Jak to vidí Pavel Kosatík - 5. července

Vzhledem ke svátečním dnům najdete audiozáznam i přepis pořadu na stránkách až v pondělí 9. července.
Děkujeme za pochopení!

JUDr. Pavel Kosatík
Většinu svého času prý tráví jako autor na volné noze. Vydal mj. životopisy Jana Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Olgy Havlové, Pavla Kohouta, Jaroslava Preisse. Je ženatý, otec tří synů a knihomol.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes spisovatel Pavel Kosatík. My se tedy nevidíme, dobrý dne.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den, pane Kroci, ale výtečně vás slyším, raduju se.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Slyšíme se, to je dobře. Vy se sem do Karlových Varů, kde mimochodem prší v tuto chvíli, teprve chystáte, je to tak?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, je to pravda. Já teda nejsem žádný zkušený karlovarník festivalník, ale shodou okolností tam v sobotu máme prezentaci s panem režisérem Sedláčkem nejmenovaného seriálu, který chystá České televize, tak jsem na to docela zvědav. A tam vidívám, že tam jste navzdory dešti, tady v Praze je docela příjemně zatím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je-li to Česká televize, tak možná může být ten seriál i jmenovaný, proč ne?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak dobře, jmenuje se České století a jsou to, já dokonce nevím, jestli jsem tady o tom v tom pořadu někdy náhodou pod nějakou záminkou nevyprávěl, je to taková docela složitá experimentální záležitost v tom smyslu, že je to vlastně posun velkých výpravných, víc než hodinových příběhů, které ve formě hrané rekonstrukce, to znamená herci tam znázorňují historické postavy, tak ve formě hrané rekonstrukce se tam přibližují klíčové momenty českých dějin 20. století, všecky ty únory, srpny a tak dál. A princip je ten, že by se na to mělo ukázat, jak se vlastně u nás přijímala, nebo možná pořád přijímají kolektivní rozhodnutí v politice a jak se za to nese nebo nenese odpovědnost. A máme tam, zatím teda se mi docela fajn herce a takový zajímavý herecký výkony. Zatím jsou natočeny dva díly, v obou jsou velké party Edvarda Beneše, v jednom Klementa Gottwalda, tak jsem na to docela zvědav.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže budete tady v rámci tedy programu České televize prezentovat tento seriál. Musím říct, že Český rozhlas je mediálním partnerem filmového festivalu v Karlových Varech. Jaký vy máte vztah k podobným akcím?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak to se nedá nějak obecně mluvit o vztahu, no.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak dobře, tak.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Záleží na obsahu, že.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Festivalu jako je ten v Karlových Varech nebo konkrétně k němu.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak ten má tradičně dobrou dramaturgii. Já už jsem tam teda řadu let nebyl tak, abych byl schopen účastnit se toho filmového programu. To už je fakt pár let, ale občas se tam připletu na nějakou pracovní akci tak jako teď a myslím si, že to je vlastně nejcennější deviza toho, poněvadž v médiích se většinou o festivalu, marná sláva, píše v souvislosti s tím, která hvězda tam přijela a co řekla v souvislosti s tím, že se prošla po červeném koberci. To já neironizuju, má to taky význam, ale ta podstata je pořád v tom, jaké filmy jsou tam k vidění a to mně na tom přijde úžasné, že někdy od toho roku 95, kdy ta dramaturgie nabrala nový kurz, takže se to aspoň, jak mně se zdá, pořád docela dobře drží, že se z toho tedy v tom smyslu té programové nabídky nestala snobárna, ačkoli velmi snadno mohla.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Včera jste se vrátil z cest. Podělíte se s námi o nějaké postřehy, které jste si přivezl?