Ivan Hoffman: Premiéra Národní rozpočtové rady

31. říjen 2018
České mince, peníze

Národní rozpočtová rada, nezávislý orgán střežící rozpočtovou odpovědnost státu, se představila svou první Zprávou o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.

Cílem prý nebylo způsobit paniku, nicméně docela se to povedlo. Veřejné finance prý udržitelné nejsou, ani když poroste ekonomika a daňové příjmy.

David Klimeš: Jak se Miloš Zeman mýlil v rozpočtu

David Klimeš

Pro premiéra Andreje Babiše bylo při projednávání rozpočtu na rok 2019 nejdůležitější, že prezident Miloš Zeman do sněmovny přišel a podpořil. Babiš se nemusí obávat rozpočtové rebelie ČSSD či KSČM iniciované prezidentem. Ale to neznamená, že hlava státu může křivit neradostnou rozpočtovou realitu dle svých nenaplněných vizí. Miloš Zeman sepsal úspěšnou knihu Jak jsem se mýlil v politice. Nyní by se mohl pustit do pokračování s názvem Jak jsem se mýlil v Babišově rozpočtu.

V roce 2068 budeme mít dluh ve výši 230 procent HDP a jsou údajně jen tři možnosti, jak takové tragédii zabránit: zvýšit daně, posunout věk odchodu do důchodu anebo snížit důchody vzhledem k průměrné mzdě.

Při vší úctě a respektu k rozpočtovým radním, jejich závěry jsou logicky poplatné současnému politickému uspořádání, stávajícímu chování finančních trhů ale i dnešní ochotě veřejnosti akceptovat politiky nastavená pravidla hry, čili liberální demokracii respektive globální kapitalismus.

Pokud experti na veřejné finance spočítali, že bude zle, i když bude dobře, plyne z toho především předpoklad, že dojde ke změně režimu na takový, ve kterém když bude dobře, nebude zle.

Technologický pokrok a demografie

Z dlouhodobých prognóz není v dnešním, rychle se měnícím světě valný užitek. Kvůli tomu, že jednou zestárne populace, politici určitě zítra nezvednou daně, ani nesníží důchodcům penzi.

Lukáš Kovanda: Koho robot o práci nepřipraví?

V moderních prodejnách nechybí samoobslužné pokladny

„Nové technologie představují hrozbu celé škále kancelářských činností. Stroje a zařízení pokračují ve svém vpádu do společnosti, nahrazují stále větší a větší počet lidských aktivit a postupně činí vlastní lidskou práci nepotřebnou.“

To by totiž nebylo rozpočtově odpovědné, nýbrž politicky sebevražedné. Pokud se ukáže, že distribuce bohatství, které společnost vytváří, nepokrývá její potřeby, poroste citlivost lidí na rozevírání nůžek mezi chudnoucími chudými a bohatnoucími bohatými.

Pud sebezáchovy naučí politiky sociální spravedlnosti, protože jim je jasné, že v opačném případě občané zrezignují na liberní demokracii a raději vezmou zavděk demokracií lidovou.

Naše budoucnost není tak temná, jak ji vidí statistici posedlí demografickou prognózou. S technologickým pokrokem ztrácí argumentace procenty práceschopné populace relevanci.

Ivan Hoffman

Méně pracovně aktivních občanů obstará v budoucnu i díky robotizaci více práce, než kolik práce více zaměstnaných odvádí dnes.

Někdo by měl na tento detail Národní rozpočtovou radu upozornit. Budoucí prosperita občanů se nebude odvíjet od velikosti napečeného koláče, nýbrž od toho, jak se bude krájet.