Jak to vidí Jiřina Šiklová - 11.3.

Čtvrtečním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byla socioložka PhDr. Jiřina Šiklová. Uvnitř článku opět nabízíme needitovaný a neautorizovaný přepis pořadu.(Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

moderátor
--------------------
Dobrý den teď přeji socioložce Jiřině Šiklové. Vítejte po čase v Českém rozhlase 2 Praha.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Jsem ráda, že jste mě pozvali, dobrý den.

moderátor
--------------------
Jak se v těchto dnech máte, paní Šiklová, co děláte, vím o vás, že cestujete a že jste se večer vrátila z jedné takové cesty pracovní, předpokládám.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To je částečně pracovní, částečně dobrovolná činnost a dobrovolnická. Vrátila jsem se z Ústí nad Labem, předtím jsem v Hradci Králové a předtím v Kroměříži, kde bylo jako výročí klubu UNESCA, a to jsem si jako tak říkala, jsem těm lidem záviděla, jak jsou kolem takovéto aktivity sdružení a jak se dovedou pro to angažovat už řadu let a jakou mají radost, když se jim podaří třeba určitou část dostat do toho, do těch světových památek. Já bych řekla, že málem pěstují každou kytku očima v té jejich květnici.

moderátor
--------------------
Tam jsou určitě krásně vidět ti patrioti, kteří nedají na to své místo dopustit. Byli k vidění také v Ústí nad Labem?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Byli taky. Samozřejmě to město je zhuntované, ale třeba to byla nějaká diskuse, která byla dělaná v městské knihovně o stereotypech myšlení a třeba ta paní ředitelka mně třeba začala vykládat, kolik let trvalo, jak se ona pro to tedy angažovala, aby tam byla vytvořena podkrovní místnost, krásná místnost na přednášky, která má opravdu hezký tvar a hezkou akustiku. A mě to zase zaujalo a říkala jsem si, jak si ti lidé váží takovýchto možností a jak někdy ta Praha je přecpaná aktivitama a vlastně jeden den se to udělá a nevíte o tom už málem půl hodiny po tom, co to skončí.

moderátor
--------------------
Jak z toho ven tedy? Přilákat mladé tvůrčí lidi zpátky do těch měst, ze kterých odešli?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě. Odešli, odešli za vidinou, jakože to je lepší. Pak se teda honí v těch větších městech a nemají k tomu prostoru vztah. Já jsem třeba byla předtím v Hradci Králové. Tam my lidi vykládali, jak tam někdo chce stavět zase další dům a že tam bude někde v městě Turnově nebo já si pletu občas Turnov a Trutnov, asi už osm obchodních domů. Nikdo to nepotřebuje. Jak to zahalí nebo ovlivní panorama, odkud je taky vidět Sněžka. A málem mě táhli, abych se šla podívat, kam až teda, odkud, jak to bude vadit. Já takové to zaujetí mám u lidí velice ráda, protože to si říkám, to je to, co je vlastenectví ve smyslu vlast jako místo, které teda ne vlastním ve smyslu mého majetku, ale k němuž já náležím, náleží k tomu moje děti. A to je teda něco daleko jinačího, nežli je tedy někdy ten tupý nacionalismus.

moderátor
--------------------
Paní Šiklová, vy jste zmínila, že jste se s lidmi v Ústí nad Labem bavila také o stereotypech myšlení. Jak jsem na tom v Česku s předsudky a právě stereotypy?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já si myslím, že jsme na tom dost špatně, protože ty stereotypy, třeba zrovna ten stereotyp my - oni, který je velice výrazný, jako kdybychom my byli něco, teda občané, kteří za nic nemohou, o ničem nerozhodují, vinni jsou ti oni. To je to ještě staré, ten erár z toho Rakouska-Uherska. Ale včera se tam mluvilo také v Ústí nad Labem o otázkách muži - ženy. Ten stereotyp v oslovování, nejenom v oslovování, ale i jako prezentaci, jak ženy, když někdy vystoupí, tak napřed samy sebe umenší. Já bych také docela ráda, jestli je to možné, něco řekla. Tento způsob vyjadřování a najednou zatímco ti muži mluví v té já, ich formě, že to úplně dává jinačí potom význam. A tohle to ovšem se nedá nařídit, to je nesmysl. To je, jak když nařídili tadyhle vlastenecké zpívání hymny na Slovensku, to nejde, to se musí prostě pomalounku, pomalými kroky na to upozorňovat, a tím se to změní.