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuju pěkně, to bylo 5 dní v Itálii, a víte, já jsem vám to zmínil do telefonu, ale pak jsem si uvědomil, že to je téměř nejkrutější věc, kterou může člověk člověku, druh druhu udělat, že někam zajede třeba, z Prahy na Zbraslav nebo z Brna do Bystrce a pak mučí shromážděnou společnost tím, že je nutí, aby naslouchali jeho zážitkům, tak ale já řeknu jenom jeden neturisticky. Byly to tedy Benátky. Já tam jezdím strašně rád z mnoha myslitelných důvodů tak, jako asi drtivá většina lidí, kteří tam k tomu kraji jednou přičichli, ale čím dál víc si uvědomuju, víte, že víc než ty památky a ta architektura jednoho z nejlíbeznějších měst na světě, mě vlastně přitahuje čímsi zvláštním prapřírodním ta samotná laguna, víte, takové to mělké moříčko, široko daleko rozložené s tou spoustou ostrovů, kde ti Italové tak jako oni jsou pořád zvyklí rejdit a šmejdit na všech možných strojích, tak tam už se samozřejmě nedostanou s těmi auty a tak oni tam tu lagunu brázdí křížem krážem ve všech možných lodí všech možných typů, od kajaku jednosedadlového, jestli to teď nazývám správně až po ty obrovské výletní lodi té firmy, jejíž největší plavidlo se před několika měsíci neslavně potopilo, tak taková loď tam taky prostě drandila na dohled od náměstí Sv. Marka. A já si představuju, že takovým nějakým způsobem kdysi v trošku jiné rovině, ale v zásadě podobným rejdivým Brownových pohybem vznikal život nebo se přenášel z moře na souš. Tak já tam prostě provádím ta mateřská pozorování. Ale chci to zmínit v jiné věci a ta už je vyloženě, doufám, necestovatelská nebo věc nebenátkovitého typu. Víte, já tam taky mám rád ty ostrovy kolem dokola a možná, že všichni posluchači, kteří tam zavítali, tak neměli chuť, čas nebo možnost si ty ostrovy projet a tam většinou je to tak, že když se tedy vyplavíte, když se vydáte z toho hlavního přístavu, anebo z pláže Lido směrem k severu, tak následujou za sebou ty ostrovy Murano, to je ten, kam se jezdí kvůli sklářům, pak následuje Burano, tam se jezdí kvůli krajkám a přelíbezným, jako krásným barevným domečkům, a pak už většina lidí dál nejede. A v té chvíli já ještě kus pokračuju do té laguny a tam je ostrov Torcello. Nevím, jestli lidem známý nebo ne, ale hádal bych že ne, a tam už.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ten je prý nejklidnější z těch benátských ostrovů.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ten, ten je naprosto klidný a zvlášť teďka v téhle té sezoně, kdy tam vlastně se dochovaly ty původní vlastně bažiny, mokřiny a tak a tam není ani moc příjemno k životu teďka v téhle té době, ale na tom ostrově, představte si, zůstala stát úplně nejstarší bazilika, která tam byla vztyčena snad někdy v 6. století a vlastně tam si uvědomíte, že ten život v té benátské laguně začal kdysi tam, nebo myslím teda civilizovaný život, poněvadž na tomhle tom ostrově, kde dnes jsou dva malinkaté hotýlky a jedno přístaviště pro lodičky, tak kdysi žilo 20 tisíc lidí a to centrum té oblasti bylo vlastně tam. A kdyby poutníci nebyli přivezli odkud si ostatky svatého Marka a nedali je do Benátek, tak možná o Benátkách dodnes jsme nevěděli, Benátky by nevznikly a mluvili bychom o Torcillu jako největším a nejkrásnějším velkoměstě tady v téhle té části severní Itálie. Ale já to říkám ještě z jednoho důvodu. On tam před tou osamělou bazilikou je takový zvláštní artefakt, stojí tam takové opuštěné kamenné křeslo, on je to spíš balvan vyhloubený a on něm se říkává, že v něm podle legendy sedával Attila. To si možná asi lidi ještě budou z učebnic pamatovat, ten tak řečený Bič boží, ten vládce Hunů, který vlastně poplenil Itálii, Galii a vůbec ty pozůstatky západořímské říše. Mělo se to dít celé v 5. století. Nic moc o něm nevíme, poněvadž samozřejmě s gramotností nevynikal, nedostávalo se také tehdy malířů, kteří by zachytili jeho fyzickou podobu, je to prostě představitel takové té divoké etapy evropské historie. A já se tam vždycky na chvilku, když mám čas, tak se tam usalaším v tom křesle, ve kterém, jak jsem přesvědčen, on ve skutečnosti ani nikdy neseděl, a teď si přemýšlím, jak to tenkrát asi mohlo být, víte, s jakým pocitem ti pořád ještě hodně kulturní Římané očekávali příchodu té, té temnoty, toho zla a jestli to vůbec byla temnota a zlo a jestli náhodou, pardon.