Jak to vidí Max Kašparů - 7. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem psychiatr, teolog a spisovatel Max Kašparů. Přeji vám do Jihlavy pěkný den.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
A já přeji teplé pozdravy do tohoto mrazivého rána.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji, to se určitě bude hodit, pane doktore. Začněme tématem, až 900 přijatých hovorů, kdy je možné mluvit o zneužití tísňové linky, přijali za loňský rok operátoři pardubické záchranky. Rekordmankou je žena z Poličky, která bez zjevného důvodu volala více než 600krát. Jen si chtěla prostě popovídat. Nicméně operátoři na tísňové lince musejí hovor přijmout. Jak se díváte na takovéto zneužívání linky? To je samozřejmě celostátní problém.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, já bych si to dovolil přirovnat k jedné takové staré události, která se odehrála před tisíciletími, když sestupoval Mojžíš z hory Sinaj a přinášel židovskému národu desatero, tak v tom druhém bodě bylo nevezmeš jméno boží nadarmo. A to slovo nadarmo je velice důležité a to bylo tabu. To jméno boží bylo tabu. A my žijeme v zemi, kde prakticky nic není tabu. Náš svět se odtabuizoval a já bych si myslel, že by měl také existovat přikázání nezavoláš číslo tísňového volání nadarmo. Čili mělo by toto číslo, ať už hasičské, lékařské, anebo toho záchranného systému být pro naše občany tabu. A protože nic u nás není tabu, tak se volá i úplně zbytečně na tato čísla. Čili je to součást jakési mentality našeho národa, i když jsme odtabuizovaní. Toto číslo by mělo být posvátné. Já si myslím, že toto číslo, na něm bychom měli mít ho v srdci i v paměti a velmi si ho vážit a to tady právě není. A na druhé straně jsou tady takové tři skupiny lidí, kteří zneužívají tohoto čísla a volají na něj. V první řadě jsou to vyznavači adrenalinu, protože oni tam zavolají na toto číslo, což je vzrušení. Samozřejmě volají zbytečně a teď čekají, co bude. Přijedou, nepřijedou? A toto očekávání je další dávka adrenalinu. A ta třetí dávka, kterou ten milovník toho vzrušení potřebuje, je to, zda ho chytnou nebo nechytnou, protože ono toto zneužití je také trestné, jsou za to pokuty. Čili tyto milovníci vzrušení, to jsou první kategorie, která na toto číslo volá. Druhou kategorií jsou lidé, kteří jsou duševně nemocní nebo jinak anomální, nebo jsou to alkoholici pod vlivem alkoholu, kteří se potřebují vypovídat. Oni si potřebují s někým popovídat. Já mám takovou zkušenost ze své praxe, že současný člověk si potřebuje popovídat. Lidé jsou nevypovídaní, jsou plní emocí, jsou plní zážitků a potřebujou to ze sebe dostat, čili oni potřebujou někoho, kdo je vyslechne. Zvlášť, pokud je člověk pod vlivem alkoholu, tak ztrácí na jedné straně zábrany a na druhé mu roste ta potřeba toho popovídat si. No, a potom jsou to lidé, kteří to dělají z důvodu nějaké sázky, ale ty spíš patří do té první kategorie toho, toho vzrušení. No, samozřejmě jsou to potom také lidé, kteří, ale ti už, myslím, že bych jaksi exkulpoval, čili z té viny bych je zprostil, jsou takoví ti těžcí hypochondři, kteří jsou stále v napětí, stále se pozorují, říkáme tomu autoobservace, stále si měří tlak a puls a jsou neustále napjatý a ty tam tedy volají tu záchranku, co já mám zkušenosti, protože jsem taky svého času sloužil pohotovostní služby asi 11 roků, takže oni volají naprosto ke všemu. A stačí, aby doktor otevřel dveře a jim se uleví, protože najednou mají toho v tom bílém plášti vedle sebe a mají jistotu, že prostě nezemřou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Placebo efekt.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Takže takhle bych to, ano, je to placebo efekt, že jo, vidět doktora. Já mám takovou zkušenost, že v pondělí přijde nejvíc lidí, protože dva dny neviděli doktora a to je tato třetí skupina.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se zmínil teď, pane Kašparů, o tom, že sám jste vlastně na záchrance sloužil. Jaká kategorie lidí takhle zneužívala tísňovou linku, když si vzpomenete?