Jacques Brel: Neopouštěj mne. Petr Stach a Renata Drössler v dokudramatu ze série Příběhy slavných

Navenek působil jako slušňák, který měl ve škole samé dobré známky. Paradoxně nejhorší prospěch měl ze zpěvu a hudební teorie. Do umění se zamiloval až na církevní škole Saint Louis v Bruselu. Básničky a písničky začal psát v 15 letech.

Protože se už nechtěl učit, zaměstnal ho otec v rodinné továrně na vlnitou lepenku a kartonové krabice. Z nudy se Brel zapojil do mládežnického katolického hnutí. Ne kvůli náboženství, ale kvůli písničkám, které pro ně skládal. Tam se taky seznámil do malé blondýnky Thérese Michielesen, Mišé.

Žena stála i za jeho první deskou

V tu dobu sice (typicky) chodil ještě s další dívkou, o ruku ale požádal Mišé. Brali se v roce 1950 a pár měsíců po svatbě se jim narodila dcera. I když měl plno milenek, nikdy se nerozvedli. Mišé mu pomohla i s uměleckou kariérou. Spojila Brela přes svého bratrance s producenty. Protekčně mu v roce 1953 vyšla i první deska.

Sice se jich prodalo sotva 200, ale všimli si ho hledači francouzských talentů. Následoval odchod z továrny i Bruselu a začátek kariéry pařížského zpěváka. Francouzky se do hubeného dlouhána s odstávajícíma ušima a obrovským charizma hromadně zamilovávaly.

Života (a smrt) na atolu v Polynésii

Čas po koncertech vyplňoval ženami. Když mu Mišé porodila třetí dceru, našla si milence i ona. On denně vykouřil čtyři krabičky cigaret. Osudným se mu tak stala rakovina plic a nádor velký jako grapefruit.

První operaci přežil, v rámci rekonvalescence zakoupil kousek atolu Hiva Oa v Polynésii. K jachtě přidal letadlo a skládal jednu píseň za druhou. Většinou o smrti, lásce o nezvratném osudu. Po čase se nemoc vrátila. Další chemoterapii a ozařování už nezvládl.