moderátor
--------------------
My jsme se tak zlehýnka dotkli možná genderového tématu. Shodou okolností příští týden budeme na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha mluvit o nerovnosti v odměňování žen a mužů. Pokud vím, tak Evropská komise zahájila druhý ročník kampaně za odstranění rozdílu v odměňování. Kde vidíte největší slabiny problému?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To jsou taky vlastně předsudky. A lidi si zvykli, jak zaměstnavatelé, tak bohužel ty ženy, které se vstupují do zaměstnání, že mohou být méně ohodnoceny. Třeba Geneder Studies a ta Knihovna, teda o.p.s., obecně prospěšná společnost se tomuhle hodně věnuje. A dneska zrovna budou mít nějaké čtení s tímto námětem. To je velice významný faktor, protože kdyby ty ženy se, si uvědomily, že i vzhledem k té technice dnešní mohou mít a mohou být stejně kvalitní pracovní silou jako ten muž, tak by to bylo něco jinačího. A zase je to stereotyp v myšlení, že ty ženy se domnívají, že ony, protože byly po tolik staletí nebo aspoň teda desetiletí považovány za pracovní sílu, která je méně kvalitní, tak se s tím ztotožnily. Můžete proti tomu bojovat, ale nakonec zjistíte, že když těm ženám řeknete:"Tak dobře, co se ti stalo, pojď." Tak ony vlastně k tomu soudu nejdou, nedotáhnou to. A kde není tedy někoho, kdo žaluje, nemůže být ani obhájce.

moderátor
--------------------
Zajímavé téma by také bylo, ženy v ryze mužských profesích. A teď možná taky mluvím v rámci těch stereotypů. Já jsem nedávno byl na premiéře Katky, tam jsem viděl ženu kameramanku, to mě teda fascinovalo, to bylo neuvěřitelné, ženy v tramvajích jako řidičky, to už je běžné, takže možná, že v tomto máme nakročeno správným směrem.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě, ale ani ty ženské v těch tramvajích jako řidičky nebyly běžné. Vzpomeňte někdy v šedesátých letech nebo vy nemůžete, vy jste nebyl na světě, Žena na kolejích, to Bohdalová hrála jako velice profilující, že žena může být řidičkou a jezdila jako takovým tím kolem, jak se tehdá řídily tramvaje. To je taky, co se musí odbourat, nebo o čem by se mělo mluvit.

moderátor
--------------------
Ano, pravda, v šedesátých letech jsem tramvají nejezdil, to jsem se procházel na houbách. Posloucháte Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí, dnes socioložka Jiřina Šiklová.

moderátor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí, pořad plný názorů a glos významné osobnosti, ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Dnes je naším hostem socioložka Jiřina Šiklová. A zpět k vaším cestám. Vím o vás, že jste se v posledních dnech vrátila z Izraeli. Já bych se teď zastavil u této země. Podle zpráv z Televizních novin to vypadá, jakoby ona byla stále ve válce. Jak jste to viděla vy přímo v místě?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, není ve válce. Je to spíš, to, co dělá teda ten mediální obraz a tak, jak se o tom píše. Já jsem tam jela trošku s obavama a myslela jsem si, že jakoby se mohlo třeba tam něco dít. Není to pravda. Víte, pochopitelně novináři se zaměřují na to, co se děje. Ale ti lidé žijí naprosto v klidu, normálně, bez potíží. Já tam nejvíce ze všeho obdivovala v té izraelské části to jejich šetření s vodou a vážení si každé kapky. Ta země zrovna trochu není jako půvabná sama o sobě, je spíš půvabná historií. Jinak části těch pouští vypadají jako třeba povrchové doly, že ho, co si budeme říkat. Ale ten, zase ten vztah, že tedy se každá kytička i plevel zavodňuje, protože oni vědí, že jim to tu zemi přemění v zemi úrodnou a daří se jim to. Já jsem to velice obdivovala. Také jsem tedy obdivovala jejich třeba vztah, těch mladých lidí, k armádě. I to, že tam jedete v pátek autobusem, já tam byla takhle teda jednoduše, ale jako žádné nóbl, tak, a tam teda nastupuje s vámi třeba pět, šest kluků, kteří sebou noseji pušky a samozřejmě ...

