Jak to vidí Vladimír Beneš - 11. dubna

Prof. Vladimír Beneš je členem četných domácích i zahraničních neurochirurgických společností. Mezi jeho zájmy patří kultura, entomologie, cestování tenis a lyžování.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Naším dnešním hostem je profesor Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha. Dobrý den.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rada Ústavu pro studium totalitních režimů odvolala ředitele Daniela Hermana, vedl prý ústav chaoticky, bez vědeckého základu a neprováděl digitalizaci dokumentů. Pan Herman svůj konec označil za politicky motivovaný krok, za kterým stojí zástupci sociální demokracie a KSČM. Stejně se vyjádřil i premiér Nečas. Jaký máte v z toho dojem, pane profesore?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
No, velmi špatný, protože já jsem včera četl rozhovor s panem Uhlem, 27 let věku ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Michal Uhl.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
... ano, syn Petra Uhla, a zaprvé ten člověk odmítl říci svůj názor. Ten novinář se ho několikrát zeptal, jaký on má názor a to mu o nakonec opravdu řekl, že ho neřekne. Takže dělat rozhovor s někým, kdo nemá názor, je divný. Ale pak jako podával celé to období trošku divně pro mě. Protože on definoval totalitu podle nějakého určitého kritéria a zjistil, že od roku 53 maximálně 56 u nás už totalita nebyla. Takže pravděpodobně, aby režim byl totalitní, tak musí aspoň vraždit třeba veřejně. Od té doby už to byla taková selanka podle něj, bylo to hezký, že jo, přijelo sem pár kamarádů ze Sovětského svazu, sice v tancích, ale pak tu měli takový tábory a všecko vypadalo podle toho pána úplně v pořádku. Bavil nás Karel Gott, zpívala Helena Vondráčková, paní Bohdalová a Křemílek bavili národ, prostě všecko bylo dobrý a mám takovej pocit, že prostě, že když pak přišel 89, tak se tříletý pan Uhl ptal tatínka, jestli konečně přišla ta světová revoluce anebo jestli je to něco jinýho. A tenhle člověk, který jasně a explicitně v tom rozhovoru řekl, že komunistická strana a tajná policie byly okrajovými záležitostmi té doby. On doslova řekl, že to byly marginálie ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď citujete z toho rozhovoru?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Teď cituju z toho rozhovoru. To prostě podle něj ten ústav nebere věci komplexně, nestará se o to, jak to opravdu bylo, jak to bylo dobré s tou paní Bohdalovou třeba nebo s tím Michalem Davidem, ale soustřeďuje se a tu komunistickou stranu, na to, co bylo nedobré a on opravdu označil celou komunistickou stranu a celou, celý ten policejní aparát za okrajovou záležitost. Tak to už mi jako zůstává rozum stát. Co to vůbec je zaprvé za člověka a jak takový člověk, vždyť on sám by měl být předmětem studia toho ústavu, jako aspoň nějaká psychologická studie by stálo za to, to prostě je něco tak absurdního, že to dost dobře nechápu a aspoň ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme teď, ano, od myšlenek Michala Uhla, který tady ale není, aby na to mohl ...

