Jak to vidí Richard Hindls - 6. března

Prof. Richard Hindls
Vystudoval statistiku na VŠE, jako pedagog na VŠE začal působit v roce 1974. Od roku 1992 je vedoucím katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE. Za zmínku stojí i to, že je také výborným klavíristou s početnou interpretační diskografií (LP, MG, CD), která pochází z jeho mladších let, a až do současné doby je rovněž aktivním sportovcem.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším dnešním hostem je profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobrý den, přeji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Začněme aktualitou. Venezuelský prezident Hugo Chávez podlehl boji s rakovinou. Zřejmě nejvýraznější latinskoamerický lídr posledních dvou dekád se na jihoamerickém kontinentu snažil o jakýsi socialismus 21. století. S čím vy si spojujete pane profesore tohoto výřečného i autoritářského politika?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak určitě to byla osobnost velmi viditelná. Pomáhaly tomu hodně média. To se o tom hodně také člověku hovořilo ještě i předtím než byl nemocen. Já jsem tu zprávu zaslechl ráno. V Radiožurnálu byl i krátký pořad před hodinou, kde ukazovali, že on rád zpíval, že skutečně měl charisma a že snad i zpívali na půdě OSN při svém projevu. Dávali to právě do souvislosti možná s jeho potenciálním nástupcem viceprezidentem, který ho teď po tu dobu jeho nemoci nebo předtím než zemřel, zastupoval, který naopak hovoří jako o člověku, který nemá tak výrazné charisma a nemusí ty volby vyhrát. Je pravda, že se o režimu ve Venezuele hovořilo jako o poměrně hodně autoritářském. On se vlastně dostal takovými postupnými kroky k téměř absolutní moci. V tom zpravodajství Radiožurnálu jsem zaslechl, že si vlastně si nechal asi před třemi roky odhlasovat referendum, kde vlastně byl téměř jakoby nekonečnému řetězci pokračování a opakování své funkce. Venezuela je poměrně velmi bohatá. Na druhé straně, nebyl jsem v Venezuele, pár zemí v Latinské Americe jsem si navštívil, Mexiko dokonce opakovaně, a musím říct, že takový ten revoluční etos tam v těch lidech je. Samozřejmě nechci to hodnotit, protože neumím španělsky a nemá člověk hodnotit nic, kde byl jen několik dnů. Ale je pravda, že ve stáncích jsou všude trička s Che Guevarou a revoluční symboly. Měl jsem možnost v Mexiku navštívit i Riberiho expozici a místo, kde třeba žil. Jako revoluční malíř stále velmi uznávaný. V Jižní Americe je to velmi podobné, ty země žijou ve velmi kontrastních polohách, velmi velikých sociálních rozdílech na jedné straně krásná centra těch velkých měst. Na druhé straně slumy, ve kterých žijí opravdu taková ta nejchudší část obyvatelstva hluboko pod hranicí možná i chudoby. Tohle všechno asi dělá z těch zemí, řekl, bych velmi revoluční, plus temperament v těch lidech, takovou oázu revoluce, možná permanentní revoluce. Mexiko má 200 let. Já jsem navštívil výstavu Mexico City, která právě ke 200. let byla a ta výstava prostě ukazovala, jak v těch lidech je pořád takové to revoluční napětí a on možná nějakým způsobem ztělesňoval, bych řekl, určitý způsob myšlení, určité části lidí. Na druhé straně Spojené státy se dnes vyjádřili, že to asi povede, jeho odchod povede k demokratizaci těch poměrů, tak zřejmě tam si ne úplně všechno bylo na co jsme zvyklí my v Evropě a možná že ten další vývoj možná povede úplně jiným směrem, ale jak jsem zaslechl v těch ranních zprávách, není vyloučena ani určitá destabilizace, protože ta mentalita lidí je úplně jiná. Můj skoro zeť, jestli to tak mohu říct, je vynikající novinář. Je to Španěl a my jsme právě spolu byli v Mexiku před několika lety a on se tam dostal přes Caracas a Havanu a všude dělal nějaké reportáže, tak mi o tom vyprávěl. Už si ty detaily nepamatuju, ale on to viděl velmi kriticky a samozřejmě ta situace tam může být kdoví jaká teďka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na úmrtí Cháveze reagovali už i někteří zástupci evropských zemí, například francouzský prezident Francoise Hollande řekl, že zatímco temperament a postoje Cháveze nesdíleli všichni, tak vyjadřoval nepopiratelné přání bojovat za spravedlnost a rozvoj a asi nejlépe to vyjádřil generální tajemník OSN Pan Ki-Mun, Chávez podle něj dělal to, co si myslel, že je nejlepší pro jeho zemi.