Jak to vidí (CESTOVATELSKÉ) ... FRANCOUZSKÉ ZAHRADY - 26.7.

26. červenec 2010

Pondělní cestovatelské Jak to vidí nás zavedlo do francouzských zahrad, a to s cestovatelkou a architektkou Ivanou BUTTRY. Po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí, zde najdete needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.(Pozn. Po dobu letních měsíců, tedy od července do srpna 2010, s pořadem cestujeme, a to do všech koutů naší Země. Pořady najdete s titulkem Jak to vidí ... (CESTOVATELSKÉ).)


Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná se ptáte, jaká bude ta dnešní cestovatelská půlhodinka. Odpověď zní velmi stručně - bude prostě voňavá. Vypravíme se totiž do nádherných francouzských zahrad, o kterých se dozvíte něco, co třeba v běžných průvodcích nenajdete. Ve studiu vítám cestovatelku, spisovatelku, fotografku a architektku Ivanu Buttry. Pěkný den vám přeji.
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Pěkný den všem posluchačům.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Čím vás vlastně přitahují francouzské zahrady?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Francouzské zahrady jsou pro mě synonymem pro relax, pro odpočinek a předně jsou přátelské všem návštěvníkům, to se mi na nich líbí nejvíce, protože tam není problém přijít, přivonět si, projít si to doslova a do písmene, nemusíte nikde stát jenom u zátarasů, ale můžete to vyzkoušet na vlastní kůži, na vlastní nohy.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
My, než se vypravíme do těch některých francouzských zahrad, tak přece jenom se vypravíme ještě na levandulová pole. Ještě ale asi není čas sklizně, viďte?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Teďka čas sklizně určitě není, ale už se to pomalu chystá, protože ta levandule je skutečným symbolem. Pokud bychom chtěli vytvořit vlajku pro Provence, tak ta levandule by tam určitě neměla chybět. Levandulové vlnící se lány vidíme všude u všech klášterů a je ten vzduch úplně prosycený tou úžasnou vůní.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekla jsem, že sice není čas sklizně, ale jak to potom vypadá, když ten čas opravdu nastane?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Je zajímavé, že se to samozřejmě během staletí mění. Původně to bylo tak, že se sklízela levandule ručně, chodily ženci, kteří měli srpy, v pase, u pase měli přivázaný plátěný pytlík, do kterého teda sklízeli tu levanduli. A byla to skupina lidí, často celé rodiny, které postupovaly Francií vlastně od jihu až k horám, tak postupně, jak ta levandule dozrávala. Dneska už je ta sklizeň samozřejmě mechanicky zařízená, takže to sklízí stroje, ale ta vůně ta je neopakovatelná, voní pořádně stejně.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou tam třeba pro turisty některé cyklostezky, že si třeba mohou projet ten úsek kolem těch polí?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
To samozřejmě ano, protože Francouzi mají dokonale zvládnutý marketing, takže tu levanduli dokáží zpracovat a zapracovat do svých plánů, do svých kulturních programů, takže při svých toulkách po Francii narazíte i na muzea levandule a není to jednou muzeum, je jich několik. Jedno je v Luberon, jedno je v kraji Ardeche. Ale když budete mít štěstí, tak narazíte dokonce i na Slavnosti levandule, což jsou úžasné zážitky.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to vypadá?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Samozřejmě hlavním typickým znakem je, že všude to voní, projíždějí alegorické vozy ozdobné snopy levandulovými. Většinou se Francouzi rádi vrací k historii, takže připomínají i ten tradiční sběr a často čerpají právě po historických motivech.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla jste se podívat přímo na některé levandulové slavnosti?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Viděli jsme, měli jsme to štěstí, že jsme viděli a je to fakt neopakovatelný zážitek a člověk má hlavně dojem ještě, když se vrátí domů, že tu levanduli opravdu cítí všude.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