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Jasně, no mně to tak hnulo žlučí, že jsem toho byl ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... reagovat. Dobře, chápu. Radní, co se týče Ústavu pro studium totalitních režimů, budou hledat už pátého šéfa. Ten ústav existuje ale pouhých 5 let a má zkoumat, jenom abych to upřesnila, období komunismu a nacismu a v těch reakcích, které přicházejí od včerejška, od toho podvečera, kdy pan Herman odvolán, tak se objevuje otázka, zda ten spor celý přerůstá v boj o samotný charakter toho badatelského ústavu a možná o samotnou existenci.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
To určitě, to určitě, to určitě, protože tam nepochybně, tam jsou jména, že jo a nepochybně tam bude plno jmen, kteří v současných lidí, kteří v současný době se pohybujou po politickém obzoru, ať už v rámci obcí nebo i mnohem výše. Nepochybně je tam budou mít všechny partaje, ale pravděpodobně nejvíc jmen tam bude z komunistické strany a když člověk se koukne, kam se můžeme hnout po volbách, tak to člověk snadno domyslí, že ta komunistická strana se chce do budoucna vyhnut těm trablům, jako měla teďka třeba v Liberci s tím bachařem nebo s tou paní, co vedla školství v Jihočeském kraji. Takže pravděpodobně tam půjde o nějaké zase zametání stop a vyhlazování registrů a jenom, aby všichni byli čistí. To je nějaké jediné vysvětlení pro to nemám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nutno říct, že rada, kterou vede paní Petruška Šustrová, ta jakoukoliv politizaci ústavu odmítá, stejně tak to odmítá sociální demokracie. Zaznívá tady zejména od pana Hermana jaksi to, že jde o boj o klíče od dějin. Mohli bychom to i takhle nazvat?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Od archivu?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Od archivu, ano.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Nepochybně, nepochybně, protože jinak to zvenčí vůbec nevypadá. To nemůže jít prakticky o nic jiného než o tohle to a možná, že to souvisí s tím, že my jsme zaprvé prohlásili komunistickou stranu za zločineckou organizaci, pak jsme ji nezrušili a zachovali jsme si právní kontinuitu s tím komunismem. To přece je nějaký určitý protimluv a musí to mít plno implikací ať už individuálních nebo víceméně celospolečenských na současnost, byť i máme já nevím pomalu 25 let, že jo od revoluce, takže možná tahle ta ohromná diskrepance, kdy oni jsou prohlášeni za zločince a přesto jsou vlastně totéž a ten program se nezměnil, že jo, ale zároveň jsou regulérně volenými zástupci s preferencemi někde kolem 15 %, takže proti tomu nelze nic říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou zvoleni demokraticky a jsou součástí ...

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Jsou zvoleni demokraticky, ano a budou získávat ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... našeho politického spektra.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
... ano a budou získávat víc a víc, protože jak píše Jefim Fištejn, že jo, tak každé volby vedou k ponížení všech pozitivních hodnot.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mohl by přesto to všechno, celý tento případ kolem ředitele a vůbec i strategie tohoto ústavu mít i pozitivní efekt v tom smyslu, že by se konečně otevřela nějaká širší debata ve společnosti, v politice, v médiích? O naši minulosti, o tom, jak se s ní vypořádat, jak ji zpracovávat?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Já bych v tomhle tom byl pesimista. Já si myslím, že teď už to nebude lidi zajímat, protože to, co se děje kolem nás, je úplně někde jinde, že jo, my máme krizi, ale ta krize zcela nepochybně není krizí ekonomickou, ale krizí civilizační. A zatím se nikde neobjevuje žádná jakoby možnost to zvrátit nebo zastavit. Takže já si myslím, že to, co je teď a tady, bude daleko víc převažovat svým významem nad historií. Je to hrozná škoda, protože bez historie se nedá jít někam dopředu, že jo, bez znalosti, to je základ vlastně veškerého lidské činnosti, ale to, co je v současné době, ta absence pozitivních hodnot, to trvale, kdykoliv otevřete noviny, televizi i rozhlas, tak je to jedna pesimistická zpráva vlastně za druhou, kolik je nezaměstnaných, jak klesá národní produkt, co zase nemůžeme postavit. Takže já si myslím, že lidi o tohle to nebudou mít v současné době už zájem, protože ty současné trable převýší to, co by se mohli z té historie naučit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na dnešek připadá světový den Parkinsonovy nemoci. Možná dnes uvidíme v ulicích více lidí s červenými tulipány, které jsou symbolem této nemoci. Ministr zdravotnictví Luboš Heger /myšleno Leoš Heger/ se rozhodl podpořit léčebnou rehabilitaci pro pacienty s Parkinsonovou nemocí. Přispělo k tomu setkání se zástupci pacientů, kteří jej navštívili a s pomocí simulátoru v podobě tuhé rukavice mu dali zažít ty pocity parkinsonika, což nebylo vůbec snadné, jak ministr pak popsal třeba vůbec se napít ze sklenice vody.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
