Jak to vidí (CESTOVATELSKÉ) ... Jižní Korea - 20.8.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Naším hostem je dnes Líba Taylor, česká fotografka, donedávna žijící převážně ve Velké Británii, dobrý den. Tak jste vlastně zvyklá na Taylor nebo váš přechylují doma a říkají Taylorová?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Občas mě přechylují, ale já myslím, že to je úplně jedno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme si povídat o vaší práci, spíš o cestách, protože dnes se zaměříme na Jižní Koreu. Vy se většinu svého profesionálního života věnujete dokumentárním projektům pro velké humanitární organizace se zaměřením na Afriku, Jižní Ameriku a vlastně i Asii. Ale jak jsem řekl, dnes se společně vydáme do Jižní Koreje. Co vás tam zavedlo?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Mě do Jižní Koreje zavedla výstava, kterou tam zorganizoval Jaroslav Olšák, který je tam českým velvyslancem v současné době, který je afrikanista. Já ho znám už dvacet let. On zná moje fotografie. Vždycky si máme co říct o Africe. On potkal pána, který byl bývalý velvyslanec v Nigérii, korejský pán. Když šel do penze, tak si zařídil muzeum Afriky. A ty dva se potkali a domluvili mi výstavu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vás jistě potěšilo. Byla to výstava Neviňátka?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Byla to výstava Neviňátka, pořád ještě běží. Vlastně je to výstava, která je trošku smrsknutá od té původní výstavy, co jsem měla tady v Praze před deseti lety.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Před deseti lety? Já měl pocit, že to bylo dříve. Ale to není tak daleko.
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
A mně už se to zdá hodně dávno.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme jen stručně říci, co jsou to Neviňátka.
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Neviňátka jsou fotografie, které jsem pořídila při různých pracovních výjezdech do Afriky. Ta původní výstava zahrnovala i Asii, hlavně Bangladéš a myslím, že tam byly fotografie z Indie. Tady to bylo. V Korei je to zredukovaný jen na Afriku, protože to je africké muzeum. Vznikla při pracovních výjezdech,kde jsem se většinou soustředila na ženy a děti v takových krajních situacích.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Řekněte mi, potkali jste se v Soulu s Angelinou Jolie, ona tam prý byla na premiéře nového filmu Solt. Vy se znáte právě ze Sierra Leone. Ostatně vaše fotografie byla také na titulu její knihy Poznámky z mých cest. Tak se jmenovala.
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Já jsem se s ní nepotkala, protože já jsem v té době byla v Yongulu, což je místo, kde je výstava, je to asi 3 hodiny cesty od Soulu. Pan Olša jí sháněl přes UNHCR, ale ona tam nebyla na jako pro UNHCR, a ona tam byla na promoci svého filmu, takže se nějak nedomluvili a vlastně jsem se s ní neviděla. Ale já bych se s ní stejně neviděla protože jsem nebyla v Soulu, kde byla ona na tu jednu noc na tu premiéru.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kde tedy leží to město nebo městečko, kde je ona výstava?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Je to asi tři hodiny cesty autem, na východ od Soulu, je to v horách, je to v nádherný oblasti, která je v podstatě vylidněná, je to taková spíš turistická oblast. Samé lesy, řeky. Je to blízko Pchjongjangu, kde mají být příští olympijské hry, jestli to Korea vyhraje. Už dvakrát žádali a nedostali to. Byla jsem se tam také podívat. Je to ohromný areál na zimní sporty.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaký byl ohlas korejské veřejnosti na vaši výstavu?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Ten byl dost úžasný, já jsem byla úplně překvapená, protože za prvé ta vernisáž trvala celý den a byli tam /nesrozumitelné/, tancovalo se tam, africká skupina, která tam hrála. Začalo to tak nějak v pozdní dopoledne a skončilo to večer. Byl tam program celý den a bylo tam úžasné množství lidí, kteří přijeli i ze Soulu, protože tam přistavili nějaké autobusy, aby pro lidi to usnadnili. Potom jsem slyšela, že je tam denní návštěvnost 500 až 800 lidí, což mi úplně vyrazilo dech. To se snad vůbec nemůže stát nikde jinde. Bylo to částečně proto, že je to turistická oblast, že je doba prázdnin a lidi hodně cestují, ale také se jedou podívat za kulturou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaký byl váš první dojem z Jižní Koreje?