Jak se liší vzdělávání v USA a v Česku? Pedagogická fakulta UHK spolupracuje s univerzitou v Ohiu

Tak kdo z vás už byl ve Spojených státech? Všichni?
Věra Tauchmanová: Všichni. Ovšem ne najednou. První jsem asi byla já, protože jsem tady rozhodně nejstarší, když porovnám věk svůj a věk pánů. Navštívila jsme USA poprvé v roce 2018, kdy jsem tam byla jako student ještě na dvouměsíční praktické stáži. Ta sestávala z učitelské praxe na místních školách a z návštěvy předmětů na univerzitě. A pak jsem měla to štěstí, že jsem v roce 2022 vrátila zpátky na místo činu do Ohia z pozice vyučující. A vyučovala jsem tam na univerzitě a opět na místních školách v rámci projektu Erasmus.

Věra Tauchmanová a studenti Vladislav Sedláček a Martin Sehnoutka v rozhlasovém studiu|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Pánové, vy jste také byla ve městě Finley, kde sídlí univerzita v Ohiu?
Vladislav Sedláček: Ano. Já jsem navázal na paní magistru, v roce 2023 jsem tam byl v rámci výjezdu programu Erasmus. Celkově jsem v USA strávil čtyři měsíce, kdy jsem studoval místní předměty a navštěvoval základní i střední školy. Zkrátka jsem sbíral zkušenosti a samozřejmě i kontakty, ať už profesionální akademické, tak i ty osobní. Se spoustou lidé udržuji velmi dobré vztahy dodnes.

V USA se učí více do hloubky. Ale naopak některé věci, které jsou pro nás přirozené a každý je ví, tak jsou pro ně úplná novinka.
Věra Tauchmanová, odborná asistentka PdF UHK

A Martin Sehnoutka?
Martin Sehnoutka: Já se účastnil krátkodobé intenzivní stáže také v roce 2023 na podzim. Užil jsem si vyučování v různých hodinách, od školky až po střední školy, zúčastnil jsem se univerzitních přednášek a poznával jsem místní kulturu a mentalitu lidí, která mě hodně zaujala.

Čtěte také

Studentka toxikologie Veronika Skoupilová se těší do USA. Získala prestižní Fulbrightovo stipendium

Spolupráce mezi Univerzitou Hradec Králové a univerzitou ve městě Finley v Ohiu začala v roce 2017. Proč je důležité mít tyto kontakty? A v čem přesně spočívá ta spolupráce?
Věra Tauchmanová: Podle mě je ta spolupráce velmi význačná konkrétně v možnosti vidět na vlastní oči výuku za oceánem, která se opravdu velmi liší od první do poslední vyučovací hodiny. Úkoly a testy se píší samozřejmě všude, ale výuka z hlediska základních a středních škol je jiná v tom, že je tam větší záběr na detailní aspekty předmětů. Třeba v dějepise celý rok berete jen středověk. Nebo celý rok jen průmyslová revoluce. A jde se více do hloubky. Ale zase na některé aspekty se pak nedostane. Jak se občas říká, že Američané mají trošku tunelové vidění nebo respektive jejich celkový rozhled není tak velký. Oni se vždy zaměří na jeden předmět, na jeden konkrétní aspekt, který se odvíjí od profesního zájmu učitelů na školách. A tomu se věnují delší dobu. Naopak některé věci, které jsou pro nás přirozené a každý je ví, tak zase pro ně je to úplná novinka.

Zaujal mne jejich život. Mentalita je trošku jiná, otevřenější, přátelštější. Člověk tam jednoduše dokáže navázat vztahy.
Vladislav Sedláček, student PdF UHK

A co je tedy podle vás lepší?
Věra Tauchmanová: To je otázka. Podle mne je u mladších studentů určitě lepší mít všeobecný záběr. Ale každopádně, co se týče univerzitního vzdělávání, konkrétně na pedagogické fakultě, tak tam se to opravdu zaměřuje z 99 procent na didaktické a metodické předměty. Třeba literatura nebo lingvistika se na fakultních školách vlastně vůbec neučí. Tam opravdu jedou, že to, co my v rámci předmětu máme probrat za dva semináře, za dva týdny, tak oni to dělají celý akademický rok.

