Jak to vidí Jiří Hlaváč - 20. června (Ke své nominaci na ministra kultury řekl, ře je to pro něj určité posleství)

Kandidát na ministra kultury
Ještě před skandálem a zatýkáním v horních patrech české politické scény rezignovala ministryně kultury Alena Hanáková. Kandidátem na tento post byl Jiří Hlaváč. "Už jsem si, zatím sám pro sebe, upravoval svůj časový harmonogram, neboť mám program zhruba rok dopředu naplánován. A pak se přihodilo, co se přihodilo. Je to pro mě určitá míra poselství, že člověk nemá nikdy spěchat, neboť se může přihodit cokoli. Přijal jsem to jako všichni lidé v této zemi. Je to realita, takto se události dějí a životaběh každého z nás má svůj vlastní řád." K současné situaci pak dodal: "Věřím na skutečnost, že pravda se vždy ukáže, ač se používají jakékoli mimikry. Já chci věřit tomu, že míra rekonvalescence morálky v této zemi naskočí."

Politická odpovědnost
Jak se něco podobného (politický otřes, zatýkání politiků a korupce) vůbec mohlo stát? "Podle mě by se to stát vůbec nemělo. Jde už o nominaci osobností od základní po vrcholovou pozici na stupni politické odpovědnosti. Tito lidé přeci musejí utlumit své osobní ambice, které nesmějí převažovat. Chci věřit, že to, co se dnes šetří, se vyšetří."

M. Němcová premiérkou?
Jak se J. Hlaváč dívá na nominaci Miroslavy Němcové na post premiérky za ODS? "Osobně jsem se s nepoznal. Několik mých kolegů s ní ale mělo jednání a vždy mi řekli, že je to nesmírně vzdělaná a oduševnělá žena s noblesním jednáním. Otázka pro ní ale zní, co přináší na oltář sebeobětování. Až dosud vykonávala vysokou funkci předsedkyně Poslanecké sněmovny P ČR velmi dobře. Teď by měla přejít do krizového stavu a najít řešení. Sama už řekla, že chce vrátit důvěru, kterou v ní ODS za celou dobu vkládala. Je to gesto, a dvojnásobně, pokud to řekne žena."

E-mail pořadu: jaktovidi@rozhlas.cz.

Prof. Jiří Hlaváč od 1975 absolvoval cca 3000 koncertů v 50. zemích pěti kontinentů (např. Pražské Jaro, mezinárodní hudební festivaly v Bostnu, Berlíně, Budapešti, Paříži, Helsinkách, Miláně, Bratislavě, Bukurešti, Havaně atd.), v sólistické rovině a v součinnosti s Barock Jazz Quintetem, Českým dechovým triem, Stamicovým kvartetem.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Ve studiu usedl profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a vysokoškolský pedagog. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla bych ještě dodat, aby to představení bylo kompletní, také jeden ze 4 kandidátů na uvolněný post ministra kultury poté, co paní Alena Hanáková minulý týden rezignovala ke konci tohoto měsíce. Ovlivňují přemýšlení, vaše přemýšlení, pane profesore, ty události na naší politické scéně?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
Logicky ano, protože já jsem si musel vytvořit vnitřně jakýsi harmonogram časový harmonogram, protože mám vždycky program minimálně rok dopředu už nějak předpřipravený, takže musel jsem samozřejmě zohlednit i skutečnost, že pokud bych byl povolán do ministerského výkonu funkce, tak samozřejmě bych musel leccos patřičným způsobem měnit, redukovat a tak dál. No a pak se přihodilo to, co se přihodilo, pro mě je to samozřejmě určitá míra poselství v tom, že člověk nemá nikdy spěchat ani ve svých úvahách, protože se může přihodit cokoliv a z hodiny na hodinu, z minuty na minutu, či ze vteřiny na vteřinu to může být všechno úplně jinak. Takže ano, já jsem to přijal tak jako všichni ostatní občané této republiky. Samozřejmě mě řada momentů velmi zaskočila a překvapila, že je to v praxi vůbec proveditelné a možné, ale prosím pěkně, to je realita, to je normální život, takto se události dějí a života běh každého z nás má nějaké poselství, nějaký význam. Holt to bude či nebude splněno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký význam by mohlo mít toto odkrývání zákulisí české politiky?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