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Překvapivě příjemný, protože já jsem nevěděla, co od toho čekat. Jižní Korea není země, kam bych normálně jela fotit bídu, takže mě nikdy zase tak moc nezajímala a když jsem přijela, tak jsem cestou z letiště si všimla, jak je to vlastně strašně ošklivý město. Protože ono je to město, který má oficiálně 10 milionů lidí a s předměstím 20 milionů, takže je to ohromný město. Je stavěný do výšky, ale ty budovy zase nejsou tak úplně vysoký, mají asi tak 10 až 15 pater, ale jsou šedivý a jsou strašně ošklivý. Takže jsem byla trošku zklamaná. Když jsem druhý den vyrazila do města, tak jsem byla překvapená, co pod tou ošklivostí je za úžasný život. Ti Korejci jsou takoví trošku excentricčtí a takoví trošku blázniví, takže tam se prostě odehrávají jako legrační věci na těch ulicích a všechno je růžoví a všichni jsou oblečení nějak zvláštně, kecají tam na rozích ulic. Jako je to úžasný a na focení to bylo fantastický, já jsem prostě se tam vyžila nesmírným způsobem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem měl dojem, že jste zajásala nad tou nehezkostí, ošklivostí toho města, protože spontánně se jste řekla, že to není země Jižní Korea, kam byste jela fotit bídu. Co vás vůbec táhne za takovým tématem?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Myslíte tu bídu? Já nevím, tak já to vlastně už fotografuji od 80-tých let. Vlastně moje první cesta do černý Afriky byla v roce 1981. To byla zakázka právě fotit bídu. Anebo rozvoj by se spíš dalo říct. To není to, že bych se vyžívala na tom, že vidím tu bídu, že to fotografuji a že je trošku takový voyeristický. Mně jsou ty lidi strašně příjemní, protože ty lidi jsou naprosto úžasní a jsou hodně záleží na pomoci. Protože sami z nějakého důvodu nejsou schopni si pomoci sami. V normální situaci si pomůžou, protože ten jejich život je jako tak jednoduchý, že pro nás se to zdá, že to prostě je na hranici něco neskutečnýho, že my bychom to nepřežili. Oni to přežijí velice rychle, protože jsou na to zvyklí, ale tam nastane problém, když mají sucho, nebo musejí chodit daleko pro vodu, a teď najednou ta řeka vyschne nebo používají vodu ze špinavý řeky a tak dále a tam začne ten problém a já asi mám nějakou charitativní náturu, takže bych vždycky chtěla, aby se o tom dozvěděli i jiní lidí, aby se jim prostě pomáhalo a ono se jim pomáhá, ale je to samozřejmě pomalý.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vracíte se do těch afrických zemích, kde jste dřív fotila třeba do Sierra Leone?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
V Sierra Leone jsem byla asi dvakrát nebo třikrát. Byla jsem tam naposledy před dvěma lety.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A lepší se ta situace?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Ta situace se každopádně zlepšila, protože už se tam neválčí a už se neusekávají ruce a nohy. Ta země je na takový velice optimistický notě momentálně. Tam je trošku problém v tom, že ti lidé, jak byli zvyklí se bát a nic moc nedělat a nechodit na pole, protože se báli, že je někdo přepadne a uřízne jim ruce, tak nejsou moc sami schopni se postavit na nohy, takže jako čekají, že někdo přijde s nějakým nápadem a že jim pomůže prostě se zase dát do kupy, aby žili normálním způsobem života. Ale každopádně je to úplně jiná země, než když to bylo, když se tam válčilo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Než se z Afriky vrátíme zpátky do Jižní Koreje, což by měl být hlavní předmět dnešního povídání, tak bychom měli připomenout, že prvního září bude otevřena výstava, která se jmenuje tři ženy v Africe. Vy jste tedy jedna z těch žen a bude to jistě zajímavá konfrontace pohledů na tento kontinent.
