Jak to vidí (CESTOVATELSKÉ) ... NORSKO - 26.8.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor Jiří Ješ. Dobrý den.
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste si v poslední době oblíbil určitý způsob cestování na lodi, která připomíná spíš hotel, ale pojďme vůbec k vašemu pohledu na cestování. Vy si zkrátka nemůžete pomoct.
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
No, já jsem se narodil do první republiky a naše rodina byla podnikatelská, čili kapitalistická, a nějak se na tohle to netrpělo. Nevím, jestli nebyly peníze, nebo zájem. Zkrátka jsem se nejdál dostal na Slovensko, pak přišla válka, to nešlo vůbec nic dělat, a po té válce už se ve mně začaly probouzet jisté pudy cestovatelské, takže jsem ihned chytil nějaké studentské výměny do Dánska a do Anglie už v roce 46-47. A nastal zlom v roce 48 a bylo po všem. Když jsem potom zažil něco, co jaksi málokdo zažil, protože to je ten pocit absolutní nepohyblivosti, kdy vás zavřou, a teď máte pár čtverečních metrů a několik let se v tom pohybujete, takže když se dostanete ven, tak nejde o cestování za hranice, ale vůbec o pohyb, protože ten vám nejvíc chybí a ten je člověku dán od přirozenosti. Takže já jsem byl rád, když mě někdo poslal s papírem z Liberce do Teplic nebo tak a využíval jsem každé potom možnosti v těch dalších desetiletích, když se smělo na východ, tak na východ, když mi vzali pas, tak holt jsem musel čekat, pak zas přišlo uvolněno v osmačtyřicátém. Byla Itálie .... A tak jsem poznával svět, až jsem poznal všech 5 světadílů a vždycky jsem to věnoval samozřejmě poznávání. Víte, pane Kroci, já se snažím si zapamatovat, když něco vidím, to znamená, vím, kde je nejlepší Rembrandt, na které stěně visí a tak dále, protože většinou jsem to nevěnoval tolik třeba jídlu, ale uměleckým památkám a hlavně teda obrazům i hudbě někde a poznávání lidí a tak dále. A tu se člověk dostane najednou do věku, v kterém jsem dneska já, to znamená, je vám 80 a více a vy cítíte, že už to poznávání jaksi, že vás tolik nezaujalo, ale že ten, ta touha po pohybu ve vás stále zůstává. A teď jsem se dověděl o, už dávno, o tom, že jezdí po mořích lodě a že vy když si koupíte tu jízdu a že vás svezou a vy z postele kajuty se díváte na to, co je kolem vás. No, a tak jsem si letos řekl, že si tohle to dopřeju dvakrát. Když jsem to předevčírem vykládal svému jednomu kamarádovi, tak říkal: "No jo, víš, ale ono to má jednu základní vadu." Kterou? "No, co to stojí peněz." Tak já nebudu říkat nějaké přesné částky, protože ony závisí na tom, kam jedete a na jak dlouho a tak dále. Já jsem si dovolil dvakrát týdenní cestu, která stála přibližně totéž, to znamená, dala se spočítat na prstech jedné ruky desítek tisíc korun, to znamená, řekněme, abych byl konkrétní, 45 tisíc korun na ten týden v absolutním přepychu, ale tu cenu poněkud zvyšují ceny letenek a letištních poplatků. Když /nesrozumitelné/ nějací, které jsem potkal, mimochodem na tom prvním zájezdu nebyl ani jeden Čech, protože zřejmě nevědí, na tom druhém byli někteří Češi a 4 Brňáci si řekli, že sednou do auta a pojedou do Janova, čímž je to přišlo každého na 5 tisíc, což je mnohem méně než to letadlo. Já jsem musel do toho Janova s přesedáním letět a když řeknete, tak oni nám starým lidem dají i takzvanou asistenci, úžasný přepych. Na vás čekají u letadla buď s autem nebo vozejčkem a vy se nemusíte od svého domova do té Ruzyně a pak přes tu loď až zase domů o nic starat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste se vydal nejprve za Fjordy do Norska a potom po metropolích západního Středomoří. Jak viděl tato místa Jiří Ješ, uslyšíme ve vysílání za chviličku.