Jak to vidí Ilona Švihlíková - 4. září

4. září 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ilona Švihlíková

Hostem pořadu byla po 8:30 vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha.

Ilona Švihlíková hojně publikuje jak doma, tak v zahraničí (Slovensko, Německo, Rakousko, Velká Británie).
Účastní se řady veřejných vystoupení obzvláště k problematice současné krize a možných řešení.
V roce 2010 vydala svou první monografii Globalizace a krize, v roce 2011 ukončila habilitační řízení a získala titul docent.
Založila občanskou iniciativu Alternativa Zdola, která se snaží o posílení komunitního hnutí v České republice.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)
Pořadu je také věnována samostatná nová webová stránka, která obsahuje i další zajímavé informace jako např. životopisy hostů, fotogalerie a samozřejmě i archivy textových přepisů. Najdete ji např. klikem na tento odkaz.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem Ilona Švihlíková, ekonomka a politoložka, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dětem, studentům a samozřejmě i vám, pedagogům, začal nový školní rok. Pro vás škola už nicméně začala, paní Švihlíková. A to minulý týden zkoušení.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Ano, přesně, je to tak. Na vysokých školách je trošku jiný režim. Takže sice semestr nám oficiálně začíná až prvního října, ale zkouškové období už probíhá vlastně od konce srpna. Takže si užíváme opravných zkoušek, opravných souborných zkoušek a taky se těšíme na státnice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kvůli napjatým rozpočtům se letos nebo v tom novém školním roce musí například slučovat třídy, chybí i peníze na pomůcky, žáky čeká celé řada novinek. Třeba na některých školách se začne učit nový typ písma. Jinde se možná dětem zkrátí přestávky. V nejistotě ale jsou nastávající maturanti, protože o nové podobě státní zkoušky stále není rozhodnuto. Co by mělo být podle vás v tom začínajícím školním roce nejdůležitější agendou v resortu školství a vůbec systému vzdělávání?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Já si myslím, že ten vzdělávací systém u nás trpí jednak dlouhodobou nestabilitou. Vy jste zmínila několik změn. To znamená, ti pedagogové jsou ve velice obtížné situaci, že neví, co se zase na ně s nějakým novým ministrem přivalí. Takže ta nestabilita a nejistota, to samozřejmě moc té jejich práci nepomáhá. No a to nejdůležitější je, že tenhle ten sektor je dlouhodobě podfinancován. A vzhledem k tomu, v jaké společnosti žijeme, která tady oceňuje nikoliv to, co člověk umí, ale kolik peněz vydělává, tak s tím samozřejmě souvisí i ta nízká prestiž, kterou učitelé mají. A to samozřejmě brání tomu, že ti mladí perspektivní se moc do tohodle oboru nehrnou. Víme, že na těch pedagogických fakultách je poměrně značné množství zájemců a studentů, ale když se s nimi budete bavit, tak 90 procent z nich vám řekne, že chce mít titul, ale rozhodně se nechce věnovat práci učitele, která je poměrně dost náročná i na další vzdělávání a je tak špatně ohodnocovaná, a to dlouhodobě. Vlastně každá vláda hovoří o tom, jak bude podporovat vzdělávání a školství a vědu a výzkum, to jsou takové ty tradiční řeči. A potom se podíváme na to, že zase budeme mít třídy, ve kterých snad bude 40 dětí a že není ani na učebnice, že jo. Tak i myslím, že tímhle tím stylem se propadáme i na tom žebříčku té vzdělanosti. Ty dnešní studenti mají velké problémy vůbec s tím porozumět textu. Já to vidím, že když k nám potom teda přijdou na tu vysokou školu, to už se s tím potom jako těžko docela něco dělá. Jakoby to změnit už není úplně snadné. Porozumět textu, analyzovat a vůbec číst. Já docela s hrůzou zjišťuju, že oni mají problém a nechuť k tomu, vůbec jakoby číst. A že často to je takové to: něco jsem si přečetl na novinkách a viděl jsem titulek. Zhruba tímhle tím stylem. A samozřejmě na vysoké škole už se vyžaduje úplně jiný styl práce, ale když nemáte tyhle ty základní návyky z těch předchozích vzdělávacích stupňů, tak ta práce potom není snadná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak ekonomové Daniel Münich a Jan Straka z pražského institutu Idea včera zveřejnili zajímavou studii, podle které pedagogové mezi 40 a 49 lety mají jen poloviční plat ve srovnání s průměrnými platy jejich vysokoškolsky vzdělaných vrstevníků z neučitelských oborů. Naznačuje tato studie, kde je, řekněme, hlavní slabina toho našeho vzdělávacího systému? I důvod mizivého zájmu mladých Čechů o budoucí profesi učitele?