Jak to vidí Daniel Herman - 21. března

Daniel Herman
Daniel Herman

Zákonodárci si po skoro 20 letech zrušili imunitu. Konečně v Evropě nebudeme výjimkou? Na názor jsme se ptali našeho hosta, ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Hovořili jsme také o projektu Brána ke svobodě a česko-německých vztazích.

Mgr. Daniel Herman
12. srpna 2010 byl zvolen ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.
V letech 2008–2010 byl vedoucím pražské kanceláře prof. Jana Švejnara. Rok (2007–2008) pracoval jako vedoucí Informační kanceláře Ministerstva kultury ČR. V letech 2005–2007 pak pracoval na Policejním prezídiu Praha. V médiích se začal objevovat ale již v letech 1996–2005, jako tiskový mluvčí a vedoucí tiskového oddělení České biskupské konference v Praze.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes je naším hostem Daniel Hermann, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Vítám vás.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Doživotní imunita zákonodárců a ústavních soudců bude zrušena. Napodruhé totiž ústavní novelu Senát přijal, prezident už ji nemůže vetovat. Konečně nebudeme výjimkou v Evropě, pane Hermane?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Shodou okolností jsem včera během projednávání tohoto bodu v Senátu byl a myslím si přesně, jak jste říkala, že jsme se tímto zařadili mezi ty standardní Evropské země, takže je asi logické, že se imunita vztahuje pouze na ten výkon té politické funkce, to je asi normální stav.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Komentátor Ivan Hofman to v deníku svojí glosu k tomuto tématu nadepsal: Zázrak v Senátu. Ztotožnil byste se s tím?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Já si myslím, že to je spíš logický vývoj, který ukazuje, jakési zrání té demokratické atmosféry v naši společnosti a že je to jeden krok tým směrem, jak jsme o tom říkali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministerstvo vnitra před 10 lety v roce 2003 zpřístupnilo 75 tisíc jmen evidovaných spolupracovníků StB. Oficiální seznamy se tak do rukou veřejnosti dostali 14 let po listopadové revoluci, jak to hodnotíte, co to vůbec přineslo?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Bylo to rozhodně velice důležité rozhodnut a šlo o pozitivní trend, jak informovat veřejnost o totalitní minulosti, ono to souvisí už se zákony, které byly vydané trošku dříve, konkrétně v roce 1996 byl schválen zákon 140 o zpřístupnění některých svazků vzniklých činností státní bezpečnosti a tento zákon byl právě novelizován v roce 2002 zákonem číslo 107, který pak začal platit o rok později v roce 2003 a to je to 10. výročí. Do roku 1996 tedy nebylo zpřístupňování nějak upraveno. Tyto seznamy samozřejmě, které ministerstvo vnitra tehdy vydalo, tak sice byly obsáhlé, ale byly neúplné, byla tam vysoká míra chybovosti, takže v roce 2008 po vydání zákona 181 na základě kterého vznikl náš ústav a archiv bezpečnostních složek, tak tím, že se ty materiály daly na web, webové stránky, tak samozřejmě to zpřístupnění se výrazně zjednodušilo, je mnohem širší a demokratičtější, takže tato forma z toho roku 2003 byla už překonána. Nicméně v tehdejší době to bylo velmi důležité, protože se začala minulost otevírat a myslím si, že ten projekt otevřené minulosti je opravdu velmi důležitý, protože to samozřejmě souvisí ještě se starší právní normou. Mám na mysli lustrační zákon z roku 1991, číslo 451 o předpokladech pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích a to bylo velmi důležité, protože to je vlastně jeden z ústředních symbolů politických změn po listopadu 1989, který umožnil zásadní diskontinuitu v personálním obsazení vedení státu, takže ministerstvo vnitra ověřuje, zda občan byl nebo nebyl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazený ve složce Státní bezpečnosti anebo zda byl nebo nebyl evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako tajný nebo ideový spolupracovník a občan proto také musí čestným prohlášením potvrdit, že nebyl členem či příslušníkem komunistické stranické či vládní nomenklatury, hierarchicky seřazeno tedy od okresního výboru výše, takže to je velmi důležitá stránka jakéhosi očistného procesu, který po listopadu nastoupil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem nedávno rezignoval na post jihočeského radního pan Kučera, který byl před rokem 1989 rezidentem StB. Jak vy hodnotíte, pane Hermane, ten očistný proces, jak jste řekl? Možná bych ještě doplnila, že podle údajů archivu bezpečnostních složek je o ty webové prezentace stále poměrně velký zájem.