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Tak vzpomínám si na takové ty typické jedince, které už jsme znali a předávali jsme si ta jejich jména. Byli to ti, kteří třeba ráno nechtěli jít do čekárny k doktorovi, protože tam bylo plno a on by tam musel dvě, tři, čtyři hodiny v takové chřipkové epidemii čekat, tak on si v šest hodin ráno zavolal pohotovost. Ta je povinna k němu přijet a ty prášky, který on by dostal po čtyřhodinovém čekání v čekárně dostal takhle, když ležel doma v posteli. Čili to bylo svým způsobem i použití i zneužití i využití podle toho, jak se to vezme. Ale ten systém byl právě v tom, aby oni nemuseli čekat. Druhou kategorií byli studenti, kteří potřebovali omluvenku, psala se nějaká písemka nebo něco jiného, rodiče řekli - já ti to nenapíšu, tak on místo toho, aby šel k doktorovi, kterej by mu to taky nenapsal, tak si zavolal tu pohotovost. A třetí skupinou byli lidi, kteří, když volali na to číslo lékařské služby první pomoci, tak se prvně ptali, kdo slouží. A my jsme sestřičkám zakazovali, aby říkaly jména lékařů, kteří slouží, protože oni podle toho, kdo slouží, tak buď toho doktora chtěli nebo nechtěli. Pokud sloužil ten jejich lékař, který je znal a oni to byli simulanti, tak kdyby k nim přijel, tak by jim prostě nevyhověl v těch jejich žádostech a v tom jejich nátlaku, proto oni chtěli nějakého lékaře, kterého neznali. Tak tady bych viděl tohle to zneužívání v těhletěch třech oblastech.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli to zmapováno, takříkajíc. Vy jste mi řekl, že údajně až 93 % telefonátů na tísňovou linku 112 je de facto planý poplach, což je samozřejmě více než alarmující číslo. Jak už jsem řekla, záchranáři se těmto hovorům bránit nemohou a podle policie se tito lidé dopouštějí pouze přestupku. Myslíte si, že by pomohlo uvažovat o větším postihu nebo jinými slovy, jak tomu vůbec zabránit, pokud teda v podstatě, jak vy jste řekl v úvodu, není tabu tato problematika?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, já si myslím, že tohle to se asi dá těžko řešit nějakým zákazem oficiálním nebo nějakým předpisem úředním. Tady by se musela změnit ta mentalita vlastně obyvatelstva, aby vskutku toto číslo chápali jako číslo posvátné a nedotknutelné, a to je změna hodnotového klimatu této společnosti a to je běh na velmi dlouhou trať. On ten zákon, když se vyhlásí, tak od určitého dne začne platit, ale ta mentalita té populace nenastupuje ze dne na den jako zákon, ta má určitou setrvačnost. To negativní má setrvačnost a ještě třeba roky dojíždí než se něco změní a potom se zase musí rozjet to nové myšlení, ta nová pozitivní setrvačnost, takže bylo by potřeba dělat osvětovou činnost už u dětí a ve výchovně vzdělávacím systému tyhle ty na ně poukazovat a vlastně ukazovat, jak negativní to může mít důsledky na druhé straně okresu nebo kraje, kde zablokovaný hovor jenom tak z plezíru někoho, že si chce vystřelit ze záchranky, tak na druhé straně to může stát někoho život.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně, třeba by zrovna někdo potřeboval sanitku k rodičce.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tím se dostáváme k našemu dalšímu tématu. Porodní asistentky z nemocnic by měly na žádost pacientek být při jejich domácím porodu. Rozhodl o tom nedávno zatím, tuším, nepravomocně Městský soud v Praze na základě předcházejícího verdiktu Evropského soudu pro lidská práva. Je to, pane doktore Kašparů, průlomové rozhodnutí?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Já nevím, zda mám říct, že se obávám, že ano, anebo že jsem rád, že ano. Já jsem svého času byl zastánce domácích porodů, možná proto, že jsem se taky narodil doma, ale nebylo to proto, že by to maminka chtěla, ale byla to záležitost překotného porodu a když přijela sanita, tak já byl na světě, což je sice hezké, že můžu dodneška říkat, že jsem prakticky poslední občan, který se narodil ve svém rodném městečku v Žirovnici. To je taková trošičku rarita. Ale na druhé straně ta lidská práva, to už tady bylo z vaší strany zmíněno, protože soud pro lidská práva tak určil, já se těch lidských práv puštěných ze řetězu trošičku obávám. Zase si dovolím takový příměr. Měli jsme tady dvě totality, které pošlapávali lidská práva. To byla fašistická a komunistická. A já mám trošičku dojem, jestli nám tady nezačala vládnout totalita lidských práv, protože všichni se budou odvolávat na lidská práva. Toxikomani.