Jak to vidí (CESTOVATELSKÉ) ... FILIPÍNY - 28.7.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré dopoledne vám všem přeje Zuzana Burešová. Nezdržíme se dlouho v našem rozhlasovém studiu, vypravíme se na dlouhou cestu. Dnes opravdu dlouhou. Naším cílem budou Filipíny. Tuhle zemi totiž navštívil náš host, spisovatel a cestovatel Luboš Forejt. Já vás tady vítám. Dobrý den přeji.
Luboš FOREJT, spisovatel, cestovatel
--------------------
Děkuji za přivítání a mým přáním je, aby následující půlhodina byla pro posluchače zajímavá a příjemná.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Z vaší zatím poslední šesté knihy, Do světa to není daleko, vyplývá, že už jste projel 60 zemí světa a tou zatím poslední jsou právě Filipíny, tak nám je představte.
Luboš FOREJT, spisovatel, cestovatel
--------------------
Tak asi budu se snažit, aby to bylo krátké, aby nám zbylo více času na ty nejzajímavější zážitky. Ta cesta proběhla od 23. listopadu do 13. prosince loňského roku. Vedla přes Mnichov, odkud let do Manily trvá necelých 12 hodin. Ten třítýdenní pobyt není náhodný, neboť bezvízový styk s Filipínami je omezen právě 21 dny. Filipíny jsou takovou typickou ostrovní říší. Představte si, že je tam 7 107 ostrovů, ovšem pouze necelá polovina, asi dvě pětiny mají pojmenování. Filipíny jsou situovány asi 800 kilometrů od jihovýchodního pobřeží asijského kontinentu v západním Tichém oceánu. Jméno získaly po Filipovi II., který byl králem Španělska v době kolonizace v 16. století. Počet obyvatel na 88 milionů, plocha země necelých 300 tisíc kilometrů. Hlavním městem je dvoumilionová Manila. Udává se, že z aglomeracemi má asi na 10 milionů obyvatel. A jeden údaj pro turisty. Časový posun je tam v zimě plus 7 hodin, v létě plus 6 hodin. Obrovskou zajímavostí je, že ta převládá křesťanství, dominuje tam katolické náboženství. Z té historie taky je velmi málo. Filipíny byly španělskou kolonií od roku 1542. Po roce 1901 po španělsko-americké válce se staly kolonií Spojených států amerických a nezávislost mají od roku 1946. Pokud jde o klima, nejsou tam čtyři roční období jako u nás, ale pouze tři. Letní období, které trvá od března do května, kdy je tam velmi horko. Dál je období dešťů, to je od června do listopadu. A chladnější období vhodné pro turistiku, a to trvá od prosince až do února. No a po těch úředních údajích takové trochu odlehčení. Na Filipínách se setkáte s výborným pivem, dvě značky San Miguel, a to se ještě podává ve dvou druzích, je to jednak light a pils, čili jak je vidět město Plzeň se proslavuje i v těchto vzdálených zemích. Dalším takovým výborným pivem je Red Horse, čili v překladu Červený kůň, ovšem jsou to piva, které mají vysoký obsah alkoholu, téměř 7 %, kolem, přesně 6,7 %, takže když vypijete dvě třetinky, tak rozhodně to cítíte v hlavě.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme se osvěžili s naším hostem pivem. Před chvílí jste mluvil o Manile, což je tedy hlavní město Filipín. Co právě ono může turistům nabídnou?