Čtěte také

Nezapomenutelný zážitek! Filip Oborník strávil tři měsíce na stáži ve výzkumném ústavu na Floridě

Co vás vedlo k tomu, že jste se chtěli jet podívat do Ohia na univerzitu?
Martin Sehnoutka: Pro mě byla vždy Amerika obrovská neznámá. Ale zároveň jsem měl za to, že se jejich mentalita velice podobá té naší. Co se týče nějakého rozvoje, tak jsme na tom, řekněme, podobně. Ale pak jsem potkal pár lidí z Ameriky, když se účastnili zájezdu k nám do Hradce Králové, a zjistil jsem, že tomu tak není. Řekl jsem si, tak to musím vidět na vlastní oči a vyrazil jsem za oceán.
Vladislav Sedláček: Já jsem na tom byl velmi podobně. Já jsem měl vždy Ameriku jako sen, chtěl jsem se podívat do zámoří a okusit pravý americký život. To se mi povedlo díky univerzitě, byl jsem tam na podzim 2022, nicméně univerzita byla tak štědrá, že nám nabídla i pokračování do roku 2023, nad kterým jsem chvíli přemýšlel. Ale nakonec jsem to směle odmítnul. Díky tomu, že jsem tam byl lehce před Martinem, tak jsem mu ukázal možné kontakty na lidi, se kterými se setkat. A věřím, že ho to trošku motivovalo.

Potkáte někoho z druhé strany světa, začnete se bavit, naladíte přátelskou atmosféru. To se v Česku moc nestává, v Americe denně.
Martin Sehnoutka, student PdF UHK

A jezdí naopak sem do Hradce i američtí studenti a učitelé?
Věra Tauchmanová: Ano, jezdí sem jak studenti, tak učitelé. Já mám velkou radost z toho, že ta mobilita není jen mezi katedrou anglického jazyka univerzity, ale zapojena je i hudební katedra. Zejména tedy tyto dvě katedry. Hudební katedru bych vyzdvihla i vzhledem k tomu, že 26. února přijedou hosté do Hradce a chystáme koncert našeho univerzitního sboru a sboru University of Finley v Městské hudební síni. Pak s nimi jedeme ještě na miniturné do Olomouce, kde budeme mít koncert se sborem Univerzity Palackého. A potom ještě bude koncert se sborem Univerzity Komenského v Bratislavě. A co se týče mobility mezi katedrou anglického jazyka a univerzitou ve Finley, tak ta se nejčastěji odehrává v červnu.

Čtěte také

Cenné zkušenosti a kontakty na spoustu přátel přivezla Dominika Kalenská z lékařské stáže v Brazílii

Na týden přijedou studenti doktorandského studia i vyučující a dělají to, co my děláme ve Finley. Chodí na různé hospitace do škol a snaží se poznávat naše vzdělávání. Loni v červnu byli na Prvním soukromém jazykovém gymnáziu, byli v jazykové škole Evropské vzdělávací centrum, a jsem velmi ráda, že i pro ně, na základě jejich reflexí, to bylo velmi inspirativní. Máme zpětnou vazbu, že je na naší výuce, a to je možná pozitivní zpráva pro učitele, nejvíce zaujala morálka našich dětí. Že jsou extrémně hodné a že jim učitelé mohou svěřit i samostatnou práci. A když jim ji svěří, tak ji opravdu vykonávají. Tvrdí, je na základních i na středních školách máme mnohem bližší vztah učitele a žáka, než je v Americe. Což mě velmi pozitivně překvapilo.

Co se jim nejvíc líbilo na naši zemi?
Věra Tauchmanová: Říkali, že naše architektura.

A co vám se nejvíc líbilo v Americe?
Vladislav Sedláček: Jejich život. Mentalita je trošku jiná, otevřenější, taková přátelštější. Člověk jednoduše dokáže navázat vztahy nebo se začne bavit jen tak s kolemjdoucím. Oni jsou vždy otevření všemu. To jsem si odnesl z amerického života a možná mě to i trošku změnilo. Říkal jsem si, že bych nemusel být tak uzavřený a pochmurný.
Martin Sehnoutka: Já mohu jen souhlasit s Vláďou. U nás se často lidé jen klasicky pozdraví, "ahoj, jak se máš", a tím konverzace končí. Ale v Americe, jsem řekl, že jsem z Česka a konverzace začala proudit, lidé se zastavili a zajímali se. Potkáte někoho z druhé strany světa s úplně s jinými názory, začne se s vámi bavit, naladíte přátelskou atmosféru. To se v Česku moc nestává, v Americe dennodenně.

Věra Tauchmanová a studenti Vladislav Sedláček a Martin Sehnoutka spolu s moderátorem Jakubem Schmidtem v rozhlasovém studiu|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Našimi hosty byli dnes Věra Tauchmanová, odborná asistentka na Katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové a dva studenti této fakulty Vladislav Sedláček a Martin Sehnoutka. Moc děkuji za rozhovor.