Jak častý sex je obvyklý? Pomůže opravdu erotické prádlo? A co se sexem po 70? Psychoterapeut odpovídá na otázky ohledně vytrácení sexuality ze vztahu

5. únor 2018
Muž a žena v posteli

Většina lidí ale neumí říct, co doopravdy chce. Zároveň do nejmenších detailů ví, co nechce. „V intimním vztahu ve vás ale jakákoli zábrana, jakékoli NE, zanechá jizvu. Musíte konkretizovat, neříkat obecně. Jen tak žena zažije přesně to, co potřebuje, a muž se cítí být výborným milencem.“

„Vytrácení sexuality je opravdu častý problém hlavně dlouholetých partnerských vztahů. Muži to obvykle nastolí přímo. Ženy to neřeknou hned, ale trochu oklikou. Sexualita je pro všechny důležitá součást vztahu,“ říká psychoterapeut Lucian Kantor. „Zdravý vztah ale jen na sexu nepostavíte,“ připomíná.

Na druhou stranu zná ze své odborné praxe případy, kdy muži s milenkami zažili úplně jiný druh intimity než s vlastními ženami. „Pak nechtějí odejít od dětí jen kvůli sexu, ale nevědí, jak s manželkou doma nastartovat jiný druh sexuality.“

Páry mívají odlišnou touhu

Sex

Taky ale neexistuje pár, kde by oba měli stejnou apetenci (touhu). Na začátku vztahu ji má muž obvykle vyšší, pak ale přijde období, kdy je na to partnerka mnohem lépe. „Rozdíl byste ale měli překonat,“ varuje Kantor.

„Pokud se dostanete do fáze, kdy si jeden stěžuje, že už spolu nespíte, téma zůstane ve vzduchu a je to velký problém. Rázem je partner s menší touhou pod tlakem a jeho apetence klesá a klesá.“ Přečtěte si odpovědi Luciana Kantora na nejčastější otázky ohledně vytrácení sexuality ze vztahu.

Odpověď Luciana Kantora

Za tím odmítáním může být mnoho věcí... Já bych se přestal zabývat tím, že tam není fyzická intimita, protože ve chvíli, když se ten pár bude bavit jenom o ní, rozboří ji úplně. Začal bych vlastně znovu nastolovat intimní proces jazyce. Aby se partneři cítili, vnímali a mohli odkrýt, co za tím je. Protože tam může být spousta věcí. Já jsem měl klienty, kdy muž vzhledem k svému věku už měl pocit, že není tak dobrý milenec a vlastně než být špatným milencem, tak z toho vystoupil úplně. Jindy měl muž pocit, že ho žena usurpuje a že on napolykal tolik slov, že už vlastně je mu špatně z toho, co všecko v sobě drží. Měl jsem klienta, který 20 let říkal ženě, že ji má velmi rád, ale že by potřeboval, aby byla víc akční, že ji potkal jako akční a že by s ní chtěl trávit čas mimo domov a že nemůže být s ženou, která je jenom doma.

Odpověď Luciana Kantora

Blahopřeji. Tady je právě vidět to, že ta intimita je širší, je důležité to dělat v průběhu celého dne.

Odpověď Luciana Kantora

Ve chvíli, kdy oba dva partneři to chtějí, tak je to plnohodnotný a hluboký vztah. Když se pár začne spolu o tom bavit a začne opravdu zrcadlit svoje potřeby, tak se otevře obrovská oblast. Ženská intimita je mnohem širší než ta mužská. A ve chvíli, kdy žena projde takovou operací, je možné ji stimulovat úplně na velké mapě erotoidních zón jinde a vytvořit vlastně partnerské sexuální soužití v jiné formě, která je plnohodnotná. Muž se tak vlastně cítí taky jako milenec, dobrý milenec, jenom je důležité vnímat tu odlišnost a ve chvíli, kdy já vnímám, že někdo má nějakou potřebu, ta žena vnímá, že ten muž má nějakou potřebu, tak by se neměla vzdávat toho, že ona má právo zažívat intimitu i v jiných oblastech svého těla. On někdy není potřeba ani psychoterapeut. Někdy stačí jenom to, aby lidé začali o tom spolu mluvit, aby se nebáli. My se hodně stydíme.

Odpověď Luciana Kantora

To je velmi častá otázka a odpověď na ní je jednoduchá: obvyklá frekvence je taková, jaká mi vyhovuje. Mám páry, které jsou šťastné ve chvíli, kdy se intimně stýkají dennodenně, a jsou páry, které se stýkají jednou za dva měsíce a jsou také šťastné. Paušalizovat to do nějakých průměrů a statistik vlastně vytváří ten problém nějakého očekávání. Dva dny jsme spolu nespali, takže máme problém ve vztahu a už tam začíná být tlak. Já klientům říkám, že partnerský intimní život by měl fungovat asi jako lezení dvou horolezců. Vždycky se leze podle toho, který je pomalejší, protože ve chvíli, kdy se dostane pod tlak, tak je riziko, že spadnou oba.

Odpověď Luciana Kantora

To je paušalizování. Tam vlastně není možnost jakkoliv ženě vyjít vstříc. To znamená, že za tím je z mého pohledu něco hlubšího a není to jenom o intimitě. Je to něco, co vlastně v tom vztahu brzdí jakoukoliv dobrou komunikaci, protože ve chvíli, kdy máte nějaký problém a chcete s ním něco dělat, tak nabízíte nějakou, alespoň malou alternativu řešení, tohle je odmítání. Tam je důležité, aby to oživení vyšlo spontánně z toho páru, protože ve chvíli, kdy kdokoliv dá nějakou radu, jak se to má udělat, tak tam už se ztrácí možnost té změny a té kreativity. Protože už vlastně pracujete podle nějakého mustru. A ten mustr to zabíjí. To znamená: přijdu domů, dostanu nápad a realizuju ho, nenechám si ho pro sebe. Já jsem už mnohokrát zažil, že ve chvíli, kdy ta kreativita vznikla z toho partnerského vztahu, to znamená, že žiju s někým, znám ho, tak jdu po těch malých krůčcích. Ve chvíli, když si přečtu nějakou moudrou radu nebo ji vyslechnu a chci ji zrealizovat, tak potom tam dochází k těm kolizím. Dost často jsem taky zažil to, že žena si někde v nějakém časopisu přečetla, že si má vzít erotické prádélko. Teďka v tom nikdy nechodila, přijde, předstoupí před manžela a ten je zmatený a ještě se bojí, jestli ona nemá milence. Dneska doba nahrává tomu, abychom si dobře vybrali, abychom to neuspěchali. Když se bavíme o intimitě, je dobré zohlednit biologii. Třeba když žena bere hormonální antikoncepci, voní jí úplně jiný muž, než když ji vysadí. Takže pokud se chce pár intimně stýkat, měli by spolu začínat tak, jak jsou.