Jak to vidí Ilona Švihlíková - 21. června (Jsou dnes lidé v Česku schopni cestovat za prací?)

Kongres žen
Rezoluce, kterou účastnice přijaly, nezněla příliš optimisticky. Konstatuje se v ní, že ženy v České republice se stále potýkají s předsudky. „Ve svém proslovu jsem se věnovala právě stereotypům, které jsou v naší společnosti značné a omezují opatření, která se přijímají proti jejich diskriminaci. Myslím, že české ženy hodně podléhají celospolečenskému očekávání a neviditelnému tlaku okolí, který je často drtivý.“

Mobilita za prací
Stát, podle Ilony Švihlíkové, ztrácí odchodem mladých lidí za prací velký potenciál do budoucna. „Řada studií nám ukazuje, že ochota vrátit se potom domů u nich není úplně stoprocentní. Zvyknou si na nový domov a už nemají touhu vrátit se zpátky. Ty dopady z dlouhodobého hlediska, podle mě, příliš pozitivní nejsou.“

E-mail pořadu: jaktovidi@rozhlas.cz.

Ilona Švihlíková hojně publikuje jak doma, tak v zahraničí (Slovensko, Německo, Rakousko, Velká Británie).
Účastní se řady veřejných vystoupení obzvláště k problematice současné krize a možných řešení.
V roce 2010 vydala svou první monografii Globalizace a krize, v roce 2011 ukončila habilitační řízení a získala titul docent.
Založila občanskou iniciativu Alternativa Zdola, která se snaží o posílení komunitního hnutí v České republice.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den a dobrý poslech u pořadu Jak to vidí vám přeje Zita Senková. Hostem dnešního vydání je docentka Ilona Švihlíková, ekonomka. Já vás vítám. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve spleti dramatických událostí téměř zapadla důležitá zpráva. V Praze se konal historicky první Kongres žen. Když jsem se dívala do rezoluce, kterou účastnice přijaly, tak vlastně nezní příliš optimisticky, byť teda popisuje ten aktuální stav. Praví se v ní, že ženy se v současné české společnosti nadále potýkají s předsudky a stereotypy, které brání jejich osobnímu a profesnímu rozvoji. Tolik citace z rezoluce. Jak to vidíte vy, paní docentko?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak já jsem měla to štěstí, že jsem se kongresu mohla zúčastnit nejen jako divák, divačka, ale jako aktivní vystupující hned ve dvou panelech. Jeden se tedy týkal právě postavení žen a částečně těch stereotypů a druhé bylo právě to slavnostní plenární závěrečné slovo, kde i ta rezoluce byla představená. V první řadě mě velice mrzí, že ten kongres žen, taková první historická událost s nějakými 800 účastníky a účastnicemi dosti jaksi zapadl a de facto se o tom ani nikde nereferovalo. Zúčastnily se ženy ze všech možných oborů, s různými zkušenostmi, bylo tam pravda i pár mužů, taky si jednou jaksi užili sami, jaké to je, být značnou menšinou na nějaké akci, což jim bezesporu neuškodí. Já jsem se věnovala právě i ve svém proslovu nebo v těch diskusích těm stereotypům, které v té české společnosti jsou značné a vlastně brání anebo minimálně limitují i ty případná opatření, která se dělají proti diskriminaci žen, to znamená to, co se od ženy očekává obecně. Já si myslím, že české ženy hodně podléhají takovému tomu celospolečenskému očekávání, tomu neviditelnému tlaku okolí, to, co je správné dělat, jakými způsoby se chovat, co má být na prvním místě pro ní a tak dále a tenhle ten tlak je opravdu často drtivý a tu ženu deformuje, takže nakonec vede spíš život podle nějakých obecných očekávání než podle toho, jak by si ho sama představovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je tedy podle vás nastavena naše společnost?