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Jak už jsem řekla, pokud prostě žijeme ve společnosti, která oceňuje peníze, to znamená, že oceňuje lidi, kteří jsou podnikateli roku tím, že se dokážou jak pijavice napojit na veřejné zakázky a ještě se odstěhovat do daňového ráje, tak nemůže tím zároveň oceňovat lidi, kteří jsou vzdělaní a chtěli by něco předávat dál, ale prostě jsou odměňovaní tak mizerně, že z toho de facto nemohou uživit rodinu. To je jeden i z těch důvodů, proč existuje velká feminizace školství. Ano, tohle to odměňování mimochodem, to se netýká jenom základních a středních škol, ale i na těch vysokých. Tam jsou enormní rozdíly. Tam skutečně, když se podíváte jakoby na ty nižší úrovně asistentů a odborných asistentů, tak ty jejich platy, to je neuvěřitelný. Já si pamatuju sama, že jsem na Vysokou školu ekonomickou nastupovala, a není to tak dlouho, za 11 tisíc hrubého. Jo, takže tohle to jsou zhruba relace, kde se ta kantořina pohybuje. A potom se skutečně nemůžeme divit, že i to, říkám, i ta společenská prestiž, ta vážnost toho učitele je, je velice nízká. A s tím samozřejmě souvisí i to, jak se k tomu učiteli chovají ty dnešní děti, ... vychovány v tomhle systému, tak některé z nich mají větší kapesné, než ten učitel má plat. A z toho samozřejmě se potom zase odvíjí řada dalších kázeňských problém a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jiří Leština ve včerejších Hospodářských novinách mimo jiné poznamenal, cituji: " že na rozdíl třeba od stavitelů dálnice mají ale kantoři jednu nevýhodu, nestojí za nimi movitá lobby".

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
To je jeden problém. Já si myslím, že jeden z nich je i to, že učitelé jsou, řekla bych, příliš mírní. A nejsou schopni se za svá práva více rvát. A to platí obecně jaksi u celé společnosti. Já si myslím, že si konečně musíme uvědomit, že pokud se nepostavíme za to, co chceme, tak to dobrovolně rozhodně nedostaneme, protože právě tyto povolání za sebou jaksi nemají žádné kmotry. To není nic, co by bylo pro ně zásadní. Sice ve všech těch prohlášeních, jak už jsem říkala, najdeme to vzdělávání a všechny tyhle ty hezké řeči. Ale musíme si uvědomit dvě fakta. Za prvé, zcela na rovinu, vzhledem k současné elitě, která nám vládne, intelekt je neviditelný pro toho, kdo žádný nemá. To myslím, že první věc je, abyste tu práci vůbec mohli ocenit, tak ji musíte chápat. A druhá věc je, když tak vidím, jaký ten materiál přichází na ty vysoké školy, tak si prostě říkám, jestli třeba není i v něčím zájmu produkovat masivně mladé lidi, kteří toho moc neznají, moc neví, protože čím méně toho víte a čím méně jste schopni a ochotni přemýšlet, tak tím snáze jste samozřejmě manipulovatelní. Což někomu může velice vyhovovat. A možná, ráda bych se mýlila, ale možná je to i jeden z důvodů, proč je u nás právě oblast vzdělávání tak dlouhodobě podfinancována.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neatraktivní učitelské platy tudíž v budoucnosti i méně s největší pravděpodobností nových mladých pedagogů asi lze velmi snadno, vy už jste to naznačila, domyslet, jak se tato kombinace promítne do úrovně vzdělanosti u nás. Co nebo kdo by to mohl změnit? Rozhodnout o změně? Ovlivnit?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
No ta změna není až zas tak obtížná. Tady je potřeba dohodnout vzdělávací koncepci a především to, že vzdělávání je veřejný statek a že tedy to není zboží, se kterým je možno obchodovat. Že vzdělávání má nějaký obecný společenský prospěšný charakter. No a samozřejmě do toho ty zdroje směřovat, že jo. Ve chvíli, kdy se nám prostě tady na IZIP-u ztratí půl miliardy, nebo možná ještě víc, tak je prostě tristní, že dětem dáváme učebnice starý 10 let, který jsou ve stádiu polorozpadu jo, to je jednoduché. Když se podíváme na země, které patří mezi ty nejkonkurenceschopnější, jak se dnes říká, mezi ty, které bývají na těch špičkách ekonomických výkon, tak to jsou všechno země, které nejenom, že velmi silně investují do toho školství, ale mají ho veřejnoprávní, nebo veřejné toho charakteru. To znamená, je bezplatné, což jsou skandinávské, skandinávské země. Ale ta profese učitele má značnou prestiž. To znamená, být učitelem ať na té základní úrovni, střední, nebo dokonce na té nejvyšší, mohou být jen ti nejlepší. Jo, tohle je typické třeba pro země, jako je, jako je Jižní Korea. Tam skutečně být učitelem je ta nejvyšší možná společenská prestiž. Porovnejte to s námi.