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ano, ano, já se omlouvám, že jsem vám teď vstoupil do myšlenek, ale jenom jsem chtěl říci, že ono to Attila, že to vlastně znamená tatíček, tak to taky o něčem svědčí.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Těch, těch významů toho slova je několik, víte, a ono i to jméno Bič boží je zvláštní, že vlastně tehdy už, nevím, jestli převažovala, ale rozhodně byla velmi rozšířená mezi teda západořímskou populací ta křesťanská víra a oni vlastně v něm viděli něco, co se dá vysvětlit při vší té hrůze, která s tím příchodem těch jeho vojsk souvisela, něco, co si vlastně ta jejich civilizace zaslouží, takže to říkám taky jako takový zvláštní příklad, jak se člověk může vztahovat ke zkáze, která k němu přichází. No, tak si tam prostě ve všech možných rovinách v duchu porovnávám dobu tehdejší a dnešní a říkám si, jestli jsou nějaké paralely v tom nebo nejsou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A nacházíte nějakou souvislost mezi tím naším světem a /souzvuk hlasů/.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale tak víte, no, radši bych ji nenacházel, byl bych radši, kdyby sem žádná nová barbarství nepřicházela. Ona teda teď jsem nechtěl ani náhodou narážet na to, že by k nám snad přicházela zvenku, nás nejvíc ohrožuje to naše vlastní barbarství, které si vytváříme sami tím, že se vlastně odřezáváme od svých kulturních kořenů a nechceme se k nim znát a čili my vlastně jsme svým Attilou nejčastěji sami sobě. Tak pokud mě tam něco napadá v tom křesle, tak je to asi něco takového.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě možná k osobě toho málo známého, Attilio je považován za nejmocnějšího krále právě Hunské říše, ale myslíte si, že je to možné, že se udusil, když mu začal po svatební noci s, myslím, 17. manželkou téct krev z nosu?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To jsem se dočetl, shodou okolností před nedávnem o něm vyšla monografie tady naší české historičky, kde jsem na to narazil a mně se to zdá tak překrásně nepravděpodobné, že si myslím, že by si to těžko někdo vymýšlel, takže jsem ochoten tomu věřit. Je to, ale zase to řekněme pro úplnost, je to typická historka, kterou, na kterou může mít názor jaký kdo chce, poněvadž to nikdy nikdo nedoloží. V souvislosti s tím jeho životem, když už teda jsme tady takto náhodou zmínili Attilu, tak tam je taky úžasná ta záležitost toho jeho neznámého hrobu, poněvadž když on poměrně nedlouho, několik málo let po těch svých největších vojenských úspěších, po bitvě na Katalaunských polích a tak, zemřel, tak oni ti jeho vojáci se báli, jak ho pohřbít, aby vlastně nepřátelé tu hrobku nevyplenili a tak a podle legend po asi i, doufám, i možná známých ho pohřbili na dno řeky, jejíž koryto speciálně kvůli tomu z tohoto důvodu svedli určitým směrem. Říká se, že by to měla být řeka Tisa v Uhrách, takže vlastně kdesi možná přes tady toho mrtvého vojevůdce pořád ještě proudí nějaký veletok.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, mělo by to být, jestli se nepletu, zlatá rakev, na ní ještě stříbrná, potom železná.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ano, tři rakve, ano, přesně tak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, to je možná důvod, pro čten hrob byl kromě jiného hledán, ale nikdy, nikdy nenalezen. Tak je to taková záhada, která asi těžko bude někdy rozluštěna, co myslíte?