Ivan Hoffman: Něco o politicích
Člověk si nevybírá, kdy se narodí. Kdyby to ale šlo, určitě bych se nerozhodl zrovna pro den, kdy popel obětí politických procesů skončil v Praze v kalném listopadovém ránu vysypaný na silnici.
Když jsem na tuto shodu narazil při četbě svědectví obětí politických čistek z 50. let, byl jsem příliš mladý, abych v tom hledal znamení osudu, že se nemám zaplést s politikou. Nezapletl jsem se s ní nakonec, ale jako novinář jsem se zapletl se spoustou politiků.
Čtěte také
Ještě před tím jsem ale v dětství na půl ucha slýchal debaty o politicích. V paměti mi utkvělo třeba jak strýc velvyslanec poslal po srpnu 1968 ze své poslední mise v Libyi velice sprostý vzkaz Gustávu Husákovi. Znal se s ním osobně, protože když Husáka v 60. letech pustili z vězení, chodil hrát mariáš k mému dědečkovi.
Když jsem pak v mládí vídal Husáka řečnit v televizi, neviděl jsem jen normalizačního prezidenta, kolaboranta s okupační mocí, ale také člověka, který zklamal své staré přátele. Nemohlo mne nenapadnout, že tohle s člověkem udělá politika.
Kvalifikace vůdce
Co ale člověka udělá politikem? Z jaké části je to příležitost a z jaké jde o osobní ambice? Nejzajímavějším a nejnepravděpodobnějším politikem, kterého jsem potkal po roce 1989, je myslím Fedor Gál. Říká-li se (s Cicerem), že osudem člověka je jeho povaha, pak u Fedora Gála se na jeho povaze podepsal osud.
Čtěte také
To, že se narodil v Terezíně a jeho otec nepřežil pochod smrti, myslím Fedora ovlivnilo jako intelektuála, politika, spisovatele, vydavatele: je absolutně citlivý na projevy rasismu, lidské nesnášenlivosti, ale z druhé strany je stejně tak vnímavý k projevům solidarity s pronásledovanými a poníženými. Břemeno, které si Fedor Gál nese životem, je úzkostné lidství. Vypovídají o něm jeho knihy Krátká dlouhá cesta, Lidský úděl, O jinakosti.
Jako novinář jsem s Fedorem Gálem vedl několik rozhovorů, ale vzpomínám vlastně jen na jeden, který byl o politice jako profesi. Ptal jsem se, jestli od politika máme chtít perfektní chrup, pevný stisk ruky a schopnost profesionálně prodat zboží, které má na pultě, anebo jestli má politik být nositelem idejí, tvůrcem politiky, vůdcem, za kterým kráčejí zástupy.
Představu politika jako prodavače Gál odmítl. Povídali jsme si v Londýně, na československé ambasádě, kde jsem ho vyhledal v jeho přechodném exilu, když mu na Slovensku šlo o život, protože se postavil Vladimíru Mečiarovi. Vůdci, který pobláznil zástupy.
Fedor Gál byl určitě lepším lídrem než Mečiar a už kvůli étosu nenásilí by si zasloužil politický comeback, plná náměstí sympatizantů a spoustu voličů. Už by o to ale asi nestál. A v době, kdy jsme svědky plíživé privatizace politiky, už lídři jako on nemají šanci. Kvalifikací vůdce už nejsou ani vize, ani dokonalé zuby, ale stále častěji jeho miliardy.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