Já věřím, a už jsem o tom tady několikrát mluvil, já věřím na skutečnost, že pravda se nakonec vždycky ukáže. Ať se používají jakékoliv mimikry, ať se vymlouvá kdo chce na koho, ta realita se nakonec musí pojmenovat, chci tomu věřit, že se tak skutečně stane a že ta míra určité rekonvalescence morálky, že naskočí. Já jsem měl před časem na fakultě krásnou debatu s jednou mojí kolegyní, která řekla: No, ale jak je to s diagnózou tohoto stavu? Protože když mně někdo řekne, pane, máte těžkou cukrovku, tak vedle toho, že dostanu medikamenty a řadu momentů, které dělat nemám, by se měla při stanovení té diagnózy udělat i jakási hloubková kontrola do toho všeho, s jakými dispozicemi jsem se narodil, co všechno já zásadním způsobem po léta, po léta dokáži nějakým způsobem negovat. A já se domnívám, že bez momentu, kdy se nepojmenuje ta diagnóza se vším všudy, co to je, že to je jenom poloviční cesta, to je jenom vykročení k něčemu, ale mně by se líbilo, kdyby se tady opravdu udělala důkladná revize řady rozhodnutí, řady kroků, které nakonec v součtu, jak se ukazuje, umožnily i to, aby bez oprávnění a bez kompetence vydával někdo pokyny, které vysocí státní úředníci plní. To je pro mě nepochopitelné. Já si neumím představit, že ani v době, kdy bych byl děkanem vysoké školy, že bych přišel na ministerstvo zdravotnictví a někomu v sekretariátu řekl, co mají udělat. A když to otočím, tak z hlediska jakoby té horní šarže, tedy zdání důležitosti a něčeho, že jsem ve vyšším postavení, že se tohle vůbec může konat. To si myslím, že je ta pravá příčina toho problému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když hovoříte o stanovení diagnózy, co prevence?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
Jistě, jistě, jistě. To je klíčový moment. Jenže prevence, to by všechno mělo být dáno už nominací osobností, které se objevují, od toho základního stupně naší politické scény až po tu vrcholovou. A je to vždycky rovina, kdy lidé mají přesvědčit ty ostatní o tom, co dovedou, jaké používají praktika a jakým způsobem dokáží v rámci jakékoliv pracovní skupiny utlumit své osobní ambice, protože vždycky by to mělo být o tom, že se má hledat optimální řešení, nejlepší výsledek, který je v dané situaci možný. Jakmile začnou převažovat ambice kohokoliv a začne se do toho vkládat ten prvek - já bych se na tomto mohl nějak zviditelnit a ukázat - je to špatně, je to špatně. Já myslím, že tady ta prevence je úplně klíčovým momentem a chci věřit tomu, že to všechno, co se odehrálo, co se teď šetří, z čehož nepochybně bude udělán kvalifikovaný a kvalitní výstup, že to všechno nám dá i určité memento mori, prosím pěkně, nepolevte v ostražitosti, buďte prozíraví, buďte moudří, buďte nároční a tak dál. Bez toho to nepůjde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Do čela vlády nabízí ODS paní Miroslavu Němcovou. Mezi pravicovými voliči respektovanou političku, která není spojena s žádným skandálem. Co říkáte, pane Hlaváči, na tento výběr?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
