ty samozřejmě tomuhle budou věřit a teď si budou myslet, že všechny karcinomy prsu se mají takhle řešit. Je plno karcinomů prsu, které mají genetickou stavbu, že nevyžadují de facto žádnou léčbu po prosté resekci. Málo už se dělají ty mastektomie celé, že už se vyndá jen ten nádor nebo se dělají takové ty kvadrantové resekce, takže ty ženy nejsou nijak ani zohavovány, takže já si myslím, že udělat tomu takovou bulvární reklamu, tam vidím tu chybu. Jinak v pohodě, to je její věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na dnešní den, pane profesore, připadá světový den bez tabáku.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
A bez tabáku to bude těžký.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pročpak?

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Já kouřím, takže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Opravdu?

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
To víte, že jo. Tento den já budu ignorovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to mě bude zajímat o to víc váš názor na návrh ministra zdravotnictví na úplný zákaz kouření v restauracích a na vysokých školách.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
A proč zrovna vysoké školy? Na devítiletkách to dovolí pan ministr, v mateřské škole dovolí, když bere vysoké školy?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vůbec na veřejném prostranství. Ten návrh narazil u ministrů ODS. Ten říkal, že učitelé budou prý chodit před školu.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
No samozřejmě, já nevím, já mám pocit, ono to je obecnější, budiž, fajn, když sedím někde, kde společnost nekouří, tak taky kouřit nebudu, nebo půjdu ven. To tolik jako člověk slušnosti v sobě má. Ale připadá mi, že různých zákazů a nařízení obecně je v tomto světě čím dál tím nějak víc. Že se pořád někdo stará o mé blaho. Já bych si s dovolením rád své blaho zařizoval sám a nepotřebuji k tomu nějaké úředníky nebo nějaké nařízení, nebo nějaký zákazy, co smím a co nesmím. Já jsem vcelku už dost dospělý, já jsem vcelku i dost zodpovědný, jinak bych ani nemohl dělat to co dělám a tak bych si rád tedy opravdu rozhodoval konečně aspoň na sklonku života sám za sebe. 40 let se o mě starali komunisti a vlastnili mě od A do Z a říkali mi, co mám dělat a co je špatně, co je dobře. Pak jsme se jich konečně zbavili a zase se objevila určitá skupina lidí, která se mi o to blaho stará a která ví, co je pro mě lepší. Já bych nechtěl být sprostý a poslat je někam. Ale proč tohle to je potřeba. Nechápu. To je přeci zbytečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nechal byste to na rozhodování jednotlivce.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Bude-li zákaz kouřit v restauracích, fajn, budu to respektovat, ale co přijde dál zatím? Zatím přijde zase nějaký další zákaz, zatím přijdou potom kontroly domů, protože mi zakážou kouřit třeba v obýváku. My nekouříme doma, my chodíme na balkon, když se jde zakouřit, ale to je jen další krok, a další krok musíme dostat zákoně do Orwella, do 1984, sehnat si nějakého velkého bratra, který nám bude chodit domů a kontrolovat. Nesmíme pracovat víc než 8 hodin denně. Fajn, budou chodit za mnou domů a kontrolovat, jestli nemám puštěný počítač s odbornýma věcma? Jestli náhodou nedopisuji takovýhle věci. K tomu musí dojít. Zákonitě k tomu směřuje Evropská unie a bohužel my tomu podléháme a nějak není síly, moci, abychom si řekli vždyť snad můžeme být zodpovědni každý sám za sebe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď nevím, jestli otevřít další téma, protože ministerstvo zdravotnictví chystá také plán na boj s alkoholismem.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
To jsem včera zahlédl v televizi, to je zase další pitomost pro bohaté.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč to považujete za hloupost?