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vnímáte to, promiňte, jako nový extrém.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Já to beru jako extrém, protože toxikomani se odvolávají na lidská práva. Oni mají právo si se svým zdravím dělat, co chtějí, oni mají právo si koupit tu drogu, protože je to záležitost jejich lidských práv. Ti, kteří propagují eutanazii, mají lidské právo na to, aby sešli smrtí, jakou oni si zvolí. A stejně tak jsme tady u lidských práv rodiček. A známe případ paní Ivany Königsmarkové, která vlastně stojí jako takový maják, který rozděluje ten oceán a tu pevninu na ty, kteří jsou pro to, aby byly domácí porody, a ty, kteří nejsou. Rodičky říkají, že mají nezadatelné lidské právo a nescizitelnou občanskou svobodu rodit, kde chtějí. V lese, na mezi, doma, prostě na to oni mají právi a instituce, což je nemocnice, má povinnost. A to je přesně to, kdy ta lidská práva jsou nad těmi povinnostmi. Nic proti tomu, ale tady je také dítě a to dítě má také svá práva a má právo, aby bylo, mělo poskytnuto okamžitě pomoc, pokud něco není po jeh porodu v pořádku. My nikdy nevíme, co se u toho porodu může stát, k jaké může dojít komplikaci a když se to dítě narodí a potřebuje pomoc neonatologa, což je dětský lékař, který se specializuje na novorozence a v každé porodnici je tento lékař přítomen, čili poskytne tu první pomoc, tak potom jsou tady práva také toho dítěte, aby ono mělo veškerou péči. To.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi, promiňte.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Lidská práva rodit doma, proč ne, ale za podmínek, že budou splněny, že budou splněna všechna kritéria, která tu matku i to dítě zabezpečí maximálně, což v domácím prostředí není možné a je to tedy otázka velice sporná. Já jsem proto svůj názor změnil, a já se za to nestydím, protože tuším, že to byl Winston Churchill, který razil takové heslo, že jen blbec nemění své názory, já jsem tento názor změnil, protože své názory měnil i takový vynikající pediatr pan profesor Švejcar, který kdysi brojil proti kojení a pak zase velmi silně doporučoval kojení. Je to otázka životní zkušenosti. A když jsem nedávno četl, že zemřela při porodu v Austrálii propagátorka domácích porodů, tak jsem si říkal, no, vida, vida, vida.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně tak, asi ironie osudu skalní zastánkyně porodů doma. Jinak v Česku se vůbec dlouhodobě vedou spory právě kolem těch domácích porodů. Co vám chybí v té debatě, na co by měla být více zaměřena?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Já si vždycky kladu takovou selskou otázku jako venkovský chasník - proč. Proč? Proč, jako k čemu je to dobré a jaké a proč to někdo podstupuje? Není to trošku snobismus, aby ta paní, protože já znám některé ženy, které říkají - až já budu rodit, tak chci rodit doma. A já se vždycky ptám a proč? No, právě proto, abych se mohla mezi těmi ostatními pochlubit, že se chlapec narodil u nás doma a že tam je taková ta intimita, a teďko tam říká takové důvody, že já jenom kroutím hlavou a říkám si - vždyť tyto důvody jsou vyloženě snobské. Tomu dítěti je srdečně jedno celoživotně, zda bude mít v rodném listu okresní nemocnice, anebo venkovské stavení někde na samotě u lesa, jo, ale určitě mu nebude jedno, když mu nebude poskytnuta patřičná pomoc, která ho může celý život stigmatizovat. Já si vždycky kladu otázku a proč to chcete? A jestliže mi někdo přijde s pádným důvodem, který je zřetelehodný, tak potom ano, ale co já s těmi ženami hovořím, a ony jsou zastánci těch domácích porodů, tak většinou jsou to malicherné, snobské nebo takové, bych řekl, někdy hysterické, teatrální důvody, ať se na mě tyto ženy nezlobí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Včera jsme sledovali soudní přelíčení, kdy norský atentátník Anders Breivik požadoval okamžité propuštění z vazby. Svůj čin, respektive masakr z loňského července, kdy zavraždil v Oslo a na ostrově Utöya 77 lidí, označil on sám za preventivní útok proti vlastizrádcům. Jinak ta debata dostala i překvapivý obrat, protože je nový lékařský posudek, podle něj Breivik netrpí schizofrenií, což je v příkrém rozporu s tím dřívějším lékařským posudkem, na jehož základě se měl Breivik vyhnout vězení. Jak si to, pane doktore Kašparů, vysvětlujete jednak jako psychiatr i jako soudní znalec dvě různé diagnózy?