Řeknu jednu věc, já jsem se s paní Němcovou osobně nepoznal, takže mohu říci to, co mám zprostředkovaně, několik mých kolegů z oblasti hudební, s ní mělo jednání, někdy v rámci její podpory či participace řekněme v té rovině čestné funkce v rovině čestné záštity a vždycky mi řekli, paní Němcová je nesmírně vzdělaná a oduševnělá žena a má velmi noblesní jednání. Tak myslím si, že ten výčet těch tří aspektů by mohl být kvalifikací i pro tuto chvíli, bez té noblesy a bez té fundovanosti, bez určitého vnitřního klidu a rozvahy to rozhodně nepůjde. Ale otázka zní taky, co všechno přináší ona tímto krokem na oltář jaksi sebeoběti, protože to nebude málo. Když to přeženu, ona z pozice předsedkyně sněmovny měla jasnou, pojmenovatelnou a snadno pojmenovanou činnost, vykonávala ji velmi dobře, nebyly tam žádné problémy, nebyly žádné prohřešky, a teď najednou přejít tedy do krizového stavu a najít řešení pro něco, co bude velmi komplikované. To je moment, který mě překvapuje, ona sama to vysvětlila tak, že je čas taky, aby vrátila určitou míru důvěry, kterou do ní členové ODS po léta vkládali. Já to mohu jen přijmout a respektovat, protože je to gesto a je to určitě i statečné gesto, dvojnásobně činné, účinné a platné, jestliže jej vykoná žena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Strany opozice tuto nominaci komentují slovy, že ODS by nepomohlo ani kdyby nominovala kněžnu Libuši či Johanku z Arku. Nicméně co by bylo dobré pro nás občany? Protože slyšíme ve všech těch prohlášeních, co by bylo dobré pro tu, či pro onu stranu, co by bylo dobré, teď nemám na mysli personálie, ale jaké řešení vám by se zdálo možná optimální, jak vyvést zemi z té krize?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
Pořád podle soudu, pořád je to o slušnosti, je to o korektnosti, je to ochotě se domluvit a myslím si, že opozice nepochybně sleduje nejen celé to dění, protože ta situace jí najednou umožňuje další postup a další kroky, které by jinak byly vázány na ten normální, běžný běh měsíců až do řádných voleb. To já bych nebral tak pro mě za klíčové sdělení, ale je tam jiný moment. Mně by se líbilo, kdyby si páni a dámy sedli a udělali vskutku velmi zodpovědně určitou revizi celého stavu a řekli si: V tomto momentě je jediné možné řešení pro dobro tohoto státu, těchto lidí. A obávám se, že k tomu zase nedochází a že to je pořád otázka, kdo z koho. Nemyslím si, že je to řešení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátila bych se ještě k vašim možným ambicím nebo ambicím, to znamená k tomu, že jste jedním z těch kandidátů na post ministra kultury. Paní Hanáková po oznámení demise trošku zavtipkovala a svému nástupci, ať už to bude kdokoliv, popřála co nejméně procesů, tím sama narážela vlastně na nepříliš šťastný rozhovor pro televizi, kde na ty otázky odpovídala právě tímto spojením, že jde o to nastavit procesy. Ale když odmyslíme kontext toho konkrétního rozhovoru, tak přece jenom, když se podíváme na chod ministerstva kultury, tak to docela vázne.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
Víte, já jsem někomu v nějakém rozhovoru řekl, že určitě je vždycky dobré, aby se počkalo na nějaké časové období, na nějaký úsek, kdy opadnou emoce a opadnou vášně, přízeň i nepřízeň a pak by se věcně mělo říci, ano, toto bylo zrealizováno velmi dobře a mě u toho vždycky zajímá proč. A toto zrealizováno nebylo, to nefunguje a taky se ptám proč. A myslím si, že na této rovině určité selekce se dá dobrat i toho, jakým způsobem by to mohlo fungovat ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co, promiňte, že vám do toho vstupuji, omlouvám se, co konkrétně třeba nefunguje?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