Luboš FOREJT, spisovatel, cestovatel
--------------------
Tak řekl bych, že ta Manila je takovým typickým městem jihovýchodní Asie. Je tam směs staveb, domy městské, koloniální, přímořské stavby, mrakodrapy, ale i slamy. Řekl bych upřímně řečeno, tedy výrazný genius loci bych jí nepřisoudil. Město je situováno na největším ostrově Luzonu, který má přes 106 tisíc kilometrů čtverečních. A turisté většinou navštěvují čtvrť Instramuros, což v překladu znamená Uvnitř zdí, takže je to jasný doklad, že je to vlastně pozůstatek středověkého opevněného města pocházející z 16. století. Důležitým bodem je tady kostel a bývalý klášter svatého Augustína. V tom klášteře je dneska muzeum se sbírkami dřevořezeb, kočárů, ornamentů, modelů lodí a podobně. A magnetem je tady pevnost Fort Santiago z poslední třetiny 16. století, která byla dříve i vězením. Je obehnána zdí vysokou necelých 7 metrů, přesně 6,7 metru a širokou 2,4 metru. Dnes je tam muzeum obětí druhé světové války a památník doktora José Rizala, který byl vůdčí osobností povstání proti španělské nadvládě. Byl popraven v roce 1896. Dále v Manile je prezidentský palác například, potom univerzita svatého Tomáše, čínská čtvrť. No a dopravu obstarává nadpovrchová dráha. Často je vedena po takových kovových konstrukcích, je označena LRT - Light rail transit.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste zmínil jméno José Rizala, určitě teď zpozorněli obyvatelé Litoměřic, protože mezi Litoměřicemi a Filipínami je opravdu velice vzájemný vztah, právě je spojuje toto jméno, protože José Rizal byl přítelem profesora Blumentritta, rodáka z Litoměřic a Litoměřičtí často navštěvují Filipíny, stejně jako Filipínci přijíždějí do Litoměřic. To jenom taková malá připomínka. Vy jste ale samozřejmě opustil hlavní město Manilu a cestovali jste dál do vnitrozemí Filipín. A právě o tom si budeme povídat už za chvíli.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Spisovatel a cestoval Luboš Forejt je naším hostem, tedy hostem Českého rozhlasu 2 Praha. Dnes společně cestujeme po Filipínách. Už jsme si řekli, že opustíme hlavní město, tedy Manilu. Kam jste se vydali dál?
Luboš FOREJT, spisovatel, cestovatel
--------------------
Tak my jsme se vydali směrem severozápadním a asi po dvou hodinách jsme dosáhli 250tisícového města Angeles. A tady je kuriozita, která hned tak nemá obdoby. Zejména kolem třídy Fields Avenue je soustředěno dle knižního průvodce na 60 go-go barů. Ovšem jiné prameny udávají počet podstatně vyšší. V každém z nich prakticky nepřetržitě, já nevím, někdy od večera do pozdní noci tančí ne jedna nebo dvě slečny, ale deset, dvacet, možná i více. Oblečení je přesně ve stylu pohádky O chytré horákyni. Konečně i šňůrka může být oblečením. Já už jsem viděl podobných čtvrtí bezpočet, já nevím, Amsterodam, Londýn, že jo, Reeperbahn v Hamburku a Tokio, ale proti Angeles to jde o slabý odvar. Přitom vstupným je konzumace jednoho piva, které jinde stojí, já nevím, 30 pesos, tedy 12 korun, tady 70, 90 - 30, 35 korun. Ale pokud nebudete konzumovat nic, domnívám se, že vás vyhánět nebudou. Naopak venku je řada naháněčů, kteří se snaží, aby prostě v baru bylo co nejvíce lidu. A teď si představte, že úbytek klientů zavinila sopka. A já, abych vás poněkud, abych posluchače poněkud napnul, tak vysvětlím o něco později, jak to bylo. V červnu roku 1991 se naprosto nečekaně zrodila sopka Pinatubo. Byl to obrovský výbuch, při kterém bylo přesunuto 10 krychlových kilometrů hornin a popílku. Kouř byl zavát do vzdálenosti až 40 kilometrů a láva proudila rychlostí 80 kilometrů za hodinu až do vzdálenosti 17 kilometrů od toho vulkánu. Drobnější částice se dostaly dál a těžce poškodily až 60 kilometrů vzdálené obce. Takovým typickým příkladem je vesnice Bacolor, která byla zasypána až po střechy. Navrch vyčnívá prakticky jen kostel, který musel být ale též stavebně upravován. Zevnitř toho kostela, když tam vstoupíte, tak vidíte, že ta okna byla původně umístěna podstatně výše. Přitom výbuchu zahynulo více jak 500 lidí. A nyní se vracíme k těm go-go barům. Těžce byla totiž poškozena a později uzavřena i americká letecká základna Clark. Vojáci odešli a barům ubyli zákazníci. Ovšem ze sopky je dnes obrovská turistická atrakce první třídy, krásné romantické místo. Pokud tuto sopku chcete spatřit, musíte se z Angeles dostavit nebo dojet do města Pinatubo a asi po půldruhé hodině jízdy tam dospěje. Poté je třeba přestoupit na terénní auto a přes rozblácený terén, tam je rozmáčený tuf, potoky, malá jezírka, dojedete pod kráter. Nahoru se jde pěšky asi půlhodiny. Je tam možnost koupání a ovšem stačí se tam posadit nahoru a dívat se, znovu opakuji, jde o cosi nesmírně romantického.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže na takovou obrovskou kuriozitu jste narazili hned na začátku cesty. Je to opravdu něco ojedinělého?