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Zájem je velký, to je pozitivní. Společnost má opravdu o tu minulost zájem a myslím si, že to je velmi důležité právě na pozadí událostí v některých krajích, kde vidíme jaké v uvozovkách osobnosti komunistická strana nominuje do těchto zastupitelstev. To jsou tedy asi její elitní občané nebo elitní členové a jsou to tedy často lidé, kteří za úplatu udávali své bližní. To znamená, toto je něco, co je v nepořádku, takže si myslím, že právě ta otevřená minulost je nesmírně důležitá, abychom měli možnost se seznámit s tou předlistopadovou minulostí té či oné osoby, která se hodlá ve veřejném prostoru angažovat a myslím si, že prostě udavači zde místo mít nemají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme otevřené společnosti?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím si, že ta otevřenost narůstá zvláště co se týká mladé generace. Tam třeba se setkávám s řadou studentů na různých svých přednáškách a tam vidím, že opravdu ten zájem je. Přicházejí s mnoha velice inteligentními dotazy a ptají se generace svých rodičů, prarodičů: Co ty jsi dělal dědečku za komunismu? Je to obdobné jako se v 60. letech mladí Němci ptali: Dědečku, co ty jsi dělal v době Třetí říše? Myslím si, že to je správný proces a že to vede k očistě společnosti zcela jednoznačně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
StB od roku 1954 založila zhruba 900 tisíc svazků. Řada z nich se ale po listopadu 1989 ztratila nebo byla zničena. Myslíte, že se nám přesto podaří složit nějak kompletněji tu mozaiku?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Jestli stoprocentně, to nevím, ale rozhodně z velké míry ano, ta mozaika opravdu se skládá z mnoha drobných kamínků. Na jednu stranu jsou to právě ty materiály, které skrývá archiv bezpečnostních složek nebo které obsahuje. On je neskrývá, naopak on je zpřístupňuje. Na druhou stranu jsou to i mnohá svědectví občanů a já jsem jich četl a slyšel celou řadu a opravdu je to někdy velmi dramatické, jak ten předlistopadový komunistický režim páteře lámal. Ono se na to někdy zapomíná, ale skutečně ten komunistický systém metastázoval do celého života společnosti a myslím, že ji velmi výrazně infikoval a vlastně s těmi pozůstatky se vyrovnáváme dodnes.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vicepremiérka Karolína Peake vytýká novému ministru obrany panu Pickovi jeho členství v KSČ. On se hájí tím, že byl prostým členem, že všichni, kdo chtěli v té době studovat na vojenské akademii, vstupovali do strany, že byla prostě jiná doba. Jak vy vnímáte tyto výhrady, mimochodem exministr obrany Alexandr Vondra řekl, že vlastně paní Peake nemá co kádrovat?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Tady je právě velký význam a důležitost toho už zmiňovaného lustračního zákona z roku 1991 a jak jsem řekl, tady je důležitá ta hierarchická struktura. To znamená, ten pamatuje na lidi, kteří byli pracovníky aparátu komunistické strany od okresního výboru výše. To znamená, tady nejde o to nikoho soudit nebo dělat nějaký hon na čarodějnice, ty motivy jsou různé a myslím si, tak jak si obecně z mé zkušenosti, když se k tomu někdo dokáže otevřeně přiznat, když dokáže ty věci otevřeně pojmenovat, tak je to často známka poctivosti a takový člověk si zaslouží spíše naší úcty než ten, kdo to relativizuje a říká: Já jsem jenom. Ono žádné jenom nebylo. Takže ta otevřenost, ta si myslím, že je takovým indikátorem poctivosti a rozhodně tady nejde o nějaké kádrování nebo hon na čarodějnice, ale opravdu o to očištění společnosti od těch, kteří se nějak výrazně na vyšším stupni zabývali tou tvorbou toho totalitního režimu a to jistě ti prostí členové nebyli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Paní Marii, která nám poslala e-mail, zajímá, cituji: "Proč v totalitě se chudí měli mnohem lépe než nyní? Je mi líto, že tomu tak je, ale je to pravda. Nemusím vypisovat, o co všechno jsme přišli. Děly se hrozné věci, ale dnes se bojíme vyjít ven za bílého dne. Kdy se tohle změní?"