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že ta společnost má značné konzervativní hodnoty, to znamená očekává se, že to bude žena, která má tu druhou směnu, kdy dělá všechny ty domácí práce, že to bude žena, kdo se bude především starat o dítě a bude s ním doma a že to bude žena, která bude zajišťovat ale ten druhý příjem, bez kterého se většina rodin dneska prostě neobejde, ale bude to nějaká práce nic moc, která prostě ale jako zajistí jako finanční rezervu, jo, že prostě žena jakoby plní tyhle ty role, které jsou vnímány jako řekněme podřadné nebo prostě jako něco, co někdo udělat musí, tak to prostě udělá žena a že ty ženy to automaticky akceptují a potom ještě tam byly další věci samozřejmě nebudeme rozebírat asi všechno, ale docela se tam potom strhla trošku debata v otázce vůbec sebevědomí, to, že ženy a to se taky projevuje i v té politice, mají velmi často pochyby o sobě, i když mají být jmenovány na nějakou funkci nebo případně postupovat dál, tak ta žena většinou si říká: stačím na to, budu schopna to zvládnout? Pánové si tyhle otázky většinou nekladou vůbec ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, omlouvám se, možná budeme mít i první ženu premiérku.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
I to je samozřejmě možné, ale je pravda, že tam taky padlo, že když je nějaký druh té tedy známe jaksi z biologie, podreprezentován v určitém společenství, tak má tendenci napodobovat chování toho dominantního druhu, abych tak řekla, jo, třeba řekněme agresivitou a teprve, když se dostaneme přes určitou hranici, která je obvykle těch 30 %, tak už se může chovat podle jaksi prostě svých vlastních charakteristik, a to samozřejmě platí i pro tu ženskou menšinu v určitém společenství, třeba politickém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kongres se zabýval zejména situací na trhu práce. Co tady hovoří fakta?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ten trh práce je samozřejmě pro ženy deformován, ony jsou znevýhodněny, nebo je to vnímáno jako znehodnocení toho, že z toho trhu práce odcházejí, tedy převážně kvůli mateřství, čímž jsou tedy následně penalizovány, to se projevuje v podstatně nižších mzdách, tomu se říká /anglický text/, to znamená taková mzdová mezera podle pohlaví, volně přeloženo, kde vlastně ženy v průměru berou nějakou čtvrtinu méně než muži. A co je zajímavé je, že ta /anglický text/ se zvyšuje spolu se vzděláním, to znamená největší rozdíly jsou u vysokoškolsky vzdělaných, kdy prostě vysokoškolsky vzdělaná žena bere mnohem, mnohem méně než vysokoškolsky vzdělaný muž.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není ale právě těch vysokoškolsky vzdělaných žen více než mužů?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Samozřejmě, že je postupně čím dál víc, ženy už, byť lehce, ale dominují na vysokých školách, taky dosahují celkově i během studia mnohem lepších studijních výsledků, ale jaksi v praxi se to moc neobráží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem na tuto středu připadl Mezinárodní den rovnosti žen a mužů. Jaké kroky by podle vás, paní Švihlíková, měly vést k tomu rovnocennému postavení žen a mužů, jaké vize zazněly? Já jsem si četla vyjádření šéfky Ženský lobby, která říká, že návrhů na to systémové řešení je vlastně hodně nebo plno, ale záleží teď na ženách, jak se k tomu postaví, jak budou aktivní.