Jak to vidí Ilona Švihlíková - 30. března

Dozvěděli jsme se, co si Ilona Švihlíková myslí o tom, jak se finanční krize dostala dokonce až na divadelní jeviště.

Ilona Švihlíková hojně publikuje jak doma, tak v zahraničí (Slovensko, Německo, Rakousko, Velká Británie).
Účastní se řady veřejných vystoupení obzvláště k problematice současné krize a možných řešení.
V roce 2010 vydala svou první monografii Globalizace a krize, v roce 2011 ukončila habilitační řízení a získala titul docent.
Založila občanskou iniciativu Alternativa Zdola, která se snaží o posílení komunitního hnutí v České republice.

Přepis pořadu s datem 30. března:

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jan to vidí je dnes Ilona Švihlíková, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Důchodci budou 30. května v Praze protestovat proti chystaným vládním škrtům. Demonstraci na Náměstí Jana Palacha svolává Rada seniorů. Kromě jiného se jim nelíbí pomalejší valorizace důchodů. Je podle vás potřeba na penze kvůli úsporným opatřením sahat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Tak ty penze jsou takový jakoby nejjednodušší cíl, protože, když se podíváte na ten státní rozpočet, tak to je třetina zhruba. To znamená na té výdajové a koneckonců na té příjmové složce, když se podíváme na to sociální zabezpečení. Takže je to takový snadný terč. Ale musíme si uvědomit, že právě důchodci jsou skupinou, která jednat teda už si svoje jednoznačně odpracovala, to znamená, že odváděla do toho systému a jednak je to skupina, které se nejméně účinně může bránit. To znamená, že já nechci hnedka po ránu používat nějaká příliš silná slova, ale já bych řekla, že to je politicky opravdu nechutné se zrovna hojit na téhle skupině.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se možná ještě ukáže, do jaké míry je to slabá v uvozovkách skupina, jak jste řekla, že se nejméně může hájit, vím, jak to myslíte, ale třeba ty protesty onoho 30. května budou natolik silné. Budou, co si myslíte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No, to je otázka. Spousta samozřejmě našich seniorů, vidíme třeba ten věk odchodu do důchodu, jakože se stále prodlužuje, ale zase na druhé straně ten věk dožití taky je, ale v jakém stavu, to je věc, o které se málo hovoří, že se dožíváme delšího věku, ale potom ten zdravotní stav už není takový, aby umožňoval nějakou aktivní participaci, ať na pracovním životě, nebo třeba právě na tom politickém. Z toho hlediska protestu já se domnívám, že by bylo asi vhodnější a údernější protesty této skupiny začlenit do té široké iniciativy, nebo skupiny, která se nyní formuje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale měli bychom asi férově připomenout, že je to zase kompromis, protože původně ministr financí navrhoval úplné zmrazení důchodů.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No, ale tak to je přesně taková ta politika této vlády, že prostě řekne, že něco jakoby skokově zmrazí, nebo prostě zvýší a potom jako o maličko ustoupí. Všem se to zdá ta jako, no, tak dobře, tak to třeba akceptujeme. Ono je to docela jako chytrá politická hra ministra Kalouska, ale on už s tím předem počítá samozřejmě jo, on vždycky navrhne něco jakoby radikálně a vždycky se tam udělá ten prostor, aby jakoby tak já dobře trošku ustoupím a ještě budu vypadat u toho relativně hezky, že jo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A kdybychom měli mluvit konkrétně, co to bude znamenat, pokud tedy bude ta pomalejší valorizace, co to tedy fakticky bude znamenat pro důchodce, když zvážíme inflaci a vlastně růst DPH?