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím si, že to je velmi konkrétní záležitost jednotlivých lidí. Někteří se možná měli lépe. Někteří se možná měli hůře. Já jsem před listopadem 1989 léta podporoval nebo naše rodina podporovala člověka, který neměl ani boty a košili, protože komunistický režim ho vyhodil z vysoké školy a ona pak vlastně nikdy neměl možnost pořádně pracovat, takže já jsem ho vlastně podporoval prostřednictvím svých příbuzných ze západního Německa, aby měl vůbec co na sebe. To znamená, že ono je to velmi relativní a když se to převede na reálné ceny, tak i rohlíky, před rokem 1989 na ty reálné příjmy byly několikanásobně dražší než dnes. Tím nerelativizuji, řekněme, sociální těžkou situaci některých občanů dnes, ale opravdu to nelze srovnávat s dobou před rokem 1989. Ta byla naprosto na hlavu postavená.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před pár dny jste ve vašem Ústavu pro studium totalitních režimů uspořádali seminář Genocida Romů za druhé světové války, připomněli jste tak 70. výročí prvního transportu Romů z protektorátu do koncentračního tábora Osvětim II Březinka v březnu 1943. Co konkrétně na tomto semináři zaznělo?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Zazněly tam velice důležité události a informace o tom, že skutečně v době druhé světové války bylo vyvražděno a to se všeobecně neví, na 90 % českých a moravských Romů, skoro 6 tisíc osob. A to je opravdu tragédie, protože se jednalo skutečně o holocaust. Romové byli podobně jako Židé lidé určeni fašistickým režimem k tomu, aby nebyli a bohužel na tom se nepodílela pouze německá nacistická okupační moc, ale i české protektorátní úřady. Ty koncentrační tábory, které zde u nás byly na našem území, Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu, jsou toho dokladem a odtud byly vypravovány transporty do vyhlazovacích táborů na Východě. Je to teprve ne mnoho let, co třeba na hřbitově v Mirovicích poblíž toho tábora v Letech u Písku byl instalován památník se jmény obětí romských právě tohoto tábora. Já jsem tehdy na tom odhalování byl a je tragické, že několik desítek jmen jsou jména malých dětí, to znamená, ty děti tam opravdu umíraly a jeden z účastníků toho pietního aktu mi vyprávěl, že jeho maminka, která tam byla vězněná, viděla, že její malou dcerku jeho sestřičku jeden z dozorců prostě vzal a hodil ji do rybníka, kde pravděpodobně odpočívá dodnes. Opravdu se děly hrozné věci a je třeba to připomínat, protože si myslím, že nejsou dostatečně známé a je to součást naší historie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cítíte tady jistý deficit?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Cítím ho velmi výrazně a bohužel na pozadí narůstajících tendencí rasismu v naší společnosti to vnímám jako velmi nebezpečný trend a náš ústav má ve svém popisu práce vyplývající ze zákona také dobu druhé světové války a sem rozhodně jako důležitý kamínek v té celkové mozaice, ten romský holocaust patří, takže se snažíme po této stránce jaksi přispívat k tomu poznání naší historie a i v tomto smyslu k očišťování té historické paměti, abychom se dokázali k této otázce postavit poctivě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem na tom semináři, o kterém hovoříme, vystoupila i vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková. Jak vy spolupracujete právě s paní Šimůnkovou a vůbec s touto agendou v oblasti lidských práv. Jak je hodnotíte?