Jacques Brel: Neopouštěj mne. Petr Stach a Renata Drössler v dokudramatu ze série Příběhy slavných
Hubený dlouhán s odstávajícíma ušima a obrovským charisma? Nejvýznamnější šansoniér Francie i Belgie Jacques Brel (8. 4. 1929–9. 10. 1978) v 10 letech začal koktat a na dětství vzpomínal jako na jedno velké zklamání. Otce, továrníka, který vydělal obrovské peníze v Africe, nenáviděl, na matce byl citově závislý. Vedle manželky měl prý nespočet milenek a pravidelně navštěvoval nevěstince. Asi se bál, že ho některá spoutá navždy… Dokudrama inscenované jako rozhovor dvou andělů.
Navenek působil jako slušňák, který měl ve škole samé dobré známky. Paradoxně nejhorší prospěch měl ze zpěvu a hudební teorie. Do umění se zamiloval až na církevní škole Saint Louis v Bruselu. Básničky a písničky začal psát v 15 letech.
Protože se už nechtěl učit, zaměstnal ho otec v rodinné továrně na vlnitou lepenku a kartonové krabice. Z nudy se Brel zapojil do mládežnického katolického hnutí. Ne kvůli náboženství, ale kvůli písničkám, které pro ně skládal. Tam se taky seznámil do malé blondýnky Thérese Michielesen, Mišé.
Žena stála i za jeho první deskou
V tu dobu sice (typicky) chodil ještě s další dívkou, o ruku ale požádal Mišé. Brali se v roce 1950 a pár měsíců po svatbě se jim narodila dcera. I když měl plno milenek, nikdy se nerozvedli. Mišé mu pomohla i s uměleckou kariérou. Spojila Brela přes svého bratrance s producenty. Protekčně mu v roce 1953 vyšla i první deska.
Sice se jich prodalo sotva 200, ale všimli si ho hledači francouzských talentů. Následoval odchod z továrny i Bruselu a začátek kariéry pařížského zpěváka. Francouzky se do hubeného dlouhána s odstávajícíma ušima a obrovským charizma hromadně zamilovávaly.
Života (a smrt) na atolu v Polynésii
Čas po koncertech vyplňoval ženami. Když mu Mišé porodila třetí dceru, našla si milence i ona. On denně vykouřil čtyři krabičky cigaret. Osudným se mu tak stala rakovina plic a nádor velký jako grapefruit.
První operaci přežil, v rámci rekonvalescence zakoupil kousek atolu Hiva Oa v Polynésii. K jachtě přidal letadlo a skládal jednu píseň za druhou. Většinou o smrti, lásce o nezvratném osudu. Po čase se nemoc vrátila. Další chemoterapii a ozařování už nezvládl.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.