To, to je svým způsobem dost špatné onemocnění, protože to patří do té oblasti degenerativních onemocnění. Tam jich je plno, patří tam mezi ně třeba i Alzheimer a ten parkinsonský syndrom nebo parkinsonské onemocnění je relativně závažné, protože to je nejen ta porucha pohybu a nejen ta porucha, že jo, vlastně mimiky a všeho, ale to je i postupná ztráta intelektu, která s tím jde, takže ti lidé jsou opravdu postiženi, takže jakákoliv pomoc pro ně je dobrá a pokud vím, tam chybí jeden z mediátorů při tomto onemocnění. Tam prostě je určitá oblast mozku, která produkuje dopamin /nesrozumitelné/ a ty chybí. Takže ty my můžeme dodávat zvenčí, ale samozřejmě, že už to není to, co můžeme to ideální a alespoň, co mi říkal kamarád profesor neurologie, tak pokavad oni dokážou natitulovat ten lék tak, že ten pacient nemá ty motorické potíže a ten třas, tak jde intelekt dolů. Když ten lék natitulují míň, tak on se začne třást a chodit hůř, ale zase bejt chytřejší. Takže tam je to takové asi trošku vyhánění čerta ďáblem. A je fakt je ten, že určitá skupina přichází nakonec na neurochirurgická pracoviště, jsou tady dvě nebo tři centra v Praze, které, v Čechách, která to dělají, protože těch nemocných zase není tolik a tam máme relativně dost možností něco udělat, buď zdestruovat ta jádra v hloubi mozku, která převádějí ten pohyb, zasáhnout do té motorické osy, nebo tam dát stimulátor, který naopak jakoby potencuje pohyb a to jsou někdy zázračný výsledky opravdu a dokonce tohle to je oblast, kde byly prvně na světě použity transplantace nervové tkáně. Protože je to, není to rekonstrukce těch okruhů, ale je to rekonstrukce určitých oblastí, které něco produkují, které produkují tu chemickou substanci, ten dopamin, takže se používala, to bylo 90. léta, embrionální tkáň, z určitých oblastí těch embrií, ta se implantovala do hlubokých struktur mozku a byla taková představa, že tam poroste a že bude produkovat ten chybějící dopamin. To bohužel nevyšlo, ale tím se Parkinson svým způsobem zapsal i do dějin medicíny, protože to je poprvé transplantace nervové tkáně v klinickém použití. Takže jestliže mají, já si myslím, že by měli mít týden alespoň, den mi připadá skoro málo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Něco, jako byl třeba týden mozku, akce podobné, které by na to více upozornily ve společnosti?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Určitě. No, tak ono těch různých dnů a týdnů je plno, že jo, to, to rok 2014 bude rok mozku dokonce, takže to Unize zase vyhlásila, že jo, pak máme ale den taky třeba já nevím zelenýho lesa a podobně, takže jde o to, angličtině tohoto tomu říká /anglický text/ což jako bdělost nebo povědomí a myslím si, že o Parkinsonovském onemocnění by lidi vědět měli, protože to není tak bezvýznamné a je to opravdu život limitující onemocnění, které jde z těch degenerativních onemocnění na rozdíl třeba od Alzheimera a podobných vcelku slušně řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem napadá mě, lidé trpící tou Parkinsonovou nemocí obešli nejenom ministra Hegera, ale i několik dalších politiků. Tak vidíme, co může udělat jedno takové setkání a konkrétní zkušenost.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
No, to jde o to, co se pro ně udělá potom. Jestli si pan ministr vezme rukavici ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Samozřejmě.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
... a zjistí, že se obtížně napije, protože ta rukavice je tuhá, jestliže to dají několika poslancům, tak já nevím, co můžou tito lidé pro Parkinsonské, pro tu komunitu udělat, protože ono jich zase není tolik v porovnání třeba s lidmi s nádorem prostaty nebo s ischemickou chorobou srdeční. To je zlomek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Parkinsonici by právě chtěli větší síť, respektive vůbec síť center se zdravotníky speciálně vyškolenými pro péči o tyto lidi, o lidi s tímto onemocněním a poukazují na to, že sice samozřejmě dotanou léky, ale že pak nenavazuje ta další léčba a lázeňskou péči, pane profesore, dostanou jen jednou za život.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