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Já pokládám tuto agendu za nesmírně důležitou a myslím si, že je opravdu dobře, že vláda dává důraz na tuto činnost. Myslím si, že si zaslouží celospolečenskou podporu, protože právě práce na kultivaci společnosti v oblasti lidských práv, kam samozřejmě i menšiny patří, to je něco, co se týká každého z nás, jak říkám právě otázka třeba narůstajícího rasismu v některých regionech je opravdu alarmující, takže vládní agenda zabývající se lidskými právy a činnost paní vládní zmocněnkyně je nesmírně důležitá a podpory hodná a já jsem rád, že jsme mohli navázat spolupráci na tomto poli, protože vždycky tam, kde se energie sčítá, tak ten dopad této synergie potom do společnosti je větší, takže potom i tento seminář je toho důkazem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česko čelí dlouhodobě kritice, že do bývalých zvláštních škol umisťuje i žáky, kteří tam nepatří, třeba velké množství romských dětí. Ty tvoří třetinu žáků zvláštních škol. Jak vy to vidíte, ostatně tomu jak už jsem řekla, čelíme mezinárodní kritice.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Přesně tak, tady je třeba opravdu velmi citlivě přistupovat k těmto otázkám, aby nenastávali situace, kdy třeba někdo na základě své etnicity je třeba poslán do té praktické školy právě jen proto, že patří k nějakému etniku, to by bylo naprosto špatné a jistě to je třeba postavit pod přísnou kontrolu. Je třeba, aby to bylo vždycky řešeno na základě výsledků vědomostních a těch výsledků prostě studijních, nikoliv tedy na základě nějakých jiných motivů. Já samozřejmě nejsem odborníkem na tuto otázku, ale uvědomuji si, že je to opravdu téma, které se zabývá nebo je velice aktuální pro celou společnost a pro všechny, kteří se zabývají otázkou lidských práv i třeba zkoumáním těch, etap života společnosti, kde lidská práva byla pošlapávána, takže tady je třeba opravdu být velmi pozorný, aby nedocházelo k jakémukoliv zneužívání, ale naopak, aby to citlivě přispívalo k tomu vzdělání, které se má co nejširším vrstvám společnosti dostávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem mladí Romové z pražského Žižkova nedávno natočili v rámci projektu občanského sdružení Slovo 21 videoklip proti umisťování dětí do praktických škol a v klipu se objevují i úspěšní Romové různých profesí, je to i apel na rodiče. Asi i to je ta dobrá cesta podle vás?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Zcela jednoznačně a myslím si, že je tady celá řada možností, například Vyšší odborná škola publicistiky v Praze před několika lety pořádala speciální kurzy pro studenty právě romské, aby se mohly vzdělávat v oblasti mediální. Já jsem třeba do svého poradního kolegia v našem ústavu přizval zástupce výboru pro odškodnění romského holocaustu právě proto, abychom se touto otázkou zabývali, takže myslím si, že je skutečně třeba tyto věci brát vážně a snažit se, aby rasismus v jakékoliv podobě v naší společnosti své místo neměl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to vidí, pokračujeme v rozhovoru s Danielem Hermanem, ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Vy jste se nedávno stal členem Rady česko-německého diskusního fóra. V čem konkrétně bude spočívat vaše role?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Já jsem vlastně od začátku po schválení Česko-německé deklarace v roce 1997 se velmi aktivně angažoval na tomto poli, mě tehdy přizval vlastně první spolupředseda, tehdejší ministr kultury Pavel Tygrid, který s Günterem Verheugenem byl zakladatelem celé této iniciativy, pak jsem byl několik funkčních období členem této rady, pak se zase samozřejmě rada personálně obměňovala a teď mě začátkem března letošního roku pan ministr Karel Schwarzenberg opět nominoval do tohoto gremia. Je to gremium, které ukazuje, že opravdu vlády obou zemí, jak České republiky, tak Spolkové republiky Německo mají zájem na