Jak říkáme člověku, který získal čtením rozhled?

Otázka:
S hrůzou jsem nedávno zjistil, že se do slovníku spisovné češtiny, dle sdělení Ústavu pro jazyk český, dostal češtinský nesmysl, a to slovo sečtělý.

Když mě pan prof. Zeman, češtinář Střední průmyslové školy elektrotechnické, Na příkopě, Praha 1, připravoval v r. 1968 na zkoušky z českého jazyka (mimochodem mně dal za tři měsíce více než celý druhý stupeň za 4 roky), tak mě vysvětlil zásadu, že je sloveso čísti, tedy já čtu knihu. Pak jsem ji přečetl. A když jsem jich přečetl hodně, tak jsem je sčetl, nikoli sečtěl.

Ono taky já jsem sečtěl zní trochu divně. Ono, když to člověk rozebere od kořene slova, tak je to jasné. Jestli to někdo zdůvodňuje, že je to zaběhlý hovorový výraz, tak to nepřijímám. Ono také je 2 + 2 = 4.

Děkuji za odpověď.
Zdraví Ing. Pavel Bára

Odpověď:
Jazyk je vytvářen společenstvím, které jej užívá, tj. proměnlivým útvarem, a proto je třeba počítat s tím, že se jeho jednotlivé prvky postupně přetvářejí, resp. jsou přetvářeny, střídají se, jeden nahrazuje druhý apod. Zákonitosti jazyka tedy fungují jinak než zákony matematiky a přírodních věd.

Do spisovného úzu tedy pronikla podoba stojící dříve mimo něj a posléze na jeho okraji. Dnes je na okraji dříve běžná podoba sčetlý, preferována je jednoznačně podoba sečtělý. Podle Českého národního korpusu je sečtělý asi 20krát častější než sčetlý a tento případ není ojedinělý ani první svého druhu.

Podobně u podstatných jmen rodu mužského neživotného zakončených na -s bývaly v 6. p. mn. č. dříve častější tvary s koncovkou -ích (např. v okresích), převažovaly nad tvary na -ech (v okresech). Dnes je tomu naopak a mohli bychom jmenovat další případy tohoto typu.

Náhrada sečtělý za sčetlý rovněž není zcela neracionální, uvážíme-li jednak to, že se sečtělý lépe vyslovuje, jednak to, že při odvozování v češtině běžně dochází k obměnám základu slova (často systémově neodůvodněným, daným např. historickým vývojem jazyka), srov. styd(ět), stud, (ne)stoud(ný), (o)stouz(et), (zo)stuz(ovat) apod.