Jak to vidí Cyril Höschl - 15. května

Cyril Höschl publikoval na 100 odborných prací z oblasti psychoneuroendokrinologie, psychofarmakologie a psychiatrie. K hlavním dílům patří monografie Neuroendokrinologie v psychiatrii, Psychiatrie pro praktické lékaře a průkopnické práce o psychotropním působení látek ovlivňujících metabolismus vápníku v nervových buňkách. Je šéfredaktorem časopisu Psychiatrie a členem edičních rad časopisu Vesmír, zahraničních časopisů Neuroendocrinology Letters (honorary editor), International Journal of Psychiatry in Clinical Practice aj. Věnuje se také popularizaci vědy a publicistice. Statě, které publikoval v letech 1995-2001, zejména v Mladé frontě dnes a v Lidových novinách, vyšly pod názvem "Úhel pohledu".

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes profesor Cyril Höschl, ředitel Psychiatrického centra Praha, dobrý den.

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak to bylo s nabídkou kandidatury na prezidenta a s jejím odmítnutím?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
To vám je velice zajímavý příběh, protože si představte, že za vámi přijde vysoce postavený představitel strany x a zeptá se vás, jestli jste eventuálně neuvažoval o nějaké takové nabídce nebo přímo takovou nabídku, kdyby byla učiněna a domluvíte se, že o tom nikdy, nikde nebudete mluvit do chvíle, než se rozhodnete. Vy se rozhodnete negativně a řeknete si s tím dotyčným, že to zapomenete a nebudete to dál šířit. Druhý den za vámi přijde novinář, řekněme z Mladé fronty, a řekne na závěr interview jen tak mimochodem. Poslyšte, neučinil vám někdo ze strany x tu a tu nabídku? Vy, protože nechcete lhát a protože čtete všude v novinách, jak ty politici lžou, tak abyste nelhal a zároveň jste slíbil, že o tom nebudete mluvit, tak řeknete, k tomu se nebudu vyjadřovat. Načež ten novinář řekne, no takže ano a byla to a ta nabídka, byla to ta a ta strana a už máte dvě možnosti. Buď dodržet slib a lhát, jako když tiskne a nebo ten slib nedodržet a říci, jak to tedy vlastně bylo a pak jste za takovýho naivku, který opravdu nemá v politice co dělat. Já jsem si na tomhle příběhu uvědomil, že ta politika jako transakce směňování různých výhod, strategií, sociálního kapitálu, pozic, něco za něco, my tobě tady a oni tobě zase támhle. Je oblastí, ve které vlastně nelze nelhat. Já to nemyslím úplně pejorativně, ale to je součást té hry, je to, jako když s někým trošku hrajete černýho Petra nebo poker, to už je hodně takový a nebo jenom švindl třeba. Znamená to, že všichni vědí, že všichni trošku lžou a zároveň si v sobě pěstují schopnost to rozpoznat a vědět, co je za tím a teď do toho ti novináři, kteří jsou v tomhle naprosto nelítostní a jakmile něco uhádnou, tak jim to nedarují. Přitom to není ani na pozadí drobných lží, jež jsou na začátku, není ani zlá vůle, ani nějaký úmysl získat osobní prospěch, v tomto případě třeba právě naopak a přesto máte dvě možnosti, buď hned od začátku se do toho začít propadat tak, jako Gross s bytem a nebo hned od začátku říci opravdu, ale zároveň tím říkáte, že tam vůbec nepatříte do toho klubu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Byl to jeden z důvodů, proč jste se nakonec rozhodl odmítnout tu nabídku?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Ne, ne, těch důvodů bylo mnoho, je to určitý náhled na sebe, jsou to realistické představy, které ve 62 letech máte o tom, jak to v té politice, že jste už prost takových těch naivních, povrchních atributů, které ta funkce sebou přináší a vidíte jenom ty, které by vám ten život komplikovali a vaší rodině a nakonec si říkáte, že v dobách revolučních stojí za to se nasazovat jakkoliv vysoko a někdy i třeba neúměrně, ale v dobách poměrně stabilního a už zavedeného, ať je jakýkoliv, je to vlastně docela jedno kdo je prezidentem a nejsou situace, kdybychom se museli při okupaci cizí mocnosti zastřelit nebo nějaké jiné rozmáchlé gesto sdělit národu, takže těch proti samozřejmě převažovalo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hádám, že nejsem neambiciózní. Ona možná jen ta nabídka člověku polichotí?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Abych byl úplně upřímný, tak minimálně, protože s tou ambiciózností je to tak, že když se nad sebou zamyslíte, nakonec je to úkol těch, kteří někdy koketovali s psychoterapií, trochu se poznat sám sebe, takže samozřejmě v každém z nás, i ve mě, je mnoho narcismu, mnoho ambicí, ale ono to s věkem vyvětrává, takže když by se mě na tohle někdo zeptal ve čtyřiceti, tak bych k tomu měl asi jiný postoj, než v šedesáti a určitě k tomu má jiný postoj někdo, komu je dneska osmdesát, najednou zjistíte, že ty hodnoty ve světě a hodnoty toho, čeho chcete třeba v životě dosáhnout, jsou jinde a jsou daleko přízemnější a přitom radostnější.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co si myslíte o tom, co včera prohlásil v tomto pořadu Ivan Hoffman, že by se lékaři neměli drát do politiky, že je to vlastně, přísně vzato, porušení Hypokratovy přísahy?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
No tak, přísně vzato to porušení Hypokratovy přísahy samozřejmě není, ono je to možná trošku hyperbola, ale jelikož politika, už jak z názvu plyne, je věcí veřejnou a je to tedy služba celé společnosti, tak týká naprosto každého tak, jako se každého týká volební právo, jako se každého týká právo být zvolen, kdo splní určitá kritéria věková, tak se každého týká právo do té politiky aktivně vstoupit a v této souvislosti je ale zajímavé, že když se podíváte na naši politickou scénu, tak tam se doktorama jenom hemží. Kdejaký lékař skončil buď v parlamentu nebo v Senátu, namátkou Boris Šťastný, nakonec primátor pražský Svoboda, bývalý primátor Bém. Kdybychom takhle začali....