No, to mi přijde absurdní, protože to je progresivní onemocnění, které samozřejmě to potřebuje víckrát a respektive opakovaně. Zase, aby bylo víc center nemá smysl, že jo, my máme třeba 15 neurochirurgických pracovišť, ale jenom na dvou seriózně a na třetím tak trochu se dělají operace pro Parkinsona a nikdo z nás ostatních se do toho netlačí, protože to už by toho bylo moc a samozřejmě s počtem rostou zkušenosti. Takže ta dvě centra mají dost pacientů, je to akorát tak zhruba, co potřebujeme. Kdyby bylo jedno, tak zakrní, jsou dvě, tak spolu trochu soutěží. A stačí to pro tu populaci, která je, takže nějak víc rozšiřovat síť třeba v této oblasti určitě nemá smysl a dovolit jim jet do lázní častěji, no to snad není až takový problém a při počtu těch parkinsoniků to určitě není ani žádný zářez do financí zdravotnictví. To je, nebo sociálních věcí, ani nevím, z čeho se platí lázně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme třeba ale protonové centrum, unikátní svým způsobem a pokud vím, tak se tam léčil, jeden, dva pacienti?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Já mám pocit, že jeden. To je excelentní ozařovací centrum. To ozařování je o něco šetrnější nežli ozařování fotony, což jsou běžné ozařování. Tu službu udělají ty protony i ty fotony de facto stejnou. To je stejná dávka, do rána možná ty protony mohou dodat tu dávku větší. Co je u těch protonů výhoda je to, že tolik nepoškodí okolí. To znamená, že lze ozařovat kupříkladu děti, na který nepustí lékař normálně fotonovou léčbu, lze ozařovat kupříkladu i indeální indikace karcinom prostaty, protože když se ozáří karcinom prostaty, tak určitou tu část dávky dostane rektum, které je hned za ní a ti pacienti pak mají problém s defekací, jednoduchý, prostý. U těch protonů se tohle to dá vykrýt a dá se dávka dát jen do té prostaty a trošku uchránit víc to rektum. Takže tam tyhle ty potíže nejsou. Že to pojišťovna nechce platit, je jedna věc, ono to protonové centrum vzniklo trošku asi divoce v té určité době, to já dost dobře nevím, je to soukromé zařízení, takže naše pojišťovny nemají moc rády takováto mohutná soukromá zařízení a neznám cenové relace, ale když vidí člověk ty zářiče, a to je fascinující zařízení, technicky fascinující, tak je na první pohled jasné, že ta cena bude rozdílná od normálního ozáření fotony, to kde jinde. Na druhou stranu když už to tu jednou je, tak je opravdu zločinné to nepoužívat v těch vybraných indikacích. Samozřejmě, že se tam nedají posílat pacienti šmahem tak, jak přijdou, protože to by zaprvé to protonové centrum nestačilo pro celou republiku a zadruhé by se tam zářily věci, kterým stačí normální fotony, který mají doma za rohem. A nemusí jezdit přes celou republiku, jo, tam je plno problémů, ale v každém případě, když už tu to centrum je, když už ho opravdu máme, a spíš můžeme diskutovat, jestli jsme ho měli stavět nebo ne, jestli jsme země, kde má být nejmodernější zařízení na světě, tedy těžko říct, ale když už tady je, tak bysme opravdu měli používat a na základě nějaké vědecké rady, já mimochodem jsem členem jakési vědecké rady toho protonového centra ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak můžete třeba něco ...

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Samozřejmě, my už jsme tam pár pacientů navrhli na léčbu, tam, kde jsme věděli, že to bude šetrnější nežli ty fotony, takže to je v pořádku a určitě ty indikace jsou a určitě by se využívalo to centrum, to bez debat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I když, promiňte, když hovoříme vůbec o kvalitě léčby a vůbec vidíte vy třeba ve vašem oboru, co se týče onemocnění mozku nebo míchy, nějaké nedostatky nebo deficit v terapii, na co byste rád poukázal?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Já si myslím, že už jsme to dost vykryli. Ale je fakt, že já nevidím to, co se děje dejme tomu nějak vzdáleně od mého pracoviště a přeci jenom Ústřední vojenská nemocnice, že jo, naše klinika jsme takovou výkladní skříní, takže se mi nezdá, že by nám něco chybělo. Není, že bychom měli všecko, to se nedá říct. Ve chvíli, kdy potkáte doktora, kterej vám řekne, že má všechno, tak utečte, protože neví, co mu chybí, vždycky něco chybí a byl takový deficit v tom, co následovalo po nás, nebo to následovalo po neurolozích, v neurorehabilitaci. Protože neurorehabilitace nebo rehabilitace jako taková, se dlouhá léta u nás pojímala jenom jako rehabilitace pohybu. Ale to není, to je i rehabilitace řeči, to je i rehabilitace rozumění řeči, resocializace a všecky tyhle ty oblasti, které jsou svým způsobem mnohem důležitější než ten samotný pohyb. Ale i to se už v poslední době zlepšilo, možná, že to nepokrývá celou republiku, ale už i to máme, takže jako vysloveně nějaký deficit nevidím a z toho, co vidím třeba venku, tak my tady neustále a trvale žehráme na zdravotnictví naše. Já bych všem těm žehralům doporučil, ať jedou třeba do Británie a nechají se tam léčit a nebo, ať tam jdou pracovat jako doktor. S radostí utečou a nechají se léčit tady doma a s radostí hodějí do kanálu klíče od anglických nemocnic a budou hledat místo tady. A není to jenom ta Anglie. Ta Anglie je taková hodně výrazná, ale ten rozdíl je dramatický.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A v čem konkrétně?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
To je státní zařízení, anglické to NAG, oni teď mají relativně dost soukromých institucí, protože ty pacienti prchají tam a Angličani jsou svým způsobem krutí, to, co začali za Trafalgaru, že jo, a když dobývali svět, protože oni se k těm pacientům chovají relativně dost přehlíživě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Počkejte, už máme rok 2013 ...