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je fakt, že nám se vždycky, když se něco podobného stane, žijeme v takové té euroatlantickém způsobu myšlení té západní civilizace. Přeci jen ta Latinská Amerika už je trošku jiná a někdy právě ty střety těch civilizací přijde, že my to pořád hodnotíme svýma očima. Oni nás samozřejmě taky, takže i my můžeme připadnout zvláštní. Ale určitě už je to věc, která je za hranicí toho, na co my jsme zvyklí třeba v centru Evropy nebo v té anglosaské oblasti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Recese si vybírá velmi negativní daň na našem pracovním trhu. V lednu bylo bez práce téměř 600 tisíc osob. Odráží se v tom, pane profesore Hindlsi, ekonomická situace Česka i našich obchodních partnerů?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Nepochybně se v tom odráží, protože my se pereme s ekonomickým růstem. Nedaří se nám ekonomiku, abych použil motoristický termín, nahodit. Ani v letošním roce to nevypadá, že bychom se dostali do kladných čísel. Budeme se spíš pohybovat v číslech záporných a to samozřejmě vyvolává takovou. Bych řekl, začarovanou smyčku nebo začarovaný kruh. Zaměstnavatelé se pochopitelně bojí nebo nemají zakázky, nejsou tak prosperitní jako v těch minulých letech a tudíž propouští anebo nepřijímají nové zaměstnance, takže to na jedné straně vlastně zvyšuje nezaměstnanost. Na druhé straně ti, kteří jsou nezaměstnaní a pobírají vlastně jenom podporu a potom později už ani tu ne, nebo žijí z nějakých relativně velmi nízkých příjmů, tak pochopitelně neutrácí a tím zase zpomalují tu druhou stránku ekonomiky. Ekonomika má tvorbu a má také užití. A pokud nenakupujete, tak ovlivňujete konečnou spotřebu domácností a to je velmi vysoký faktor v dynamice ekonomiky a tam se ta nezaměstnanost otáčí zpátky. Ta čísla se zhoršují. Já vím, že ty poslední údaje jsou leden, února, takže jsou to i sezónní vlivy, které zvyšují nezaměstnanost, ale ta situace dobrá není a řekl bych, že dosahuje maxima poslední doby. Nechci se teď obracet ke Španělsku, kde je 25% nezaměstnanost a kde mladí lidé, máme dneska nějak hodně blízko ke španělsky mluvícím oblastem, kde mladí lidé po skončení školní docházky jsou nezaměstnaní až z jedné poloviny, až z 50 %. O tom jsem se svým zetěm hovořil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
U nás také mladí absolventi mnohdy nemohou najít práci.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano a to je právě o oborech, protože my se k tomu možná ještě dneska dostaneme. To je právě o tom, co vystudujete, jsou obory, kde samozřejmě seženete práci velmi snadno a jsou obory, kde zejména v oblasti společenskovědní, kde jakési nadstavby v té společnosti, kde prostě se ta práce shání hůř anebo v lepším případě neděláte to, co jste se vlastně vyučil a to co jste vystudoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jsem si vzpomněla, v Německu podporují nově velmi učňovské školství, to by byla cesta třeba?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je určitě cesta. Já jsem se spoustou lidí, protože v tom školství žiji, tak spousta lidí žehrá právě na to, že z velké části po roce 1990 zmizelo učňovské školství. Že se vlastně řeklo: peníze se dají vydělat poměrně rychle a na krátké trati. Není to pravda. Prostě řemeslo dneska obtížně seženete řemeslníka, zkuste sehnat do bytu, když se vám něco stane, rychle zedníka nebo někoho podobného. Prostě ti lidé nejsou a je to právě proto, že prostě ten systém učňovského školství byl dneska nahlodán, byl nahlodán spíš před těmi 15 lety a nám dnes ti lidé chybí to je pochopitelná věc. Navíc se ještě nějakým způsobem jsme se nedokázali vymanit z těch problémů, které jsme měli od roku 2008 a 2009 a bohužel, když se podívá člověk kolem nás, tak všechny ty země, které na tom nejsou také kdovíjak dobře, tak se nějakým způsobem na tu trajektorii růstu