zpracovávání těch společných kapitol, které někdy, řekněme, mohou obsahovat různé úhly pohledu, ale převažují tam témata společná, takže tato rada ta témata generuje pořádá konference, na kterých se snažíme opravdu ukázat, že česko-německé sousedství dialog přátelství a spolupráce je nesmírně důležitým prvkem naší zahraniční politiky a že je třeba se také nebát právě i těch kapitol, kde jsou třeba ty úhly pohledu odlišné. Nakonec tomu tak je třeba i ve francouzsko-německém ohledu na některé etapy druhé světové války. Myslím si, že prostě pravdy se nesmíme bát a musíme mít ochotu naslouchat i třeba názorům těch druhých lidí a ty svoje úhly pohledu prezentovat. Takže je to opravdu gremium velice dělné, které přispívá k tomu poctivému česko-německému dialogu a myslím si, že ty vztahy nakonec, jak jsme třeba mohli i nedávno slyšet na výrocích německého spolkového prezidenta Joachima Gaucka, jsou opravdu na velice dobré úrovni. Nicméně je třeba i na tomto poli i nadále pracovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, pane Hermane, že se jednou dočkáme třeba společné učebnice dějepisu tak, jak to udělala spolková republika spolu s Francií?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím si, že to není vyloučené, nepředpokládám, že to bude pozítří, ale myslím si, že opravdu to směřuje k tomu, že se budeme stále méně obávat, dívat se i na ty momenty etapy našich dějin, kde se ten úhel pohledu různí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O víkendu se v Brně zúčastníte konference Dialog uprostřed Evropy s podtitulem Co nás ještě drží v Evropě pohromadě. Jaká by byla vaše odpověď?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Myslím si, že především je to ideová spřízněnost. Evropská integrace je proces, který odpovídá hluboké evropské identitě. Můžeme říci od dob raného středověku. V podstatě jeden ze zakladatelů českého státu kníže svatý Václav, Přemyslovec, položil kořeny nebo základy české státnosti právě na této ideové příbuznosti a myslím si, že to je ten moment, který také stál u zrodu té moderní myšlenky evropské integrace po druhé světové válce, když křesťanští politici, Robert Schumann, Konrad Adenauer, Alcide De Gasperi právě na tomto základě začali budovat ty základy tehdejší Unie uhlí a oceli, která tehdy vlastně přerostla v to společenství, které máme dnes. Bohužel mám někdy pocit, že se právě na tuto ideovou stránku zapomíná, že se příliš jakoby jen ta ekonomika zdůrazňuje a to je málo. Myslím si, že pokud nebudeme schopni vnímat tu sounáležitost Evropy tak jak to bylo třeba po celý středověk, kdy studenti mohli studovat na různých univerzitách tehdejší Evropy, dokonce bez jazykových bariér, všude se vyučovalo latinsky, tak to je něco, co vybudovalo tu evropskou identitu a díky tomu modernímu evropskému integračnímu procesu vlastně skoro 70 let nebyla v Evropě válka, tedy kromě bohužel té smutné výjimky Balkánu. Myslím si, že i ta provázanost hospodářská je nesmírně důležitým momentem, nicméně tu ideovost pokládám za jádro a pojítko té evropské sounáležitosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou ale země i konkrétní politici, u kterých jaksi převládá jistá nebo přibývá nostalgie po strukturách národních států. Rozumíte jim?