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
... to jim nevadí, to, tam je paní Rowlingová sice přijede a řekne, začne tady blábolit o síťových lůžkách, ale ať se jde podívat do anglických nemocnic a ať si řeší doma na vlastním prahu. Objednací doba na epileptochirurgii rok, rok a půl s úplným klidem. Kde leží pacienti na jednom ohromným pokoji bez ohledu na pohlaví, jsou mezi nima akorát zástěny, nemocnice si tam platí mezi sebou, když si předávají pacienta, takže se hádají, já ho nechci, ty ho nechceš, těžko najdete toho specialistu, kterýho potřebujete v tu dobu, kdy ho potřebujete. Rozbolí vás zub, vy budete na zubaře čekat tejden, 10 dnů s úplným klidem. V současný době de facto nikdo není jakoby výrazné jméno v našem oboru. Dřív byli vždycky, teď ne. Takže opravdu stačí si to, je toho dost na netu, stačí se na to podívat, jak to tam vypadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v rozhovoru s profesorem Vladimírem Benešem, přednostou Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze. 1. dubnem nabyla v resortu zdravotnictví účinnosti celá řada změn. Například novela transplantačního zákona, ruší se souhlas obou rodičů u léčby dítěte, začnou fungovat elektronické recepty, byť ty v praxi až za dva roky, v lékárnách bude konopí pro léčebné účely, ačkoliv zatím pouze to dovezené. Jaký máte názor, pane profesore na tyto změny, se kterými se pomalu všichni seznamujeme?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Tak on si je spíš vynutily okolnosti. Kupříkladu ten souhlas obou rodičů, až tuším do 18 let, to bylo, to je zcela absurdní a ono to tam nebylo dlouho, protože to je taková pitomost, že se na to přijde velmi rychle, že to je hloupost první třídy. Vždyť táta může bejt neznámý, táta může žít v Austrálii, tam prostě shánět u akutně onemocnělého dítěte souhlas obou rodičů, je absolutní hloupost. Navíc to z dětí někde mezi těmi 12, 18 dělá nesvéprávné jedince. A to už nejsou vysloveně děti, to už jsou lidi, kteří umí sami přemýšlet a sami se za sebe rozhodovat a tam ty rodiče jsou tam víceméně jako poradci. Samozřejmě, že nějaký souhlas tam musí bejt, ale obou, to je hloupost. Takže tam se neudělalo nic jiného, než, že se škrtla pitomost, která se tam dostala a ono je tohle to u dost věcí. Tam, vezměte třeba jenom tu hloupost s těmi dojezdovými časy, které máme v celé republice, já tuším, že je to 15 minut maximálně. Má naše populace nebo lidi u nás představu, že v Americe něco takového existuje 15 minut? Jak by je vozili třeba z těch indiánských rezervací? Tam nikdo nad ničím podobným moc nepřemýšlí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře. Pojďme ...