dokáží dostat a přitom jsou to země sousední. Polsko třeba vůbec hospodářskou krizi, tak nechci říct, nepocítilo, to bych řekl asi špatně, ale pokud budeme brát čistě údaje o růstu ekonomiky, tak Polsko jako jediná Evropská země nemělo záporné hodnoty ani v těch nejhorších letech 2009, 2010, 2011 nebo už 2008. Slovensko sice mělo dokonce větší propad, než jsme měli my, procentuálně, ale dostalo se rychleji na trajektorii růstu. Německo takový záchranný kruh, plavací kruh evropské ekonomiky, také trošku oslabilo, ale je v růstové fázi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy my budeme v této fázi?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je strašně složitá otázka. My jsme se trošku proškrtali až do těch minusových hodnot. Letos už to nevypadá. Já jsem takový obecně považovaný člověk, optimistického ražení, tak si myslím, že v roce 2014 už by se tak možná mohlo stát a to by se potom samozřejmě objevilo i v otázkách nezaměstnanosti, ale nejdřív se musí objevit nějaká dynamika v odvětvích. Stavebnictví nám jde hodně dolů, ani index průmyslové produkce nevykazuje žádné zázračné hodnoty. Tam se vydělává, tam se, nejsme zvyklí na kratší pracovní úvazky, Německo třeba když se dostávalo do těch potíží, tak řešilo v řadě případů prostě problém zaměstnanosti nebo nezaměstnanosti zkrácení pracovních úvazků. My na to nejsme zvyklí nejsme zvyklí příliš cestovat za prací. Německo je mnohem větší země, než jsme my a přesto je ta mobilita pracovních sil nebo dojížďka za prací mnohem častější než je třeba u nás, takže tohle všechno jsou faktory, které jsou velmi nepříjemné a být nezaměstnaný nesmíme to vidět pořád jen v otázce těch čísel, ale musíme si uvědomit, co je za lebeční kostí těch lidí prostě přijít v produktivním věku o práci mi přijde velmi psychicky komplikovaná věc. Máme tady i to, čemu se říká dlouhodobá nezaměstnanost. To je ještě horší, protože když už práci hledáte a nemůžete ji sehnat třeba po dobu několika měsíců, nebo i několika let živíte rodinu, tak je to opravdu velmi vážná věc a řekl bych, že ještě horší po té psychické nebo mentální stránce, než jenom to, o čem tady hovořím, nějaká suchá čísla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co si, pane profesore, myslíte o tom, že minimální mzda v Česku nebyla zvýšena více než šest let?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
S minimální mzdou je to takové zvláštní. Já jsem kdysi se o to trošku víc zajímal než teďkom a nejsou všechny země v Evropské unii v té dnešní sedmadvacítce, které by tenhle institut vůbec měly. Je to tak zhruba dvě třetiny zemí zákonným způsobem minimální mzdu zavedenou má. My ji máme. A jedna třetina přibližně těch zemí ji vůbec nepoužívá. Já jsem spíš pro to, aby taková věc byla a to z toho důvodu, že u nás přeci jen i trh práce ještě je hodně, bych řekl, sycen černou prací, některými nejasnými vztahy, cizinci, kteří pracují bez povolení a podobně, takže z tohoto pohledu možná určitá taková kodifikace té dolní hranice, která je v tuhle chvíli zhruba 8 tisíc korun, asi nutná je, ale zase příklady z jiných zemí ukazují, že se dá žíti bez minimální mzdy. To zvýšení samozřejmě klade určité nároky, ze sociálního hlediska tomu rozumím, protože to těm lidem, kteří mají opravdu ty nejmenší příjmy, to dává určitou záruku toho, že budou mít alespoň o pár stokorun víc. Teď s hovoří o 600 přibližně. Ale zase to zatěžuje zaměstnavatele. Takže tady je to záležitost určitého kompromisu mezi oběma stranami a vyjednávání, což se teď úplně nedaří, jak jsem si všiml před týdnem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, zásadně proti je ministr financí.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano, to je právě ono, a teď jsme u toho, že vlastně se tak děje v době, kdy ekonomika nemá dynamiku, kdy nemá šťávu v uvozovkách řečeno a nemá už poměrně dlouho a to samozřejmě tato jednání bude jen komplikovat, ale znovu říkám, jsou země, které dokáží žít i bez minimální mzdy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministerstvo financí chce mít větší kontrolu nad účetnictvím firem. Hodlá zavést centrální úložiště, kam budou muset podnikatelé v některých oborech posílat své účetní údaje. Hodlá tím omezit daňové úniky a černý trh. Co si o tom myslíte?