/ Reklama /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešním hostem je politoložka a ekonomka Ilona Švihlíková. A otázka z formuláře na webu Dvojky pro vás. Co byste doporučila pro konkurenceschopnost České republiky, pro zvýšení konkurence schopnosti?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Tak jedu věc už jsme vlastně načali. To je právě ta otázka toho dlouhodobého vzdělávání. Tady je potřeba mít skutečně dlouhodobou vizi, koncept, protože to není něco, co můžeme změnit z roku na rok. Ovšem naopak platí, že zničit to jde velmi lehce. My jsme si vlastní hloupostí zničili systém učňovského školství a dlouhodobě se potýkáme s tím, že neumíme atraktivním způsobem vyučovat matematiku. Což pro zemi, která má, řekněme, základnu v průmyslových oborech, byť třeba s tou střední přidanou hodnotou, je skutečně velký problém. Potom vám scházejí ty základní inženýrské profese, protože často ten výběr studentů probíhá tak: vyberu si jakoukoliv školu, hlavně když tam nebude matematika jo, zhruba tímhle stylem. A samozřejmě druhá věc, o které se hovoří už taky minimálně 15 let a prozatím bez úspěchu, je otázka toho, taky na jaké trhy se chceme dostat. A na jakých trzích se chceme prosadit. Já jsem nedávno slyšela nějaké zástupce podnikatelů, kteří teda jakoby uznali, že situace v eurozóně není příliš dobrá, že tady se jako obrátí a začnou dovážet do Brazílie. A řekli to tím tónem, jakoby ta Brazílie už celá natěšená čekala, co my tam dovezeme za zboží. Já si myslím, že tohle je základní omyl, který jsme podcenili, tyto rozvíjející se trhy. Tu známou skupinu "BRIDG" nebo BRICS, dneska už i s tou Jihoafrickou republikou. Že tyhle trhy už dneska nejsou jako plně otevřené a nečekají, co tam Česká republika doveze. Už jsou poměrně dosti obsazené. Jiné země mají před námi náskok právě těch 10, 15 let. A když si navíc k tomu uvědomíte, že teda naše ekonomická diplomacie vůči těmto zemím je často velice slabá, jo, prostě kdy máte v Číně dva, tři zástupce, ta Německo jich tam prostě má stovky a to nemluvě o tom, jak Angela Merkelová jezdí do Číny samozřejmě a sama se stará o to, aby tam ten Siemens a další firmy prostě měly, měly svoje zakázky. A zase, když se vrátíme k těm rušeným zastupitelským úřadům, prostě rušit zastupitelský úřad ve Venezuele, která skutečně prostě je bránou do Jižní Ameriky a pak se prostě divíme, že se nemůžeme dostat do těch dalších zemí jo. To je, to je kardinální hloupost, která nám bere spoustu příležitostí a hlavně času. Protože stejně jako u toho vzdělávání ta cesta dolů je vždycky velice rychlá a snadná. Něco zničit prostě zdestruktovat, to jde raz dva. To není žádný problém. Ale obnovit to, obnovit ty kontakty jenom na tom místě, vědět, jak ten trh vypadá, na koho se mohou obrátit, na koho se mohu spolehnout, tohle se buduje roky. A jakmile to prostě jedním škrtem pera zničím, tak potom ta obnova třeba na ten brazilský, argentinský trh se už vůbec podařit nemusí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká by tedy měla být efektivní ekonomická diplomacie, aby splnila svůj účel?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