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Jo, nebo v Rusku, tam to dávají taky pořád ještě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... zpět k nám.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
... v minutách? A pochybuju, že na Sibiři dojezdové časy se určují v něčem jiným než týdnech. Jo, takže když někdo chce bydlet v pěkném prostředí někde v přírodě, tak holt za to musí něco obětovat a to něco obětovat je třeba mezi jiným to, že ta sanita tam nebude za 15 minut, ale za 25. I to je fascinující.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministerstvo zdravotnictví přichází také s novelou na základě které, cituji: "Zdravotní pojišťovna může vytvořit program racionálního čerpání zdravotních služeb." Ten návrh otiskly mimo jiné i Hospodářské noviny. Jinými slovy, mělo by jít o úzkou spolupráci lékaře a pojišťovny i pacienta, který by měl, pokud dobrovolně vstoupí do takového programu, dodržovat stanovený léčebný plán a tím by se měly ušetřit náklady na léčbu, jak ukázal pilotní projekt, pokud se nepletu, Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra. Co o tom soudíte?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Já si myslím, že to je to nejchytřejší, co lze udělat a kde opravdu těch peněz nepochybně je plno, protože nejlacinější a nejúčinnější je prevence. Takže pokud-li budou všecky tři ty složky spolupracovat, a to musí, ten pacient musí chtít a musí vědět, že z toho bude mít nějaký profit, jakmile by to pro toho pacienta bylo bez profitu, tak jenom to, že bude zdravý, mu stačit nebude. Ta pojišťovna by mu měla udělat nějakou já nevím sníženou sazbu pojistného nebo něco takovéhleho. Pak to teprve bude mít ten správný efekt. Samozřejmě doktoři budou možná trošku slabším článkem v tom řetězu, protože prevencí si svým způsobem řežou pod sebou větev. Pak přijde míň nemocných a doktor nemá co dělat. Pojišťovny ty samozřejmě by se to měly snažit nejvíc propagovat a nejvíc ten systém zavádět, protože pro ně je to nejzajímavější finančně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono, říká se tomu vlastně řízený pohyb pacientů a taková praxe je běžná například ve Švýcarsku nebo ve Spojených státech. Vidíte v tom i případně nějaká rizika nebo minusy?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Moc rizik bych v tom neviděl, protože prevence je účinná, laciná a jednoduchá. Takže tam spíš jde o to, jak motivovat všechny ty tři složky, které jsou v tom zainteresovány. Ale jinak je to opravdu to nejsprávnější, co lze udělat. Předejít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se, pardon, když se podíváme na údaje ministerstva zdravotnictví z roku 2011, na kolik přišla péče o nemocného, kolik za něj inkasovala pojišťovna, tak například porucha štítné žlázy 3 tisíce, Parkinsonova choroba 19 tisíc korun, cukrovka prvního typu 20 tisíc, onemocněný mozku či míchy téměř 100 tisíc, selhání tisíc 363 tisíce. Co říkáte obavám, které kolují hlavně médii, že se pojišťovny začnou přetahovat o nejdražší pacienty v rámci chystané nového systému přerozdělování?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
No, to já nevím, jestli k tomu určitě takhle dojde. Já nejsem ekonom, takže tomu moc nerozumím. Ale připadá mi to, jakoby se pojišťovny v tomto případě draly o to, že budou pojišťovat rozbitá auta. Takže moc logiky to ve mě nemá, protože, kdyby se to spočetlo jakoby staticky na to jedno onemocnění, takže se budou přetahovat o toho pacienta za těch 300 tisíc, ale on těch 300 tisíc neutratí jenom jednou, on to utratí rok co rok. Takže já v tom, já nevím, já když zahnu se svými penězi, tak o ně přijdu. Takže financím moc nerozumím, ale tohle mi nepřipadá logický.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě e-mail pro vás, pane profesore, co si myslíte o povinném nošení helmy u dětí do 15 let nejen na silnicích, ale i v terénu, třeba na lesních cestách, jak se o tom nyní diskutuje?

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Jako, když jde dítě pěšky?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
No, tak to už, jako kolo bez debat, bez sebemenších výjimek helma, nejen pro dítě. Totéž na lyžích, totéž při nějakém sportu, kde může k úrazu dojít. Ale aby šlo dítě na procházku po poli a mělo na to helmu, no to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne, to bude na kole.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Když bude na kole, tak určitě, ale když půjde pěšky, tak já bych ho nechal jít bez helmy, aby se nám nezapařilo. To jako, to, to ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha, by hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Děkuji a přeji hezký den.

Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a Vojenské fakultní nemocnice Praha
--------------------
Taky děkuju a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Host páteční k nám zavítá na Dvojku z Hamburku, bude jím politolog a ekonom, poradce pro strategické otázky Petr Robejšek. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.