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, já jsem na dálku se domníval, že tento člověk nebyl duševně nemocný. To byl takový můj typ. Samozřejmě já jsem ho nevyšetřoval, takže jsem se k němu nemohl vyjádřit konkrétně, ale my tady stojíme před otázkou. Pokud byl duševně nemocný v pravém slova smyslu, tedy schizofrenik, pak je to na léčení, pokud je to fanatik, tak je to na vězení, protože fanatik je schopen, tam nejsou vymizelé rozpoznávací a ovládaní schopnosti. Proč jsou rozporné tyto dva výsledky? Může se to stát, protože ten první posudek podle mého názoru nebyl dělaný s odstupem času, což je z jedné strany špatně, z jedné strany dobře, ale nepřihlédlo se tam asi k dalším okolnostem, nebyl možná přizvaný psycholog soudní, který se k tomu vyjádřil, nebylo tam tolik důkazů, nebylo tam tolik materiálu, který bylo možné použít jako stavební kámen pro ty jednotlivé posudky, a také byla tady možnost u toho druhého posudku delší doby jeho pozorování a několik rozhovorů. Já jsem, teď si konkrétně vzpomínám na případ, který jsem dělal já jako soudní znalec, jednalo se o mnohonásobnou vraždu, a já jsem toho vraha navštívil asi osmkrát ve vězení a teprve po osmé, po sedmé, když jsem ho navštěvoval, teprve se mi začaly tam dávat jako do mozaiky ty předcházející rozhovory. Čili tady je na rozdíl od pachatele, kdy je sledovaný policií a tam se musí co nejrychleji, protože stopy časem mizí u toho policejního vyšetřování, tak u toho soudně znaleckého vyšetřování právě čas je někdy pomocníkem toho soudního znalce, kdy máme větší a delší možnost pozorování. Čili tady spolupracoval čas a delší doba objektivizace toho zločinu a tím pádem ten soudní znalec, který dělá ten posudek později, má více materiálu, aby mohl udělat jakýsi ucelenější a pravděpodobnější nebo detailní závěr.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jednání soudu získalo velkou pozornost médií, protože na rozdíl od těch předchozích přelíčení dostal Breivik souhlas s tím, že je možní jej fotografovat, natáčet. Není to vlastně přesně to, o co mu šlo, aby jej a jeho myšlenky vlastně poznal celý svět, dokonce vlastně u podobně tragických událostí jako je amok střelce ve škole, v obchodním domě, se často poukazuje na to, že vlastně největším trestem v uvozovkách pro vraha by bylo v těchto případech o něm vlastně vůbec nepsat. My známe dnes už veškeré detaily z jejich životů, z jejich soukromí.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, on mi trošku připomíná jednu historickou postavu, po které je pojmenována jedna psychiatrická diagnóza a to je herostratismus. Herostrates kdysi ještě v antice podpálil chrám proto, aby se stal slavným, aby se o něm vědělo. On nebyl toliko pyroman, neboli on neměl takové velké potěšení z toho, když se díval na to, jak hoří ten chrám, asi z toho neměl, že jo, nějakou rozkoš a radost, ale šlo mu o to, aby vstoupil do dějin. A od té doby se tomuto říká tedy po něm herostratismus. Vstoupit do dějin skrze nějaký špatný čin. A já bych tady i toto tím, že Breivik se staví do pozice jakéhosi spasitele, kohosi nového, který chce zachránit, on vlastně z toho udělá pozitivum. Co já znám trestné činy, tak ti jejich pachatelé je anulují. Říkají - já jsem to neudělal, já jsem nevinen, to je na mě komplot, kdežto on se k tomu přiznává a dostává to do zcela opačné roviny, to znamená, on z toho dělá cosi pozitivního. A toto já vidím jako silně nebezpečné, protože ve společnosti žije spousta psychopatů, pro které tento muž bude jakýmsi idolem, oni k němu budou vzhlížet, budou možná zakládat Breivikovy fankluby a budou se v nich sdružovat právě podobně nebezpeční jedinci jako je on, protože ta jeho ideologie, on nemá ideu, on má ideologii, protože idea je ve smyslu pozitivním, ideologie může být až negativní a nebezpečná. Čili on tady může najít své následníky. Je to otázka času než se z tohoto semínka začne tvořit a vyrůstat, než zapustí kořeny ve společnosti a pár lidí ho bude brát jako někoho. Podívejte se, dneska vlastně máme tady ctitele Hitlera, to je strašný.