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přemysl Sobotka....

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Přemysl Sobotka, pokračovali dál, tak najednou zjistíte, že skoro každý je tam doktor, myslím tím lékaře. Že se tedy naopak medicíně v té politice z nějakých poměrně záhadných důvodů pro mě, velice dobře daří oproti ostatním profesím. Naproti tomu velkopodnikatelé většinou v té politice, jakmile si na ní sáhnou, tak zkrachují, nejdříve jako politici a posléze jako podnikatelé. Vezměme si manažera, podnikatele roku a nezávislého senátora a já nevím co všechno, Václava Fišera. Kde je dneska? Nejdříve vyšuměl politicky a posléze i podnikatelsky. Takových případů je víc, obávám se, že to jsou osudy, které čekají i ty, velkopodnikatele, kteří se nyní do politiky chystají a vzácným příkladem za všechny je Chodorkovski v Rusku. Ten, kdyby si s tou politikou nezačal, tak byl dneska uznávaným oligarchou, dával by Putinovi desátky a měl by obrovský vliv na ruskou ekonomiku a společnost a takhle sedí v base někde na Sibiři jenom proto, že nerozumně zakládal politický subjekt, který měl vládnoucí moci konkurovat. Je zajímavé, že tedy ta lékařská profese, ta jako by se s tou politikou nějak přitahuje, zatímco paradoxně proti očekávání ten, kdo má ty peníze a mohl by obrovsky manipulovat svým okolím, tak v té politice neuspívá a já mám na to to vysvětlení, že tam politika očekává jiný modus, ne že ten podnikatel se sám té moci chopí, ale že ji bude ze zákulisí krmit sponzorovat strany, že jeho vliv na tu politiku bude jiný, bude to ono tolik kritizované sepětí politiky s těmi kmotry a s tím velkokapitálem, ale rozhodně to nebude převzetí těch otěží a vstup do politických rolí. Tam pak najednou ucítí i ti podnikatelé zoubky politické establishmentu..

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Politolog, bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně, profesor Pavel Fiala přijal výzvu stát se ministrem školství s tím, že ve svých článcích psal, připomněl, že chceme-li dosáhnout lepšího stavu politické kultury u nás, je nezbytné, aby lidé, kteří mají zkušenosti a kompetence, nedávali ruce pryč od politiky a státní správy. Co si o tomto postoji myslíte?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Já s ním naprosto souhlasím, notabene je to Petr Fiala.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem řekl Pavel? Omlouvám se.