K čemu se vlastně dnes ve Francii levandule potom používá, když se zpracuje?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Ta levandule samozřejmě má několik podob. Je zajímavé, že z celkové produkce jenom asi 3 % levandule tvoří ta Levandula officinalis, což je ta "nejobyčejnější" ale nejvoňavější levandule. Ostatní kultivary jsou zdobnější květem, jsou možná pro někoho zajímavější, ale už nejsou tak voňavé a už je to samozřejmě s nimi trošku jinak. Často se potom pěstují pro sbírky třeba nebo je sbírají lidé, kteří si zakládají zahrady. Ale ta levandule, v podstatě ten název lava, což znamená mít se, tak už od toho starověku, už Římaného používali pro své koupele, pro provonění. No a je zajímavé, že z tisíce kilogramů levandule se vyrobí jenom 10 litrů toho vonného oleje, takže to množství je obrovské, a proto jsou ty ceny potom tak vysoké toho pravého levandulového oleje a té esence.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Cestujeme pro Francii. Teď jsme navštívili několik levandulových polích. No ale slíbila jsem francouzské zahrady, tak hned po písničce a možná budete překvapeni, kam vás se spisovatelkou, cestovatelkou, fotografkou a architektkou Ivanou Buttry pozveme.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte dopolední vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. S Ivanou Buttry cestujeme pro Francii. Místem našeho zastavení je teď opět Provence, kde kousek od Nice strávil zbytek svého života impresionistický malíř Renoir. Čím je, Ivano, výjimečná právě zahrada u jeho domu?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Zahrada Auguste Renoira má jedno obrovské kouzlo, za které vděčíme přímo samotnému umělci. Když se tam Auguste Renoir poprvé podíval, tak se dozvěděl o zahradě, která má být vykácena, roste tam tisícileté olivovníky. Nebyly to žádné malé stromy, byly to opravdu obrovské stromy, které těžké obejmou třeba tři lidé. A vzhledem k pozemkovým spekulacím byly určené k vykácení a měla tam být stavební parcela. Protože Renoir miloval nejenom umění, ale samozřejmě i přírodu a krásné stromy, tak se rozhodl, že ty staré, prastaré kmety zachrání. Takže celý pozemek koupil, vybudoval si uprostřed, nechal si vybudovat svoji vilku a strávil tam posledních 12 let svého života. Je zajímavé, že tam často hledal teda inspiraci a je i na těch obrazech z pozdější doby nebo z té závěrečné fáze jeho tvorby ty olivovníky jsou zachycené a je to nádhera. A vy, když tam dnes přijdete, tak máte skutečně pocit, že se procházíte po obrazech Renoira. Další třeba pozoruhodnost, která čeká na návštěvníky v té zahradě, tak je socha Venuše Vítězné a odborníci tvrdí, že je to jedna z mála nebo dokonce jediná plastika tohoto malíře. Je to krásná žena, která se tam hodí a máte pocit, že tam patří odnepaměti. Bohužel Renoir už poslední léta trpěl poměrně dost, protože se sužovalo silné revma, takže byl nucen si přivazovat dokonce štětec i k ruce, strávil zbytek života na kolečkovém křesle a pro návštěvníky je zachycen jeho ateliér v podobě, v jaké Renoir ho opustil. Takže vidíte i to kolečkové křeslo, vidíte rozmalované obrazy, což jsou samozřejmě repliky. Ale vidíte i bary, štětce a máte dojem, že si odskočil jenom na pár chvil a že se za chvilku vrátí a že si s vámi bude povídat o umění.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak daleko je právě toto místo od Nice, jak je to pro turisty náročné cestování?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Není to příliš náročné. Vede tam krásná cesta a v podstatě ti turisté se tam vrací, a to kouzlo, to genius loci toho místa je neopakovatelné. Musím říct, že lidi, kteří tam jedou třeba víceméně hlavně kvůli Renoirovi, tak jsou překvapeni, jak krásná ta zahrada je, protože se to zase až tolik neví, jaké hodnotné stromy se nachází uprostřed té zahrady.