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No, to je právě ono. Ta inflace, která postihuje seniory, je trošku odlišná od té běžné, která se uvádí a je tomu tak hlavně proto, že ten spotřební koš důchodců je jinak sestaven, je v něm samozřejmě velká součást té lékařské péče, která také neustále zdražuje. Podívejme se na vývoj doplatků za léky, samozřejmě platby v nemocnicích, to je něco, co seniory neskutečně postihuje, ona jsou ta hlavní cílová skupina z tohohle hlediska. Potom nemluvě o DPH, nebo o dalších návrzích, o nichž ještě není jasné, do jaké míry se uskuteční, nebo ne, jako je zrušení příplatku k bydlení, tak to už je úplná katastrofa, protože řada seniorů má prostě natolik nízké důchody, a týká se to hlavně žen, to znamená jednočlenných ženských seniorských domácností, kdy bez toho příplatku na bydlení de facto vůbec jako nemohou zaplatit. Koneckonců není tomu tak dlouho, co se šířily informace o tom, že se stále více seniorů se stávají bezdomovci. Takže už teď řada z nich je v nesmírně komplikované sociální situaci a mělo by se to ještě dál zhoršit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste na to už narazila, tvrdíte, že penzijní reforma bude mít jiný dopad na muže a na ženy. Proč?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Ono už víceméně ten současný systém tak, jak je nastavený ten průběžný samozřejmě se jinak projevuje u mužů a žen. Není to přímo nastavením tím systému, ale to, co do něj vstupuje. To znamená ty pracovní výdělky, ten systém sice má jakoby solidární složku, ale i přesto vidíme na těch výsledcích, že ty nejnižší penze pobírají ženy a naopak ty nejvyšší jednoznačně muži. Je to samozřejmě dáno tím, že právě ženy jsou ty, které jsou na tom pracovním trhu dlouhodobě diskriminovány a vydělávají za stejnou práci mnohem méně než muži, ten rozdíl může být okolo 20, 25 % a to pozor i u vysokoškoláků, nebo dokonce právě u vysokoškoláků je ten rozdíl zhruba čtvrtinový, plus samozřejmě je tam to přerušení kariéry v podobě mateřské, byť se započítává jako takzvaná náhradní doba. Ženy jsou častěji příjemkyněmi různých částečných atypických úvazků. To znamená všechny tyhle ty bariéry, které se vytvářejí na tom trhu práce, odnáší právě nejvíce ženy a to je to, co vstupuje do toho penzijního systému. A ta penzijní reforma, která je navrhovaná, ten about, tedy to dobrovolné prozatím posílení toho soukromého spoření, tak to vůbec nerespektuje žádný princip solidarity, to znamená, tam není vůbec žádná úvaha o nějaké náhradní době, o tom, že žena pečuje teda buď o dítě, nebo i o koneckonců o staré, právě tyhle ty pečující profese a tyhle ty situace nejvíce jaksi zase nesou ty ženy a jsou za to teda opravdu trestány vydatně. A měly by mít ještě víc právě v tom fondovém systému, protože to prostě nezajímá, že jako je žena na mateřské nebo není. Prostě si nevydělává, nepřispívá, tečka. Ten, ten systém je plně zásluhový a já jsem teda i v té své analýze uvedla, možná to, možná to zní ostře, ale je to naprosto logický vývod, že pokud by se teda přešlo na nějaký plně fondový systém, tak nejlepší, nebo logická reakce žen bude vůbec nemít děti, protože v tu chvíli skutečně jako mít děti, přerušování se všemi těmi dopady, je poukázka do chudoby.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tam je průšvih, že muži do toho jít nemohou, takže co s tím? Myslím mít děti.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No, jsou tady návrhy, řekněme, takové ty reformističtější, jeden z nich je "spliting" důchodů, to znamená sdílení vyměřovacích základů partnery. To je věc, která se dá provést poměrně rychle, protože koneckonců Česká správa sociálního zabezpečení stejně prostě eviduje tyhle věci, takže by to spojila podobně jako třeba u daní, když se dával společný daňový základ manželů, tak to by šlo provést rychle, ale musíme si uvědomit, že bychom museli vzít v úvahu i, řekněme, atypické svazky, nejenom manželství, protože už dneska se nám 40 % dětí rodí mimo manželství. To znamená vidíme, že ta rodina se nějakým způsobem mění, samozřejmě je tady obrovská míra rozvodovosti a tak dále. No a potom máme jiné návrhy, třeba panevropský systém, který prostě odděluje to, co u nás se tak jakoby nepřehledně smícháno, prostě zvláště ten pilíř zásluhový, který je teda plně postaven na tom, co do toho systému přitékalo a garantován státem a ten druhý je solidární, to znamená bonifikuje, nebo může bonifikovat, to záleží, jak by se nastavil, péči o děti, o staré rodiče, o invalidy a tak dále.