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je pravda. Co si ty ženy samy nevybojují, to asi nebudou mít. Koneckonců známe to dobře i z bitvy o volební právo žen. Ono to není zas tak dlouho, když se na to podíváme z historického hlediska, když se říkalo, že prostě žena nemá co volit, protože za ní volí její manžel, že jo, takže tam kdyby se ty ženy za to nepostavily, tak bůhví jak by to dneska dopadlo. Těch návrhů tam zaznělo mnoho, byly tam diskuse ohledně kvót, které koneckonců v určité podobě předložila i Evropská unie, byly tam diskuse týkající se těch řekněme sociálních podmínek, to znamená boje proti diskriminaci a otázky zohlednění práce žen v tom smyslu tedy sociálním, třeba projevení právě v penzi, což je velice důležité, že nejsou právě nejvíce postiženy pracující chudobou i obecně chudobou ve stáří, to zase nejvíce samozřejmě doléhá na ženy. Takže těch návrhů tam zazněla celá řada, ale ten základní problém je, že ta česká společnost je skutečně velice konzervativní. A často ani jako ty ženy si neuvědomují, jakým problémů budou třeba čelit právě ve stáří tím, že se takzvaně obětují pro rodinu, že jo, de facto za to budou finančně potrestány a navíc celospolečensky, protože to ohodnocení té české společnosti je dneska velmi výkonové, velmi finanční a jaksi ostatní hodnoty nám poněkud upadávají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na tom kongresu mluvila i finská velvyslankyně u nás v České republice. Právě Finsko má jeden z nejvyrovnanějších pracovních trhů, co se týče jaksi gendru nebo rovnosti pohlaví. Co by bylo možné z toho finského modelu aplikovat u nás? Že ne všechny zkušenosti jsou asi přenositelné.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Právě, to je ten problém, že inspirace je ve světě mnoho, především v té Skandinávii, která je skutečně z hlediska téhle té rovnosti pohlaví na tom nejlépe ze světového hlediska, to se projevuje samozřejmě nejenom v ekonomice, ale i v té politice je tam velké množství žen, ale ty skandinávské společnosti jsou velmi liberální, otevřené a ta naše, jak už jsem říkala, hodně konzervativní a to limituje ten přenos těch zkušeností. Minimálně je potřeba začít nastolovat ta takzvaně ženská témata, ale ona nejsou jenom ženská, to jsou celospolečenská témata. Ale když je nějaké téma jakoby mužské, tak se nikdy neřekne, že je mužské, bere se jako celospolečenské, že jo, ta žena se vidí jako zvlášť jako, ha, ženské téma /nesrozumitelné/, tak to je taky právě ten postoj. Tak hodně se tam debatovalo vlastně o tom návrhu na tu mateřskou v uvozovkách "dovolenou" pro muže, o které se strhla taková hysterie, přitom právě v těch skandinávských zemích je to něco naprosto běžného, že prostě otec bere svoji odpovědnost, tak snad je to jeho dítě, tak se také prostě stará a nebere to jako žádnou újmu nebo trest, ale jako prostě normální součást rodičovství. To je třeba velice inspirativní. I když samozřejmě v té české společnosti asi bude chvíli trvat, než se prosadí návrhy tohohle typu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemělo by být na takovém kongresu žen třeba hodně mužů také, aby se diskutovalo vlastně společně?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, měli by tam být, tak oni byli samozřejmě pozváni, nebo tam nebyla žádná selekce, to bylo prostě otevřeno tomu, kdo se zaregistroval, tak mohl přijít, ale pánové moc zájem neprojevili. Myslím si, že celkově asi ta jejich účast by se dala spočítat na prstu jedné ruky, protože ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neříkejte, promiňte, že tam byl pouze norský velvyslanec?