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tohle je, bych řekl, evergreen naší ekonomiky, výběr daní obecně a snaha prostě daňovou disciplínu, daňovou kázeň přivést na takovou, bych řekl, alespoň průměrnou úroveň. Ve Spojených státech nebo v některých jiných vyspělejších zemích platí,že největším zločinem je vražda a na druhém místě neplacení daní a je to věc, která tak trošku asi se ta věc hodně zlepšila oproti 90. Letům, ale trošku taková ta divoká doba 90. let, kdy také jsme neměli zaveden tento systém. Uvědomme si, že daně v té podobě, v jaké platíme dneska, nebo ten výpočet je každý rok trošku jiný, ale zhruba v tom systému daňovém žijeme teprve od roku 1995. My jsme před rokem 1989 neměli třeba daň z přidané hodnoty vůbec, neměli jsem ten odvod z příjmu a z mezd, jako ho máme teď, rozlišovaný na závislou činnost a nezávislou činnost. Takhle to předtím nebylo. Ale těch 17 nebo 18 let už je poměrně stabilní doba, teď je březen, takže ti co nemají poradce, tak ponesou za tři týdny daňové přiznání na úřad nebo jim tam bude odesláno. Nejsme na to úplně s tím výběrem dobře. Já zase u podobných věcí si vždycky kladu dvě věci proti sobě jedna věc je to, co jste přečetla, vlastně snaha administrativně ten problém vyřešit a druhá věc je morálka, to znamená, nějaké nastavení u nás v těch hlavách jako obyčejných lidí, kteří tak musíme činit, zda prostě se mají platit daně nebo nemají. A já říkám: Mají. A potom si myslím, že pokud se podaří zvednout tu laťku jakoby řekl té občanské odpovědnosti nebo určité morálky, teď to nemyslím nějak pateticky, tak samozřejmě, kdyby se podařilo nastavit tuto laťku nebo zvýšit tuto laťku, tak není potřeba tolik těch administrativních opatření. Ono zase popravdě řečeno, každé administrativní opatření může být docela úspěšně obejito a nemusí vždycky vést k tomu celku nebo k tomu efektu, kvůli kterému se přijímalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak od zavedení toho takzvaného centrálního úložiště si ministerstvo slibuje také jaksi omezit skandály, jaké jsme viděli s falšovanými nebo zdravotně závadnými potravinami nebo s tou metylalkoholovou aférou. Myslíte, že zavedení takového úložiště je levnější a lepší než ty roky diskutované registrační pokladny?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Registrační pokladny ještě bych řekl, úplně nevymřely. Ještě pořád ta myšlenka je, já znám spoustu lidí, kteří pořád se za registrační pokladny staví. Dneska to, čemu se říká traceabilita, to je dohledatelnost tržeb a dohledatelnost původu zboží, staví i na některých jiných principech. Teď se zase vrátila trošku na stůl zpátky a to souvisí s tím, co jste ptala i otázka alkoholu nebo metylakoholu, koncesovaný prodej, ale třeba na Slovensku prostě primárně je potřeba vidět odkud ten alkohol vznikl, z jakých dodávek, co vlastně v té lahvi je a kdo to tam a za jakých okolností dodal. To je to, čemu se říká dohledatelnost. Já vím, že tahle věc nebude jednoduchá. Já mám spíš obavu z jiné věci. U nás to vždycky funguje trošku tak, že se objeví nějaký strašný problém. Zemřelo, což já považuji za obrovskou tragédii, 40 nebo 45 lidí naprosto nesmyslným způsobem na otravu alkoholem. Potom tak se to objevovalo denně v médiích, řeklo se: Musí se s tím něco udělat, přijmout nějaká legislativa. Potom to trošku utichlo a jakoby se k těm problémům už potom dál nikdo nevracel. Mně to vždycky přijde, a teď se objevilo něco, co je koncesovaný prodej nebo koncesovaná výroba, ale zase mi nepřijde, že je to úplně definitivní řešení. Jenom už ten tlak na to je menší než byl před těmi 5 měsíci nebo kdy ta aféra. Prostě že se tahle ta věc vždycky řeší jakoby mediálně spíš, je to úžasný, že se o tom začalo hovořit. Potom to vyšumí, objeví se jiný problém, polská sůl nebo koňské maso a tahle to trošku utichne. Já mám pořád pocit, že tady je potřeba přijmout nějaké opatření, které by bylo naprosto