Jak přezimuje hmyz

Ale ono to s tím přezimováním není tak jednoduché. Například některé druhy slunéček se na zimu stěhují z nížin na vrcholy kopců a zde zalézají do skalních puklin na místech chráněných před sluncem. Jakou to má logiku? Inu, v přírodě nic není tak jednoduché, jak se zdá. Ta slunéčka prostě nechtějí, aby je slunce na jaře ze zimního spánku probudilo příliš brzy, kdy by ještě neměla co jíst. A tak v chladných skalkách na kopcích vyčkají, až se v nížinách probudí plný život, a pak teprve se tam vrátí, aby si dopřála hostinu hlavně na obživlých mšicích.

Úkryty hmyz většinou před zimou moc nechrání, ale hmyz, naštěstí pro něj, patří mezi živočichy studenokrevné, kteří nemají možnost regulovat tělesnou teplotu a musí se spokojit s podmínkami, které mu příroda nabídne. S klesající teplotou tedy klesá i pohyblivost hmyzu, takže při teplotě kolem nuly se už většina hmyzu nehýbe a jen nepatrně udržuje život ze zásobního tělesného tuku. Řada druhů se také proti uhynutí zimou jistí tím, že v těle snižuje obsah vody. Např. larva naší mouchy, která za normálních okolností obsahuje přibližně 80 % vody, před přezimováním sníží tento obsah na 65 % a teprve na jaře ho zase zvýší k běžnému stavu.

Odolnost proti mrazu je ovšem u různých druhů různá, ale i uvnitř jednoho druhu mohou být propastné rozdíly - což ukazuje na význam aklimatizace. Tak např. švábi chovaní za teploty 30 stupňů uhynuli, když byli po devět hodin vystaveni teplotě -5 stupňů Celsia, kdežto švábi trvale chovaní v teplotě 15 stupňů Celsia pětistupňový mráz snášeli docela dobře. Podle odolnosti vůči nízkým teplotám můžeme hmyz rozdělit zhruba na 3 skupiny. Do první skupiny, která mráz nesnáší, patří např. včela, která sice neuhyne přímo chladem, ale snížením procesu trávení vyhladoví až k smrti. Druhou skupinu - největší - tvoří hmyz, který zahyne, když mu zamrznou vnitřní tkáně. A třetí skupina jsou nezmaři, jako je např. housenka obaleče jablečného, kterou ani třicetistupňový mráz nezahubí.