Jak se vybírá taktovka? Skoro jako kouzelná hůlka v Harry Potterovi. Poslechněte si šéfdirigenta SOČR

21. září 2016
Ondrej Lenárd

Je to prý prodloužená ruka dirigenta. Co má taktovka v sobě za kouzlo? Proč nejde dirigovat rukou?

„Jsou dirigenti, kteří dirigují bez taktovky. Já sám ji v ruce ani nevnímám,“ říká o malém kousku dřeva šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu Ondrej Lenárd. „Mně dřevo strašně voní. Je to kus života, kus Země.“

Má to v krvi. Lénárdův otec byl truhlářem. Byl to právě on, kdo mu vyrobil i první taktovku. „Bohužel jsem ji zlomil na jedné zkoušce. Omylem jsem zavadil o pult. Ale stále ji mám. Tatínek mi na ni tenkrát vyrobil i pouzdro,“ popisuje. „Dneska jsou už ale taktovky laminátové, které se nelámou.“


Z Karajanových gest jste neměli jasno, kde se nacházíte. Ale jeho charisma bylo tak velké, že orchestr byl jako očarovaný. Toscanini zase třískal taktovkou o pult, nadával a lámal jednu za druhou. Dnes se už taktovkou naštěstí neklepe.

Když dirigent taktovku „odloží“

Sám si vlastní dirigentský nástroj nikdy nevytvořil. Bojí se o prsty. „Dnes je na speciální obor. Taktovka se nesmí klepat, takže nemůže být z jakéhokoliv dřeva. Taky musí sedět dirigentovi do ruky, protože je ostuda, když vypadne,“ vysvětluje Ondrej Lenárd. Připouští ale, že čas od času dá taktovku z ruky.

„Když přijdou velice citové a adagiové muziky, pasáže u Mahlera nebo Čajkovského, kdy to potřebuje ducha, tak to diriguju rukama. To si vždycky vzpomenu na profesora Talicha, který říkal, že každý dirigent orchestru by měl nejdřív dirigovat sbor. Protože u sboru se dirigentovy ruce naučí zpívat.“