stabilní a teď řeknu tu zásadní věc, vždyť přece nejsme jediný stát v Evropě, který vyrábí a pije alkohol, tak když to dokážou vyřešit ve Francii, kde s alkoholu vypije možná v jiné struktuře než u nás, ale kde se ho vypije stejně tolik jako u nás a určitě tam tyhle problémy nejsou, i když tam také asi něco bude. Já si zase nedělám iluze, že bychom byli jen my, kteří mají nějaké problémy. Proč se ty systémy řeší tak složitě u nás, proč se nepřevezmou zvenku. A pak je ještě poslední věc. Jedna věc je, když systém zavedete a druhá věc jak ho kontrolujete a jak ho dodržujete a tady si myslím, že také se ještě u nás hodně má co zlepšovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké by to bylo řešení, které byste rád viděl?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Určitě si myslím, že by mělo být známo vše o původu toho, co jíme, co pijeme, odkud se to dostalo. Já možná řeknu nadnesený příklad. Když jsem byl malý kluk, tak mě rodiče tvrdě vychovávali k tomu, abych si myl ruce, abych nedotal žloutenku. Já si tedy důsledně ruce myji, ale ve skutečnosti nevím, co do těch rukou potom beru trošku. A je vidět, že to není problém jenom náš, protože Tesco vyhlásilo, že vlastně o původu toho, co se dostane nakonec do toho řetězce, se v podstatě, ty řetězce jsou strašně dlouhé a v podstatě nemají prakticky nebo není úplně jasná dohledatelnosti všeho, co se v tom řetězci děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy toho původce dohledat?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Registrací těch tržeb. Registrací toho, co je, vy jste spotřebitel, ale někde tam dostáváte do toho řetězce nějaký vstup a tam je potřeba mít ty tržby v jednotném sledování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle nové statistiky klesl zájem turistů o klasické cíle, které známe, jako například Francie. Jak vypadá ta nová mapa, pane profesore, nejvyhledávanějších destinací a co za tím?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je to statistika ubytovacích služeb a ta mě přišla docela zajímavá, protože v Evropě jsou taková místa, prostě turisticky velmi atraktivní a my je také velmi dobře známe a vnímáme, ale když se na tu mapu podíváme, tak se ukazuje, že porovnání s předchozím rokem, tady je o porovnání roku 2012 a 2011, že se nějakým způsobem přesouvá zájem turistů směrem na východ Evropy. Úplně největší přírůstky, ty meziroční přírůstky zaznamenávají země jako jsou třeba Chorvatsko anebo Pobaltské země, ale stejně tak třeba i trošku Rumunsko a Bulharsko. Tam je zajímavá úvaha o tom, proč tomu tak je. Tak na určitém základu se dá stavět v tom, že jsou to země relativně levnější. Určitě bych řekl, že cenová hladina v těch středo a východoevropských zemí je pořád viditelně nižší než na západ od nás. Navíc jsou to země mimořádně krásné, kde je krásná příroda, země bývalé Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko asi i Pobaltské země, nakonec Česko a Slovensko, co si budeme povídat, já si myslím, že Česko je mimořádně krásná země.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom vám, promiňte, do toho vstoupím. Jak si stojíme my tedy?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
My si stojíme dobře. My jsme dokonce v tom roce 2011 a 2012 měli zhruba nebo téměř pětiprocentní nebo šestiprocentní růst. To znamená, že v těch ubytovacích kapacitách jsme získali více zájemců než tomu bylo rok předtím. Je to, jak jsem říkal, ráno tou nižší cenou těch jednotlivých zemí, ve kterých se nacházíme, jejich krásou přírodní krásou a také tím že možná už se v nich podařilo postupně vybudovat infrastrukturu v hotelích a ubytováních, protože i ten západní turista je zvyklí na určitý možná poměrně vysoký standard ubytování a dneska i v těch zemích, které dříve patřily, řekněme, mezi ty méně vyspělé nebo mezi ně patří stále, tak v těch jednotlivých zemích skutečně naleznete už dneska evropské sítě hotelů a to může těm západním turistům velmi vyhovovat. Navíc většina těch zemí, o kterých jsem tady hovořil, třeba Chorvatsko, Rumunsko, Bulharsko, má moře, dokonce teplé moře, takže i to může být faktor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Smím se zeptat, pane profesore, podle jakých kritérií třeba vy osobně volíte cíle?