Jak to vidí Richard Hindls - 14. března

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
Hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme se minule loučili, měl jste před Českou konferencí rektorů. Od té doby se toho hodně událo. Mimo jiné proběhl Týden neklidu na vysokých školách. Do jaké míry jde podle vás v oněch protestech o boj za akademické svobody?
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
Ano, byla to tenkrát středa, já si myslím, druhý den. Dneska je také středa druhý den potom jsme měli zasedání, výroční zasedání České konference rektorů. Což je zasedání dvoudenní za účasti premiéra, který tam skutečně byl a poměrně dlouho hovořil k těm problémům a dalších představitelů akademického života a pana ministra. No, ta situace samozřejmě nějakým způsobem vyvrcholila v tom Týdnu neklidu a myslím, že to ještě není určitě konec té celé situace. Táhne se to už poměrně dlouho. O reformě vysokých škol a já tady znovu říkám, že řada věcí prostě není v současné době dobře a že rektoři a všichni ostatní, kteří fungují v tomto světě a mají do toho možná trošku co říct, tak si přejí změny. To prostě základní premisa. Problém je v tom, že se ty změny už dělají příliš dlouho, už byla černokostelecká výzva a Bílá kniha teď zase ty dvě, ty dva věcné návrhy zákonů. Zákona o vysokých školách, věcný záměr a věcný záměr finanční podpory studentů. Tak tyhle ty dva zákony se také už táhnou v tuhle chvíli, nevím, rok a půl. No problém nastal někdy ve druhé polovině loňského roku, kdy vlastně ty zákony byly poměrně dobře, nebo jeden z těch zákonů byl poměrně dobře komunikován, byla taková pracovní skupina, ve které bylo zastoupení České konference rektorů, bylo tam zastoupení Rady vysokých škol, české vysokoškolské prostředí má dvě reprezentace, abych to upřesnil, jedna je Česká konference rektorů, kde jsou tedy rektoři a druhá je Rada vysokých škol, kde jsou zástupci samozřejmě univerzit, ale nikoliv čelní funkcionáři, to je jakoby střet zájmů. A pak je tam velmi početná, velmi významná, velmi významné zastoupení Studentské komory, studentů. Ta Rada vysokých škol čítá něco kolem 250 členů a jsou v ní podle určitého klíče zastoupeny všechny vysoké školy, jak svými akademickými pracovníky, tak svými studenty. No a tam se prostě vytvořila taková pracovní skupina, která pracovala, jednala, postupně hledala nějaká východiska v těch návrzích věcného záměru zákona o vysokých školách, až potom prostě se ty práce přerušily, najednou se objevila úplně jiná verze, která už nebyla příliš nějak moc komunikována. K ní přišel ten druhý zákona, nebo návrh věcného závěru zákona o finanční pomoci studentů, ten nebyl komunikován vůbec, což je bohužel v rozporu se zákonem, protože ministerstvo je povinno s reprezentacemi, a to jsou právě ty dvě reprezentace, o kterých jsem hovořil, je povinno projednat ty dokumenty. No a tím se ta situace už začala drolit a pak to vlastně už šlo do takových bych řekl jakoby trošku silových řešení a ta potom se přenesla i na studenty a myslím, že ta jejich reakce byla velmi spontánní. Pak už přišly i takové nešťastné výroky ze strany ministerstva a to pak tu situaci samozřejmě akcelerovalo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zpátky k těm akademickým svobodám. Jak třeba konkrétně u vás na Vysoké škole ekonomické v Praze funguje ta autonomie?