... já se domnívám, že v prvé řadě to byla určitá rovina vztahů, protože to všechno, co se odehrávalo při setkání s umělci, tu z Národního divadla, tu z jiných subjektů, myslím si, že to je klíčový moment. Každý ministr by měl být pro lidi, kterých se týká problematika kultury, svým způsobem garantem, měl by být pomocníkem, měl by být člověkem, který bude hledat různá řešení, možnosti, alternativy a tak dál. Nemělo by to být o tom výkonu, že jeden úřad rozhodl, že to bude takto. Všechno je to vždycky o empatii a všechno je to vždycky o komunikaci. Přitom je možné se dozvědět řadu nových podnětů, impulsů, nejen to, jak to cítí druhá strana, ale druhá strana má nápady, druhá strana má invenci, druhá strana v řadě těch problémů žije, ona je musela nějakým způsobem absorbovat, ona s nimi musela prožívat svoji činnost a tak dále. Já si myslím, že to je klíčový moment. Tedy, z čeho vycházím? Já se v té branži pohybuju půl století a samozřejmě i v tom menším rozměru vím sám, že vždycky to bylo o schopnosti a ochotě se domluvit ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže komunikace.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
... komunikace, pořád.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na to byste sázel nebo to byste zlepšil.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
... pořád a dodejme, na ministerstvu kultury, je to vztahová kultury, je to vztahová kultura. To, že se někdo bude překřikovat, to, že někdo bude zdůrazňovat, že zastává vysokou funkci, to vůbec nic neznamená. Při tom hledání se mají lidé vzájemně poslouchat. A jak už jsem řekl před chvílí, mají najít řešení, které pro tu danou situaci, pro ten daný problém je řešením nejlepším a nejoptimálnějším.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste se, pane profesore, ucházel o post rektora AMU, tak mottem vašeho programu, pokud se nepletu, byla laskavá náročnost. Pokračoval byste, nebo já mám pocit, že to je vlastně i vaše řekněme životní filosofie.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
To je životní filosofie a musím říci, že sám, kdykoliv jsem cvičil na klarinet a cvičím do dneška, že jsem takto přistupoval i k sobě. Protože nemá význam se zničit a doslova bych použil termínu sebeumrskat tím, kam mě povede moje ctižádost. Je to pořád o tom, abych věděl, že s tímto svěřeným aparátem je možno pracovat do této míry výkonnosti a do této míry efektivity. Tak to prostě je nastaveno. Ale ta laskavost je v tom, že všichni bychom si měli být v tom okamžiku nastejno a náročnost v tom, že tam, kde vím, že je to o tom, kdy vám někdo řekne, ale mně se to teď už nehodí, já už teď musím jít řešit něco úplně jiného, tak je za tím vždycky ten podtext, jestli ten člověk tomu dává to, co to chce a to, co to vyžaduje. Já jsem sám za sebe nikdy nežil způsobem, že bych odmítal koncerty o sobotách a nedělích, prázdniny jsem povětšinou neměl, velmi často se hrávalo i o vánočních svátcích. To je realita. Já jsem na to zvyklý a snažil-li jsem se dělat svoji práci poctivě a dobře, tak jsem přijal tady tento model. My jsme si před vysíláním povídali o Josefu Sukovi a já jsem zmínil i tu skutečnost, jemu doposledka nebylo nikdy nic zatěžko, já jsem od něj nikdy neslyšel stesky, že musí cvičit, že musí letět na druhý kontinent, aby tam odehrál dva koncerty. Nikdy jsem neslyšel to, že by řekl: Já bych teď zrovna měl představu, že bych se chtěl jít podívat, na fotbal, ale bohužel nemohu. Ne, ten člověk byl oddán tomu, čemu věřil a čemu chtěl dát jaksi svoji míru osobnostního vkladu a díky, a samozřejmě díky vysoké inteligenci a velkému talentu, měl i výsledky, kterých dosáhnul. To je vždycky o tom. Laskavá náročnost má něco do sebe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V chrámu svatého Cyrila a Metoděje v pražské Rösslově ulici se předevčírem konala pietní vzpomínka. Před 71 lety, 18. června 1942 na tomto místě v kryptě pravoslavného chrámu bojovalo do posledního dechu 7 našich parašutistů. Jak důležité je, pane Hlaváči, připomínat si hrdinu, hrdinství a odvahu vojáků, kteří neváhali položit své životy?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