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já nejsem moc dovolenkový typ, protože moje zaměstnání mě nutí čas od času cestovat, takže já už zase nejsm takový ten vyhledávač toho cestování. Mám-li být upřímný, já jsem nejšťastnější doma. Takže už jsem toho hodně v životě viděl, takže kdybych asi na tom neměl tu možnost, kterou mi ten život dal, tak bych asi hovořil trošku jinak, ale pro mě je nejkrásnější místo na světě Praha.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je krásné vyznání. Když tak hezky cestujeme, tak před čtvrt stoletím úspěšný investor Waren Buffet seřadil 50 zemí světa podle toho, ke by bylo nejlepší se narodit. U vás už tu odpověď známe. Na prvním místě byly Spojené státy. Dnes podle indexu kvality života patří první příčka nebudu vás zkoušet, je to Švýcarsko, které následuje Austrálie, Norsko, Švédsko, Dánsko. Česko je na místě 28. Jaké podmínky vy osobně považujete za důležité pro zdravý, bezpečný život z vašeho pohledu?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
V té statistice, o které hovoříte, je vždycky taková snaha zachytit kvalitu života nějakým číslem ono nakonec i to pořadí, jak jste ho jmenovala, musí být opřeno o nějaké řekněme, skóre nebo o nějakou kvantitativní charakteristiku. Já na jedné straně jsem k těmto řebříčkům docela skeptický, protože vyjádřit kvalitu života v Čísle mi přijde velmi obtížné. Nechci říct, až přímo legrační, ale zase rozumím tomu, že jsou některé faktory, o kterých i tahle ta studie hovoří nebo ze kterých vychází, které náš život ovlivňují, určit je to pocit bezpečí v té zemi, ve které žijete, otázka životních podmínek, už jsme tady o krásách vaší republiky dneska hovořili hodně. Je to otázka si nějaké demografie a struktury obyvatelstva. Je to samozřejmě otázka ekonomiky a otázka ekonomických podmínek, za kterých tam můžete žít. Je to otázka vztahů mezi lidmi a podobně. A v těchhle těch charakteristikách, potom samozřejmě já připouštím možnost, že se z toho podaří udělat jedno číslo. Ta snaha tady prostě mezi ekonomy pořád je. Ale zajímavá je spíše jiná věc. Ty země, které jste jmenovala, tak to jsou pro mě synonyma určité velké stability v tom způsobu života, v konání. Já jsem byl ve většině těch zemí a musím říci, že jsem se v nich cítil velmi bezpečný. Nebudu hovořit o tom, že třeba cenová hlediska je tam samozřejmě vyšší, takové Švýcarsko nebo jste jmenovala třeba i Švédsko, tak to jsou země, které jsou nesrovnatelně dražší, než jsme my. On už je i velký rozdíl třeba mezi drahotou mezi Švýcarskem a Německem, už to pocítíte v jednoduchých srovnáních, ale jsou to země, které vytváří velkou stabilitu a řekl bych, takovou pro mě jsou to takové oázy bezpečí a to se samozřejmě může v těch ukazatelích promítnout. Na druhé straně musím říct, že už jsem sám i byl svědkem toho, když nastoupil pan prezident Sarkozy ve Francii asi před 6 nebo 7 lety, tak postupem své vlády vytvořil něco, čemu se říkalo Stiglitzova komise, Joseph Stiglitz je nositel Nobelovy ceny za ekonomii, který vedl jakousi pracovní skupinu. Byl to otevřený prostor, kde mohl každý po internetu posílat nějaké své názory, které se pokusil vyjádřit vlastně kvalitu života jedním nějakým jednoduchým způsobem tak, aby i to, čemu říkáme hrubý domácí produkt, mohl nějakým způsobem ukazovat, jak kvalitně sám žije. Výsledky té komise nebyly nějak zvlášť bych řekl, úžasné, takže mě všechny od té doby jsem takový opatrný v těchhle věcech. Ekonomové mají snahu kvalitu života vyjádřit jedním číslem. Je to dost obtížné, ale beru to, protože zase ty země, které jste četla a které v tom žebříčku jsou, takové já považuji za velmi jako asi dobrá místa, dobré adresy pro to, aby tam člověk mohl žít nebo se tam dokonce narodil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, host dnešního vydání Jak to vidí. Děkuji a přeji příjemný den.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Také děkuji a přeji hezký den.