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
Tak současní, současná podoba vysokoškolského zákona, ten zákon je starý téměř 14 let a prošel celou řadu novel, je z roku 98, tak současná podoba vypadá tak, že vlastně takovým vrcholným samosprávným orgánem je senát, Akademický senát vysoké školy, tedy univerzity a potažmo potom na jednotlivých fakultách, u nás je fakult 6, na Karlově univerzitě jich je 17 a 6, nebo na Karlově univerzitě 17 Akademických senátů těch fakult. Ty, tento orgán, ten vrcholný orgán, což ten Akademický senát školy, volí rektora, případně ho může podle určitých pravidel odvolat, schvaluje rozpočet a podílí se na řadě dalších důležitých rozhodnutí, které ve škole jsou. Čili jinými slovy v podstatě to rozhodování je v zásadě interní rozhodování školy, které se opírá o nějakou komunikaci mezi vedením školy a příslušnými členy toho senátu, ty senáty mívají zase rovnoměrně zastoupeny podle fakult a tak dále. Vedle toho existuje dneska Správní rada. Ta Správní rada je na každé vysoké škole. Ta má jedinou takovou zásadní pravomoc, kde schvaluje. A to je schvalování přesunu majetku, jinými slovy, kdyby rektor nebyl úplně jaksi soudný a chtěl rozprodat něco, co, a to samozřejmě hodně přeháním, tak ta Správní rada má prostě právo veta, ten prodej nebo nákup neuskutečnit, nebo naopak uskutečnit. Kromě toho se třeba k rozpočtu vyjadřuje, samozřejmě projednává výroční zprávu, projednává takzvaný dlouhodobý záměr, fungování vysoké školy, ale konečné slovo, třeba u těchto dokumentů, jako je rozpočet, nebo dlouhodobý záměr příslušné univerzity, tam má konečné slovo Akademický senát.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak by to mělo být podle těch návrhů jinak a jaká v tom vidíte rizika?
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
To nové pravidlo, které teďko se zavedlo, tak vytvořilo, tam se vyměnil postupně ten název, ten poslední název, na kterým to skončilo je název, který se jmenuje Rada vysoké školy a tam začaly právě ty problémy. Rada vysoké školy má být vlastně jakýsi takový orgán, který trošku víc řídí tu školu a zasahuje do více pravomocí, než v současné době ta Správní rada, která je v dnešním zákoně má.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Rada vysoké školy by byla tvořena jiným způsobem, jiným klíčem?
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
Ano, byla by tvořena jiným způsobem. Měla by tři třetiny, když to velmi zjednoduším. Tu jednu třetinu by vlastně jmenoval orgány státní správy, čili decizní sféra. Zřejmě by byla především tato třetina složená buď z politiků a nebo z představitelů podnikatelského světa, byznysu, nebo v nějaké kombinaci. Druhou třetinu by navrhoval rektor a poslední třetinu, ta by vzešla jakoby zevnitř školy. To znamená navrhoval by ji zase Akademický senát. Tato, toto pojetí rady by potom vlastně mělo možnost jmenovat nebo nejmenovat rektora. V případě, že by ho navrhl, tak tam bylo několik variant, kdo bude teda volit rektora, kdo ho bude vybírat, jak ho bude vybírat. Původně měl navrch trošku senát, pak se trošku tohle to trošku změnilo a dostalo se to více tak, že jakoby senát ho může zvolit, ale rada ho může vetovat případně. Protože rada podle té poslední dikce má s případným rektorem, nebo kandidátem na rektora, uzavřít jakousi, teď řeknu, manažerskou smlouvu, takhle to přesně není popsáno v tom zákoně. To znamená, že tam je dokonce i taková zvláštní přesmyčka, že senát by, kromě toho, že tam může být řada dlouhých jednání, kdo tím rektorem teda má být, tak ta poslední dikce je taková, že by senát navrhl toho rektora prezidentu republiky, což je i dneska, dneska prezident republiky má poslední slovo při jmenování rektora, prezidentu, a také ho fyzicky jmenuje, jmenoval by ho prezident republiky a potom by s ním Rada vysoké školy uzavřela smlouvu. A tam už může nastat zase další problém, protože ona může připravit v té smlouvě takové, řekněme, manažerské podmínky pro toho rektora, že třeba se ty dvě strany nedohodnou. Buď rektor nebude chtít přistoupit na takové podmínky a nebo zase naopak Rada vysoké školy nebude chtít přistoupit na podmínky rektora, už se vytváří první past, protože v tu chvíli vlastně už by byl