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Ano. Ale je to poselství, které kéž by bylo vyslyšeno, ale obávám se, že mnoho lidí na to má jiný názor a řada z těch, kteří by se měli v politice angažovat, tak se od ní odtahuje a asi je nelze přinutit, aby tak učinili. Nakonec, já tady káži vodu a piji víno, když znovu zopakuji ten citát, který už tady jednou zazněl, že na té demokracii není nejhorší to, že umožňuje ambiciózním lidem, aby se do té politiky drali, ale ještě horší je to, že umožňuje neambiciózním, aby se do ní nedrali jinými slovy, aby se neangažovali, a to potom zkresluje vlastně psychologický profil té garnitury politické, která je u moci, protože to jsou vyselektovaní lidé, které to z nějakých důvodů baví a u části z nich, dobře tomu tak, že je to baví a zaplať Pán Bůh za jejich entuziasmus, u části z nich to nelze vždycky považovat za ten nejpozitivnější rys, ale každopádně je škoda, že mnoho z těch, které bychom rádi v té politice viděli, s ní nechce mít nic společného.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když už jsem začal mluvit o novém ministru školství Petru Fialovi, tak teď se omluvil za příliš těžký test z matematiky s tím, že si je vědom toho, že studenty zbytečně stresuje, že to určitě nepřispěje k tomu, aby státní maturitě důvěřovali. Co si myslíte o tomto?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Na jednu stranu, jak jsem to poslouchal a sledoval v médiích, tak je to pravda a asi zachránil tu situaci za minutu dvanáct protože to, když pětina lidí neuspěje u nějaké zkoušky, na kterou má svou průpravu školní, ambice, tak to znamená, že není něco, někde v pořádku, ale na druhou stranu by ta kritika spíše patřila, než novému ministrovi, který k tomu přišel, jako slepý k houslím, těm, kdož tu státní maturitu připravovali. Víte, já mám u toho velice smíšené pocity, protože si vzpomínám, jak v 60. letech, koncem 60. let můj kamarád Bohouš Hanel z liberecké základní devítileté školy a posléze gymnázia, se kterým jsme chodili do školy, studoval v Dijone v rámci té výměny, která tehdy už opatrně začala, než zase po normalizaci skončila ve Francii. Ten měl úžasné zkušenosti už tehdy s tím, co to je státní maturita, s tím, že se zkoušky se dělají zásadně písemně, že se opravují na jiných gymnáziích, než na kterých ti dotyční studují, že se tam posílají pod kódy, takže ten učitel, který tu písemku opravuje, ani nezná jméno toho studenta ještě ke všemu je to student z druhého konce Francie a tím je to celé jaksi zaslepené jako v klinických studiích.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jinými slovy, už to dávno všechno bylo vymyšleno?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Všecko to bylo dávno vymyšleno a on si tu úroveň velice pochvaloval, on tam i odmaturoval a bylo to úžasné, protože neměli žádné úlevy, oni chodili do školy s těmi Francouzi a když jste tam poslední tři roky toho gymnázia před maturitou a odmaturujete s vyznamenáním, tak je to veliký úspěch, ale byly to právě takhle férové podmínky, že ani ten, kdo opravoval tu písemku, tak nevěděl, že to není ani Francouz, i když je to písemka z francouzštiny. A to, že to někde už před 40, 50 lety existovalo a fungovalo a funguje a stačí to možná oprášit, trošku zmodifikovat a tady se s tím nadělá, jako kdyby to bylo kdoví co, jako kdyby vymysleli kolo nebo Ameriku a ještě k tomu, kdy jim to selže při každém pokusu, já se úplně za ně cítím trapně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Právě ředitel centra pro přípravu státní maturity Pavel Zelený měl tendenci nejprve situaci bagatelizovat, když se vracím k té maturitě z matematiky, později se dokonce objevily fámy, že ministerstvo mu zakázalo se k věci vyjadřovat. Nakonec CERMAT ty výsledky zmírnil a testem na místo původních 17 procent neprošla 3 procenta maturantů. Měl by Pavel Zelený po takové blamáži podle vás odstoupit?