moderátor
--------------------
Neměla jste strach?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ale vůbec ne, tak jenom jsem si tak říkala, když se po tom šlapalo v tom autobusu, říkala jsem si, oni tam asi ty náboje nedali. A i třeba holky, mě to velice zaujalo, jak ty holky, které tedy jsou na vojně, těch osmnáct až dvacet let, tam na dva roky, tak jak třeba jedou domů a v té uniformě se najednou začnou parádit, vytáhnou růžovou kabelku s flitrama, dají si náušnice k té uniformě. Tak jsem si říkala, no vida, je to krásné, že v zemi, kterou považujeme, že je ve válečném stavu, se mladí lidé chovají normálně.

moderátor
--------------------
Snad nebudu příliš indiskrétní, když se zeptám, jaký byl účel vaší cesty.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Vůbec, to byly tam dvě konference, OFEC 1,to byla psychoanalyticky zaměřená, druhá teda skupinová psychoterapie, já to měla s Helenou Klímovou, která to teda vlastně chtěla vidět a byla účastnice toho. Já tam jela tak s ní. Měla jsem z toho jeden dobrý dojem, že totiž i pod Golanskými výšinami se můžete bavit třeba o skupinové dynamice, což je taky dobré a vůbec nikoho to nevzrušuje, že kousíček od vás je teda hraniční čára. A druhá věc, že tam jsem se nedozvěděla nic tak převratně nového, takže jsme v této oblasti, oblasti psychiatrické, psychologů a psychoanalytické jsme asi na docela dobré úrovni, když teda nejste ničím tak fantasticky překvapen.

moderátor
--------------------
To jsme, my jsme, znamená Evropu, Českou republiku?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Myslím Českou republiku. Jak to vypadá v Evropě, nevím.

moderátor
--------------------
Jiřina Šiklová. My se teď pojďme na vnímání těch zemí, které jsou nám v uvozovkách vzdálené, pojďme podívat i prostřednictvím filmového plátna. Včera začal festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, jeho dvanáctý ročník. Půjde se podívat taky Jiřina Šiklová.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Samozřejmě, pochopitelně. To si vyzvednu i dokonce legitimaci a půjdu tam na diskusi, jsem pozvaná na Škrtlanta, na Paměť, na Pojití paměti. Mám tam řadu tedy filmů, které už mám dneska zaškrtnuté a vybrané. Víte, já si myslím, že je to dobré, protože to je rozšiřování obzorů na oblasti, na které se normálně nedostane. To, že to trvá už tolik let a je na tom hodně mladých lidí, to vidím jako velice pozitivní záležitost. A to, že včera dávali cenu křižovatce, těm tedy pronásledovaným, to je taky dobré. Uvědomme si, že nám se taky pomáhalo, máme povinnost pomáhat těm dalším.

moderátor
--------------------
Ano, v prostorách Pražské křižovatky byla jako tradičně udělena Cena Homo Homini, kterou společnost Člověk v tísni každoročně oceňuje osobnosti, které se významně zasloužily o prosazování lidských práv, demokracie a nenásilné řešení politických konfliktů za rok 2009, ji získali dva věznění íránští studentští vůdci a spolu s nimi symbolicky íránské proreformní studentské hnutí v rozpětí dvou generací. Paní Šiklová, já teď položím možná banální otázku. Je nějaký hlubší význam v tom, že mladí lidé se přijdou podívat na snímky třeba z Íránu, Izraeli, není to jenom o té podívané, co v tom festivalu spatřujete?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Asi to není jenom o té podívané. To jsou většinou dokumentární snímky. A já bych řekla, že tady se zase, když jsem předtím tu Prahu příliš nechválila, tady se zase teda vytváří jakési společenství lidí, kteří chtějí vnímat svět trochu širším způsobem, než je tedy běžné. Nedívat se teda jenom, co mi to přinese, co dostanu zítra, co mi kdo slíbí a tak dále. A to vidím u řady mladých lidí.

