Ivan Hoffman: Pokrok
Pochybnosti o pokroku mám sice odjakživa, ale s věkem se to zhoršuje. Také je ale možné, že stárnu zrovna v době, kdy pokrok strádá absencí skutečných problémů, které již jsou vesměs díky pokroku vyřešeny. A aby bylo co řešit, musí si pokrokáři problémy pracně vymýšlet. Nejčastěji tak, že nad již vyřešeným ohrnou nos.
Takto si vysvětluji útrapy se sekačkami na trávu. Nejenže s každým dalším vylepšením roste hmotnost, klesá výkon, životnost a komplikuje se obsluha, ale i nevylepšený starší model dnes díky pokroku svede výrobce dodat s nějakou vadou.
Čtěte také
Naposledy třeba s bubnem, který se po nastartování iniciativně roztočí, i když to po něm ještě nechci. Zárukou kvality není značka ani cena. Všechny sekačky jsou alergické na práci. Všechny také rychle rezignují na pojezd, neboť jim dělá dobře, když je člověk tlačí do kopce.
Pokud je pokrok obecně veden snahou ulehčit si práci, pak důsledkem pokroku nemůže nebýt lenost. Člověk nepracuje, pokud nemusí. Jenomže práce, kterou člověk neudělá, si sotva může vážit. Proto je průvodním znakem pokrokem dosaženého dostatku a nadbytku plýtvání.
Nejhorší teprve přijde
Pokrok je samoúčelný, neboť je provázen kontinuálním úpadkem, revizí a relativizací zvyklostí, hodnot či tradic, jež jsou z definice „předpokrokové“. Úpadek je tedy synonymem pokroku.
Čtěte také
Nelze-li zastavit pokrok, nelze zastavit ani úpadek, který ho provází. Tihle dva jsou dvojčata, co jedno bez druhého nedají ani ránu. Ví se, že víra v pokrok, sdílená progresivci, se vytrácí s věkem.
Velká útěcha to ale není, neboť jen co jedna generace pokrokářů dostane rozum, už je zde generace další, která se urputně hlásí o slovo s novotami, ze kterých nic dobrého nekouká.
Představa, že na sekačce na trávu už není co vymyslet, zkomplikovat a pokazit, je naivní. To nejhorší s pokrokem teprve přijde, když povinně dostane zelený motor, satelitní navigaci či dálkové ovládání mobilem. To už pak pomůže jenom kosa.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