Já děkuju za ten dotaz, protože možná zdánlivě začnu trošku zeširoka. Jako dítě jsem měl možnost si přečíst doma knihu, která se jmenovala Clay-Eva volá Londýn. Vím, že tatínek mi tehdy říkal: Prosím tě, neříkej každému ve škole, že tu knížku máme doma. To byl příběh jiné skupiny parašutistů a byla tam trojice Šikola, Štokman, Bartoš, pamatuji si ta jména do dneška a dokonce shodou okolností, protože moje tchýně pocházela z Lanžhota, tak ta se s panem Bartošem znala osobně. A pro mě ten význam toho odboje, byl vždycky spjat s knihou Clay-Eva volá Londýn, od mých 10 let a samozřejmě jsem si dosazoval i ty situace, které v té knize jsou popsány. A stejnou optikou jsem se nepochybně díval i na to, co prožívali parašutisté v kryptě kostela v Rösslově ulici a navíc, já jsem v letech 70 a 71 bydlel i na vysokoškolské koleji, která byla hned za rohem, takže já jsem kolem toho místa chodil každodenně. Musím říci, že jsem tehdy tím mladickým mozkem 21, 22 let vnímal, co všechno tam de facto mí vrstevníci tehdy museli prožít, jakým způsobe se vyrovnávali se strachem, mockrát jsem si položil otázku, jestli bych ve stejné situaci obstál nebo neobstál. Neodpověděl jsem si na ni do dneška, upřímně řečeno, poněvadž jsem v takové situaci nebyl, ale všechno, co je spjato s rovinou velkého vlastenectví, velkého pocitu, že chci zdůraznit určité hodnoty, které naše země a které měla po staletí, já to považuju za velmi, velmi důležité a velmi cenné. A zase je v tom i ten morální rozměr. Dneska se všude povídá o těch etických kodexech, pochybuji, že ti pánové stačili nějaký etický kodex podepsat, nicméně chovali se vzorně, podle všech těch usnesení, která jsme nakonec pracně dávali dohromady, o kamarádství, je to o solidaritě, je to o pospolitosti, je to o tom, že mám-li vysoký cíl, mám-li víru, mám-li něco, symbol, za kterým jdu, tak nejen to, že opustím republiku a nejen to, že se vracím velmi rizikovou cestou zpět a vykonám rozkaz, který mi byl dán, ti lidé do toho stále dodávali ten prvek, že jsme Češi a Češi se mají chovat velmi statečně a velmi morálně. To, prosím pěkně, si připomínejme každým dnem. Já sám se o to snažím a víte, že jsem tady jednou mluvil o Janu Palachovi, zmínil jsem Jana Husa, Jana Ámose Komenského, to jsou pořád symboly, které bychom měli mít stále na paměti, protože pokušení je všude kolem nás. Jeden chytrý kolega mně řekl, že pokušení má tři fáze, v té první jsou nám nabídnuty nějaké brebendy, nějaké výhody, tam ještě řada z nás obstojí, druhá fáze je složitější, a to je to, že vám nabídnou něco, co je v očích ostatních mimořádné, nějaký post, nějakou míru postavení, čili už neuspokojíte jenom své smysly, ale svým způsobem i tu rovinu své vnitřní ctižádosti a svého ega, i tam ještě řada lidí obstojí a pak je to třetí, a to je zpochybnění samotné podstaty slova Božího, nebo chcete-li pravdy, a tam podle mého kolegy, zatím obstál jen Ježíš Kristus. A to je ten moment. Připomínejme, prosím pěkně, ano, jsou to události, které nás vždycky mohou dostávat do jiného uvažování, do jiného rozpoložení a pořád se snažme blížit k té pomyslné pravdě, k tomu, že se chováme tak, jak určitý mravní kodex vyžaduje a lhostejno, jestli byl napsán v tomto roce anebo je to ono desatero, anebo je to ještě něco mnohem staršího, od Konfucia a tak dál a tak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, víme, co si zapsal Jan Kubiš do svého deníku, kde píše o zvláštním úkolu, který je čeká. Cituji: "Úkol velice nebezpečný, ale nebojím se ho, jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší." Mimochodem také na tu výzvu vojáků SS Češi, naši parašutisté odpověděli: Nevzdáme se nikdy, jsme Češi. Jak je to dnes s naším vlastenectvím? Co myslíte?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