jmenován v podstatě, možná podmíněně, možná nepodmíněně, tam není ještě, nemáme paragrafované znění, čili neznáme přesně ten postup, ale mohla by nastat taková past, že by vlastně ta Rada se potom nedohodla s rektorem a rektor přitom byl jmenován a de facto by nefungoval. Ta obava je, že by se přece jenom příliš možná politicky zasahovalo do toho, jak ta škola má fungovat, že by možná rektor byl trošku poplatný té jedné třetině, kterou by jmenovaly orgány státní správy, že by se tam mohlo nějakým způsobem odehrávat. No a to je to, co, oslabila se role studentů, což je nepochybně problém a to všechno potom s celou řadou dalších věcí týkajících se třeba školného, tak to všechno potom vedlo k tomu, řekněme, Týdnu neklidu. Ale ten Týden neklidu byla jakási explicitní forma projevu studentů a studenti jsou velmi vnímaví a myslím, že mají velice dobrou rozlišovací schopnost a samozřejmě dál ta jednání nyní probíhají. Takže otázka je, co třeba bude za 3, 4, 5 měsíců. Požadavek byl, aby premiér Nečas ten materiál zatím nepředložil na jednání vlády, aby ho pozastavil. On do jednání vlády předložil oba ty věcné návrhy zákonů byly předloženy. Pan premiér slíbil na posledním jednání České konference rektorů právě to, o čem jste hovořil zhruba před měsícem, že ho zatím nedá na jednání vlády. Což tedy zatím nedal. Dneska je 15. března, nebo 14.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Filosof Stanislav Komárek ve svém blogu na server iHned.cz píše, že nadaných lidí je v populaci málo a společnost právě na nich stojí. Což teda si dovolím připodotknout, bohužel stále mnozí nechtějí si nějak přiznat. Ale souhlasíte s názorem, že pro všechny vážné zájemce s dobrými výsledky a včasným absolvováním, by měly být školy zdarma?
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
To se právě objevilo v souvislosti s tím, že potom pan ministr školství ustoupil od toho původního požadavku, který je i ve vládním prohlášení vlády, kdy požadoval, nebo to vládní prohlášení vlády počítalo se školným. On od toho potom ustoupil a místo toho ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale chtěl zápisné.
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
... zavedl, zápisné byla jedna věc, ta se objevila ten den až večer, to také už bylo zajímavé, že to prostě šlo o minuty. Nejprve se objevila informace, že tedy nebude školné, ale, že bude forma placeného studia po, to co jste teďka citoval, po překročení standardní délky studia. Dneska je to tak, že pokud překročíte standardní dobu studia a jeden rok, tak nad ten jeden rok už potom platíte. Jenom třeba pro zajímavost u nás ve škole, čili, pokud bakaláře studujete 4 roky a potom 4 roky a jeden den a další, tak platíte za první takový semestr 21 tisíc korun, za další rovněž 21 tisíc korun a za ten třetí, i takoví tam jsou, už platíte 34500. Na většině ostatních vysokých škol je to velmi podobné. Došlo potom k tomu, že ministerstvo školství řeklo, dobře, školné nebude, ale neumožníme tu dobu studia prodlužovat o jeden rok nad standardní dobu studia, jak je to dneska u bakaláře 3+1, u navazujících magistrů 2+1, škrtneme to +1, takže budete studovat bakaláře pouze přesně 3 roky a pak začnete platit a hovořil o částce 26 tisíc korun, což zhruba odpovídá tomu, co jsem tady dneska říkal. Ale taková forma už dneska existuje. Čili, zase je otázka, jaké peníze by to byly, pro koho by byly ty peníze určeny. Dneska ty peníze, o kterých jsem hovořil já, čili 21 tisíc, 34 tisíc, ty jsou určeny do takzvaného stipendijního fondu, se kterými nakládá rektor, děkan fakult, máme prostě metodiku, jak se ty peníze rozloží a jsou určeny výlučně pro potřeby studentů. To znamená na mimořádná stipendia, podpora výjezdů zahraničních mobilit, výrazné aktivity v propagaci školy nebo v reprezentaci školy a podpora spolků studentských, kterých já si velmi vážím prostě a podobně. A tohle to dneska už vlastně je otázka, co by z těch 26 tisíc potom zbylo opravdu studentům a kolik by z toho třeba dostávala škola. Je to poměrně velmi komplikovaná situace.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Často se mluví o posouvání věku odchodu do důchodu. Jak jsou na tom podle statistik senioři na trhu práce?