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na plavbu parníkem jsme se dnes vydali v pořadu Jak to vidí s Jiřím Ješem. Vy jste vysvětlil, co vás vedlo k tomuto způsobu cestování, že to je naprosté pohodlí, ale máte dojem, že je to třeba určeno spíš pro starší lidi nebo sledoval jste nějak věkovou strukturu pasažérstva?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Řek jste parníkem, tak on to není parník, ono to je na benzin jen tak mimochodem a nesmrdí to nějak, ale nevadí to. Tak na vaši otázku, především jsem neviděl Čechy v tom prvním zájezdu, v tom druhém, jak jsem říkal, jich pár bylo. A je tam převaha starších lidí, protože pro nás to je ... My se nemůžeme tolik pohybovat, i když si můžeme koupit ty /nesrozumitelné/, které stojí asi 50 eur do těch měst, to zakotví, ale jedou dědečkové, takoví ti 60 a více a mají od všech těhle těch společností danou slevu pro vnoučata. Od 2 do 17 let jedou zadarmo. A to je zajímavé, že je tam teda potom hodně dětí. Když to jsou zrovna Italové třeba, tak to není to nejpříjemnější v jídelně, ale jinak, a to je důležité vědět, tam máte před sebou prospekt a vidíte, že se na tu loď vejde, je hodně veliká ta loď ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Že vám skáču do řeči, 4 tisíc lidí plus posádka nějakých 1300.
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Více než tisíc, takže to je lidstva. A vy je potkáte jenom na palubě, té na horní šestnácté /nesrozumitelné/. Víte, to je jako, když na to koukáte zdola, tak je to asi 16 pater. Ovšem některá jsou pod vodou. Takže a vy je nepotkáte jinak moc, protože tam pro ty méně pohyblivé je skutečně ..., viděl jsem vozíčkáře tam, i ti tam mohou být. Ale pro ty méně pohyblivé je důležité vědět, že musíte být schopen se tak či onak pohybovat asi 300 metrů po rovině jedné té paluby, protože tam nějaký pohyb jiný mechanický není. Ovšem jakmile jde o výšku, tak je tam několik /nesrozumitelné/ na vaší cestě, těch 300 metrů to je od zádě k přídi, tak to vám zdolá samozřejmě výtah, který je přepychový. To je mramorové všecko a vypadá to opravdu jako trošku hollywoodský kýč. Ale je to nádhera. Takže já bych nejdřív, když dovolíte, řekl něco o té první cestě do toho severu. Já jsem totiž znal cestu po západní straně Norska od severu k jihu a tu jsem tentokrát nezažil, protože tenhle ten, jak jste říkal parník, jel pouze do asi výše šíře 60 stupňů.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Promiňte, jenom abychom si ještě ujasnili, nebyla to tak veliká loď, ta nebyla takto obrovská nebo taky?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Ale byla. To byla jedna z těch největších právě. A to je obdivuhodné, že těch 4 tisíc nebo kolik lidí tam jako nevadí. Ale opravdu nevadí. Já jsem trošku na to sám alergický, tak chápu váš dotaz, ale ne, když chcete, a to je právě to důležité, abyste měl dobrou kajutu, správnou tedy, protože ona je možná pouze podvodní, ta je špatná, to je kulatá okénka, ale také jsou kulatá okénka i nad tím mořem a to není dobré, protože lepší je mít s balkonem. A to oni vědí, že to je lepší, tak ta, tím to trošku zdražují. Mně to nějakým záhadným způsobem udělali levněji podruhé, ale musí se počítat s tím, že to stojí příplatek.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale zase to stojí zato určitě.