V první řadě musíme vyřešit ten dlouhodobý kompetenční spor mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem zahraničních věcí. Ten se táhne 15 let. A doposavaď prostě tu pořád stojí, neustále se o tom mluví, ale jakoby nikomu se do toho nechce rázně říznout. Problém je i v tom, že diplomaté mají často pocit, že ekonomika je jaksi pod jejich rozlišovací schopnost. Že to je takové jako: co nějaký kontrakty, my přece děláme tu vysokou diplomacii. Takhle prostě země, nota bene tak malá, jako je Česká republika, vůbec uvažovat nemůže. To znamená, diplomaté by měli mít ekonomické vzdělání. Což nemají. Ono velmi často je to prostě taková, bych to řekla na rovinu - trafika pro ty, kteří jaksi v politice se něčím zavděčili někomu, tak prostě jim dáme nějakou hezkou ambasádu, pak už se nebudeme starat, co tam vlastně dělají. A samozřejmě ten stát musí mít nějaké priority. To znamená, vědět, kam směřuje, jaké trhy jsou zajímavé, s jakým zbožím a mít tam lidi. To znamená, mít tam dlouhodobý tým profesionálů, který se o ten trh bude starat, bude mít ty kontakty a bude schopen si zajistit i tu politickou podporu. Víceméně všechno z tohodle nám prozatím chybí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na čem ale v podstatě ten kompetenční spor neustále troskotá? Vy jste řekla, že trvá dobrých 15 let.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Tam jde o to, do jaké míry ty kompetence budou rozděleny právě mezi ... ministerstva, těch pracovníků na ambasádě jo. A to jsou prostě dva kohouti na jednom smetišti, kteří se přou o to, kdo bude řídit tu ekonomickou diplomacii. Jestli průmysl a obchod, teda aby to bylo, dejme tomu, lidštější, anebo jestli zahraniční věci, které jakoby mají mít na starosti právě ty zastupitelské, zastupitelské úřady. A ta situace je jako z hlediska té, toho vývoje téměř neuvěřitelná jo, ale já si myslím, že tohle je jeden z těch přístupů, jak se u nás takzvaně řeší problémy. To znamená, nechává se to vyhnít, dělá se taková ta pštrosí politika. To se nebude dělat za mě, ale to udělá až nějaký další ministr a pak další a pak další. A my máme jiné starosti a máme jiné priority jo. A potom to takhle prostě v tý zemi vypadá. To je jedna z tisíce maličkostí, ale tyhle ty takzvané maličkosti potom ovlivňují celkově ten ekonomický stav země. A nejen ekonomický.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Po rušení, po vlně rušení některých českých úřadů hodlá nakonec Ministerstvo zahraničí otevřít v příštím roce zastupitelské úřady v Kataru, Senegalu, Barmě, Srí Lance a Kolumbii. Počítá se spíš podle vyjádření ministerstva s pružnější sítí menších úřadů, které by lépe reagovaly na vývoj hospodářské situace. A měly by také podporovat český vývoj. Tak třeba první dobrá vlaštovka.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
No, ono taky hodně záleží na výběru těch zemí. Já jako bych se musela podívat detailně na ty, na ty jednotlivé země, na ty zastupitelské úřady. Ale jenom, když tam slyším ty dvě, tři jména, a když si vezmu ty, které byly zrušeny v té, v těch předchozích jaksi vlnách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nevnímáte to jako adekvátní náhradu za ty zrušené?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
No já spíš mám pocit, že ten výběr je činěný na základě úvah úplně jiné země, než je Česká republika.