Luboš FOREJT, spisovatel, cestovatel
--------------------
Ne, nikoliv. Ta filipínská příroda je rozmanitá, podmanivá a abychom ji objevili, pokračovali jsme severním směrem do městečka Lucap v Lingajském zálivu. Z Angeles je to asi 4 hodiny jízdy. Tady se nachází na sto, řekněme, kouzelných ostrovů. Na jeden z nich třeba lze vystoupit, je tady rozhledna. Jinde se nachází rozsáhlá jeskyně a koupání umožňuje voda teplá, nejlépe to vyjádřit lidově, jako kafe. Prostě lenošení. Jde o oblast Jihočínského moře. No a následujícího dne jsme změnili směr na severovýchodní a po necelých 5 hodinách jízdy jsme dosáhli oblasti, které vévodí město Baguio, asi tak opět mezi 200 a 250 tisíci obyvatel.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás právě v tomto městě mělo překvapit, tak o tom budeme také mluvit. Ale přece jenom přednost dostane teď Waldemar Matuška s písničkou Pramínek vlasů.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dopoledního vysílání Českého rozhlasu 2 Praha je dnes spisovatel a cestovatel Luboš Forejt. Cestujeme po Filipínách, už jsme navštívili hlavní město, které už jsme také opustili. No a teď už se pohybujeme v oblasti města Baguio. Copak tam vás mělo překvapit?
Luboš FOREJT, spisovatel, cestovatel
--------------------
Tak v té oblasti je nejstarší filipínský důl na zlato z roku 1903. Nachází se ve městě Balatoc. V době slávy měl na 6 tisíc zaměstnanců a po roce 1992, když šla cena zlata dolů, jich má pouze 300 stálých a tisíc příležitostných. Při té exkurzy do toho dolu člověk zjistí, že jde o velmi těžkou práci. Ti dělníci, kteří tam pracují, ale nejsou bohatí, přestože těží zlato, bydlí v takových pavlačových, dřevěných domech. Rozhodně nepatří k horním deseti tisícům, jo. No a z Baguia vede úchvatná silnice, dle doby jízdy bych ji označil asi tak 200 kilometrů dlouhou nazývaná dle četných serpentin Zig Zag Road do Sagady. A Sagada je místo, které nabízí něco takového trochu strašidelného, totiž Údolí ozvěn se zavěšenými rakvemi.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To opravdu zní tajemně, možná až děsivě. O co se konkrétně jedná?