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Právě máte obdélníkový výhled a /nesrozumitelné/ Fjordů se jede tedy vlastně řekou. A teď to není jenom, že jedete po tom moři a vidíte tu krásu v době té, toho slunovratu, ale oni s vámi Fjordem zajedou třeba až 80 kilometrů do norského vnitrozemí a tam vás vysadí za velice pohodlných podmínek a kousek, řekněme 150 metrů od východu z té lodi, máte takovou kartičku, kterou musíte ukázat, když jdete z té lodi pryč, oni ji prosvítí a pak zase na ni vás pustí zpátky, tak hned u té lodi stojí vlak a ten vás vytáhne do výšky tisíc metrů nad to moře. Vy jste ..., takže vy máte panoramatický pohled a moje paní, teda ta opravdu měla pak strach, když to ..., autobusem zase, ne vlakem, jelo dolů, protože to jsou opravdu serpentiny, který si člověk má co bát, jo. Ale je to nádhera.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste tam byl během slunovratu, takže to musel být zvlášť zajímavý zážitek.
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
23.00 sluníčko jako u nás v 7 nebo v 8, rudé, zapadalo do toho moře, nastala bílá noc. I tady v těch 60 stupních severní šířky, což nahoře, jak jsem byl kdysi na /nesrozumitelné/, kde už je to o dalších 10 stupňů více, tak třeba celé léto.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máte možnost srovnávat? Chcete říct, že třeba to putování autobusem není až tak zajímavé jako z pohledu, už nebudu říkat parníku, té lodi. Nechci říkat zaoceánské, protože ...
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Ne, to se zase jezdilo třeba po těch mořích, ale právě pro nás, a to chci, aby to, protože vím, že teď v půl deváté mnozí lidé svou práci, vím, kolik tohle to lidí poslouchá, tuto relaci ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Třeba někde pouze večer.
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
... tak aby o tom věděli taky. Aby o tom věděli, protože já o tom věděl náhodou celkem. A každá sebemenší cestovčička, kam vstoupíte, tak vás okamžitě napojí kontaktem na ty mezinárodní společnosti, které tyhle ty "paneláky" vlastní a provozují. Mimochodem ono to má jaksi jeden systém, který někdy někdo vymyslel, ale to byl takový génius sofistikovaný, že vlastně tam i to zařízení té kajuty, které je tak 4x4, ale má to normální hotelovou příslušenství a vy žasnete, jak dokonale je to promyšleno. Ale každá sáhnutí pro ručník, pro sprchu a tak dále je promyšleno, že vy jste úžasný tím, co lidský /nesrozumitelné/ káže. A to nemluvím ještě o tom jídle.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nějaká mořská nemoc na takovém kolosu nehrozí?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Možná že jo, ale to musí mít člověk štěstí. Já ho vždycky na svých cestách měl, že se to se mnou ani ve vzduchu ani na vodě moc nekymácelo, takže já mořskou nemoc dodneška neznám.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď v srpnu jste strávil 8 dní a 7 nocí putováním po metropolích západního Středomoří. Opět to bylo takto pohodlné, jak jste to popsal?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Je to skoro totožné, byla to loď téže společnosti, ale jiná. Jinak se jmenovala a byla o něco, asi o 5 metrů delší a o těch 500 pasažérů ještě lidnatější. No, a říkám vám to, jsou třeba bary tam zařízení ... No, čili když se řekl bar, no tak jo, takhle ..., abychom se neklamali s těmi cenami. Ono nemáte tam úplně všecko zadarmo, máte tam základní stravování, a to, čemu se říká all inclusive, ovšem když kupujete alkoholické nápoje i malé pivo, tak vám to prostě jenom zapíšou na konto a vy při vstupu na tu loď složíte zálohu, kterou vám potom vyúčtují. Takže se tam na tom ještě nějaké to euro utratí a utratí se také, jak jsem říkal, za případné exkurze, které jsou ..., si můžete vzít nebo ne, podle toho, jak chcete. Stojí to někdy za to. Já jsem někdy takto viděl Barcelonu zblízka a Oslo a Mallorcu a stačilo mi to. Ale už ten pohled panoramatický, který máte právě z toho okna, vám dává jiný pocit než z autobusu, protože ten vás vždycky vezme do nějakého toho vnitřního centra.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste vypluli z Janova, zamířili do Neapole, potom Palerma. Tunis vás nelákal? Tam jste nevystupoval?