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak postoupíme dál. Velmi slavná rodina zvláště v oblasti bankovnictví, finančnictví je určitě rodina Rothschildů, která v podstatě pochází z Německa, ale její členové se potom rozprostřeli nebo rozmístili po celé Evropě a samozřejmě i do Francie. Jaké oni po sobě nechali památky právě z hlediska těch krásných francouzských zahrad?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Tak každopádně nejvýznamnější úlohu právě v zachování toho mementa nebo toho odkazu rodiny Rothschildů, tak je baronka Béatrice Rothschildová, rozená Rothschildová tedy. Ona vytvořila krásné dílo. Říká se, že je to dílo zralosti nejenom z toho důvodu, že už sama byla v poměrně zralém věku, kdy se jí ho podařilo vybudovat, ale předně proto, že to je dokonalé, harmonicky laděné dílo. Je to na poloostrově Cap Ferrat a zajímavé je, že vila Ephrussi, protože to bylo jméno vlastně jejího manžela, za kterého se provdala, tak je na samém špičce toho poloostrova. Byla to oblast, kde si našli svoje letní letoviska třeba Charlie Chaplin, Winston Churchill, jezdila tam celá řada, celé plejáda významných osobností, hraběnka nebo baronka Béatrice tam jela na návštěvu k bratrancovi. A když to tam viděla, tak podlehla tomu kouzlu a rozhodla se, že si tam pozemek také zakoupí. Usilovala samozřejmě, protože to byla baronka, byla z rodiny Rothschildů, tak se nechtěla spokojit s žádným menším pozemkem, ale vybrala si to nejlepší, samotnou špičku toho poloostrova. Říká se, že o ten samý pozemek usiloval Leopold II. a nakonec se zřejmě díky šarmu Béatrice podařilo ten pozemek získat. Na tom pozemku je zajímavé to, že jej obklopuje moře ze dvou stran a ten půdorys tvoří loď, takže i proto mu někdy říkala sama hraběnka, sama baronka teda Ile de France, symbolicky kapitánský můstek představuje chrámek lásky. A na té zahradě je 9 takových typových částí nebo rozděleno je to na 9 částí, najdeme tam francouzskou zahradu, španělskou, ale i japonskou. Béatrice Rothschildová se sama podílela velice aktivně na tom návrhu. Nebylo to tak, že by si jenom pasivně objednala architekty, ale sama svými připomínkami a prý docela rázně argumentovala, takže to bylo skutečně postavené přímo podle jejího přání. A sen se stal skutečností. Je zajímavé, že se říká, že to byla poměrně extravagantní žena. Její největší láskou a zálibou byly růže, takže rosarium, které se tam dneska nachází, tak nabízí návštěvníkům přes 100 kultivarů a z toho některé ty růže nesou i jméno pro hraběnce, baronce Rothschildové, anebo po ostatních členech rodiny. A také zlí jazykové tvrdí, že vlastně ty dodavatelé růží a ostatních rostlin vítala vždy v růžovém saténovém oblečku se slunečníkem, v kramflíčkách na vysokém podpatku a s kabelkou z krokodýlí kůže, a že ti dodavatelé byli natolik rozhození, že už zapomněli i co chtěli vlastně nabídnout.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To by mě docela zajímalo, jak obrovský je personál, kolik lidí se o tento prostor vůbec stará?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
V dobách největší slávy to bylo 30 zahradníků. A je to potřeba, protože ty zahrady jsou systematicky poskládané a je tam vymyšlen, promyšlen každý detail, takže tam se... Dokonce v dobách baronky se tam chovali i antilopy, byly tam opice, což dneska už tam samozřejmě není. Ale v podstatě návštěvníci, když tam dnes přijdou, tak ta centrální plocha je taková nádrž s vodou a posledních zhruba 5 let nebo tak nějak tam hraje hudba, která se tam rozléhá z reproduktorů a když procházíte a slyšíte tu hudbu a máte výhled na moře, tak máte dojem, že tam jste pánem a že vám to patří.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