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak zdá se, že jsme otevřeli poněkud prázdninové téma.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, tak pojďme k jinému, to je, myslím, dost neprázdninové. Včera jsem se dočetl, že Britové prozradili, kde v Londýně rozmístili rakety země - vzduch na obranu olympiády. Nezní vám to nějak divně?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, zní mi to divně, dokonce jsem si to vytiskl a teď jsem si tady tím zašustil, abych eventuálně to mohl odcitovat přesně, pokud by to někoho zajímalo, ale jde prostě o to, že chrabří Londýňané, opět říkám to bez ironie, oni se o tu olympiádu určitě postarají skvostně a nebude to olympiáda ideologická, ideologicky státně reprezentativní jako posledně v Pekingu, tak oni, aby jaksi preventivně odstrašili možné útočníky, ať už mají na mysli Al-Kajdu nebo jiné mezinárodní teroristické organizace, tak rozhlásili, že na čtyřech palebných stanovištích kolem Londýna nebo prostě kolem těch olympijských sportovišť budou rozmístěny jakési vysokorychlostní střely a tak, a mně to přijde na jednu stranu, že je to tedy logické, vím, v jakém světě žiju a vlastně když si to člověk přečte, tak má pocit, pokud by byl turistou, který tam míří, ale pokud by jím nebyl, jakéhosi bezpečí, jakési dobré vůle těch organizátorů, ale stejně, když se nad tím zamyslíte jaksi z boku, nepragmaticky, tak to zní šíleně. Víte, když si uvědomíte, kam vlastně ten svět včetně toho olympijského hnutí, které je takovým jedním z nejlepších výhonků toho soudobého světa, takovým, marná sláva, někdo to může vidět skeptiky, ale pořád je to pozůstatek toho velkého Coubertinovského idealismu, toho pokusu převézt zápolení, kde jde o životy, o zdraví, o moc jednoho nad druhým, tak převézt do té hezké sportovní metafory. O to v tom sportu pořád navzdory komercionalizaci jde. No, a teď se zjistí, že to všechno vlastně je zabezpečeno desetitisíci nebo v novinách psali o 13 500 po zuby ozbrojených vojáků, kteří toto všechno musí hlídat. Tak je mi toho světa líto, prostě jenom konstatuju to, co napadne asi každého, kdo si to čte, že tedy se to, víte, na této jakési drobnosti nebo okolnosti je vidět, že se to nevyvíjí dobře, když to nejcennější z nás, nebo jedna z nejcennějších věcí olympijské sportování musí být bráněno takto po zuby ozbrojenými vojcli.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to říká náš dnešní host v pořadu Jak to vidí Pavel Kosatík. Dnes se spisovatelem Pavlem Kosatíkem. Teď zase odjinud. Nezní vám podobně absurdně to, že zadržený poslanec David Rath bloguje přímo z vyšetřovací vazby?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, poslyšte, to je přesně zpráva, kterou, myslím si, nejvíc ocení člověk, který aspoň na pár dní teda zmizí z vlasti tak, jako se to teď poštěstilo mně, jakousi chvíli tedy nemyslí na ten politický vývoj zde a pak přijede a zjistí toto. Nejde jenom o to, že bloguje, ale že tedy už počtvrté, jak jsem se dočetl na serveru Aktuálně.cz a že ten server tomu celkem ochotně dává prostor. Já asi budu jeden z posledních, kdo bude, kdo bude bránit v tom, aby byly publikovány téměř jakékoli názory, pokud teda nejsou v rozporu, v přímém rozporu se zákonem a tak, ale zdá se mi, že tady se na tom, na tom internetovém serveru nedopouštějí úplně rozumné věci. Nevím, k čemu to prostě je, když člověk s takovou reputací a zdá se mi, že už poměrně dost silně prokázanou, káže a moralizuje na veřejných webech, víte, jo, tam vystupuje opravdu jako Julius Fučík. On tam téměř, tam už chybí jenom provolání opravdu Lidé, bděte, ale on se staví do pozice člověka, který právě i tím, že je v té vazbě, tak poznává ty odvrácené strany té takřečené, jak uvádí současné spravedlnosti, brojí tam proti vládě. A když to takhle bude pokračovat, tak si umím představit, že někteří třeba trochu míň soudní čtenáři těch bloggů nebo posluchači, tak si začnou časem říkat to v Čechách oblíbené - na každém šprochu pravdy trochu. Nevidím vůbec žádný smysl v tom, když se takovým lidem poskytuje mediální prostor a opravdu jsem nad tím užasl, respektive v první chvíli jsem se až ďábelsky rozesmál, když jsem to uviděl, protože něco takového, ať už žánrově nebo obsahově namířeného, když uvidíte, tak prostě strnete, jste v šoku, to je jedna z posledních věcí, které by člověk očekával, že se něco takového dočte.