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
Je to docela zajímavá situace. Dneska, než jsem šel sem, tak proběhlo ve zprávách i myslím v televizi, v rozhlase proběhlo vlastně myšlenka toho, že by se důchodcům neumožňovalo snížit si daňový základ o zhruba 23 tisíc a asi 800, nebo 24 tisíc korun ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To bychom se vraceli k tomu roku 2007, kdy taky nebylo možno uplatňovat tu slevu na daních.
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
... ano, ano, ano. Vypadá to dneska tak, že zaměstnaných v tomto státě, já jsem zaměstnanec, já jsem vlastně učitel, předpokládám, že i vy jste zaměstnanec, je nás 4 miliony 900 tisíc přibližně, těch, kteří jsou zaměstnáni, čili říkejme 5 milionů. Pracujících důchodců je podle posledních statistik přibližně čtvrt milionu, to znamená 250 tisíc, to znamená, že to je jakýchsi 5 % řekněme, přibližně dokonce malinko přes 5 % všech zaměstnanců v této republice. Pokud se týká jejich aktivit, tak, protože jsou to pracující důchodci, to znamená, že pobírají většinou řádný starobní důchod vedle své pracovní aktivity, pokud jde o jejich vlastní, a přibývá jich ještě řeknu jedno číslo, přibývá jich, protože v současné době se na přírůstku zaměstnanosti, přírůstku těch, kteří pracují navíc oproti roku třeba 2010, kteří v roce 2011 pracovali ve větším počtu než v roce 2010, na tomto přírůstku se pracující důchodci podílejí celými 40 %. Pokud jde o jejich aktivity, je to velmi různé. Je velmi zajímavá struktura, jakýsi reliéf podle toho, jak jsou vzděláni ti důchodci. Pokud mají pouze základní vzdělání, tak pracuje toliko každý 70. Přece jenom nabídka pracovních sil v oblasti nižšího vzdělání je menší a navíc, tady si myslím, že to má i trošku, bych řekl, anatomické důvody, přece jenom ty práce, které vyžadují nekvalifikovanou práci, nebo ne příliš vysokou kvalifikaci, jsou zřejmě fyzicky náročnější a zřejmě pro lidi staršího věku už nedostupné, proto si vysvětluji, že každý 70., můžou to být těžší profese, každý 70., který má pouze základní vzdělání, důchodce pracuje. Pokud už jde o středoškoláky, tam je to každý 10. Což už je zajímavé, zajímavě výrazný skok. A pokud jde o vysokoškoláky, lidi, kteří tedy dosáhli ve svém životě vysokoškolského vzdělání, tam pracuje z těchto starobních důchodců už každý 5. To znamená, že většinou jsou to lidé, kteří mají vysokoškolské vzdělání a pracují také, což je nejčastější případ, poměrně sofistikovaných činnostech. Nejvíc důchodců, tři čtvrtiny těch pracujících důchodců pracuje ve službách. Což je také docela zajímavá věc. Tak je to asi trošku jiné, než být horníkem, to, to prostě zřejmě co já takhle vnímám, nebo takhle chápu tu skutečnost. Řada z nich pracuje jako osoby samostatně výdělečné činné, těch je přibližně čtvrtina a nikoho nezaměstnávají. Takže je to velmi různé. Ještě možná jeden údaj. Pokud se týká zkrácených pracovních úvazků, což je u nás veliký problém. Už jsme se tady i my dva spolu, Vladimíre, bavili o tom, že prostě u nás je nedostatečné zaměstnávání na zkrácený pracovní poměr, což samozřejmě v dobách potíží s mírou nezaměstnanosti vyvolává určitý problém, tak platí, že polovina těch pracujících důchodců nemá celý pracovní úvazek.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A kdybychom se vrátili k té myšlence, kterou právě tedy publikoval, myslím, v Hospodářských novinách původně ministr financí, že by právě pracujícím důchodcům od příštího roku zrušil slevu na dani, neodradí takové opatření část lidí od snahy o přivýdělek?