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Já si tím nejsem tak jist, protože neumím také od stolu a z dálky odhadnout za prvé míru jeho zavinění a za druhé to, do jaké míry by to pomohlo, kdyby odstoupil, protože mě tohle volání po odstupování za každou cenu připomíná takovou starou anekdotu, jak jede vlak po poušti, najednou se zastaví a nejede dál, tak ti cestující žízniví, v horku nevědí, co dělat, tak zajdou za Stalinem a ten říká, jediný řešení je popravit strojvůdce. Tak popravili strojvůdce a vlak zase nejede dál, tak jsou za Chruščovem a ten říká, jediný řešení je rehabilitovat strojvůdce. Tak rehabilitují strojvůdce, vlak zase nejede dál, ta anekdota má pak dál pokračování, že nakonec zajdou za Brežněvem, ten řekne zatáhnout záclonky v kupé, všichni budou dělat ddn, ddn a běda, kdo řekne, že vlak nejede, takže ono tohle vyměňování těch politiků za každou trošku, kterou někdo hluboko pod nimi provede nebo těch profesionálů, já nevím, jaká tam je hierarchie, jak se kdo na čem podílí a nevidím v tom řešení. Já vidím v tom řešení spíše tu společnost celou vyměnit a nebo zaúkolovat, aby vydala produkt, který bude obecně přijatelný. Tady je pro Boha lidí, kteří se v tom vyznají a vědí, jak se testuje a umí to sestavovat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste jedním z podporovatelů projektu Matematika s chutí, který má za cíl, jestli to tak říci, rehabilitovat tento předmět v českém školství. Nepůsobí podobné zmatky právě opačně, protože příště si tu náročnější variantu matematiky nezvolí žádný maturant, proč by to dělal?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Bohužel, máte pravdu, ale využiji této příležitosti, pokud nás kdokoliv z budoucích maturantů poslouchá, nenechte se odradit, matematika je krásná, užitečná, cvičí mozek a je to takový duševní sport a to, že někdo zoře někde nějakou písemku, to s matematikou a s jejím kouzlem vůbec nesouvisí a naopak, já myslím, že teď na truc tomu, co se stalo, by se všichni měli přihlásit k té nejtěžší verzi z matematiky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nenávist, závist, pohrdání druhým člověkem, relativizace etických hodnot nejsou pouhým okrajovým jevem. Pohrdání pravdou, právem a spravedlností se stává častým doprovodným fenoménem na celosvětové politické scéně. To napsal nedávno kardinál Dominik Duka. Myslíte si, že etika a politika jsou pojmy, které se vlastně vylučují?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
To trošku souvisí s tou úvodní otázkou, kterou jsme tady začali, tedy s tím, zda v politice lze nelhat a jestliže nelze nelhat, čeština má kouzlo těch vícenásobných záporů, tak pak tedy jak je to s politikou a etikou. Já se obávám, že toto je úkol pro někoho spíše z oblasti měkčích humanitnějších věd, aby se zamyslel nad tím, jestli je třeba pro tu politickou sféru etiku tak, jak je běžně chápána, jak pramení z různých náboženství v této oblasti křesťanství, tak jestli je třeba ji nějak modifikovat. Já si tím nejsem úplně jist, ale podezřelé je, že určitou disreputaci nebo ztrátu reputace politika jako taková, teď nemluvíme o barvách, ztrácí v tom celém demokratickém světě napříč Evropou a i v Americe vyměňují si hodně e-mailů s lidmi, kteří žijí na různých kontinentech a je až překvapivé, jak je zajímají na té politice a pobuřují nebo pohoršují stejné věci, jako kdyby četli stejné noviny, jako kdyby měli před sebou tváře stejných politiků. Vždycky je za tím nějaká snaha o získání neoprávněných výhod, korupce, klientelismus, tu víc, tam méně, samozřejmě se to neozývá prakticky od kolegů ze severských zemích, ale jinak z Francie, z Německa, z Ameriky, takže to asi není jenom taková nějaká neoprávněná obava někoho, kdo tomu nerozumí, že s etikou v politice je něco špatně, že politika ztrácí reputaci v očích veřejnosti jako celek, a to je nesmírně nebezpečné, protože prostor, který by se uvolnil při rozkladu tohoto politického systému, by byl zaplněn nepochybně něčím daleko nebezpečnějším a daleko horším, než je současná rozhádaná politická scéna. Ještě bychom ji prstíčkem hrabali. Takže, to je problém, který skutečně je závažný a já naopak se těším na to, že se někým dám poučit, protože jsem přesvědčen, že naše naivní takové lidové představy o tom, co je správné a co ne, se asi v politice musí nějak modifikovat. Politici jsou na hraně šibalů, kujónů a já nevím jaksi všelijak říkali a těch, kteří to s Věcmi veřejnými, tím teď myslím záležitosti, nikoliv stranu, myslí dobře. Já jsem dalek toho je paušálně odsuzovat. Já se domnívám, že to je nesmírně těžká a dokonce čím dál tím těžší práce, nezůstane vám žádný vděk. Vezměte si, dneska si spočítejte nějaké bývalé ministryně zdravotnictví nebo ministry a jejich náměstky, už nikdo ani neví, jak se jmenují, natož pak, co dělají, kde jsou. Člověk by skoro řekl, že když si někdo, někde v té funkci někde nakrade, tak ty peníze jsou to jediný, co mu pak zbude, když z té politiky odejde, a to není dobře. Takže i ta disreputace se potom podílí na degradaci těch jaksi morálních zásad, jež by měla tak, jako ke kodex, dneska vydali kodex úředníků, tak jako je kodex chování lékaře, já nevím, kohokoliv jiného, tak být takový kodex politika, kam až lze v těch hrách a v tom černém Petrovi a v tom švindlu zajít.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Karel Hvížďala ve svém komentáři pro Český rozhlas napsal, že kapitalismus nejlépe funguje ve starých protestantských zemích, kde slovo, smlouva a zákon platí bez výjimek a připomíná, že například ve Švédsku byl zákon o svobodě informací zaveden v roce 1776, kdežto u nás teprve 1999 a dodnes se nedodržuje. Jak to vidíte vy?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