Víte, mohlo by se zdát, že je to snadno zpochybnitelné. Já jsem zastáncem toho, že to umíme obhájit a že to není vždycky jenom, když vyhrajeme nějaký velký turnaj a sejdeme se na Staroměstském náměstí. Já se potkávám se spoustou zajímavých lidí každým dnem a vzhledem k tomu, že většina z nich neměla potřebu odejít z této země, byť jim byly nabízeny svrchovaně výhodné podmínky jinde a rozhodli se, že chtějí být nápomocni tu výchově mladé generace na našich základních, středních, vysokých školách, tu třeba v rovině vědeckého výzkumu a tak dál, to všechno svědčí o tom, že my to vlastenectví stále vnímáme, cítíme a že ta epizoda, která se tu a tam přihodí a ukáže, že jsme selhali, Karel Čurda taky neobstál v tom soudu spravedlnosti a morálky, ale to se prostě přihodí, nicméně už to, že si tu a tam připomeneme, že jsme stále dětmi Karla IV., to o něčem vypovídá, to je pořád ten moment, že se vracíme ke své historii, že se vracíme k něčemu, kdy jsme mohli být na sebe sama pyšní, že uznáváme řadu kvalitních momentů, které se odehrály nejen v historii, ale stávají se teď. Takže já si myslím, že vlastenectví tady je, samozřejmě, případy, které se udály, nebo případ, který se udál v nedávném čase, tomu moc nepřidá, ale zase je to o té obnově víry a o tom, že si řekneme, ano, my to dokážeme. A dokázali jsme to mnohokrát. Vraťme se zpátky, no, ta významná období a já jsem v 68. roce pobíhal po Gottwaldově a roznášel jsem letáky a cítil jsem se jako ohromný vlastenec, říkal jsem si, že to je skvělé a v 89. roce už jsem byl starší, jsem prožíval euforii obdobnou, což znamená, že to srdíčko, které v sobě máme, tu snahu být pravdivý, žít ve společnosti, která s námi zachází jako s lidmi, kteří chtějí mít spravedlnost, chtějí mít pravidla hry a tak dál, že to pořád v nás je, my jsme v tomto směru povrchní, nejsme lhostejní, nejsme cyničtí, většinově prosím pěkně, neříkám absolutně, a to o něčem vypovídá. Pro mě je to velmi pořád dobrý signál, ano, jsme Češi. I v tom dobrém slova smyslu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Každá doba má určitě své hrdiny. Co ta dnešní?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
Možná o řadě z nich vůbec ani nevíme. Víte, jsou lidé, kteří opravdu dělají svojí práci skvělým způsobem, na špičkové úrovni, no, tady by si mohla trošku posypat hlavu i samotná média, protože řadu těch lidí nehledá. A je to škoda. Vždycky, až přijde nějaké ocenění ze zahraničí nebo někdo tady udělí cenu, tak teprve média zaregistrují. Ale já si myslím, že je tady opravdu plejáda báječných lidí. Podívejte se, já jsem před krátkou dobou byl v rámci soutěže Pražského jara přítomen tomu, když jedna česká do dneška bezejmenná holčička Kateřina Javůrková, tu soutěž vyhrála. Porazila celou světovou elitu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Jiří Hlaváč, hostem dnešního Jak to vidí. Děkuji za váš čas, za rozhovor a přeji hezké léto, mějte se pěkně.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista, vysokoškolský profesor, kandidát na ministra kultury
--------------------
Děkuju pěkně, taky vše dobré i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v půl deváté si budu povídat s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou. Zita Senková vám přeje příjemný den. Na slyšenou.