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
No, tak ta částka je zhruba 24 tisíc korun, přitom, že průměrný důchod není ani polovina této částky, v současné době, tak samozřejmě, a je to, pozor, není to, je to částka, která se odečítá od daňového základu tak, jako se dneska odečítá, já nejsem důchodce, tak jako se odečítá třeba mně. Čili vlastně není to částka, o kterou přijde ten důchodce, je to částka, která se mu sníží, nebo z ní, o kterou se sníží daňový základ, tak zase ta částka nezničí úplně ty důchody, ale samozřejmě řadu lidí to motivovat nebude, protože, nebo už nebudou mít takovou tendenci se nechat zaměstnávat, protože přece jenom to nějaký zásah je a možná v tom vyšším věku už ti lidé nebudou ochotni třeba s určitou profesi vykonávat. To je velmi složité říct. Já si myslím, že určitý vliv to asi mít bude. Také o to trošku jde, aby se trošku změnil ten pracovní trh důchodců.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak se díváte na ta navrhovaná opatření ekonomickými ministry? Můžeme začít hned třeba myšlenkou zmrazit, případně pomaleji valorizovat důchody.
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
Tohle to jsou, tohle je strašně komplikovaná debata. Já se takhle podívám na hodinky, kolik na to máme, ale tak něco možná ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Málo.
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
... malinko řeknu. Samozřejmě většina těchto rozhodnutí je politických a politická rozhodnutí můžete přijmout taková, či maková, to je prostě právo každé garnitury vládnoucí. Co já si myslím, že je trošinku větším problémem je, že nevidím určitou takovou kontinuitu nebo stabilitu v těch rozhodnutích. Jednou slyšíte, že bude daň, rovná daň, podruhé se začne hovořit o více pásmech daně z přidané hodnoty třeba, pak se to číslo neustále mění, jednou to bude 20 a 14, pak už zase slyšíme druhý den 21 a 15, jeden den slyšíme, že se vůbec, nebudou valorizovat důchody, samozřejmě to vyvolá negativní reakci, tak se druhý den řekne, že se tedy budou valorizovat, ale ne v takovém rozsahu. Co mi, jakože evropská ekonomika je v nějakých potížích, že si vytvořila dluhovou past, to, o tom tady nemá cenu teďko v tuhle tu chvíli hovořit, že stát musí najít řešení v takové situaci, je naprosto v pořádku. Ale mně to někdy připadá, že postrádám tam prostě základní koncept k čemu jít, když se dotknu zrovna tohohle toho, jak co danit, nebo komu co valorizovat, existuje pojem, což jsou přímé daně, to znamená to, co přímo zaplatíte ze své mzdy třeba, nebo ze svých nějakých aktivit a nepřímé daně, které se vám promítají až prostřednictvím nákupu třeba nějakého výrobku nebo služby. My nemáme ani jasnou koncepci v tom, na kolik má být ten poměr mezi přímými a nepřímými daněmi. Připomenu, už jsem to tady říkal, doporučení OECD zhruba rok a půl, nebo rok staré, které nám říká dvě věci, že bychom