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... ne, ne, ne, ne, byli tam i představitelé některých politických stran, asi nebudu přímo jmenovat, ale tak z jedné tam byli poměrně řekněme silněji zastoupeni muži, ale tak prostě bylo vidět, že ten zájem o to není a že jakoby je to vnímáno, no, tak ženský si povídají o těch svojich ženskejch záležitostech, jo, ale to se prostě týká fungování celé společnosti. Ona je opravdu hodně ta česká, ta česká je hodně taková patriarchální a taková patrnalistická, no a tím pádem zájem o tom vůbec jakoby se bavit, o těchle vědech, je minimální. Ta rezoluce je první dobrý krok, že jsme se sešli, samozřejmě tam jsou různé názory, asi třeba političky třeba z levého spektra se úplně neshodnou ve všem s ženami, které tam reprezentovaly byznys, při nějakých větších firem, ale na řadě témat samozřejmě shoda bude, takže vůbec si uvědomit, že to spektrum žen, které jsou aktivní, je veliké a posilovat sebevědomí. Já si myslím, že to je jeden z hlavních úkolů českých žen, že skutečně si nevěří, nechtějí postupovat dál, často se bojí, protože pokud se nějaká žena projeví rázně a razantněji, tak samozřejmě automaticky čelí obrovskému ataku mužů, já to znám sama velmi dobře, takže se skutečně nebát jít i do těch konfliktů a vybojovávat si postupně to místo, které ženám patří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Svět ekonomie mimochodem asi není příliš ženský svět nebo svět, ve kterém dominují ženy.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, ono záleží jaké ekonomie. Samozřejmě ta současná ekonomie, ta manstreemová, tak tam žen není příliš mnoho, ale když se podíváme na ty řekněme alternativnější směry, které berou v úvahu třeba ekologické omezení naší planety nebo které se zajímají o řekněme interdisciplinaritu, to znamená o propojování ekonomie s jinými obory, tak tam samozřejmě byla Elinor Ostromová první nositelka Nobelovy ceny. Takže tam těch žen je podstatně víc, protože myslím si, že ženám je právě bližší ten širší pohled, to znamená nejen takový ten úzký, kdy celou společnost vplácnu do jedné rovnice, která s realitou nemá co dočinění, ale právě, jo, ten celkový pohled na společnost, tak tam těch žen je podstatně víc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle německé kancléřky Angely Merkelové by se 3,5 milionu mladých lidí z eurozóny, kteří jsou v současné době bez práce, měly připravit na možnost přestěhovat se za prací. To uvedla v rozhovoru pro BBC. Jako příklad dává východní část Německa, odkud se právě mnoho mladých lidí kvůli práci přestěhovalo jinam. Co říkáte na tento návrh? Rada to asi není špatná, nicméně, jak by to bylo s tou realizací?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak ani ta realizace v Německu nebyla úplně bezproblémová. Nejsem si jistá, jestli ji lze hodnotit výlučně pozitivně a hlavně v rámci Německa to bylo řekněme jeden stát, řekněme s jedním jazykem a velmi společnou kulturou a navzdory tomu, že se jedná o jeden národ, tak to dělení, jak se říká, v Německu /nesrozumitelné/ zápaďák - východňák, jestli to můžeme tak přeložit, trvá a často si právě i ty západní Němci stěžovali na to, že ti východní jim berou práci a že jdou pod cenu. Takže ono tam jakoby tam to latentní napětí existuje. A to vůbec nehovoříme o velmi rozdílných kulturách, rozdílných jazycích v rámci Evropské unie. Ta mobilita mladých, to jejich stěhování za prací je velmi silné například v Irsku, ale nejde příliš do jiných zemí EU, spíše odcházejí, buď do Spojených států, velmi silně do Austrálie nebo Nového Zélandu, kde samozřejmě ta jazyková a řekněme i kulturní příbuznost je poměrně silná. Já si nemyslím, že tohle by bylo úplně ideální řešení a nejsem si jistá, jestli paní Merkelová by byla tak jako nadšená, kdyby jí do Německa prostě přišly 2 miliony mladých Španělů a Řeků, tak jestli by z toho by úplně tak jásala, to si nejsem jistá. Hlavně si uvědomme, že ta země tím odchodem těch mladých lidí ztrácí svůj potenciál do budoucna, protože bohužel řada studií nám