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Postřehl jsem, že když jste mluvila o tom takzvané apt-outu, tedy o tom dobrovolném pilíři, tak, že jste podtrhla "zatím" dobrovolné tedy. Myslíte si, že do budoucna to tak nebude?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No, jako ty spekulace se objevují neustále. Jo, protože přece jenom proti tomu dobrovolnému, nebo proti opt-outu obecně se zdvihla velká vlna kritiky, koneckonců není se co divit, když se podíváte do zahraničí, tak ty zkušenosti s tím převodem do soukromého fondového pilíře jako nejsou zrovna dvakrát dobré, stačí se podívat do Maďarska, na Slovensko a tak dále, takže jakoby vláda z tohohle trošku ustoupila, ale přece jenom si musíme uvědomit, že ta lobby těch penzijních fondů je velice silná. To složení Bezděkovy komise, vždyť tam máte polovinu lidí jsou ti, kteří zastupují penzijní fondy, tak na co asi budou tlačit a co asi budou prosazovat, jo. A přitom už dneska máme systém, kterej je takový zase prazvláštní v rámci OECD, ale tak nějak funguje, to je penzijní připojištění se stáním příspěvkem a zase, když se podíváme na ty výnosy a zhodnotíme v nějaké delší časové řadě, ono už to funguje 17 let, jo, tak zjistíte, že ty výnosy prostě v řadě let jsou tak nízké, že vám nepokryjí ani inflaci. To znamená bez toho státního příspěvku se jedná o naprosto neatraktivní produkt, jo, a teď si představte prostě jako podobného, ale bez státního příspěvku a plně fondové, svěřujete prostě nějakému fondu svoje úspory na 40 let a budete doufat, že vám jako nepřijde žádná krize, což vám těžko někdo zaručí, notabene v té současné situaci, takže já to považuju za věc, která je nejenom ohrožující jaksi ženy a dále ten demografický vývoj, ale vůbec za, za velmi značné riziko.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se díváte na zvýšení daně z přidané hodnoty na 15 a 21 %?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
To je klasický přístup opět této vlády, to znamená snaha to břemeno těch takzvaných reforem dávat na ty nejchudší, protože DPH je degresivní daň, to znamená není vůbec pravda, že jako jedna sazba postihne všechny stejně. Není tomu tak, je to degresivní daň. To znamená, že nejvíce dopadne na ty, kteří nemohou tvořit úspory, to znamená právě třeba na ty seniory, na domácnosti s dětmi a tak dále. Já si myslím, vláda se domnívá, že ty peníze jakoby vybere, no, podle mě je nevybere rozhodně tolik, kolik si myslí a je to prostě ukázka naprosté bezradnosti, jo, notabene vlády, která slibovala jak nebude zvyšovat daně, že jo. No ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proč si myslíte, že nevybere tolik?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No, podívejte se, jak se vyvíjí domácí poptávka jako jo? Ti lidé prostě budou, budou spořit, to zaprvé, to znamená, ono takhle, jsou nuceni šetřit, spořit už často jakoby ani nemohou, to znamená naopak jakoby čerpají záporné úspory, tam ještě bude narůstat určitě dluh domácností, už dneska ta domácí poptávka je velmi podvázaná, to znamená, to jako, to inkaso rozhodně nebude tak silné, podle mě, jak si vláda myslí a taky si uvědomte, jak nám, nebo jak této vládě blahořečí obchodníci s příhraničních oblastí, že jo, protože kdo může, tak samozřejmě chodí tankovat a nakupovat do Německa a o Polska, protože všude prostě je levněji, levněji než u nás, jo, to znamená tady samozřejmě to jsou další jakoby možné odtoky na tom DPH. Jinak, ohledně toho DPH tam je spousta výjimek a je zvláštní, že po těch se jakoby nejde, jo, tam jsou speciální takové benefity pro podnikatele, to jsou jaksi dárečky daňové, tam je minimálně 5, 6 miliard a potom tady funguje, jak na to upozorňuje Nejvyšší kontrolní úřad, obrovské, obrovské machinace s DPH při dovozu, vývozu zboží, kde prostě ty úniky se odhadují na obrovité částky jo, ale místo, aby se šlo po těhle případech, po těch konkrétních doložitelných, ty finanční úřad z mé vlastní zkušenosti to ví, snaží se proti tomu něco dělat, aniž by teda měly podporu ze shora, to absolutně nemají, tak místo toho se zase prostě bude zvyšovat DPH na jednu z nejvyšších úrovní vůbec v Evropě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ministr financí původně navrhoval sjednotit ty dvě sazby na 17,5 %. Nakonec to vypadá na těch 15, 21. Jak je možné, že třeba v Německu mají už asi čtvrt století daň z přidané hodnoty na potraviny v uvozovkách pouhých 7 %? Čili polovinu toho, co máme my teď.