měli vytvořit zřetelnější střednědobou koncepci toho, co chceme dělat a že bychom měli spíše přecházet na daně nepřímé. Koncepty v této oblasti, to znamená na ty, které zaplatíte prostřednictvím svého ošacení, nebo nějakých služeb, jídla, co se tohohle toho týká, tak ty základní koncepty, a to je to politické rozhodnutí, jsou ve světě dva. Buď je to takový ten hodně sociální stát s poměrně výraznými odvody do státní pokladny, to jsou severské země a potom tedy s výraznou nabídkou státu, neříkám, že stát hospodaří vždycky dobře, nebo vždycky špatně, tam je potřeba být také velmi, bych řekl, kritický vůči této věci, ale ten stát nějakým způsobem těm lidem vrátí ty peníze. Pak už se ale nemůže hovořit o školném, nemůže se hovořit o nějakých výrazných dalších poplatcích, které zatěžují domácnosti. V severských státech dostanete důchod prakticky rovný platu. Nebo je druhý koncept, a já teď nechci říct, který je lepší, nebo který je horší, já chci říct úplně jinou věc, nebo je druhý koncept, který platí prostě za mořem, ve Spojených státech, kde ve Spojených státech je přes 50 států členských, tedy ve Spojených státech a prakticky každý má jinou daňovou soustavu. Když se projedete třeba jenom po východním pobřeží, zjistíte, že ve většině států, které tam jsou, New Jersey, New York a tak dále, jsou daně z přidané hodnoty jednociferné číslo. Dobře, je to, zatímco v severských zemích je to víc než 20 %, dobře, budiž, ale to nastavení ve Spojených státech je velmi liberální, je tak dlouhodobě orientováno, já si neumím představit, že by dneska Spojené státy přešly na 25% daň z přidané hodnoty, nebo, že by Finové, kteří mají euro, ze dne na den měli daň 7%, 8%, jako je na některé výrobky třeba v New Jersey, to znamená, že vlastně ty státy mají dlouhodobou koncepci toho, jak to chtějí dělat. A já teď, a to je politické rozhodnutí, a já teď nechci říkat, že lepší je to, nebo ono, protože na systému ve Spojených státech najdete řadu dobrých věcí a také řadu problémů a na systému ve Finsku najdete řadu dobrých, svět není jednobarevný, svět není nulajedničková veličina. Ale ty země jsou typické svým dlouhodobým konceptem. U nás je jednou daň nízká, vysoká, pak se zavede školné, pak se zase zruší, potom se zvýší daň z přidané hodnoty, tak budou dvě sazby, pak se zdraží, zvýší daně bohatým. Prostě tohle si myslím, že chybí trošku. A pak už to politické rozhodnutí je trošku manévrovací prostor a tam jsou pak ty, takové ty debaty, které kolem toho jsou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nutno říci, že agentury Moody´s pochválila vládu, že za ta navrhovaná opatření, že jsou pozitivní pro rating. Na druhou stranu ale toho ratingu se nenajíme. Říkám si, jestli si třeba, jestli vlastně nepanikaříme příliš, protože třeba Mezinárodní měnový fond odhaduje, že česká ekonomika poroste letos o 2 %. To v té současné situaci nezní tak kriticky.