ukazuje, že ta ochota pak se vrátit se domů není vždycky úplně 100%. Takže oni si zvykají na řekněme nový domov a nikdy už nemají touhu se vrátit zpátky. A to má tedy své implikace do dlouhodobé budoucnosti, ztráta potenciálu a samozřejmě, i krátkodobě, protože se vám prostě ztrácí možnost platit daně, přispívat do těch sociálních systémů, i když můžete říct, možná by byli nezaměstnaní, ano, možná by si něco našli, to je vždycky velmi sporné, ale ty dopady z dlouhodobého hlediska podle mě příliš pozitivní nejsou. Já si myslím, že Evropská unie nejsou Spojené státy, které prostě mají řekněme plus minus svý základní kulturní vzorce stejné a stejný jazyk a Američané jsou tedy zvyklí být velmi mobilní, pokud se nepletu, tak se stěhují asi dvanáctkrát za život v průměru, což je pro běžného Evropana asi nepředstavitelné, ty kulturní bariéry samozřejmě jsou, je tu i lpění na nějakém místu, vztah k národu, k městu, což si nutně nemyslím, že je něco špatného ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To, to, promiňte, určitě platí o Češích.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Velmi silně, ale nejenom, nejenom, jako my nejsme jenom, jenom my, ale u nás to je poměrně silné, i ta vazba jakoby k tomu, k té konkrétní lokalitě. Já bych to nevnímala nutně špatně, já si to teda nemyslím, že v 21. století by náš vzor měl být kočovný nomád, vztah k místu je dobrá věc, pokud se o to místo skutečně staráte, pokud to není jenom ve smyslu, tak tady jsem se narodil, tak tady zůstanu, ale pokud je tam ta vazba řekněme silnější a třeba i navázaná na nějakou občanskou aktivitu, tak tím lépe. Myslím, že spíš to řešení spočívá v tom, snažit se strukturálně zlepšit situaci v těch postižených zemích tak, aby se tam ta jejich mladá populace do budoucna udržela. Říkám, předpokládat to, že jakoby vycestují a pak se třeba po nějakých 10 letech vrátí zpět, nepřijde mi to úplně jako šťastné řešení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka ale je, co těm mladým lidem, kteří nemají práci, nabídnout?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, to je právě ta otázka tý strukturální politiky. Asi nemůžeme počítat s tím, že prostě všichni jako odejdou ze Španělska a přijdou jako kam? Do Finska? Nebo jako do Německa? Které je taky prostě jako má nějakou pracovní sílu a nemá ji zase tak málo. Říkám nemluvím o těch jazykových a kulturních bariérách. Ten základní problém skutečně spočívá v tom, že v rámci eurozóny tam jsou země, které nemají dobrou ekonomickou strukturu, což by měly problémy bezesporu i tak, ale ne tak velké, jak kdyby neměly ty euro. Ono se to hodně zanedbávalo, investovalo se do cestovního ruchu, což je částečně pochopitelné, ale prostě ten cestovní ruch vám tu ekonomiku neutáhne. To jenom v případě malých zemí, jako nějaké Maledivy, nebo Seychely tam asi jo, ale to jsou prostě ostrůvky, kde žije pár lidí, jo, ale ne španělskou ekonomiku, kde máte nějakých prostě 42 milionů obyvatel, to prostě nemůže stát na cestovním ruchu a ta struktura byla zanedbávána po desetiletí, že to není něco, co se může změnit ze dne na den. Bohužel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou. Pan Vohlídal z Liberce vám poslal dva dotazy. Jednak, proč jsou v Česku vyšší ceny než v Německu a proč v jeho městě zaplatí za potraviny více než v Praze? Přitom Liberec má nadbytek prodejních ploch.