moderátor
--------------------
Ano, vy s nimi konverzujete i na školách. Jak bychom to, kdybychom to mohli převést na procenta, kolik z nich je těch klasických konzumních a jaká část se zajímá právě třeba o tuto oblast, prezentovanou na Jednom světě?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To vám nedovedu odhadnout. Já bych tak podle studentů řekla, že třetina, aspoň teda v té Praze takto bude orientovaná. A jak vím, totéž je v Brně, nebo když ty festivaly se přenesou do Olomouce, do Jihlavy. Ale tam už to nedovedu odhadnout, no, víc jak třetina to není. A to neznamená ale, že by se třetina studentů, vysokoškolských studentů zajímalo o politiku, ale jsou. Nedávno jsem byla třeba v Kutné Hoře na gymnáziu, tam se sešlo takových možná pětatřicet studentů. A tak, jak diskutovali, tak bylo vidět, že je to zajímá a že tam jdou dobrovolně.

moderátor
--------------------
Možná si i po projekci takového snímku lidé uvědomí, že tady v Česku se vlastně i přes všechny nesnáze máme dobře. Souhlasíte?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No nejenom, že se s tím souhlasím, já to pořád opakuji a říkám si, kde jsme, tak jsme na tom báječně, že patříme přes všechny nedostatky k takhle bohaté zemi. My se neumíme srovnávat se světem. A to je, myslím, taky naše chyba. Pak bychom si toho vážili. To jsem si zase uvědomila v té Izraeli, jak tedy jsme bohatí a že jednou nebude problémem nafta, to si nějaké energetické jiné zdroje asi najdou, ale obyčejnou vodu, tu asi nenahradíme.

moderátor
--------------------
Paní Šiklová, Jeden svět pořádá obecně prospěšná společnost Člověk v tísni. Jaký je vlastně onen úkol těchto společností, charitativních organizací. Není jich a jejich produktů v Česku tak nějak moc?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Není, je jich docela málo. Věřte tomu, je těch charitativních organizací, zdá se nám to jakoby dost, protože se pořád na něco vybírá, ale jako těch dobře existujících a dobře teda fungujících není tak mnoho. Víte, já jsem třeba nedávno viděla takový pořad v televizi o jedné charitativní organizaci, radši jsem si ani její jméno nezapamatovala, kde si ti lidé rozdělovali nějaké prezenty a tak dále. To je zkažení potom toho image těch charitativních organizací. Já většinu, nebo já bych řekla skoro 100%, co znám, tak tam se teda opravdu šetří s penězi, dávají se věci velice uváženě. Jsem třeba v Kontu bariéry, Vize 97, tam se na provoz spotřebuje asi 5,7%. A to, že někteří lidé stále zdůrazňují, jakože ten druhý krade. Tak za prvé, je to trošku, podle sebe soudím tebe. A za druhé, oni se tím omlouvají, tak když jsem na to nic nedal, dyť je to dobře, stejně by to někdo rozkradl. Někdy mám pocit, že ti lidé jakoby nepřímo vyjadřují svůj postoj, ale je to jejich osobní postoj, a že za takovýhle postoj by se měli spíš stydět, než ho říkat nahlas.

moderátor
--------------------
Ono, víte, na druhou stranu, když každý den ráno, skoro každý den potkáte v podchodu metra, v ulicích měst někoho, kdo vás prosí o peníze z té které sbírky, tak už to člověk tak začne nějak přehlížet a začne k tomu problému těchto organizací mít svůj názor, názor na tu věc možná malinkato negativní.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, to s vámi souhlasím. Proto je lepší je posílat z konta.

moderátor
--------------------
To říká socioložka Jiřina Šiklová. Kdy naposledy jste přispěla?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak já pořád přispívám, to já mám takové ty účty, to vyplňuju a běží to automaticky. To je takový běžný a je to možná, já nevím, musela bych to spočítat, pět, šest organizací, na něž dávám peníze. Na to konto, protože v tom kontu sedím, to se jmenuje Konto bariéry a dělá ty možné opatření, aby byl bezbariérový přístup, tak to tedy je pravidelně už mnoho a mnoho let.

moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí, dnes se socioložkou Jiřinou Šiklovou. My se teď z Izraele, z dalekých zemí, z Jednoho světa, z festivalu, který nabízí pohled právě do těchto oblastí, vrátíme zpět do Prahy, konkrétně na Kampu. Co vás tam zaujalo, co se tam bude dít.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, podívejte se, my si myslíme, když jsem tady tu Prahu příliš nechválila, že je možné to vlastenectví, ale také to sousedství vytvářet jenom na malých městech. A ono to tak úplně pravda není. Třeba na Kampě 19. až 20. teďka v březnu to bude, tak bude to, jmenuje se to Kampa střed světa. Dělá se to už podruhé. Ale oni vycházejí z jedné tedy věci, že totiž je tam jakýsi génius /nesrozumitelné/, tedy génius místa, ale to třeba tak je, nebo není, ale hlavní věc ...

moderátor
--------------------
Tak v případě Kampy určitě je.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Asi je určitě, o tom nepochybuji. Ale jiná věc, že tam jsou zvyklí se lidé potkávat a oni se ještě zdraví, oni se znají, nejde si tam jenom na procházku, najednou přecházíte, z jedné té hlučné části města přecházíte do druhé části a procházíte se parkem. A samozřejmě tam bude řada akcí, happening, mladí, staří tam tedy budou. A tak dále. Potom to bude pokračovat v nějakých hudebních klubech, bude do toho taky zapojeno Muzeum Kampa. A třeba některé, mě zaujalo, že včera tam někdo začal kácet stromy u Werichovy vily. A nevím, jak to dopadlo, protože já jsem jela do toho Ústí. Řada lidí mi to volala, řada lidí tam šla vlastně bránit ty stromy. Přeci si to nenecháme vykácet. To já považuju za velice krásnou občanskou iniciativu. A myslím si, že teda zachovat toto a zachovat takovýchto veřejných prostorů, které nebudou patřit nikomu, teda budou patřit všem, že je nesmírně důležité. Ubývá jich, protože jinak se všechno možné zastaví, zastaví se to většinou pomocí, že tam jsou hotely a tak dále, které nikdo skoro nenavštěvuje nebo nebude navštěvovat. A to si myslím, že je škoda. Jenom v tom okolí bezprostředně kolem, co já bydlím, kdybych teďka měla malé děti, tak s nima nebudu ani vědět, kam jít na procházku, protože i ten park takzvaně pro malé děti je zastavěn různýma sedačkama, židličkama, tím, co se dá zpeněžit. A to je škoda.

moderátor
--------------------
Tak možná byste mohla vyrazit zrovna na tu Kampu. Vy jste mluvila o té občanské síle, ovšem mnozí posluchači mohou být skeptičtí, jak vlastně mohou pomoci, přijít se podívat na ono kácení těch stromů, ale jejich síla je možná v takovémto problému pramalá.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Není pravda, podívejte se, když tam přijde se a někdo se proti tomu postaví, když se sleduje, co se teda děje, když vidíte, že někde začínají stavbu a vy se proti tomu postavíte, někdy se vám to nepovede. Třeba na rohu Klimentské a Petrského náměstí, Politické ulici, tak taky teda vykáceli stromy. A tak dále, ale to byl ještě minulý pan předseda, už taky není na tý Praze 1, ale bohužel tedy na tom rohu Petrského ten barák bude. Ale myslím si, že další si to trošku rozmyslí. Další starosta, pokud mu bude záležet na tom teda, on to snad nebyl starosta, nějaký ten radní z magistrátu.

moderátor
--------------------
A byla jste v Ústí, co tam nejvíc aktuálně trápí lidi?

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak tam trápí za prvé vzduch, pochopitelně. A teďka, když si představíte, že tam někdo chce tedy dát a už taky dal peníze, zase to byli tedy naši politici na zvýšení mostů, aby tam mohly pod nima jezdit lodě, aniž se spočítalo, že vlastně tam ty lodě nemohou jezdit, protože to Labe nemá ponor. A v případě, že tedy ten ponor se zvýší, tak se, Labe, protože té vody není víc, stane jakýsi potok, sice hlubší, ale bude to jakási strouha, bude to kanál a lidi vám na to klidně řeknou, no, teďka je levná pracovní síla, dá se práce lidem, sníží se nezaměstnanost. Ale ti lidé neuvažují, že dneska tu nezaměstnanost sníží, ale perspektivně, už tím, že se všechno tedy zkrátí, takže to bude de facto horší a že naprostým způsobem už nezadržitelně ta krajina bude porušená. Tak to mě teda na věci mrzí.