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No, tak v Německu umí vybírat daně, jako a těhle těch nízkých sazeb je spousta. Když se podíváte do publikací, které už jsou dneska běžně dostupné, tak řada zemí má speciální sazbu na potraviny, léky, nebo dětské potřeby a není ani výjimkou mít nulu, mít sazbu, ne 15 %, ale nulovou a ten daňový mix České republiky se skutečně v těch posledních letech dramaticky posunuje k té degresivitě, to znamená jakoby nejvíce skutečně tlačit ty nejchudší vrstvy obyvatelstva a utíká nám na daních právě jenom přes to DPH, tam skutečně budeme minimálně, a to jsem teda hodně se držím zpátky, v desítkách miliard, majetkové daně de facto u nás přestávají existovat, ty prostě se nepoužívají, tam ten výnos je asi 21 miliard, tak to prostě není nic z hlediska toho státního rozpočtu. A samozřejmě nemluvíme o korupci, že? Tak tam ty odtoky se odhadují na minimálně 100 miliard, ale možná to bude víc, koneckonců, jak se dozvídáme každým dnem nové a nové informace. Takže jako ty, představa, že jakoby ty zdroje nejsou a že prostě musíme jaksi zapřáhnout všechny, je naprosto zcestná. A já si myslím, že to je naopak prostě využíváno jako argument, jak ty reformy naložit skutečně na břemena těch, kteří se nejméně mohou bránit, hlavně těch seniorů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A když říkáte, že je to různě ve světě jinak, jak rozumět tomu, pokud jsem to správně četl, tak třeba otázka těch plenek, tam se musí kvůli Evropské unii posunout do nějaké té vyšší sazby.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Tak co já vím, tak Británie má výjimku, protože si ji prostě vyjednala. Víte, jakoby my s tou Evropskou unií, prostě jakoby na ní svádíme zase úplně všechno. Ono tomu není tak. Ono hodně záleží na tom, co si prostě individuálně vyjednáte. Problém České republiky je, že mi v Evropské unii jakoby nemáme přítele. My tam jako působíme jako taková jako země, která trčí a většinou se tak nějak paktuje s Velkou Británií, což nekritizuju apriori, protože v řadě ohledů s tím lze i souhlasit, ale prostě pokud chci si něco vydobýt, prostě musím spolupracovat. Nabízí se to ideálně třeba ve formě Visegrádské čtyřky, že jo, tam ty země mají relativně podobné potřeby, tak proč do toho koneckonců nejít společně. To znamená, tady jsme určitě měli více možností, jak si nějaké ty výjimky vyjednat, ale ono je to někdy pohodlnější prostě říct, Evropská unie nám to nařídila a nemůžeme jinak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak ještě k těm vládním reformám. Vláda by takto ráda zasáhla v roce 2014 schodku státního rozpočtu maximálně 70 miliard. Pořád je to dost ne?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No, tak to není jakoby rozhodně nějak dramatické. Ty schodky, víte, jako když se podíváte na ty země vyspělého světa, tak tam jsme úplně jakoby někde jinde, stačí se podívat na Japonsko, nebo na Spojené státy a stejně tak u toho celkového zadlužení. Ten náš dluh se pohybuje někde okolo 40, 41 % HDP, Japonsko má 200 jen tak pro informaci, Spojené státy překračují 100 ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To by mě moc neuklidnilo, ale, že jsou na tom jiní hůř.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