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tohle jsou velmi obtížné otázky. Řekněme, že tady může být nějaké obecné vysvětlení, ale u obou platí, že by bylo potřeba udělat pořádnou srovnávací studii, protože jakoby říct to jen tak přesně z voleje, to asi není úplně možné. K tomu Německu. Je pravda, že některé statky tak jsou levnější, ne všechny samozřejmě, ale týká se to některých potravin a části spotřebního zboží, koše, jednak může hrát roli politika daňová, protože to naše DPH patří k těm nejvyšším v Evropě, myslím teď na ty základní potraviny, tam to DPH je hodně vysoké, to bezesporu hraje svoji roli. Další faktor může být ta struktura toho trhu, to znamená, že ten německý trh je jakoby velký a to u zboží, kde jsou významné úspory z rozsahu, to znamená, kde klesají ty náklady na jednotku taky může hrát svoji roli. A v neposlední řadě to, jakým způsobem je organizována ta prvovýroba. To znamená, jakým způsobem řetězce komunikují, nekomunikují se zemědělci, jak to zboží je jaksi přepravováno k tomu konečnému zákazníkovi, jaké tam jsou marže, jaká je tam konkurence mezi těmi řetězci nebo mezi těmi konečnými maloobchodními jednotkami, které to potom předávají na zákazníkům. Tohle všechno by se ale samozřejmě muselo pečlivě zanalyzovat, to znamená, podívat se na to, jak a kde se tam koncentrují ty marže a potom totéž udělat na tom českém trhu obecně, jo. Nevím o tom, že by takováhle komplexní analýza byla. Takže tohle to jsou moje typy, řekněme. Co se týče rozdílu uvnitř republiky, tak ty samozřejmě existují, zase to není úplně plošné, jak co, to znamená budou se velmi lišit ceny samozřejmě bytů, jízdného a dalších statků. Opět může hrát roli to, že Praha je jakoby velké nasávací centrum, takže jakoby se ty potraviny a další dodávají ve velkém, ale nevím, jestli to vysvětluje nějaké zásadnější cenové rozdíly. Ono by tady bylo skutečně potřeba se na to důkladně podívat a tu analýzu na to udělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Eliška se vrací k alternativním měnám a ptá se, zda vidíte konkrétní možnosti, kde by stát eventuelně Evropská unie mohl začít se změnami, aby ochránil občany a nastartoval postupně nový způsob zacházení s financemi? Jaké zásadní změny, pokud byste měla tu možnost, byste udělala, cituji dál z e-mailu, může být účinná pouhá daň z finančních transakcí, či likvidace daňových rájů?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Daň z finančních transakcí a likvidace daňových rájů jsou v mírném procesu, řekněme, ta daň i finančních transakcí postoupila, ty daňové ráje, to je trošku komplikovanější, tam to postupuje velice pomalu, to ukázalo bohužel teda i to poslední setkání G8, kdy ty skutečné hmatatelné výsledky toho jednání byly poměrně jaksi chabé. Jestli to stačí? Nemyslím si, že to stačí, ale je to bezesporu nutné, pokud se vůbec máme někam posunout dál. Myslím si, že, když to řekneme takové ty trošku jednodušší úkoly, tam patří zřizování regionálních bank, krajů případně v České republice nebo i přeshraničních, tam potom by bylo samozřejmě potřeba dojednat teda jednotné právní úpravy a jsou tady i možnosti etického bankovnictví. Koneckonců máme zde příklad ze Švédska, banka JAK, která nepoužívá ten klasický úrokový systém, je nahrazen do určité míry poplatky, ale funguje poněkud odlišně. Tak tohle jsou bezesporu důležité alternativy, které nejsou nemožné a nejsou až tak časově vzdálené. Ta jejich realizace by nezabrala až zas tak dlouhou dobu. To, co je podstatně důležitější, je úplně u kořene problému, je samozřejmě to, co dneska vůbec chápeme pod pojmem peníze. Pojem peníze se nám hodně rozpliznul, i centrální banky mají problém jaksi definovat, co už jsou peníze a co je finanční aktivum, ta hranice je poměrně dost nezřetelná a řekněme právě z těch alternativních finančních kruhů, které opanují právě ženy, zaznívají i názory o tom, že by vlastně ta úvěrová emise peněz měla