Ivanka Devátá: Někteří si možná myslí: Už toho, bábo, nech. Ale pro ty já nepíšu!

Ivanka Devátá

Dnes slaví herečka a spisovatelka Ivanka Devátá neuvěřitelné 80 narozeniny. Jak ale sama říká, je spíš ženou současnosti. Na vzpomínání nemá čas. Dokonce i na psaní knih a fejetonů ho prý shání velmi těžko.

Kulatin se dožila v úžasné kondici, protože je pořád aktivní. „Říkala jsem si, že mám vzadu nějakou raketu, která mě pohání.“ Do odpočívání se spíš nutí. „Psát se mi celkem chce, ale nemám na to čas. Pořád jsem někde.“

Rodinný podnik se vyplatil

Její první kniha se jmenovala Rodinný podnik. „Protože předmluvu napsal můj starší syn a ilustroval ji můj první manžel.“ Knihu si prý tenkrát vyžádaly čtenářky jednoho ženského časopisu. „Napsali dopis a 50 jich to podepsalo. Tak jsme to honem lepili. Ale vychází to pořád znova.“

Knihy má vychozené

Když píše, nemyslí na nějakou konkrétní osobu. Ale představuje si čtenářské publikum, které má ráda. „A představuju si, že ono mě má taky rádo, takže je to takový důvěrný vztah. Občas je tam třeba i někdo takový, kdo si říká: už toho, bábo, nech. Ale pro ty já nepíšu.“

Čtěte také

Když knihu vymýšlí, chodí u toho. Nepíše na počítači ani na psacím stroji, ale rukou. „Mám krásný rukopis, který na stránce vypadá hezky, ale občas to po sobě sama nepřečtu. Myšlenky mi letí tak rychle, že mě to zdržuje.“

Fejetonů napsala bezmála 400. Napsat ho je prý někdy složitější než napsat román. „Je tam menší prostor a musí to mít pointu.“ Přiznává taky, že už neví, kde brát témata. O uprchlících psát nechce. „Co je to pro mě za téma? To je spíš tragédie! Já píšu o lidských vlastnostech, jako je třeba závist.“

Ivanka Devátá a Stanislava Lekešová

Režie na škole

Tatínek byl hudební skladatel a dirigent. „Rodiče mi nikdy v ničem nebránili, ale asi byli znepokojeni mými aktivitami.“ Napsala jako školačka jakousi hru, kterou sama režírovala a dokonce přinutila otce, aby k ní složil hudbu.

„To ještě jak takž šlo. Ale když jsem zběhla k divadlu, radost neměli.“ Šla na DAMU a často střídala podnájmy. „To jsem potom popsala v knize Všechny mé domovy.“

Realisťák byl prima

Nebývalo zvykem jít po studiích hned do Prahy. Ale Ivance Deváté se to podařilo. V Realistickém divadle totiž zrovna omlazovali ansámbl. Její první role byla panna Márinka ve Filozofské historii. „Byla jsem šťastná, že jsem byla mezi takovými osobnostmi. Bylo to obohacující a hlavně prima.“

Hrála pak i ve filmech. Dodnes s úsměvem vzpomíná na koprodukční snímek V proudech (1957), který točila s Robertem Hosseinem (hrabě Joffrey de Peyrac z Angeliky) a ruskou herečkou žijící ve Francii Marinou Vladyovou.

Joffrey, plavej! aneb Veselá historka z natáčení

Právě tu měl Hossein/Joffrey zachraňovat z vody. Ale neuměl plavat. Byl proto v řece přivázaný na laně, na jehož druhém konci ho jistil (mimo kameru) jeho filmový sok v lásce, český herec Jiří Němeček. Protože se herci mezi sebou domlouvali rusky, křičel prý na něj zoufale z vody: „Irrrržžžži, děrži!“

Na které role, i ty dabingové, ráda vzpomíná? Jakou knihu chystá? Jaké jsou vztahy v rodině? Která byla devátá kniha Ivanky Deváté? Více uslyšíte v iRadiu.