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
No, máme tam každá jiný fotografie. Já jsem z nich nejstarší a takově jako nejvíc otřelá, co se týče let, které já jsem prožila v té Africe, takže mám fotografie, které jsou spíš takové klasické, jsou o něco starší, než co tam mají ty holky. Jsou dělaný na diáky, takže mají trošku jinou kvalitu a Lenka má nádherný fotografie z Etopie a Jarmila tam má krásný fotky lidí pracujících, ať jsou černobílí, takže každá ta série bude úplně jiná. Myslím, že to bude pro lidi zajímavý, že uvidí ten rozsah prostě, co se tam dá dělat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Výstava bude otevřena ve Staroměstské radnici v Praze. Jmenuje se Tři ženy v Africe. Bude to tedy Lenka Klicperová, Jarmila Kovaříková a Líba Taylorová, která je naším dnešním hostem a za chvíli si budeme povídat o Jižní Koreji. Aktuální dopravní informace na 144. kilometru dálnice D1 směrem na Brno havaroval motorkář. Dálnice je v tuto chvíli neprůjezdná. Tvoří se kolona, počítejte tedy se zdržením. Tady je Český rozhlas 2 Praha. Posloucháte pořad, jak to vidí. Hostem je fotografka Líba Taylorová. Povídáme si zejména o Jižní Korei. Jenom připomenu, že je to tak, že česká fotografka donedávna převážně žijící v Anglii fotografovala v Africe a vystavuje aktuálně v Jižní , takže to je vlastně svým způsobem také umělecká normalizace. Vy jste vysvětlila, jakým způsobem se do takového odlehlejšího místa v Jižní Korei dostaly vaše fotografie do afrického muzea. Měla jste čas podívat se po té zemi?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Já jsem se podívala trošku, podívala jsem se kolem toho Yongulu, kde byla výstava a provezli mě až na východní pobřeží, takže jsem viděla, ale jsou to vlastně samý hory. Takže hory, hory, hory celý den. Je to nádherný, jsou tam krásný řeky a potom jsme se ještě podívali do místa, které se jmenuje Mogpo, což je na jižním pobřeží. Tam se jelo vlakem. Oni mají rychlovlak, takže přes celou tu Koreu se přejelo za tři hodiny. Tam všude moře. Ale to moře tam bylo trošku černý a navíc ještě pršelo. Co mi přišlo zajímavý na tý Korei je, že ono byla hodně zničená za války korejský v 50-tých letech, nezůstal tam téměř kámen na kameni a všechno je to přestavený, takže tam jako marně téměř hledáte nějaké památky. Ty památky, které tam existují, tak jsou hodně opravené, takže to vypadá, jako kdyby byly postavený znovu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takové zvláštní místo je takzvaná demilitarizovaná zóna mezi Severní a Jižní Koreou. Vím, že jste si to nenechala ujít a že soukromě jste se tam vydala.
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Já jsem se tam vydala soukromě, ale vydala jsem se tam vlastně jako organizovaně, protože tam soukromě nemůžete jet. Ono je to hodně hlídaný. A musíte si to zaplatit vlastně s nějakou cestovkou, která vás tam na ten den vezme. Je to strašně zajímavý místo, protože je z toho taková turistická atrakce. I když je to vážná záležitost a Korejci to berou velice vážně tu přítomnost vojáků pár kilometrů od Soulu, by se dalo říct. Ale prostě tam jezdí lidi, jezdí tam hodně Korejců, kteří to beru také jako srdeční záležitost, mají některé lidi mají příbuzní na severu, někteří utekli ze severu a žijí na jihu. Ale prostě jsou tam restaurace a jsou tam výstavy, můžete tam vlézt do jednoho z těch tunelů, který Severokorejci prokopali do Jižní Korei, pak byl objevený. Takže je vlastně zablokovaný, ale vy tam můžete asi 350 metrů sejít v tom vlastně klaustrofobickým prostoru, kde je příšerný vedro a potom to musíte zase mít, což je ještě horší, protože v tom 100% vlhku, který tam panuje, tak se člověk pěkně zadýchá.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A dá se tam fotit v té oblasti?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Dá se tam fotit. Oni vlastně jako v ničem nebrání. Tam bylo snad akorát jedno místo, kde jsme jeli kolem hranic a říkali: Tady nefoťte, tady prostě se nemá fotit. Vlastně jste na hranicích pořád, ale tam bylo jedno místo, kde se prostě nesmělo fotit, ale jinak je to úplně v pohodě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říkala jste, že je to z vašeho pohledu velmi fotogenická země, zejména lidé, jak reagovali na to, když jste na ně namířila objektiv?