... ne, to není otázka uklidnění, já prostě jenom to chci říct, že prostě se nalézáme v situaci, kdy všechny vyspělé země, až teda na několik málo výjimek, spíše z té Skandinávie a to jsou země, které mají vysoký daně, mají, mají velké dluhové problémy. To není otázka uklidňování. Ten problém je v tom, že my máme špatně nastavenou celou daňovou soustavu. To znamená, ta daňová soustava, jak je nastavená, může generovat přebytky více méně za situace, kdy ekonomika poroste, nějakejch 7, 8 %, to jako se asi teda těžko stane a za současné situace u vůbec ne. To znamená to, co je potřeba udělat, jsou změny na té straně příjmové, kde skutečně dochází k obrovským odtokům a já se vždycky jakoby ptám, jestli, sama sebe teda se ptám, jestli je to neznalost a nebo jestli to je záměr, nebo kombinace obého.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co si sobě sama odpovídáte?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No já pořád jakoby si nejsem úplně jistá, jakoby u některých jsem si jistá, že to je záměr, jo, jako u toho DPH a podobně, tam už se podíváte, jakým způsobem se strukturujou ty finanční kontroly, jo, tak to je, tam je vyloženě záměr, aby se ty věci prostě nevyšetřovaly. Ale u některých to samozřejmě může být jako v těch analýzách i hloupost, když se podíváte na ty prognózy ministerstva financí, tak jako, jak já odhadují třeba růstové prognózy za situace prostě dluhové krize v eurozóně, pokračující ekonomické krize ve všech těch západních ekonomikách, tak prostě my jakoby předpokládáme, že to je nějaký ostrůvek, který prostě poroste obrovsky rychlými tempy jo, a to se nestává poprvé. To znamená ty prognózy ministerstva financí jsou z tohohle ohledu bezcenné, protože operují prostě s čísly, která jsou mimo realitu už v době, kdy je tvoří. Takže já se domnívám, že tam vlastně dochází k takovému tomu opačnému procesu, že jakoby se řekne, schodek musí být tolik a tolik, jo, jako tím, tím se začne, ministerstvo u toho skončilo a zpětně mi dopočtěte ta čísla, aby nám to vyšlo. Protože, jako, když se na to podíváte z tohohle úhlu, tak najednou ten proces, který je jakoby, vypadá velmi nelogicky, tak získává jakoby vnitřní logiku.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Klesá počet Čechů, kteří věří, že Evropská unie míří správným směrem z ekonomické krize. To uvedl tedy nejnovější průzkum názor v zemích 27, eurobarometr. Zatímco předloni byla o správnosti směřování EU přesvědčena mírná většina, asi 53 % českých občanů, loni to byla polovina, teď je to 44 %. Ale co je zajímavé, v celé Unii je o dobrém řešení krize teď přesvědčeno v průměru 38 % Evropanů. Tak já se přiznám, že mě překvapilo, že jsme méně euroskeptičtí než jsem si myslel. Jsem nad tím průměrem pořád.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No, ono to může být taky otázka toho, do jaké míry jsou občané informováni o tom, co se tam skutečně děje. Ale je pravda, že ta Evropská unie a hlavně teda asi kvůli té eurozóně jaksi ztrácí na atraktivitě, protože se ukazuje, že si prostě ukousla sousto, na které ekonomicky nemá, nebo možná nechce mít. To euro bylo velmi chybně pojato jako politicky prestižní projekt a to potom vždycky zadělává na problémy, když prostě ta politická prestiž se dostane před tu základní ekonomickou úvahu, což koneckonců vidíme teda nejenom u Řecka, ale i u dalších zemí toho jižního křídla a notabene si ještě musíme uvědomit, že ta eurozóna byla od počátku nastavena dost asymetricky, to znamená, že i když jakoby dneska říká, chudáci Němci, oni platí na to Řecko, tak bylo to právě Německo, a je to stále Německo, které z té eurozóny a z toho jejího nastavení má ten největší prospěch. Vzhledem jaksi ke svému exportu a tomu, že právě jdou tou, jde tou exportní cestou. Ta, to jednání v eurozóně, respektive v celé Evropské unii je charakterizováno dlouhodobou bezradností těch elit, které většinou se obávám moc nerozumí tomu, co se skutečně děje, protože jinak by asi nemohli navrhovat to, co se permanentně navrhují a u toho Řecka vidíme, že vlastně dochází k takovému dlouhodobému kupování si času. Pravda, byly tam dobré momenty, jako třeba ten masivní odpis toho dluhu, ono koneckonců bez něj by to ani dál nešlo. Ale to není jakoby řešení, které může dlouhodobě pomoci, jo. Protože ta ekonomika prostě ten dluh generuje jaksi už tím, jak je nastavená, tím, že je v té eurozóně. To znamená to, co teď potřebujeme, je úplně jakoby jinou eurozónu, nebo menší eurozónu, ale jakoby nějaké dlouhodobé prostě přílivy peněz do Řecka tu situaci samu o sobě nevyřeší.