být zrušená a že bychom se měli vrátit k tomu, mít peníze jednoznačně kryté, to znamená jaksi nemít tu úvěrovou emisi, kdy ten bankovní systém pak závisí pouze na důvěře v ten systém, s tím dohližitelem té centrální banky a samozřejmě se i uvažuje o tom, ale těch úvah už je velmi mnoho, mít několik paralelních měn. To znamená měnu třeba lokální, národní, nadnárodní, ze středověku to známe a fungovalo to, měďáky, zlaťáky, takže tady už máme i nějakou byť velmi starou historickou zkušenost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, už jste se zmínila o summitu G8, který skončil. Přinesl, co se týče právě toho boje s daňovými ráji, nějaký posun?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak premiér Velké Británie Cameron jaksi z toho dělal velké téma, on se to snažil jaksi prodat veřejnosti, ale ty výsledky jsou poměrně chabé. Tam došlo, řekněme, k větší informovanosti mezi právě daňovými ráji, které patří pod Velkou Británii, což už se mělo udělat před nějakými minimálně 20 lety, to je skutečně značně opožděné a potom tam jsou nějaké principy a řekněme výzva k určitému dodržování pravidel, ale je to poměrně bezzubé, myslím si, že je vidět, že G8 to netrápí ve smyslu, že to netrápí ty lídry. Lidi to trápí hodně samozřejmě, ale oni to očividně nemají jako prioritu ve své agendě. Tady je vidět, že ten občanský tlak asi ještě není dostatečný, respektive určitě není dostatečný, tam asi bude v řadě případů prostě propojení té politické scény právě na ty různé daňové ráje a tím pádem do toho nechtějí nějak razantně jít. Byť OECD už nabízí řadu dobře zpracovaných podkladů, jakými by se dalo postupovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Německý ministr financí Wolfgang Schäuble ještě před tím summitem G8 předpověděl finančním evropským trhům další dva neklidné roky. Tipla byste si, jak dlouho ještě ta krize potrvá? Mimochodem také docela zapadla informace, že eurozóna se rozšíří o další stát, již 18., a tím se má stát Lotyšsko.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
To je pravda, tahle informace asi nezískala úplně teďkom velké pozornosti, spíš se možná hovoří o tom, že přistupuje Chorvatsko jako další země. Já těch prognóz slýchám mnoho. Musím říct, že vlastně každý týden někdo z Evropské unie vydá prohlášení, že buď je všechno v pořádku a krize je u konce, to už tedy slýcháme nějakých 5 let, anebo, že se dál potáhne, to je hlavně z toho, řekněme z té německé scény je to pesimističtější a možná realističtější. Já si myslím, že tady ten německý názor, že ta krize má dlouhodobý charakter, o tom hovořila i Angela Merkelová, je oprávněný a že asi těžko můžeme očekávat nějaké zásadní vylepšení, protože ono se taky pro něj jako zas tak nic moc nedělá. Jo, právě třeba ten intenzivnější boj proti daňovým rájům by podstatně, ale podstatně vylepšil fiskální kapacitu státu a potom by mohly provádět úplně jiný typ politiky než dneska. Ale pokud ta shoda chybí a pokud prostě Velká Británie jaksi hodně hovoří, ale ty činy jsou poměrně chabé, i v oblasti třeba finančnictví, hadgeových fondů a spekulativních fondů obecně, tak potom se samozřejmě nemůžeme divit, že státy mají napjaté rozpočty, když prostě máte v tý lodi díru, kterou vám odtékají desítky, stovky miliard. No tak potom samozřejmě bude problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ekonomka, docentka Ilona Švihlíková. Děkuji za rozhovor a přeji hezký den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidí dění kolem nás Ivan Hoffman, komentátor Deníku? Na to se bude v pondělí ptát Václav Žmolík. Příjemný a vydařený závěr týdne přeje všem Zita Senková. Na slyšenou.