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Možná, že jim rozumím teoreticky, že mají obavy z nějaké přílišné byrokratizace určitého takového jak se říká zglajšaltování některých věcí. Jistě je třeba asi respektovat řekněme jedinečnost některých regionů v Evropě, států. Myslím si, že ta Evropská integrační myšlenka nejde proti tomuto trendu uchovat si identitu takové té jednoty v mnohosti ale celkově to, že Evropa srůstá v jeden celek, vidím jako velmi pozitivní a myslím si, že je to jediná funkční cesta do budoucnosti, tím ovšem znovu říkám, rozhodně nemyslím nějaké vygumování té svébytnosti toho či onoho národa. Myslím si, že o to také nikomu nejde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zastavme se ještě společně u jednoho projektu, který startuje zítra, projekt Brána ke svobodě. Za cíl si klade, kdybych to řekla ve velké zkratce, osvěžit nám paměť. O co půjde?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Je to velice důležitá akce, tento projekt se uskuteční ve spolupráci občanského sdružení paměť a rakouských měst Laa an der Thaya a Poisdorfu. Je to konference, která se bude odehrávat na zámku v Mikulově a zabývá se fenoménem hranice. Já bych řekl, že tak nějak laicky viděno, přerod hranice z místa rozdělení v místo setkávání, protože to je velice důležitý efekt té doby právě po pádu komunistického režimu, který Evropu a svět nemilosrdně rozdělil, protože ty prastaré stezky, které přes různé ty louky, pole a lesy vedly, kudy chodily generace našich předků. Se najednou prostě přeťaly ostnatými dráty. Dlouhá léta dokonce nabitými elektrickým proudem a lidé byli stříleni za to, že se chtěli setkat s těmi lidmi z té druhé strany toho plotu, takže myslím si, že tento fenomén přestřižení těch plotů. Jejich zrušení, je třeba připomínat a opravdu z těch hranic by se měla stávat místa setkávání a tato konference, tento projekt Brána ke svobodě k tomu právě sloužit má.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pane Hermane, rodilý Jihočech. Jaké jsou vaše osobní zkušenosti právě s těmi tehdy západními, respektive bavorskými hranicemi za komunismu?

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Bylo to velice smutné. Já jsem často naslouchal hlasu zvonů z těch bavorských kostelíčků, které byly pár kilometrů od nás vzdálené a ten hlas toho zvonu jako takový posel svobody, ty železné zátarasy přelétával. Bohužel my jsme byli na té vnitřní straně toho plotu, kam byly namířené ty samopaly tehdejších obránců socialismu. Ono to bylo opravdu velice děsivé. Když si to uvědomíte, všechno co se rozděluje. Myslím si i to slovo řecké slovo diabolein - rozdělovati, je vlastně základem slova ďábel, ten který rozděluje a myslím si, že všechno, co rozděluje, co boří mosty, je špatné a rozhodně ten komunistický režim, který nastavěl ty ostnaté dráty a lidi rozděloval, tak v tomto smyslu tedy opravdu nic dobrého nepřinesl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle vás je tedy nesmírně důležité připomínat ten fenomén tehdy nepropustných hranic a obětí.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Rozhodně, protože opravdu dneska se lidé mohou setkávat, mohou se obohacovat svými myšlenkami, mohou uzavírat přátelství a myslím si, že tato mezilidská diplomacie je tím nejcennějším, co vlastně vytváří určitou atmosféru bezpečí a že se nemusíme bát těch sousedů, které známe. Tehdy byla snaha, abychom je neznali, aby si lidé mysleli, že na té druhé straně hranice někde za Šumavou jsou nějací revanšisté, kteří tam chrastí zbraněmi a ono tomu tak nebylo, tam byli pokojní zemědělci, kteří obdělávali svá políčka a těmi řetězy a samopaly chrastili ti na té východní straně, takže myslím si, že k tomuto poznání je třeba stále přispívat, aby opravdu se neživily nějaké legendy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká na závěr dnešního vydání pořadu jak to vidí Daniel Herman, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Děkuji za váš čas a za rozhovor. Mějte se pěkně, na shledanou.

Daniel HERMAN, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
--------------------
Přeji hezký den, na shledanou.