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Paní docentko, říkáte malou nebo jinou eurozónu. Pokud by taková byla, mělo by smysl zase otevřít debatu o přistoupení k euru?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No, ona ta debata by jakoby měla probíhat pořád, protože my zase, my žádnou výjimku nemáme, my se jako stavíme, že ji máme mít, oficiálně nemáme. Výjimku z toho neúčastnit se, jak jiná forma opt-outu, má akorát Velká Británie a Dánsko, Švédy do toho nikdo moc nenutí, protože si na to udělali opakovaná referenda a lidé to zamítli, takže to Švédko jakoby by mělo, ale nikdo to po něm nějak zvlášť nechce. No ta debata samozřejmě jednak je těžký přistupovat k něčemu, když nevím vlastně k čemu. To znamená, teď se to velmi jaksi prudce vyvíjí, téměř každý týden, že jo, víme o jiných operacích, že jo, támhle nějaký fiskální pakt, támhle zasahuje Evropská centrální banka, pak na to nějak reaguje Německo. To znamená ta situace je velice nestabilní. Přistupovat k něčemu, když nevím k čemu, jaksi není úplně moudré a myslím si, že je vůbec potřeba se podívat na to, jak to euro působí a působilo právě na tyhle ty otevřené ekonomiky, jako je Česká republika, jo. Mně trošku vadí, ta česká debata mi přijde taková hrozně, hrozně černobílá, takový to buďto eurohujerství, jako všechno to přichází z EU je naše a my jsme pro a nebo zase na druhý straně je prostě Evropská unie zlo a omezuje naši suverenitu, jo. Je to, je to hrozně nevyvážený a je to určitě daný i tím, že my nemáme dobře definovaný, co je vlastně náš národní zájem. A jaký je náš zájem v rámci toho celku. To znamená vlastně, čím vlastně pro tu Unii chceme být a čím by ona měla být pro nás. A protože tohle to prostě dlouhodobě absolutně absentuje, tak potom ta politika i zahraniční vůči EU je vlastně několikakolejná, kdy něco říká prezident, něco říká premiér, něco říká ministr zahraničí a je to naprosto nepřehledný, jak teda pro český občany, tak pro zahraničí, se vůbec orientovat, co teda vlastně jako chceme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ministři financí eurozóny dnes zřejmě podpoří návrh zvýšit palebnou sílu dvou záchranných fondů, dá-li se to tak říci, skoro na bilion eur, a to nemám rýmu, skutečně je to bilion. Vyplývá to ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Milion není žádná cifra.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... no jasně, ale ...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Pro makroekonoma je milion naprosto nezajímavá částka.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... ale 25 bilionů korun, to je zase pro mě málo představitelné, ale v každém případě ten euroval, na to se chci zeptat. Co si o tom myslíte? Může opravdu těm zemím, které se dostanou do problémů, pomoci?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Zase, to je řešení následků, ale ne příčiny, jo. Všechny tyhle operace se soustřeďují na to, že odstraní jakoby ten symptom, ale už se neptají, proč k tomu došlo a jaké je teda to nastavení, aby s to neopakovalo. To znamená může to mít nějaký význam jenom při ad hoc rychlém řešení, že se třeba zabrání tomu difoltu států, nebo enormnímu nárůstu teda těch úrokových sazeb, za které ty země, jako jsou Španělsko a nebo tak, si mohou půjčovat. Já teda nevím, jakým způsobem se bude navyšovat ten euroval, na to bych se musela podívat, ale tada jako dost silně pochybuju, že by k dispozici byla takováhle částka, jo, to je podle mě už do značné míry mimo realitu, koneckonců i ta jednání u toho Řecka ukazují permanentně vždycky na značné problémy, ty půjčky se dojednávají na poslední chvíli a já říkám, prostě tu příčinu, tu samu o sobě neřeší. Ta příčina je, že prostě ta eurozóna je příliš heterogenní. Na jedné straně je Německo, které má prostě průmyslovou bázi nějakých 150 let, ty země jižního křídla jí