moderátor
--------------------
Mrzí Jiřinu Šiklovou.


moderátor
--------------------
Posloucháte Český rozhlas 2 Praha. První rubriku dopoledního Hosta do domu jak to vidí, dnes socioložka Jiřina Šiklová. Naším dnešním celodenním tématem dne jsou zaměstnanecké výhody. Ptáme se, jak kromě platu motivovat zaměstnance, třeba pomocí takzvaných benefitů, o kterých se teď hodně hovoří. Studie společnosti pro výzkum trhu GFK Czech porovnala, jaké benefity Češi dostávají a jaké by rádi získali. Největším lákadlem je čtrnáctý plat, který by rádo obdrželo více jen 41% lidí zaměstnaných v současné době na plný úvazek. Jak výhodné jsou benefity pro zaměstnance a jak pro zaměstnavatele, kolika procenty mají být tyto výhody zdaněny. Vede se o nic vášnivá debata také v zahraničí? Tak odpovídat můžete už teď, vážení a milí posluchači, pokud máte chuť, třeba prostřednictvím emailu kava@rozhlas.cz. Teď se ptám Jiřiny Šiklové, jak ona vidí problém zaměstnaneckých benefitů u nás.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, myslím si, že naši lidé si představují ty benefity jenom v té rovině dal mi, má dáti, dal. Dostanu tedy zadarmo oběd, tady dostanou housku, tam zase mlíko a nebo třeba zadarmo tramvajenku nebo teda možnost jezdit na dráze. To je takové příliš zase konkrétní. Prostě lidi si zvykli, že je jim nabízeno stále něco jako malým dětem. Dělají to bohužel naši politici, že slibují, slibují a vůbec se neptají, nebo oni to už snad se ptají, ale lidé se jich neptají, kde na to vezmete peníze. Je to to, když malému dítěti řeknete, tak já ti dám tady bonbon, udělej to a to. Ale my nejsme malí děti. My si neuvědomujeme, že benefitem je třeba zaměstnání, které má perspektivu, kvalifikace, kterou při ní získám. Když půjdu někam pracovat jako dobrovolník, já se tím naučím spoustu věcí. Benefitem je i to, že mohu vykázat, že jsem byl tam někde dobře hodnocen a že jsem za tu dobu získal takové a takové znalosti. Ale to by se mělo někde uvádět. Já bych se vrátila v tomto směru ke starým, jak se říkávalo, těm tovaryšským knížkám, kde každý musel napsat, kde pracoval, nebo ten pan mistr mu napsal, nebo majitel, nebo, kdo byl, pan mlynář mu napsal, ano, on tady pracoval čtrnáct dní a tak dále, byli jsme s ním spokojeni. To je taky benefit, jenomže to není to, co se dá zkonzumovat dneska nebo zejtra a co se dá využít v těch nejbližších volbách.

moderátor
--------------------
Tedy kdyby Jiřina Šiklová byla zaměstnavatelkou, konkrétní hmotné benefity by určitě svým zaměstnancům nedávala, typu čtrnáctý plat, vzdělávání, kurzy, cizí jazyky ...

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To bych dávala, vzdělávání, kurzy, možnosti kvalifikační, cesty do zahraničí, poznat jiný podnik, poznat jiné vedení. To bych jim dávala. Tak, jako se o to snažím u studentů. Ale určitě ty párky nebo teda ty stravenky a svačiny bych jim nedávala.

moderátor
--------------------
Slyšeli jsme dnešní pořad Jak to vidí, socioložka Jiřina Šiklová, já vám děkuji za návštěvu u nás na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha. Budeme se těšit zase do měsíce na slyšenou.

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Na slyšenou.

moderátor
--------------------
Přepis pořadu najdete do pár hodin na internetové adrese www.rozhlas.cz/jaktovidi. A poslechnout si jej můžete v repríze také po třiadvacáté hodině. Dobrý den přeje Tomáš Voženílek.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.