Luboš FOREJT, spisovatel, cestovatel
--------------------
Tak Sagada je takové malé asi třítisícové městečko a v jeho blízkosti je právě posvátné pohřební místo Údolí ozvěn. Zemřelí se pohřbívali vysoko ve skalách, aby jejich duše nebyly zardoušeny nebezpečným podzemním světem. Rakve byly krátké a těla mrtvých do nich byla vkládána v prenatální, řekněme, skrčené poloze. Čili to jsem jako nikde nečetl, to je takový můj názor. Příchod, odchod ze světa jako příchod na něj. Ústa se jim zavazovala šátkem, aby duše nemohla z těla uniknout. Vycházelo se z principu animismu, což je takové náboženství, řekl bych malinko takové, já nevím, zaostalé trošičku a jeho jedna zásada říká, že duše zůstává i po smrti s tělem. A já si tady dovolím takové malé odbočení. V Indonésii na Sumatře je jezero Toba a uvnitř něho ostrov Samosir, kde žijí Batakové, potomci rituálních kanibalů. A tam u každého domu máte obrovskou nadzemní hrobku, tam pochovávají prostě zemřelé přímo v těsném sousedství toho domu, aby ta duše žila neustále mezi těmi živými, aby nebyla prostě žádným způsobem poznamenána, takže s trochou nadsázky se dá říci, že tam vlastně ti lidé prakticky bydlí na hřbitově. Tam provádí se balzamizace a právě díky té balzamizaci jsou pochováváni ti zemřelí dokonce nadvakrát. Čili tam na té Indonésii se to řeší takhle. A ve Filipínách tady tím vynesením toho těla zemřelého co nejvýše, aby byl co nejvíce vzdálen od té země, a čím výše vynese třeba syn rakev, tím více síly a vědomostí na ně přešlo z toho zemřelého. Jde o zvyk starý až 500 let, ovšem dodnes je někde praktikován. Samozřejmě v průběhu času se ty rakve rozpadly, takže jsme tam nalezli kosti. Ale protože v té výpravě byl přítomen i lékař, není pochybnosti, že šlo o kosti lidské. Kdo má přístup k internetu, tak může přes Seznam zadat třeba Údolí ozvěn a uvidí ty zavěšené rakve alespoň na fotografii na vlastní oči. Ovšem tady v této oblasti je další kuriozita, a to je průchozí jeskyně v tamějších vápencových skalách. A představte si, že nad vchodem do ní visí opět rakve. Je pochopitelně temná, není to jako u nás, že by podobné podzemní prostory byly vybaveny, já nevím, přechody, lávkami, zábradlími, osvětlením a podobně. Vše prakticky in natura. Jeden z těch vchodů je velmi náročný, takže 6 odvážlivců se musí svléknout do plavek a budou překonávat vodní plochy a procházet zúženými prostorami. Takže pokud si to představíte, temná jeskyně, dva místní průvodci jdou s tou skupinou. Jedna svítilna vepředu, druhá svítilna vzadu. Ti lidé jsou vysvlečeni do plavek, budou se tam prakticky koupat v té vodě, čili je to takový pocit, myslím, že to není právě ten nejpříjemnější pocit. Ostatní jdou z druhé strany, byl jsem v této slabší skupině, řekl bych, ale ani tady to není jednoduché. Opět se překonávají obrovské kameny, kluzko, posléze je třeba se zout, zdolává se kolmá stěna pomocí zavěšeného provazu. Zase jsou tam ty dva světlonoši. Prakticky, že ani tato trasa není nějaká lehká, tak musím říct, že z těch devíti, který jsme zvolili, došlo jen pět, čtyři to vzdali. Na konci cesty spatříte krápníkové útvary jako třeba elefant, krokodýl, rýžové pole, královské záclony a podobně. Ovšem, abych neodradil případné zájemce o tuto cestu, tak musím říct, že se toho nemusí bát. Nemusí prostě návštěvu této jeskyně absolvovat. Můžou si tam sednout do nějakého bufetu, dát si dobré pivo. No a potom, když vycházejí ostatní účastníci z jeskyně, tak se na ně můžou podívat, jak jsou zamazaní a umokření a bude jim možná docela dobře.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to nás láká na Filipíny náš dnešní host, spisovatel, cestovatel Luboš Forejt.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
K Filipínám určitě neodmyslitelně patří i rýžová políčka. Byl jste se tam podívat, prošel jste je, jaký máte z toho zážitek?