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak je to zřejmě čirý pragmatismus ze strany toho média, protože zkrátka jde o sledovanost, o čtenost.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
O tom není sporu, nebo já si to aspoň nedokážu vysvětlit jinak, no, a pak je zde taky ta zřejmě páně pisatelova hra na jakousi tu, na jakýsi ten dlouhodobý český cit k lidem, kteří prošli vězením a nějakým způsobem jánošíkovsky se z toho pak vysekali a získali si oblibu. A tím v žádném případě nenarážím na Václava Havla, ale narážím spíš na takové různé ponuřejší osobnosti nejenom českých dějin. Víme, že i Hitler prošel takovou jakousi kariérou a tak dál. Je to, prostě asi existuje část lidí, která má slabost pro podobné typy, kteří prošli kriminálem a nějak se přitom aspoň trochu vážně byli schopni celou dobu tvářit. No, a co s tím? Je to prostě, myslím si, že je to hanba těch médií, když se to děje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Brno vyslalo do nejvyšší politiky advokáta Pavla Blažka, který se hned na prahu svého působení v čele resortu spravedlnosti pustil do úvah, zda je nadřazený nejvyššímu státnímu zástupci nebo ne. Přesně tedy ono nejde ani tak o úvahy, on je přesvědčen, že Pavel Zeman je jemu podřízený. Má pravdu podle vás?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Podívejte, toto je obecně strašně zajímavá a složitá a pro společnost důležitá věc. Mně se zdá, že někdy možná aspoň části veřejnosti, nebo možná i novinářů uniká vlastně smysl toho postavení vůbec systému státního zastupitelství. Ono se to rozvířilo v souvislosti se všemi těmi možnými aférami, které provázaly jména pana Rampuly a pana Grygárka. Ono to někdy může působit, že vlastně ti lidé vystupují nebo setkávám se občas s tím názorem, že vystupují jako až příliš monokraticky a že se vyjadřují jaksi velmi silně z mocenských pozic, takovým trošku jiným jazykem, než jsme zvyklí u politiků a lidé v tom vidí jakousi chybu té demokracie, ale bylo by neštěstí nebo velkým omylem vnímat to takto. Víte, ty nebo ty orgány státního zastupitelství jsou trošku odlišné od ostatních státních orgánů v tom smyslu, že ony sice jsou samozřejmě napojeny na ten výkonný aparát a jsou to orgány, které sledují státní zájem, ale mimo tento státní zájem, to znamená mimo něco, co se může do určité míry měnit s každými volbami, s každým novým obsazením vlády, s každým novým premiérem a s každým novým ministrem spravedlnosti, tak oni mají sledovat taky takzvaný zájem veřejný. A to je, a to už je zájem i někoho jiného než toho státního aparátu. To už je zájem i váš a můj a jde tam o to, aby prostě ten státní zástupce, když vznáší žalobu, tak aby prostě sledoval zájem nejen toho, kdo je momentálně u moci, ale aby, anebo toho, kdo by k té moci eventuálně mohl časem přijít, ale aby uvažoval mnohem nezávisleji a sledoval cosi nadčasovějšího. A proto je ten systém státních zastupitelství komponován takto složitě a v zásadě velice křehce, proto tam tolik záleží na tom, aby ty osoby, které stojí v čele tady tomu aparátu, tak aby požívaly plné nebo co největší nejenom tedy politické, ale hlavně společenské důvěry a aby jejich kompetence vybírat si k sobě nejbližší a nejodpovědnější spolupracovníky byla větší než ta běžná. No, a teď do toho tedy přichází nový ministr spravedlnosti, který říká, že se to vlastně i v tomhle tom