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Jako říct, že alkoholikem je člověk, který si dá za den dvě piva, jak to včera zaznělo v té televizi nebo že je začínajícím alkoholikem, to je podle mě už trošku příliš, protože v této zemi se pilo pivo snad od té doby, co jsem přišel ten praotec na Říp a oni mu nakukali, že v tý rovině je to mlíko s tím strdím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale asi nejde o tu jednu skleničku.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Ono tohoto tam včera o moc víc nebylo, to byly tuším 4 deci vína pro ženskou, že už je nebezpečný. Já víno nepiju vůbec, takže nevím, jestli 4 deci vína je moc. A pivo si občas dám, ale jestli dvě nebo tři piva jsou známkou alkoholismu, no tak potom samozřejmě můžu za alkoholika počínajícího prohlásit v této zemi prakticky každého, a kam to vede? Vede to k tomu, že já ho mohu léčit, jsem-li adiktologem. Vede to k tomu, že potom budu chtít na to jeho léčení nějaké peníze. Samozřejmě, že pak to budu chtít zařadit do bodového systému pojišťovny a samozřejmě, že na to budu chtít vybírat peníze z veřejného zdravotního pojištění. Já proti tomu nic nemám. Ať si to dělají, já ta kritéria neznám, nestanovuje. Ale přeci jen jako jednot dvě piva, to mi připadá trošku už jako až se starají opravdu o ty alkoholiky, vždyť jich máme dost. Já myslím, že jich nemáme nedostatek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já myslím, že o ty právě jde. No, právě. To je ten problém.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Ale já proti těm adiktologům také nic nemám. Já si myslím, že daleko víc, protože alkohol u nás je problém, ale že tady máme jiné adikce, které jsou také velkým probléme, dobře, udělejme velké programy, to určitě v této zemi funguje, ale nestarejme se o normální lidi, který si občas po jídle dají pivo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na léčbu nemoci spojených s nadměrnou konzumací alkoholu stát vydá ročně 16,5 miliardy korun.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Jak on to spočítal ten stát?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vidíte, umí to.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
To je jako první otázka, kterou by si člověk měl položit a vidět tu metodiku, jak to počítají a jak k tomu číslu přišli. 16,5 miliardy korun, ročně, to zase není tak horentní suma. To jen vypadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na co vy byste se, pane doktore, zaměřil, když mluvíme o závislostech nebo vůbec o problémech co řešit.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Za prvé je to spojené s výchovou. To je zcela bez debat. Za druhé je to spojené s tím, jak se lidi baví, protože závislosti vznikají někde kolem těch 15, 17 aspoň, co tak mám představu, když se to fixuje ještě v tom pubertálním období, tak ta závislost zůstane, viz třeba nakonec i to moje kouření a takže ono to zní strašně blbě na práci s mládeží. Asi v této rizikové skupině, ale to oni určitě ví, co se tomu věnují a určitě ty programy u nás existují, akorát nejsou efektivní a asi nefungují podobně jako ty preventivní, co jsme viděli na tu bezpečnost v dopravě. To nebylo moc podařený. Tak možná ty programy tahle fungují podobně. Já nevím, já bych nerad teĎka někoho naštval, urazil nebo pozlobil, jak to u nás funguje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče vztahů k našemu zdraví, na co vy byste se zaměřil, možná udělal kampaň. Můžeme zůstat i u vašeho oboru nebo naopak u nějaké jiné?

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Kampaň samozřejmě, jako to je moje takové letité téma, to je cévní onemocnění mozku, protože ten rozdíl mezi cévními mozkovými příhodami a srdečními cévními příhodami je pro veřejnost dramaticky rozdílný. Ten dramatický rozdíl je dán v tom, že infarkt bolí, kdežto mrtvice mozková nebolí. A výskyt je de facto stejný, je to de facto ta samá nemoc postihující, co samé řečiště cévní. Tam moc rozdílu není. Ta určitá povědomost veřejnosti i prestiž toho onemocnění i všechno ostatní je o něčem úplně jiném, takže tam tohle to by byla oblast, která by zasloužila opravdu, věci se hýbou, ale ne dost rychle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Vladimír Beneš, přední český neurochirurg. Děkuji za rozhovor a přeji vám příjemný den a hezkou oslavu.

Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha
--------------------
Já také děkuji.