Ivan Hoffman: Staré noviny
Zatápění v kamnech nelze uspěchat. Kvůli starým novinám. V přečteném tisku, který dostáváme se suchým chlebem, se sluší ještě zalistovat.
Co když někdo před časem trefně okomentoval cosi, co mi uniklo? Vím, že kamna nejsou za trest, přesto mívám pocit, jako bych autory, vesměs známé firmy, posílal na smrt.
Čtěte také
Některým stránkám tedy alespoň uděluji odklad, ještě se ohřejí na pracovním stole. Je to novinový život po životě, tohle dodatečné čtení, předcházející poslednímu vzplanutí vychladlých tištěných vzepětí.
Tak se stalo, že jsem nezatopil lidovkami z pátku 27. prosince 2019. Hlavně kvůli sugestivnímu úvodníku, který tvrdil, že rok 2020 bude rokem pozdního českého boje o evropské miliardy na české dálnice. Ten rok máme za sebou a s dálnicemi si ho spojovat určitě nebudeme. Ze starých novin pokaždé zjistíme, že jsme se připravovali na něco, co nepřišlo, že se věci nakonec seběhly jinak, než jsme předpokládali, skutečností že se stalo nepředstavitelné, že jsme zkrátka pracovali s vadnou křišťálovou koulí.
Něco z myšlenek se přemění na energii
Povšimněme si, že kdokoli z nás je ex post chytřejší než ty nejchytřejší staré noviny. To nás ovšem nedělá schopnými předjímat věci příští. Považujeme-li za terno být v pravou chvíli na pravém místě, pak ze starých novin vyčteme, že pravé místo ani pravý čas nikdo předem neznal. Anebo s tím z nějakého důvodu nešel do novin?
Čtěte také
Tak či tak se zdá, že je důležitější, kým jsme, než co s námi bude. Proto mne při zatápění v kamnech brzdí pátrání, kým jsme byli. Kým jsme mysleli, že budeme? Kým jsme chtěli, či nechtěli být? Hledám to mezi řádky a než škrtnu sirkou, zaváhám. Neměl by šéfredaktor nechat ty noviny nejprve přepsat? Je seriózní rezignovaně mávnout rukou nad tím, co bylo, respektive nad tím, co jsme si mysleli, že bude?
Není mi jedno, čím zatápím. Něco z těch myšlenek se přemění na energii, od které chytnou třísky, které pak poselství předají polenům. Nic se neztratí. I teplo lze kontaminovat chybným úsudkem, povrchností, slovem zbytečným či zlým. Však se také zatápění někdy nezdaří, třísky nechtějí mít s napsaným nic společného a řeknou si o lepší papír. Mám to trýznivě na paměti, když něco píšu do novin.
Dělám, co mohu, abych někde nebyl při zatápění za pitomce.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