státním zastupitelství, v této oblasti bude dělat podobně jako kdekoli v politice. Víte, až bude tento nový pan ministr odvoláván, tak je možné, že to taky bude trvat 5 nebo 10 minut, tak jako se to minulý týden stalo jeho předchůdci panu Pospíšilovi a v rovině tedy ministerstev, v rovině toho, toho vládního, výkonného úřadování je to prostě běžné. Je to ustanování nebo odvolávání manažera. Ale ti nejvyšší státní zástupci nebo ti lidé, kteří jsou v čele tady tohoto státního zastupitelského systému, jsou, jak už jsem zmínil, v nejlepším slova smyslu křehčí figury. A ta křehkost je v zájmu nás všech, celé veřejnosti. Takže když by tam teďka vstoupil jako trošku jako slon do porcelánu člověk, který bude mít pocit, že může politicky tyto věci rozhodovat, tak jako to podle něj vždycky bývalo, tak by to bylo neštěstí, nebo znamenalo by to vlastně zánik té několikaleté práce, kdy před zraky celé veřejnosti, a to považuji za objektivní fakt, na tom se, na tom se snad shodne i řada odpůrců ministra Pospíšila a tak, tak se budovalo něco, co mělo velkou ambici skutečně se stát nezávislým aparátem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jestli jsem to správně četl, tak jsme jedinou zemí v rámci Evropské unie, kde je možné, aby politici právě odvolali nejvyššího státního zástupce, jinde to možné není. Co si myslíte o tomto?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak nevím, toto jsem se nedočetl nebo tuto paralelu přesně neznám, ale zase znova. Jako ukazuje se tady, víte, tady před našima očima vlastně probíhá dlouhodobý a velmi intenzivní tlak na to ovlivňovat tyto věci politicky. To, že pan prezident v souvislosti s ustavením nového ministra řekne, že by to měl ten nový pan ministr odpolitizovat, se mi zdá v jakémsi rozporu vlastně se vším, co ten nový ministr o tom říká a se všemi okolnostmi, které ten případ provázejí. Takže mám prostě velké obavy o tady, o nejbližší budoucnost tohoto, tohoto resortu nebo jak to nazvat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Předsedové České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí vydali prohlášení, ve kterém se ohradili proti tomu, jak je projednáván zákon o církevních restitucích. Podle nich nevkusná rétorika v Poslanecké sněmovně vyvolává protináboženské a proticírkevní nálady. Tolik citace. Co si o tom myslí Pavel Kosatík?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, myslím si, že v tomto pořadu z různých úst se na toto téma už mockrát mluvilo a v lecjakých jiných pořadech. A já jsem prostě z toho vývoje stran církevních restitucí dlouhodobě zklamán, protože já tu věc prostě, ještě chci prostě předeslat, že nejsem žádným způsobem napojen na žádnou ze zúčastněných stran, pokud někdo vnímá tu věc tak, že jsou tam nějaké zúčastněné strany. Já to prostě skutečně vnímám jako nápravu křivd, jako součást restitučního procesu, který byl zahájen už přede mnoha, mnoha, mnoha tedy více než 20 lety a v řadě odvětví uspokojivě a poměrně rychle proběhl. Lidé, kteří měli své soukromé majetky, tak restituovali už tak dávno, že si to možná někteří ani nepamatují. No, a zbývají tady ty církve, na které se stále díváme skrz prsty jako na organizace, kterým je pořád třeba vyčítat to, jestli Ježíš Kristus před víc než 2 tisíci lety si počínal stejně nebo ne. To je naprosto šílený pohled na tu věc, poněvadž skutečně, znova opakuju, jde o restituce, jde o naplnění jakéhosi právního principu, který existuje obecně, nezávisle na tom, čí majetek má být vydán a mezi těmi mnoha postiženými, jímž bylo zpravidla vraceno celkem bez problémů na základě přesně stanoveného právního předpisu, jsou tedy i tyto, i tyto církevní organizace. Víte, my, tady nejde ani tak o to, kdo ten majetek získá a jestli se o něj konečně někdo bude starat. To je taky podstatná věc, že by ty věci přestaly chátrat. Ale na tom se ukazuje mnohem hlubší náš ne