Ivan Hoffman: Posel z protisměru
Když jsem v pondělí přijížděl do našeho zlínského studia, povšiml jsem si na autě přede mnou neobvyklé SPZky. A vedle ní ještě ve žluté elipse stálo černě GB.
Auto to bylo starší, škodovka myslím, a ano, přes zadní sklo jsem si ověřil, že šofér přede mnou sedí za volantem vpravo.
Čtěte také
Zbývá pár dní do dramatického konce přechodného období po brexitu, s našimi covidovými čísly jsme turistickou destinací leda pro toho, kdo nemá rád život a najednou taková náhoda. Anebo znamení?
Samozřejmě jsem slyšel, že v Británii se jezdí v protisměru, ale teď přede mnou jel cizinec z Británie správně. Jen volant a značka na něj prozradily, že je odjinud. Beru to jako znamení, že svět je rozmanitý. Lidé v něm si mohou počínat z našeho pohledu podivně, ale je to tak v pořádku.
Nemohu nevzpomenout Tomáše, který uvěřil, až když uviděl. To teď nebyl můj případ, já v tu britskou dopravní anomálii uvěřil dávno před tím, než jsem na vlastní oči mohl pozorovat, jak to chodí, respektive jezdí v Londýně.
Mít multikulturní hlavu
Čtěte také
Uvěřit ve funkčnost jinakosti je ovšem problém obecný. Aby ten posel z protisměru přežil jízdu Zlínem, nezbylo mu, než respektovat naše pravidla. Jakmile tak učinil, osvojil si kus naší identity, aniž by se vzdal té původní, kterou ještě bude v Británii potřebovat.
Nevíme, zda budoucností světa je jedna globálně multikulturní destinace, ve které se setřou lokální rozdíly, a vznikne nová kvalita, anebo zda bude v budoucnosti stačit multikulturní hlava, která nám usnadní pohyb mezi jinak kulturně fungujícími destinacemi.
Myslím, že „B“ je správně. Zůstat sebou, dopřát totéž těm jiným a dodržovat místní pravidla, aby nedocházelo k haváriím.
Čtěte také
Posel z protisměru se mi ve Zlíně zjevil coby znamení, že budoucnost není v unifikaci, standardizaci, v zestejňování ani ve sjednocování se do stále větších houfů, ale naopak ve schopnosti zorientovat se v jiném provozu, v jiné kultuře, v jiném politickém režimu, než je ten, který mám za normální, protože v něm shodou okolností žiju.
Mít multikulturní hlavu je alternativou jak k multikulturnímu chaosu, který vzniká tam, kde se kultury nepotkávají, nýbrž mixují, ale také alternativou k monokulturní zabedněnosti, jež je slepou uličkou.
Když o tom teď přemýšlím, neumím si vybavit, kde se mi ten automobil s britskou SPZkou ve zlínské ranní špičce ztratil. Možná zvolil jiný jízdní pruh, někdo se netrpělivě vecpal mezi nás, anebo nás na křižovatce rozdělil semafor.
Vím jenom, a dávám na to své čestné slovo, že jsem si toho posla z protisměru nevymyslel.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