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Překvapivě dobře. Já jsem zvyklá z té Afriky, kde se strašně špatně fotí, pokud se nedomluvíte a pokud nejste s lidmi, kteří je znají a kteří jakoby přesvědčili, že ty lidi, které fotografujete, vědí, že to je pro jejich dobro, že prostě to půjde na Západ a třeba se na ně vyberou nějaké peníze. Jinak je to hodně nebezpečný v Africe jako mířit aparát na lidi. Ale tady to bylo, oni jsou v pohodě. Oni si vás jakoby nevšímají, někteří se usmívají. Potom mají takové to vítězství, ukazují vám "véčko", tak kdyby člověk chtěl, tak prostě nafotí tisíce fotek s "véčkem". Takže to bylo příjemný a navíc je to velice bezpečná země. Tam si nedovedu představit, že by někoho přepadli. To se mi stalo v Africe a několikrát v Mexiku se mi to stalo, že mě přepadli, ukradli foťáky. Takže to bylo naprosto úžasná zkušenost.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Japonci, když jedou na cesty, tak neustále fotí. Opravdu to vypadá jako kobercový nálet, protože neustále kolem sebe cvakají aparáty. O nich se říká, že cestují až doma, kdy potom si prohlíží ty fotografie a zjišťují, kde byli. Mají podobný způsob nebo přístup k fotografování i Korejci? To jste nezaznamenala? Oni byli doma. Vy jste tam byla na cestě.
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
To jsem nezaznamenala.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Existují třeba nebo měla jste možnost setkat se s nějakými známými fotografy právě z Jižní Koreje na místě?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Neměla. Tam jsem potkala jednoho fotografa, který přijel na mou vernisáž, ale tam je strašný problém se s lidmi domluvit, protože oni anglicky neumí, což je překvapivé, protože to jejich vzdělání je, myslím si, dost dobrý a anglicky se učí, ale zřejmě ten rozdíl mezi tou korejštinou a angličtinou je dost těžký a navíc vám nerozumí moc, i když třeba oni umí, tak nerozumí, protože nejsou zvyklí na ten přízvuk, nejsou zvyklí prostě na ten způsob, jak mluví cizinci. Takže to bylo hrozně těžký se s nima bavit a vůbec se jako nějak i domluvit, kam třeba se můžete dostat, když se potřebujete zeptat na cestu, tak to bylo dost těžký.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Za těch pár týdnů, když jste tam byla, jste asi neměla možnost postřehnout něco z jejich mentality, rozdílnosti v myšlení a tak dále?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
To moc ne. Akorát mi bylo příjemný, že se nechali fotit a že jsou trošku takoví blázniví a že opravdu ten Soul na úrovni ulice je naprosto úžasně vizuální a děje se tam spousta věcí, které by pro nás byly jako blázniví, kdyby si to někdo dělal v Praze, že si tam otevře stánek s růžovýma kočičkama a všichni jsou v růžovém, takže všichni by z toho byli vyděšeni, ale tam je to úplně normální.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste se vrátila aktuálně teď. Jaké je tam počasí, jaké klima je v Korei?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Bylo tam strašný vedro, jako 100% vlhkost a teplota byly, já nevím, přes 30 stupňů určitě a každou chvíli pršelo. A byly i dny, kdy byla úplně zatažená obloha a lilo celý den. Oni tam mají období dešťů, mají to nejteplejší období, protože vlastně oni mají 4 sezóny. Oni v zimě mají sníh, a mají jaro, léto, podzim. Ale letošní léto bylo jakoby neobvykle deštivé a zatažené.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Asi takový nejsilnější zážitek, který vám i po letech bude připomínat Jižní Koreu?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Asi to courání po těch ulicích a mít pocit bezpečnosti a samozřejmě ta vernisáž, celodenní vernisáž, to se mi ještě nikdy nestalo a lidi, kteří se zajímaly a kteří se tam fotografovali před těma fotografiema, televize tam byla, pořád se tam něco filmovalo. Byl to úžasný zážitek.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Do kdy bude otevřena výstava Neviňátka v Jižní Koreji?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Ta teď končí tenhle měsíc a Jaroslav Olša to chce ještě vystavit v Soulu, tam je takový jako český minicentrum, který je, to je taková zajímavost v restauraci nebo v domě, který se jmenuje Pražský hrad. Je to Staroměstská radnice v podstatě postavená Korejcem, je to budova, kde nahoře česká ambasáda má takovou jako malý kulturní středisko, kde se pořádají akce a výstavy a tak dále. Jinak ta restaurace má české jídlo. My jsme tam byli na večeři a měla jsem vepřové na sladko kyselo a mělo to být český, ale nebylo to. Takže bych lidem nedoporučovala, aby tam chodili na českou večeři, ale každopádně, jestli se někdo jede podívat do Koreje, tak se jděte podívat na Pražský hrad, protože je to úžasný.