S Ivanou Buttry cestujeme po Francii. Už jsme zmínili několik slavných jmen. A za chvíli zmíníme jméno světoznámého spisovatele Ernesta Hemingway, který miloval Paříž. Zvláště si oblíbil jednu zahradu a my do ní vstoupíme už za chvíli. Posloucháte Český rozhlas 2 Praha.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak kampak chodil Ernesta Hemingway, slavný to spisovatel, rád, do jaké pařížské zahrady?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Je zajímavé, že si oblíbil Lucemburskou zahradu, Jardin Luxembourg, ale není to tak, že by tam obdivoval ty květiny a ty výsadby floristické. V době, kdy Hemingwayovi žili v Paříži, tak měli ještě poměrně hluboko do kapsy a nebyl to v žádném případě ten slovutný spisovatel, kterému by se hrnuly zakázky. A on říká, nebo vzpomíná, dokonce to uvedl jeho syn ve svých pamětech potom, že v podstatě Ernest Hemingway byl velice podnikavý, takže měl vypozorováno, že hlídač z Lucemburské zahrady přesně mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou chodí na oběd, takže v tom daném okamžiku vyjeli s kočárkem s malým synkem a předstírali, že krmí holubi. No a občas se stalo, že nějak ten holub tak skončil v tom kočárku a u Hemingwayů bylo postaráno o nedělní oběd. A je zajímavé, že Hemingway potom vzpomínal, že sice byli chudí jako kostelní myš, ale že holoubata, holubí maso nemohl vidět několik let, že ho byl opravdu přejedený.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tyto zahrady jsou opravdu velmi oblíbené. Tam opravdu přijde úplně každý návštěvník, který přijede do Paříže. Postoupíme ale teď dál, opustíme francouzskou metropoli. Říká se, že ve Francii se nachází největší sbírka bambusů snad v celé Evropě?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Je tomu opravdu tak. Je to Bambouseraie Prafrance, zajímavá lokalita, kde v současné době najdete 700 tisíc bambusů, což je obrovská sbírka. A stejně zajímavý je i příběh této zahrady. Engé Manzel 1895 byl známý obchodník s kořením a cestoval do Asie, dovážel všelijaké koření, které tady dávno ještě nebylo. No a při svých cestách viděl také bambusy, které v té době ještě v Evropě nebyly vůbec známé. Zamiloval se do těch rostlin a začal je vozit. Prvně si jich přivezl pár, potom několik desítek, a nakonec jim propadl úplně. Vybral si lokalitu, vybral si 37 hektarů velký pozemek a tam začal ty bambusy pěstovat. Nahrálo mu vlastně do karet i to, i ta klima, i uspořádání toho pozemku, protože v údolí protékala řeka Gardo a on ji využil nejenom vlastně pro síť kanálů, která tam byla nezbytná, ale také bylo to zavětrování. Takže začal postupně budovat tu úžasnou zahradu, ty sbírky, ale bylo to poměrně finančně náročné, i časově náročné. Koření už se nestalo tak důležité a bohužel se stalo, že v roce 1890 Engé Manzel čelil krachu. Podařilo se mu ještě nějak to ustát, ale byl nucen o několik let později 1905 potom ty zahrady prodat. Koupil to další nadšenec, což byla rodina Negre a je zajímavé, že i rodinu Negre ta zahrada naprosto pohltila. Pokračovali v té výstavbě, budovali tam další kanály, je tam asijská zahrada, jsou tam vystavené bonsaje, jsou tam dokonce takové domorodé vesnice i s obydlím. Ale bohužel syn potom pana Negreho v roce 1948 zemřel přímo v těch zahradách, a to sice při rekonstrukci srázu, který se zřítil při povodních. Tam bohužel se stalo to, že skutečně ta stěna se celá strhla a při těch rekonstrukcích on zemřel. Mohlo by se zdát, že ta rodina na to bude rezignovat, že to zapomene, že prostě bude chtít zapomenou a úplně se věnovat něčemu odlišnému, ale nebylo to tak. Myslím si, že kdo Bambouseraie Prafrance jednou poznal, tak ji nemůže opustit, protože jeho žena se začala o tu zahradu zajímat, byť do té doby se věnovala úplně něčemu jinému a snažila se odkaz svého muže dovést k dokonalosti. Takže v dnešní době to je stále teda v majetku rodiny Negre, spravuje to zeď s dcerou a je to úžasný zážitek, protože když procházíte těmi bambusovými háji a ty bambusy jsou obrovský, vy vidíte jenom nebe a bambusy a slyšíte, jak to šumí, tak máte dojem, že jste opravdu někde v Asii.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Kde toto bambuserum vůbec najdeme, neřekli jsme, kde je to místo pro turisty?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Je to u Nice.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Zase všechno u Nice, tam je to asi opravdu...