/ Reklama /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního Jak to vidí je Ilona Švihlíková, ekonomka a politoložka. Dva američtí ekonomové ve své studii uvedli, že vládní regulace spotřeby a energetické účinnosti automobilů, žárovek a elektrospotřebičů ve Spojených státech a Evropě spotřebitelům žádné úspory nepřinášejí a celkové náklady takových norem jsou mnohem vyšší, než přínosy. Co vy si o tom myslíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
To není úplně snadná otázka. Protože tady se nabízí hned několik možných vysvětlení. Jedno z nich samozřejmě je, že ten stát má v ideálním případě nějakou koncepci, dlouhodobější vizi, a podle toho samozřejmě zařizuje i případné normy a regulace, ať už se týkají sociálních podmínek anebo životního prostředí. A potom bych to, potom bych byla rozhodně, rozhodně pro. Protože ty tržní struktury nejsou zdaleka neutrální a většina těch velkých tržních hráčů, já nevím, u nás teda se snaží o to, aby si jaksi zakotvila to své dominantní postavení právě i třeba v legislativě. Takže ono to jakoby není úplně, úplně jednoznačné. No anebo koneckonců to může být i ten druhý případ, že určitá skupina si vylobbuje právě nějakou takovouhle regulaci nebo ochranu. Ono to vždycky nemusí být úplně ke škodě a někdy je velmi obtížné poznat, jestli ten dominantní faktor je ten veřejný zájem, a který ovšem musí být jednoznačně definován a musí být v souladu s tou ekonomickou vizí celého toho státu. No, anebo jestli je to právě nějaké takové prazvláštní lobbisticko-korupční jednání, které prostě zaručí, že určitý sektor bude mít prostě navrch nad jiným.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Autoři studie, američtí ekonomové, tvrdí, že spotřebitel rozhodně není žádný hlupák. A umí si spočítat, co je pro něj výhodné a ne. Je tomu tak u nás? Jak to vidíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
No spotřebitel hlupák. Musíme si uvědomit, že v současné době většina těch trhů je silně konkurenčních. To znamená, panuje na nich velká, velká nadvýroba, je tady obrovské, obrovský výběr zboží, které se často liší jenom velmi, velmi málo. Například takovou malou diferenciací, jako je značka, ale jakoby ten obsah nebo ta funkce, kterou plní, je stejná. Já si nemyslím, že spotřebitel je úplně autonomní aktér. To znamená, že se můžeme spolehnout na jeho rozumné jednání. Kdyby tomu tak bylo, tak nebude existovat žádná reklama jo. A když se podíváte jenom na analýzy reklamy, tak většina z nich, 90 procent, bude útočit na vaše emoce. Nikoliv na rozum. Nebude vysvětlovat parametry a nějaké prostě složení výrobku. Taky se to stává, ale v menší míře. Ale většinou to je skutečně útok na vaše emoce. Což znamená, že lidé se nerozhodují racionálně. Takže já si nemyslím, že prostě spotřebitel je plně racionální tvor, který si přepočítává, jak se vždycky učí ve škole, své přínosy a náklady, a potom jako učiní perfektní rozhodnutí. Rozhoduje se ve stresu, pod časovým tlakem a právě pod vlivem reklamy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinými slovy jsou ty možnosti volby pro spotřebitele čím dál více omezené?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Já si spíš myslím, že spotřebitel si neuvědomuje, že jeho možnosti jsou omezené a spíš je uchováván v tom, aby si myslel, že má velké množství možností, což ve skutečnosti ale není pravda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme k dalšímu tématu. O solární panely je opět obrovský zájem. Tentokrát nikoliv co do výkonu, ale co do počtu. Zatímco tu první vlnu způsobila pole zaplněná solárními elektrárnami, tak nyní je obrovský zájem o připojení panelů na střechách rodinných domů či malých firem. Myslíte, že jde tady o jednoznačný trend, že do budoucna bude fotovoltaika využívána zejména na střechách k vlastní výrobě elektřiny?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Já si myslím, že na střechách je fotovoltaika velmi dobrý nápad na rozdíl od toho, když ji dáváme na úrodnou půdu, což teda je něco téměř neuvěřitelného. A myslím si, že v řadě případů je to motivováno nejenom s ohledem na životní prostředí, ale především úsporou nákladů. Koneckonců už u nás máme také příklad družstva v severních Čechách, které tímhle tím jaksi osadilo své panelákové domy a zjišťuje, že za teplou vodu platí polovinu toho, co předtím, takže ta finanční úspora je tam velice důležitá. A zároveň pro určité oblasti nebo jednotlivce je tady vůbec možnost se z té sítě odpojit a pokoušet se o soběstačnost, která v řadě případů je dosažitelná. Takže si myslím, že z tohodle, ze všech těchhle těch důvodů je to velice atraktivní možnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na kolik vůbec u nás slyšíme na alternativy, ať už se to týká energií nebo v jiné oblasti?