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
No, já se někdy rád používám, tak snad mi to bude odpuštěno, já někdy rád používám takového slovního spojení, že my se ustrašíme k recesi. My se budeme tak dlouho strašit tím vším, co se tady děje, mimochodem, já jsem tady na jedné ze stanic Českého rozhlasu měl takovou debatu na konci roku, co bych si v roce přál, v roce 2012, tak dneska už je polovina března, a já jsem si přál, vyslovil jsem to tam, že bychom už měli přestat s tím strašením. Pojďme se zabývat tím, co reálně existuje, ale my máme Řecko, my budeme Řecko. Řecko má obrovský dluh, Řecko má dluh ve výši kolem 160 %, my ho máme kolem 40 %. Řecko má obrovský deficit vůči rozpočtu, vůči HDP vytvořeného v tom roce, my ho máme podstatně nižší. Já neříkám, že nejsou problémy, že se nemá šetřit, ale mně se, ekonomika je přece také značně o důvěře a jestli se chceme ustrašit až k recesi, tak jsme docela dobře našlápli v tuhle tu chvíli. Jako já vím, že ta debata pro běžné lidi je komplikovaná, že je to často politické rozhodnutí a znovu říkám, že těch politických rozhodnutí může být několik a všechna budou mít dobré, dobré, dobrá řešení i špatná řešení, to je normální věc, ale takové to neustálé omílání, jak se blížíme k Řecku a co se nám všechno stane, pokud se týká těch ratingových agentur, já rozhodně nepatřím mezi nějaké jejich velké přívržence. Jako žádná Moody´s ani nikdo jiný za nás neodpracuje, my si to prostě musíme odpracovat sami. A já zase říkám, ano, prostě není dobrá doba, musí se něco řešit, ale rád bych viděl takovou tu střednědobou koncepci, jak podpoříme zaměstnanost, jak podpoříme třeba nové technologie, jakým způsobem dosáhneme stability v zahraničním obchodě a podobně. To si myslím, že je klíčové.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máme poslední minutu, přesto se zeptám. Ono rokem 2012 podle všeho neskončí svět, ale prodělává svět určitě velké změny, Slovensko, Řecko, Itálie mají, nebo budou vbrzku mít novou vládu, hledá se nový německý, budoucí americký prezident, víme, jak to dopadlo v Rusku a tak dále. Chci se zeptat, co může z vašeho pohledu znamenat ta výměna politických garnitur pro ekonomiku?
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
V Evropě je trošku asi jiná situace než v Americe. V Americe se hraje asi jiný zápas. Ale v Evropě samozřejmě ten vliv recese a všech těch rozpočtových problémů, mimochodem včera jsem četl, že Francie má deficit kolem 6 %, tak kde to také jsme, 5,9, kde to také jsme, když ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na Francii jsem zapomněl, tam je taky, hledají prezidenta.
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
... je tří a tam se bude volit taky a všichni říkají, že Sarkozy má malou, nebo méně nadějí než pan Holland případně někdo další, tak dobře, já ve Francii nežiju a francouzsky nehovořím, takže to neumím posoudit, ale pravda, že vždycky ty otřesy nějakou krizi, nebo nějakou prostě řešení v té společnosti mohou přinést. Viděli jsme, že se stabilizovala poměrně, bych řekl, politická situace v Itálii, je tam prostě ticho po pěšině, něco se tam děje, Řecko samozřejmě je víc vidět, ale i tam se zdá, že přece jenom už nějaký, nebo došlo k odpisu velké částky dluhů, že nějaké řešení je. Ve Francii nevím, jestli na Slovensku se přetočila vláda na druhou stranu, nevím, ve Spojených státech si to trochu netroufám odhadovat, protože tam je přece jen ta situace úplně jiná, navíc Spojené státy v současné době přece jenom prokazují vyšší ekonomickou výkonnost, než celá Evropa, takže, ale je pravda, pravidlo, že ty otřesy přináší určité politické změny. Tak to prostě bude a bylo a je dneska.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl pro dnešek rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor Richard Hindls. Děkuji. Na shledanou.
Richard HINDLS, profesor, VŠE Praha
--------------------
Přeji hezký den. Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra přijde do pořadu Jak to vidí chirurg, profesor Pavel Pafko z Fakultní nemocnice v Praze Motole. Vladimír Kroc děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.