Ivan Hoffman: Malá Zuza
Malá Zuza je naše nejmladší koza. Nedostala pořádné jméno kvůli tomu, že se narodila světlá po matce, naší nejstarší koze Zuzaně. Pojmenovat ji měli v novém domově, který se ale pro ni nakonec nikdy nehledal. Malé Zuze totiž místo dlouhých uší, typických pro ušlechtilé anglonúbijské vzezření, narostly uši tak, že vypadá jako helikoptéra. Sotva by ji někdo chtěl do stáda.
Malá Zuza ale není jenom legrační. Je i extrémně plachá. Nenechá na sebe sáhnout, takže nezbytnému stříhání paznehtů u ní předchází korida a pak řeckořímský zápas. Takovou kozu by bylo riskantní připouštět, protože u porodů je často nutná asistence. Malá Zuza je tedy zvíře neprodejné, geneticky a povahou nevhodné do chovu a nikdy od ní nebude mléko. To jsou mimochodem tři důvody, kvůli kterým se volá řezník ke kozlíkům.
Čtěte také
Malá Zuza je dnes tříletá koza, která už přerostla matku, ale protože zůstala legračním třeštidlem, neřeší se, co s ní bude. Je sice neužitečná, ale nepřekáží. Není to mazel, ale není protivná. Mléko, které nedává, ani nepotřebujeme. Nejsme farmáři, které chov zvířat živí. Ve skutečnosti se těšíme z jejich milé společnosti, pokud jsme ještě schopni je uživit. Jsou zde pro radost.
Věčně něco kritizovat je slabost
Malá Zuza je hrdinkou této glosy, ale popravdě je spíše náhodnou zvířecí hrdinkou. Původně jsem chtěl hovořit o zvěrstvech politických, ale rozmyslel jsem si to. Jednak bych šířil špatnou náladu a nosil tak dřevo do lesa, a pak proto, že jsem soudný a vím, co dnes mohu a co nemohu svobodně říct do rádia.
Čtěte také
Nechci ale, aby si Malá Zuza myslela, že mi jako námět pro tuto glosu pouze zbyla. Nikdy totiž není zbytečné psát o tom, co má člověk rád, zatímco málokdy je užitečné psát o tom, co člověk nesnáší. Věčně něco kritizovat je slabost, kterou se lepší autoři nenechají vláčet. Zásadní témata je příhodné pojednat s noblesou, a co zásadní není, ponechat k rozžvanění těm, které to živí.
Louka je dnes pod sněhem. Malá Zuza právě společně s Velkou Zuzou a také s Agátou a Rózou prošla před oknem. Mají namířeno k větvím borovice, které jsme jim naházeli přes ohradu coby zpestření jednotvárného zimního jídelníčku. Na to, jak holkám chutná, je radost pohledět.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