vztah vůbec k duchovnímu světu jako takovému, protože když vy čtete zase ty internetové bloggy a zjistíme, co všechno lidi jsou schopni považovat za názory týkající se, a to už tedy není, není věc jenom restitucí, ale i těch církví a náboženských společností samotných, tak zjistíte, že fakt je to často mentálně na úrovni diváků těch Vávrových filmů o Janu Husovi nebo Janu Žižkovi, to znamená jako ideologicky poměrně dost placatých věcí. Já jsem byl rád, že v té, v tom veřejném vyhlášení, které vy jste zmínil, takže nevystoupil jenom arcibiskup Dominik Duka, to znamená představitel katolické církve, které vlastně ty restituce bývají nejčastěji a nejvíc stereotypně otloukány o hlavu, ale že se tam pod to podepsal, nebo že tam promluvil taky Jiří Daníček za Federaci židovských obcí nebo zvlášť teda podstatná figura, předseda Ekumenické rady církvi Joel Ruml, tedy že je vidět. No, ale zase umím si představit, že nějaký podezřívavý člověk řekne, no, tak to už je vrchol, tak ty církve se spikly, oni se na nás domluvily a zase prostě to, to podezření ideologické někomu nevymluvíte. Ale zdá se, že jsme tady pořád ve vleku nějakých opravdu velmi, velmi jednoduchých schémat a myšlenkových klišé ve vztahu k náboženským společnostem a k tomu náboženskému světu vůbec. No, je to, ono i pohanství může mít různé roviny a tahle ta je taková nějaká úplně, úplně plebejsko naivní nebo jak to nazvat. Je to takové, že, že vlastně tam je hrozně těžké diskutovat, poněvadž proti vám nestojí názor, ale výkřik, no.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na Velehradě dnes vyvrcholí jedna z největších církevních událostí v zemi Dny lidí dobré vůle. Akce je tady, jak víme, oslavou příchodu slovanských věrozvěstů svatého Cyrila a Metoděje. Jak vy vidíte jejich odkaz dnes?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je, to je docela složitá věc a nejsem si jist, jestli ten dnešní svátek nepatří k těm mnoha, možná že k většině svátků, které slavíme, kde si vlastně tím jejich významem nejsme tak úplně jistí, protože nevím, kdo z učebnic si pamatuje, jestli ty dva věrozvěsty v tom roce 863 pozval kníže Rostislav nebo někdo jiný, o jaký jazyk a jaké liturgie tam tehdy šlo. Možná, že už to lidi nemají v přesném povědomí, ale snad se o tom dá říct aspoň to, že tehdy se objevil poměrně masivní nebo vlastně tehdejším státem silně podporovaný pokus o jakýsi vzdoro projekt, vzdoro náboženský, vzdoro jazykový, vzdoro kulturní proti té šířící se latinské liturgii, přicházející k nám ze Západu přes Německo a vnímané tedy zřejmě velkou částí tehdejšího obyvatelstva jako, jako náboženství německé nebo německy silně akcentované. A tady proti tomu tedy tehdejší vládci se rozhodli postavit alternativu, která byla, která tedy přišla z Východu. A byl zde sveden jakýsi zápas o vlastně budoucí orientaci té země, víte. A snad jen dneska vlastně nejzajímavější i pro církevního nebo náboženského laika dívat se na to z toho hlediska, že on tenhle ten východozápadní zápas o naše teritorium nebo o naše duše, jestli vlastně od té doby probíhá v podstatě bez přestávky a skoro by se i dalo říct, že to je osud tady té střední Evropy, že, že toto je nám dáno. A vlastně byly i šťastnější doby, kdy jsme z toho získávali, že ten Východ se Západem se v nás přely. My jsme o tom museli přemýšlet, dávalo nám to zabrat, museli jsme odvádět jakési duchovní výkony, abychom se v tom všem vyznaly. No, a pak byly ty doby, kdy jeden převážel nad druhým, potíral to a to zas byly ty doby, které se nám dnes jeví asi méně šťastné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tolik pro dnešek spisovatel Pavel Kosatík. Díky, na shledanou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Díky, zdravím, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Loučí se i Vladimír Kroc. Dobrý poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.