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Prozatím to není tak silné. Ono je to dáno i, řekněme, takovou konzervativnější českou povahou, která má tendenci se spoléhat na to: a takhle to vždycky bylo a takhle to vždycky bude. A bohužel i poměrně nízkou obeznámeností s tím, co se děje ve světě. Takže já se setkávám s tím, když prezentuji různé alternativní, alternativní možnosti, ať už je to právě rozvoj lokální ekonomiky, energetická soběstačnost, ať už to jsou právě ty různé výměnné kruhy a lokální měny, že se to zhusta nazývá zvláštní experiment jo. To žádný experiment není. Ono to funguje v desítkách zemí světa a velmi dobře a nemusíme chodit nikam zvlášť daleko. Ani do Spojených států ani do Latinské Ameriky. Stačí, když se podíváme koneckonců do Rakouska a Německa. Ale že ta obeznámenost u nás je tak nízká, tak právě je to považováno za něco, co je divné a zvláštní. Takže jeden z úkolů, který já vidím pro svou práci, je vysvětlit, že to není divné a zvláštní, že to je prostě něco, co může pomáhat v lokálním regionálním rozvoji a obzvláště tedy v regionech s těžkou sociální situací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Měla byste několik příkladů konkrétních pro naše posluchače?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Určitě. Jeden z těch nejklasičtějších, o kterém jsme se bavili teda včera, to je otázka toho bedýnkového prodeje. To znamená možnosti pro farmáře, pro sedláky najít si alternativní odbyt. Všichni, kteří pracují v tomhle odvětví, tak moc dobře ví, že proniknout jaksi do zahraničně vlastněných řetězců je téměř nemožné. A když už, tak za de facto likvidačních podmínek. To znamená snaha rozvíjení vlastních, vlastních sítí. Existují výměnné kruhy. To jsou, to je výborná alternativa pro ty, kteří nemají příliš mnoho peněz. A existují už tři, co já vím, tak jsou na Moravě. Tam přece jenom nějaká ta společenská vzájemnost funguje asi lépe než v Čechách. A vlastně fungují na principu, že každý nabízí určitou práci nebo dovednost, která se vyměňuje prostě v kruhu 40, 50, případně i více lidí. A může to fungovat velmi, velmi dobře. A jak říkám, je to věc, která může pomáhat právě v těch těžkých situacích. Lokální měna je něco, co funguje v Německu i v Rakousku. Asi tu nejznámější tvoří Chimgauer. Ta měna má jednu fantastickou vlastnost. Ona pomáhá tomu rozvoji toho regionu, protože obíhá velmi rychle. Ona jakoby ztrácí na hodnotě, což je právě ten základní motiv toho, aby se točila v tom daném regionu, pomáhá, pomáhá rozvoji. Takže tohle jsou všechno samozřejmě takové ty u nás zvláštní alternativy, které ale ve světě fungují velmi dobře. Samozřejmě nemluvě o tom, jaký boom zažívá družstevnictví třeba ve Spojených státech, protože má zase jednu vynikající vlastnost, kterou u nás prozatím nedoceňujeme. Družstva jako právní forma nejsou primárně orientovány na zisk, ale na uspokojování potřeb svých členů. Což prostě v krizi je vlastnost, která je doslova a do písmene k nezaplacení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme ještě jednu aktualitu. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa včera navrhl zákaz průzkumu břidlicového plynu toho 30. června 2014. Do uvedeného data by se měly upravit zákony tak, aby v nich byla jasná pravidla pro používání průzkumných technologií, moratorium předloží ke schválení vládě. Jak vy se, paní Švihlíková, díváte na těžbu břidlicového plynu? Pomoc, nebo hrozba?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Pro mě to je noční můra. Představa těžit břidlicový plyn. Ať se těží ve Spojených státech, tam to má samozřejmě hlavě ty politické motivy, to znamená soběstačnost, ale ta těžba břidlicového plynu je ekologicky nesmírně špinavá. Nemluvě o tom, že to je zásadní hrozba pro podzemní vody. Takže já bych byla pro to, aby ta těžba byla zakázána, ne do roku 2014, ale úplně. Protože já ji považuju skutečně i z hlediska jaksi lidského zdraví za něco nesmírně nebezpečného. Ale zase v tom budou lobbistické zájmy těch, kteří by rádi těžili a beze sporu se bude i argumentovat tím, že by nám to zvýšilo naší, naší jaksi soběstačnost, a že bychom nebyli závislí na Rusku. Přitom možností, jak zvýšit naši soběstačnost je mnohem více a rozhodně nejsou tak devastující, jako právě těžba břidlicového plynu. Nám by úplně stačilo rozvíjet dále bioplynky a potom bychom nepotřebovali těžit břidlicový plyn.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ekonomka a politoložka Ilona Švihlíková, která byla hostem dnešního vydání Jako to vidí. Děkuji za vaši návštěvu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka, politoložka
--------------------
Děkuji, hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra bude hostem Vladimíra Kroce profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické. Zita Senková přeje všem příjemný dne. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Ilona Švihlíková
Spustit audio