Ivan Mls: Zelený čtvrtek
Zelený čtvrtek, to je den, kdy jsem v dětství připravoval svojí babičce horké chvilky. Mohla si za to sama. Nikdy si totiž neodpustila, aby mě začala poučovat, že na Zelený čtvrtek odlétají zvony do Říma
Což u dítěte žijícího v počínající éře pilotovaných kosmických letů pochopitelně vyvolávalo tisíce zvídaných otázek, na které horko těžko hledala odpovědi.
A tak jsem se nikdy nedozvěděl, zda zvony startují ze zvonic kolmo jako rakety, nebo vzlétají s rozjezdem jako letadla; nedopátral jsem se ani toho, jaký že to pohon k letu používají, byť se zcela logicky, vzhledem k jejich tvaru, dalo vážně uvažovat o pohonu reaktivním.
Také otázka leteckého paliva zůstala nezodpovězena, stejně tak babička neřešila ani pilotáž zvonů a navigaci, natož pak nějakou letovou hladinu. A to už jsem se vůbec neodvažoval ptát, zda zvony v Římě přistanou na letišti či kde, a jak se tam vejdou.
Zpravidla pak babičku z nesnází dostal až dědeček, který v kůlně na zahradě vyhrabal svou starou řehtačku a půjčil mi ji s dodatkem, že když jsou ty zvony v Římě, tak tohle je za ně náhrada.
Posléze pak babičku už nebolela hlava z mých otázek ale z randálu, který jsem po domku a zahradě řehtačkou vyluzoval, neboť dědeček vlastnil opravdu výkonné zařízení. Jo, to bývaly časy…
Dneska už se tomu člověk jenom usměje. Ale něco ze zelenočtvrtečního folklóru ve mně přece jen zůstalo – pevně věřím tomu, že Zelený čtvrtek je dnem, kdy dopadne dobře všechno, do čeho se pustím.
A také si docela určitě dám něco zeleného, abych byl celý rok zdravý, jak velí tradice. V mém oblíbeném hostinci teď čepují zelené pivo. Přeji veselé Velikonoce!
Související
-
Ivan Mls: Nefungující pranostiky
Léta nám byl odkaz předků rádcem, někdy se na něj dalo docela spolehnout, ale v poslední době to vypadá, že se budou muset lidové pranostiky odebrat na smetiště dějin.
-
Ivan Mls: Měsíc čtenářů
Bývaly časy, kdy byl březen měsícem knihy. Pak čas trhnul oponou a stal se na jednu dekádu měsícem internetu. No a pak jsme dostali zase rozum a vrátili se ke kořenům.
-
Ivan Mls: 29. únor
Tak jsem se dočetl, že v Česku žije 160 nositelů křestního jména Horymír. Proč to připomínám? Myslím si, že všichni tihle Horymírové se určitě dlouho těšili na dnešní den.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