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Je to blízko. Nice, a to je prostě lokalita, kde se nachází. Ono to je daný docela jednoznačně tím podnebím, protože to podnebí je tam určující, tam musí být to středomořské podnebí, které tomu dodává ty podmínky, ten charakter, aby tam ty rostliny mohly ideálně růst, aby se nemuselo měnit to klima, aby prostě to bylo přirozené prostředí pro ty rostliny.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A ještě v našem vysílání stihneme jednu zastávku. Podíváme se ho pohádkových zahrad u zámku Rivau.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha cestujeme po Francii s cestovatelkou, fotografkou, spisovatelkou, architektkou Ivanou Buttry. Slíbila jsem našim posluchačům, že se zmíníme o pohádkových zahradách u zámku Rivau, ty budou asi moc zajímavé zvláště pro děti.
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Pohádkové zahrady jsou to opravdu. Je to zámek Rivau v oblasti Loiry a najdeme tam exponáty, které se zcela vymykají našemu očekávání. Ten samotný zámek má takovou zajímavou historii. V roce 1429 tam přepřahala nebo nechala přepřehat svoje koně Johanka z Arku při tažení. No, anebo se dokonce o tomto zámku zmiňoval i Rabelais ve své knížce Gargantua a Pantagruel. A dneska ti majitelé se vlastně rozhodli, že mu dají jiný duch, že mu dají pohádkový duch. A najdete tam exponáty jako například obří holinky, které jsou vysoké přes 3 metry, jsou tam velikánské květináče, ale také třeba například sochy z terakotových střepů, které mají navodit atmosféru kouzelného lesa.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, že to naše dnešní cestovatelské povídání bychom mohli ukončit nějakou raritou a vy jste vybrala tu, že ve Francii existuje nádherná kubistická zahrada. Kdepak je?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Kubistická zahrada se nachází nedaleko města Hyéres, což je jedno z nejjižnějších měst Provence, nebo respektive Azurového pobřeží. Samotné Hyéres proslulo pěstování palem. Byl to skutečně největší vývozce palem v Evropě. A ta zahrada je u vily Noailles, což byli mladí manželé, kteří byli velcí podporovatelé umění a jejich dům navrhl Stevens, což byl architekt, který tomu vdechl celý ten ráz. Kubistická zahrada má trojúhelníkový půdorys a v podstatě je založena na principu střídání čtverců, barevných skleněných čtverců a rostlin. Takže tam je rytmus daný tvarem a formou.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Zvláště tady to oceníte vy, coby opravdu architektka, zahradní architekta, takže pro vás ty cesty do Francie mají obrovský význam. Kam se chystáte dál?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
Tentokrát budu vyrážet do Toskánska a bude to zase zaměřené na zahrady.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A možná, že za pár měsíců si budeme moci koupit krásnou knihu právě o těchto zahradách, protože některé zajímavé knihy vám vyšly a opravdu můžeme říct, že byly rozebrány. Naším hostem byla Ivana Buttry. Byla jsem ráda, že jste k nám přišla. Měli bychom se možná rozloučit pofrancouzsku, když to tak řeknu. Tak tedy au revoir. Jak pak se řekne na slyšenou? Ve francouzském vysílání, mají nějaký takový výraz?
Ivana BUTTRY, cestovatelka, spisovatelka, architektka
--------------------
No, já jsem se setkala s tím, že hodně často používají au revoir.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak tedy au revoir s Ivanou Buttry. Hezký den.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: zbu
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.