Luboš FOREJT, spisovatel, cestovatel
--------------------
Samozřejmě nacházejí se poblíž vesnice Banaue a je to světová kuriozita, jsou zařazeny UNESCEM na seznam světového dědictví. Ovšem je tam pro turisty, je to poněkud namáhavé, protože se prochází ta trasa, ten track vede po jejích okraji. Vlevo máte takové bahniště prostě jak víte rýže se samozřejmě sází do toho, do vody, do bahna. A po pravé straně je spád tři, čtyři metry. Čili musíte, a dejme tomu, ten přechod má šířku 20 centimetrů, čili ta chůze je tam podle mého názoru velmi nebezpečná. Já jsem se opravdu bál, přiznávám se, šel jsem bokem s mírným předklonem k tomu bahnu, kdybych náhodou nějak zavrávoral, tak abych radši spadl do té vody, než abych se nezřítil dolů. Ale zase musím uklidnit ty případné návštěvníky Filipín, že nemusí tuto cestu absolvovat. Pokud přijedou, uvidí celé to obrovské údolí, kde ta políčka jsou. Mohou si je vyfotografovat, takže o nic nepřijdou. Uvádí se, že kdyby se všechny ty hráze těch políček spojily dohromady, že vytvoří přímku, která zaujme polovinu rovníku. No a potom už tady později vlastně nastal obrat, vrátili jsme se zpátky přes Manilu a vrátili jsme se zpátky do Manily. Dole jsme ovšem navštívili ještě 4 takové zajímavé ostrovy. Tam už byly takové aktivy jako koupání, slunění, šnorchlování, procházky po pláži a podobně. Byly to ostrovy Mindoro se středisky Sabang, nebo Puerto Galera. Dále to byl ostrov Boracay, ostrov Panay, ostrov Romblon. Já jsem si na tom ostrově Panay udělal takový malý výhled. Dostal jsem se tam hned zkraje, když připlujete k tomu ostrovu, tak je tam takové malé letiště. Dál potom je ekopark, kde jsou prostě jednak tam chovají motýli, tropické motýli. Z té flory bych tedy jmenoval strom lomboi, který je starý 300 let, pokroucený a kolem něho je rozhledna. Nebo je tam zajímavý strom sambong, jehož listy se používají, obkládá se s ním třeba čelo proti horečce. Vydal jsem se k takové jeskyni, která se jmenuje Pangihamkeif. Šel jsem pěšky asi 5 kilometrů, abych prostě nepřišel o ten porost takový džunglovitý, to je kuriózní, nebylo to z důvodu šetrnosti, protože tam jezdí takové rikši motocyklové, které vás svezou za, já nevím, 20 pesos, což je 8 korun, až zpátky jsem potom jel. No a přijel jsem tam už poměrně navečer, zase to bylo takové trošku dobrodružství. Dostal jsem se do té jeskyně a vlevo byly krápníkové útvary a vpravo byla taková komunita netopýrů. Ještě jestli si dovolím dodat, to riziko spočívalo v tom, že jsem tam byl navečer sám, takže kdyby tam člověk upadl, tak by mohl nějak zranit, bylo by to zlé, ale stálo to opravdu za to.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Stálo to za to. Své zážitky jste sdělil samozřejmě i v Klubu důchodců v rodném městě Radnicím, kde už popatnácté jste měl besedu pro samozřejmě občany Radnic.
Luboš FOREJT, spisovatel, cestovatel
--------------------
To už se stalo opravdu tradicí a už tam na mě čekají a těší se na to, až si tam popovídáme o těch mých turistických cestách.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Vaše články můžeme číst v novinách, v časopisech. Ať se vám daří, ať zase vyrazíte na takovou cestu, o které potom tady ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha můžeme spolu povídat. Mějte se moc pěkně. Naším hostem byl spisovatel a cestovatel Luboš Forejt. Hezký den vám přeji.
Luboš FOREJT, spisovatel, cestovatel
--------------------
Děkuji za pozvání a velmi mě těšilo. Děkuji. Na shledanou.