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Já tam byl před pár lety, takže já Tunis znám. A ono je to krásné město, opravdu s těmi, s tím výletem do Kartága a tak dále. Ale tentokrát jsem si říkal, že můj zdravotní stav, radši, že to nebudu pokoušet moc. Tak jsem viděl jiné věci.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se vrátíme k těm čtyřem tisícům pasažérů, musí to být dokonale zorganizováno, když se, s prominutím, vyvalí taková masa na břeh do přístavu. Jak to funguje vůbec?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Úžasně. Prostě podle placiček kulatých s čísly vás vedou z té lodi ven, to už je samo o sobě dost složité se dostat ven a vědět kudy ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nehrozí, že byste se na té lodi ztratil, zabloudil?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
No, takhle, ono je tam tolik toho personálu, že na každém rohu někdo stojí. Jsou to, a to je zajímavé, většinou mají /nesrozumitelné/ Indonésané a jsou nesmírně milí a ochotní. No, a když víte, kam chcete, tak vám ukážou a bez problémů se dostanete. Ale zabloudil jsem, protože ono je tam také na té lodi, víte, třeba 3 paluby na výšku propojené kýčem takovým hollywoodským, stříbrnými schody a no prostě vším, hudba tam hraje, takováhle, to je světová muzika, žádnej moc divokost. A to člověk jako si řekne no tak toto je kýč, to se bude líbit někomu. Ony se ty kýče líbí. Ale pak jsou tam opravdu umělecké artefakty, které jsou zadány malířům té země, odkud je ta společnost. No to je vám takový vkus úžasný v čalounění, obrazech i v té kajutě, že člověk jako si řekne to u nás jen tak nevidíte někde ...., ale taky, zaplať pánbůh už se zlepšuje, že jeden myslí na umění.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jste vystoupili v Barceloně ve Španělsku, jednak asi výhoda je vidět to město z vrchu, protože ten pohled se hned tak nenabízí jako z těch vrchních kajut. Ale potom, co se dá vidět za těch pár hodin?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
V Barceloně? No, tak to vás provedou kolem těch, těch nových, teda staré katedrály a té nové, že jo, která se mi nelíbí moc a staví se od roku 26. Čili od roku, kdy jsem se já narodil, tak pořád ji budují. Ale já bych neřekl, že to je to nejkrásnější, co jsem viděl, taky je tam dost těžké se dostat dovnitř, dívat se na to většinou zvenku. Zajímavé je, že ten autobus, který vychrlí ty turisty, tak nemá kde zaparkovat, tak jezdí tu půlhodinu po městě. Asi se jim to vyplatí víc, než kdyby zřídili to parkoviště. Tak jsem jednou takhle s nimi po tom městě jezdil a viděl jsem víc než ti, co byli venku.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Další zastávka, a to už vlastně byl asi ten poslední den, bylo Marseille ve Francii.
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Tu jsem viděl jenom z přístavu. A já jsem tam byl už také před lety, takže z vnitřka to znám velmi dobře, jsem tam několik nocí strávil dokonce. A tady to panoramatický pohled na Marseille je úžasný. /Nesrozumitelné/ nic neviděl. Jo, takže znova říkám, toto není a to musíme rozlišovat, že toto už nejsou tak typicky poznávací zájezdy, toto jsou pohodlné zájezdy, kdy se pohybujete, máte pocit obrovského uspokojení, máte pocit zázračného stravování, protože tomu je věnována půlka jednoho patra nebo několika pater, několika palub té lodi a vy chodíte jenom kolem těch stolů a těm gurmánům, kteří tady hodně mluvili v létě o tom jídle, tak by se to líbilo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když můžete porovnat ty dvě plavby, které vlastně jste absolvoval během asi 2 měsíců, tak v čem se lišily, ten sever a západní Středomoří?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
No, jestli /nesrozumitelné/ kde to bylo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No dobře, ale pocitem?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Ale ničím skoro ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nebylo to víc přírodní, ta první plavba?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Jaká?
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přírodní.