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Jak to vidí je naším hostem psycholog a teolog a spisovatel Max Kašparů. Představte si, pane doktore, že v americkým firmám jsou v poslední době stále populárnější porady ve stoje. Podle deníku Wall Street Journal si je oblíbili zejména technologické podniky, které kladou důraz na rychlost a efektivitu, aby se vlastně eliminovaly dlouhé projevy jako je hraní her na mobilním telefonu, duševní nepřítomnost některých účastníků během těch sedavých porad. Doporučil byste vy jako psychiatr porady na stojáka?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, ono jde o to, o čem by ta porada byla. Pokud by byla o něčem nepodstatném, tak bych dokonce ji doporučil na stojáka na jedné noze, protože někdy se dá o zbytečné věci diskutovat hodiny a hodiny a pokud by člověk stál na jedné noze, tak by jistě chvátal a řekl by to podstatné. Já mám zkušenost z praxe a taky jsem na nějakých takových různých konferencích a sezeních byl, kdy se dá během krátké doby sdělit velké kvantum informací a to je otázka umění komunikace. A toto by možná ty porady na stojáka naučily lidi zhutnit své myšlenky do pár vět. Jsou ovšem jednání, kde bych doporučoval, aby v místnosti bylo možná i lůžko, protože někdy by si lidé potřebovali při složitých diskusích a zodpovědném jednání také i odpočinout. Takže nejde o to zda, ale jde o to kdy.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My máme ještě tři minutky v dnešním Jak to vidí. Přesně za týden tady bude opět svátek zamilovaných, obchodníci už nyní nabízejí vybavit se dárečky, psaníčky. Možná ty bychom si mohli schovat pro horší časy, tady už narážím na novinku čínské pošty, kterou chce bojovat proti stoupající rozvodovosti, novomanželé ji mohou poslat zapečetěné milostné dopisy, které jim pošta doručí za 7 let a páry si tak mohou připomenout, proč se vlastně braly. Zabírá to podle vás, je to funkční metoda?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Já se domnívám, že to není funkční metoda, protože daleko účinnějším protirozvodovým prvkem než nějaký dopis starý 7 let, by měly být děti tohoto věku, které přišly na svět a protirozvodovost by měla být právě těma dětskýma očima a tou dětskou nevinností brána jako stopka těm rozvodům. To, že si někdo přečte nějaký dopis, tak řekne - no jo, to jsem byl zamilovanej, to byl sentimentální dopis a to všechno vyprchalo, to je pryč, já za ten dopis nenesu žádnou odpovědnost. A to má pravdu, za dopis se nenese odpovědnost. Ale za děti, které jsou z toho manželství, tak za ty se odpovědnost nese. A jestli rodiče nemají odpovědnost za budoucnost svých dětí, tak potom nějaký dopis starý 7 roků je pouze vzpomínkou, kterou si můžou dát ke svatebním fotografiím a ty fotografie i ten dopis jsou na jedné rovině.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme ale i páry bezdětné, co v takových případech?
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, to už musíme řešit případ od případu. Jestliže ty bezdětné páry se rozchází, tak já v té situaci, kterou máme u nás v republice, znám takových párů, který spolu žijou bez manželství 10 let a pak se rozejdou, a dalších 5 let a zase se rozejde. Čili nejsou toto také manželství? Ono vlastně dneska mezi konkubinátním způsobem života a manželským způsobem života je naprosto nulový rozdíl. Je to jenom otázka toho papíru. A ten papír, to je pro spoustu lidí velmi málo, když tady není celoživotní slib, když tady není charakter, odpovědnost, pevná vůle, láska, tolerance a ty krásné lidské hodnoty, které dělají to manželství manželstvím, protože manželství nedělá nikdy žádný papír.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká psychiatr, teolog a spisovatel Max Kašparů, který byl hostem dnešního vydání Jak to vidí. Děkuji za vaše postřehy, přeji do Jihlavy příjemný den.
Max KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Všecko dobré.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v půl deváté Jak to vidí přivítáme geologa a spisovatele Václava Cílka. Zita Senková přeje všem příjemný, hezký den, na slyšenou.