Evropská unie a její klíčové členské země se zavázaly, že i nadále budou naplňovat znění jaderné dohody s Íránem. Potvrzení paktu přichází poté, co americký prezident Donald Trump v pondělí podepsal exekutivní příkaz, kterým od úterý opět zavádí americké sankce proti Teheránu, píše server panarabské stanice Al-Džazíra.
EU ovšem s americkými sankcemi uvalenými bez konzultací se spojenci nesouhlasí a v červnu přijala normu, která má za cíl americké sankce obejít. Zda se naše firmy podnikající v těžařství či energetice v Íránu udrží, není jasné.
V každém případě mají na výběr, jestli se přidat k Donaldu Trumpovi, kterému prý nejde o nic menšího, než je světový mír, a sankce akceptovat, anebo se opřít o naše evropské spojence, kteří odmítají odstoupit od jaderné dohody s Íránem a kteří své obchodní zájmy, jakož i mír, který je podle Bruselu touto dohodou garantován, míní proti Trumpovi hájit.
Neambiciózní politika
Octli jsme se v situaci, na kterou naši politici nejsou zvyklí. Kterým spojencům dát za pravdu a u kterých si to pokazit? Naše zahraniční politika je za normálních okolností realistická, čili neambiciózní. Vystačíme si s deklarováním loajality k euroatlantickému společenství. Naši politici jsou vždy připraveni přidat se k hlavnímu proudu a sdílet názory spojenců.
Pokud se ovšem náš americký spojenec hádá s našimi spojenci evropskými, politikům hrozí, že budou muset k otázce amerických sankcí proti Íránu mít vlastní názor a definovat český národní zájem. Jde o zcela novou a prekérní situaci, kdy nestačí rutinně konstatovat, že českým národním zájmem je zájem našich spojenců.
Současné napětí mezi USA a EU je příležitostí si uvědomit, že důležitější než držet se spojenců bývá podle možnosti nemít nepřátele. To samozřejmě předpokládá diplomatické schopnosti a vlastní zahraničněpolitickou vizi.
Ohledně naší reprezentace ale platí, že českým národním zájmem je, aby se naši spojenci nehádali, aby sladili noty, abychom my měli jasno, k čemu se máme přidat, a koho si máme ošklivit.