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
No, byla, že jste víc jel jakoby řekou, těmi Fjordy, že toho širého moře tam bylo méně. A to širé moře jistě není tak zábavné, jako když vidíte ... Ale ono kupodivu i kolem toho Středozemního moře, když si představíte tu západní část, tak ono se dá jet velice blízko, řekněme, 10 kilometrů od vždycky nějaké pevniny, takže Vesuv a takovéhle věci, to vidíte s naprostou samozřejmostí. A jak se to jmenuje tamhle, tak to vám může být jedno, ale ono je to krásné prostě, ty hory vidíte.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to dobrý čas polovina srpna pro takové putování? Ono to asi není rozhodující, protože předpokládám, že ta kajuta je klimatizovaná.
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Jistě, ta kajuta je klimatizovaná a hlavně vy můžete do Karibiku, můžete do Antarktidy až, na Špicberky a takhle. Tak to se časuje přímo v těch katalozích podle toho, kdy je to tam nejlepší. Takže to je, se nedá říct paušálně. To, co jsme jeli my, bylo ideální.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ta cena bude asi plus minus podobná, tam rozhoduje potom dopravit se, za kolik se dopravíte do přístavu.
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
No, to vám říkám, to je potom otázka těch leteckých společností a tam už to, o tom už tolik nechci mluvit, protože ... Ale to, o čem jsem se sem dneska, jak říkám, vnutil, je to, že ta loď sama o sobě drahá není a to letecká přeprava to jaksi zdražuje, řekněme, o třetinu, ale taky pojištění a ty letištní příplatky. Takže říkám, do 50 tisíc, ale to přeháním, se osoba vejde a zadarmo děti.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane Ješi, vy jste sám zdůraznil, že už jste procestoval 5 kontinentů. Počítáte, kolik to bylo zemí?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Jo, tak to jsem nespočítal, ale hodně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A kdybyste měl říci, já vím, že je to těžké asi na takovou otázku odpovědět, nechme stranou třeba to výtvarné umění, co pro vás na těch cestách byl, řekněme, největší zážitek?
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
No, příroda, příroda. Tu najdete leckde. Je tam na tom pátém kontinentě, třeba zejména na Novém Zélandě, pro mě ovšem to jsou ta oblast těch západních, západoamerických kaňonů. Tam můžete ... Utah, Kalifornie, Nevada. Ono je to tam všecko dohromady. A slova jako /nesrozumitelné/ a takové, o tom se neví, mluví se o Grand Canonu a on podle mě je impozantní, obrovský, ale barevně ten /nesrozumitelné/ Canon, to je vám něco. Tam vyjdete jen tak jakoby na kraj lesíčka a teď pod vámi je něco, co je oranžovo-bílé a je to plastické jako třeba zadní část svatovítského chrámu, ale světlé. A je to veliké a je to nafukovaný vlastně vápenec něčím, plynem nějakým, teplem, střídáním tepla a zimy a ono to udělá prostě úžasnou plastiku, až bych řekl gotickou. No, a k tomu odtud není daleko do Sequoia Parku a tam jsem byl dvakrát. No, tak Sequoia Parku vévodí General Sherman, to je ta největší sequoia, která stojí dole. To musí obejmout 11 lidí, tuším, aby ji objali. A ten, kdo mu vévodí, a teď to jde do kopečka nahoru a vytváří to prý jakoby nápodobu amerického Senátu. To znamená 100 členů, 100 těch sequoií, které nakonec skončí jedním prezidentem a je tam ... A teď vidíte, co to je za zázrak, ta sequoia, protože ona žije, já nevím, 3 tisíce let a nehoří, neshoří hmyz jí nesežere. Prostě má tanin, který ji ochrání a když padne, tak vám drží, že ji musíte potom dynamite rozsekávat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak já vám děkuji za to, že jste přišel do pořadu Jak to vidí. Hovořil Jiří Ješ. Díky, na shledanou.
Jiří JEŠ, držitel ceny Ferdinanda Peroutky, novinář, publicista, komentátor
--------------------
Na shledanou.