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říkala jste, že je to vlastně Staroměstská radnice. Napovídá to i vztahu Korejců k České republice. Asi se tam najdou tací, kteří ji nejen znají, ale možná jí mají i v oblibě?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Já jsem potkala tolik lidí, kteří tady byli a kteří z toho byli úplně unešení a navíc když mluvím o těch restauracích, tak jsou tam 4 český restaurace v Korei, který vedou Korejci, kteří si zařídili Korejci, kteří byli tady a líbilo se jim, tak si přivezli kousek Česka do Korei.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak naložíte s fotografiemi, které jste pořídila v Jižní Korei?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
To ještě nevím protože jich mám tolik, že jsem s nima pořád ještě na tom počítači prohrabávám, ale každopádně by bylo dobré je hezky vybrat a někde opublikovat, protože si myslím, že jsou dost zajímavý ne proto, že jsou to moje fotografie, ale protože to téma je zajímavý.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A pracujete už jen výhradně na zakázku, anebo je to tak, že Líba Taylor zavolá do nějakého časopisu a řekne: Hele, nechcete fotky z Jižní Koree, máme pěkné.
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
V tomhle případě asi zavolám do časopisů. Ty zakázky se hodně změnily a těch zakázek je čím dál tím míň díky tedy digitálnímu fotografování, protože ty mý klienti dávají foťáky lidem, kteří pracují v terénu, ti něco nafotí, na web to stačí, a potom, když potřebují něco většího, tak pošlou profesionála. Takže s těma zakázkama už to není tak horký. Ale mě pořád baví fotit, takže si fotím takové ty věci, které mě baví a pak se to budu snažit někde udat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste v 18 letech emigrovala do Velké Británie. Teprve před časem jste se vrátila pátky do České republiky. Už je to nastálo, kdoví?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Kdoví. Já jsem tak rozcouraná. V Anglii jsem také nikdy nebyla nastálo a jako kdykoliv jsem byla, tak jsem zase chtěla být někde jinde, já jsem spíš takhle jako cestovatel, kterého zajímají jiné země a jako způsob života vždycky je pro mě zajímavější, když jsem někde nějakou dobu, než když jsem někde na 4 dny, protože pak si to nepamatuju. Takže já jsem takový honič zkušeností.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jakou příští cestu chystáte?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Do Londýna. Tam mám nějaký kšeft v říjnu. Ale teď budu asi chvilku tady a možná mě někdo požádá, abych jela někam do té doby.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A nějaká další výstava je ve výhledu?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Zatím ta na té Staroměstské radnici a pak nevím, jestli je něco plánovanýho. Ale myslím si, že ta ze Staroměstský radnice by se mohla poslat i po jiných částech republiky, že by to lidi mohlo zajímat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to je aktuální věc. Prvního září bude vernisáž výstavy, že Tři ženy v Africe, jednou z těch žen je Líba Taylorová, se kterou jsme si dnes povídali o její práci nejen v Africe, ale právě i o aktuální výstavě, která probíhá v Jižní Korei. Jmenuje se Neviňátka. I z těch Neviňátek jste vybrala něco do toho souboru fotografií, které uvidíme v Praze?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Je tam pár fotografií. Já tam budu mít 20 fotografií na Staroměstský radnici a pár z nich je z neviňátek a pár jsou jiné, které by zároveň mohly jít do Neviňátek, protože je to podobné téma.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jsou ty fotografie z neviňátek ještě někde k vidění? Asi na vašich internetových stránkách?
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Na mých internetových stránkách, jinak nevím, momentálně žádná jiná výstava.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže kdo má zájem, tak se může podívat na stránky, které nesou vaše jméno a je tam tečka EU jako Evropská unie. Já vám děkuji, to byla Líba Taylorová, fotografka. Mějte se hezky, ať se vám daří, na shledanou.
Líba TAYLOR, fotografka
--------------------
Já vám také děkuji na shledanou.