Ivan Hoffman: Signály z údolí

Nepadne-li tedy mlha anebo námi nesmýká vánice. S prvními minutami nového roku stoupají z blízkých vesnic i vzdálených měst k obloze ohňostroje. Není to žádná rafinovaná světelná show, jaké jsou k vidění ve světových metropolích.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Zvon

Z lidí se prostě stanou příležitostní amatérští ohňostrůjci, protože si rádi hrajeme, rádi slavíme a také se rádi předvádíme. Výsledkem bývá povznesená atmosféra, vybízející k těm nejsmělejším novoročním předsevzetím.

Ohledně letošní půlnoci jsem ale nervózní. Je za námi těžký rok. Slavit příliš není co, vyhlídky jsou nejisté, nálada tedy spíše ponurá. Svépomocnému ohňostroji pak nepřeje ani PES. Nabádá k sociální izolaci a nevycházení z domu.

Aby bylo lépe

Navíc kdo se nepředzásobil pyrotechnikou, na poslední chvíli ji v obchodě s nezbytnými potravinami pořídí stěží. Nevím zkrátka, co očekávat. Bude to ohňostrojové fiasko? Budeme bližním v údolí připíjet do tmy a do ticha?

Čtěte také

Ivan Hoffman: Posel z protisměru

Než o půlnoci přijde odpověď, řeknu, co si myslím, že se stane. Ohňostroj bude. A oč bude světel na obloze méně, než bývá, o to bude cennější každé jedno světelné znamení, že tady stále jsme a že máme chuť a sílu pokračovat. Nekončí totiž rok, kdy jsme pouze ztráceli.

Také jsme ztrátami posíleni. Slyším z různých stran, že si lidé srovnali priority. Že si uvědomili, co má cenu. Že se oprostili od zbytečností. Že k sobě našli cestu a že jim krize otevřela oči. Jsme jiní než před rokem, neboť jsme byli vystaveni mixu nežádoucích vedlejších účinků a nezaslouženého prozření. To, co nás semlelo, nás svým způsobem také srovnalo.

Ivan Hoffman|foto:Šárka Ševčíková,Český rozhlas

Dnes o půlnoci tedy zamířím na louku připraven pozvednout sklenici k přípitku optimistickému. Nemíním přát, aby bylo jako před rokem. Popřeji, aby bylo lépe. Abychom poučeni osudem chtěli bohatší, autentičtější život než byl ten povrchní zmatek, kterým jsme bloudili, než nás virus poslal do karantény.

Autor je komentátor Deníku