prostě nemají logicky, to nelze dohnat a minimálně ne takhle rychle. To znamená, když chci udržet měnovou unii s takovými zeměmi, tak jim musím dlouhodobě pomáhat, dlouhodobě myslím v řádu desítek let. A tohle si můžete dovolit třeba dělat v rámci jedné země a ještě je to problém. Třeba Československo, že jo, to byla taky měnová unie, jo, to, ta slovenská část byla o něco slabší než česká, museli jsme tam posílat peníze, a to nekritizuju, konstatuju fakt, abychom udrželi československou korunu. Totéž západ-východ Německa, samozřejmě, totéž sever Itálie, jo, ale to odůvodníte tím, že prostě jste jakoby v jednom státě, nějakými prostě, řekněme, nacionálními argumenty, ale i tak tam máte silné tendence separatistické, že jo, Československo mělo taky sever věčně vyhrožuje, že se odtrhne, že jo, Liga severu, že nebude platit na ten jih a teď zkuste prostě něco takovéhleho provozovat v té Evropské unii. Ono skutečně platí to, co známe z těch dějin, že jediná měnová unie, která kdy fungovala a vydržela, byla německá měnová unie, která skončila sjednocením Německa 1871. Měnová unie je tak silný nástroj, že prostě tlačí ty státy směrem k politické unii. A to je něco, na nejsou připraveni ani ti občané, ani ty politické elity. A právě proto hledají taková různá výhybková řešení a támhle fond a támhle odpuštění. Ale to skutečně není systém, jo, to na chvilku přinese úlevu, i ta politika tý Evropský centrální banky, ale dlouhodobě tu asymetrii to nevyřeší.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak já přemýšlím o tom, co by nám přineslo teď úlevu, protože je to takové hodně koncentrované. Teď jsme mluvili spíš o těch negativních vyhlídkách do budoucna. Tak rychle se snažíme najít nějaké téma, které by bylo aspoň trošku potěšitelné. Nevím, jestli vás to potěší, ale dnes začíná Noc s Andersenem, to je taková akce, která vznikla spontánně v roce 2000 v Uherském Hradišti. Teď už popáté se připojuje i Český rozhlas a stala se z toho taková opravdu masová záležitost. Nacházíte tam nějaké optimistické prvky?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
No určitě. Tak jinak to šíření, že jo, aspoň něčeho pozitivního, že se nešíří jenom nákaza z finančních trhů a podobně, to je určitě dobře, i když ten Andersen není zrovna můj oblíbený pohádkář, já mám takový ty český klasický pohádky Boženy Němcový, takový ty laskavý, ale jako pokud něco přivede tu současnou generaci dětí ke čtení, tak zaplať pán bůh za to, povedlo se to Harry Potterovi, tak proč by se to nemělo povést dál. Já jako pedagog samozřejmě velmi vnímám to, že ty současný děti, nebo studenti, trošku větší dětí, nečtou, neradi čtou a mají takovej ten klipovej způsob vnímání. To znamená titulky a přelítnou to jakoby rychle, není ta koncentrace je poměrně nízká a stejně tak jakoby ta ochota pracovat s literaturou. Takže opravdu je potřeba vrátit ke čtení vůbec k porozumění textu, jo, tak to je taky další věc, že i ty koneckonců ty výsledky těch různých testů od tý základní školy ukazují, že ty dnešní studenti jakoby nejsou negramotní, ale nerozumí tomu, co čtou, což de facto jakoby devalvuje to, že znají písmenka a, b, c. Takže tady ten, takovýhle akce zaplať pán bůh za to a jen houšť.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak snad se to třeba pomalu bude měnit, protože číst a poslouchat pohádkové příběhy se chystá letos už na 60 tisíc dětských a možná i dospělých čtenářů. Tak alespoň zdání takové optimistické informace na konec našeho rozhovoru. To byla Ilona Švihlíková, vedoucí katedry politických a společenských věd Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Já vám děkuji za váš čas. Mějte se hezky. Na shledanou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, vedoucí katedry politických a společenských věd na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha
--------------------
Díky. Nashle.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pondělí uslyšíme Ivana Hoffmana, Vladimír Kroc přeje příjemný poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.