To je nepochybně pravda, s tím se ztotožňuji a souvisí to do značné míry i s tím názorem Maxe Wébera, sociologa, že rozdíly, které vidíme v té technologické industriální společnosti, v jejím rozvoji, tak jsou právě dány tím náboženským pozadím, že ten technologický pokrok a politická stabilita, kterou vykazují skandinávské státy a přes Anglii, Severní Amerika, tak ten že má zdroj v té, tahle euroatlantická civilizace má zdroj převážně v té protestantské tradici, kdežto ta Jižní Amerika, ty hispánsky mluvící země, jih Evropy, Itálie, Španělsko, Portugalsko, tak to jsou zase následovníci té katolické tradice, že ten rozdíl je v tom, že ta katolická v sobě zahrnovala ty odpustky a zpověď, takže například zlodějina je daleko běžnější v těch zemích s tou katolickou tradicí, protože Bůh vám odpustí a lze si to nějakou modlitbou zase vynahradit, zatímco v těch protestantských to je svým způsobem kruté břímě, to svědomí, viz film Fanny a Alexandr režiséra Ingmara Bergmana, kde to je názorně vidět na té výchově těch dvou dětí a to se s vámi vleče celý život, a tak skutečně ta primitivní kriminalita, teď je to samozřejmě dáno také tím mícháním s přistěhovalci, takže už to tak všecko neplatí, ale v těch skandinávských zemích původně byla velice nízká. Já vím, mnozí namítnou to proto, že tam za to usekávali ruce, ale to usekávali v Islámu taky a z hlediska toho obecného rozvoje to tolik nepomohlo, čili tam ten rozdíl mezi těmi náboženstvími, jakožto podhoubí toho, jak se celá ta populace chová, tak ten tam je a to, co jste říkal, to je vlastně v souladu s touhle představou Maxe Wébera.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
92 procent lidí je podle průzkumu agentury STEM nespokojeno s politikou, tři pětiny jsou ale spokojeny se svým životem. Vidíte v tom rozpor?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Já v tom rozpor vidím, je to rozpor úsměvný, když se dobře udělá dotazník, tak ty respondenty vždycky nachytáte. Mně to připomíná dotazník, který kdysi se dělal v souvislosti s ohodnocením různých profesí u nás a když se lidem řeklo, ať seřadí profese pilot, chirurg, uklízečka, učitel a tak dále, tak ať je seřadí podle společenské prestiže, tak učitel byl někde nahoře, na prvních, už si nevzpomínám přesně, ale tuším, že pěti místech, čili učitel bylo prestižní povolání a když pak na jiném místě se stejného vzorku ptali, aby přiřadili každé profesi měsíční plat, kolik tak si myslí, že by jim odpovídalo měsíčně, jako spravedlivé, tak vzniklo nové pořadí těchže profesí a tam ten učitel byl na předposledním místě někde před uklízečkou. Takže, ten vnitřní rozpor byl mezi tím, že společenská prestiž vysoká, ale peníze bych mu tedy nedopřál. Mně to připomíná, tenhle výsledek, že s politikou sice spokojený nejsem, ale s tím, jak žiji ano a s tím, jak žiji, sice spokojený jsem, ale jinak spokojen nejsem, takže půjdu brblat na Václavské náměstí. To je prostě kouzelný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co vy sám, vy jste spokojen s politiku a s vlastním životem?

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Já jsem spokojen v té míře, že se nenechám rozladit a vyvést z míry a jsem věčným optimistou, ale jaksi zase být úplně spokojen znamená být blahoslavený, chudý duchem, protože určitá míra nespokojenosti je nutná k tomu, aby jste se přeci jenom po těch milimetrech snažil věci kolem sebe nějakým způsobem napravovat a netolerovat, takže trocha nespokojenosti je koření života, které každému vřele doporučuji, protože mu zajistí další rozvoj.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl ředitel Psychiatrického centra Praha Cyril Höschl. Děkuji, na shledanou.

Cyril HÖSCHL, ředitel Psychiatrického centra Praha
--------------------
Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu jak to vidí budeme v defilé profesorů pokračovat zítra, přivítáme Tomáše Halíka.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.