Ivan Hoffman: Když se politikové a ekonomové bojí skromnosti
Jsou v životě období, kdy člověk řeší, co mu chybí, tíží ho nedostatek. A jsou pak taková, kdy evidujeme, co k životu nepotřebujeme a snažíme se od toho oprostit.
Zdá se, že i společenský organizmus osciluje mezi ambiciózním růstem a vystřízlivěním, které je provázeno uskromněním. Zatímco ale individuální skromnost vyzdvihujeme coby ctnost, kolektivní skromnost představuje ekonomickou komplikaci.
Čtěte také
Vždy, když je řeč o tom, jak ekonomiku táhne spotřeba domácností, je z takového konstatování cítit, jak jsou s námi ekonomové spokojeni. Dělá jim radost, když nakupujeme, konzumujeme, utrácíme, a nejlépe dílem na dluh, neboť tím roztáčíme kola továren, udržujeme turistické rezorty v chodu, letadla ve vzduchu, auta na dálnicích, hospodského u pípy a svět je tím pádem v pořádku.
Dnes tomu tak ale není. Ekonomové vraští čelo nad statistikami. Pokud předpokládali efekt odložené spotřeby, tedy že rychle v nákupech doženeme, co nám nedovolila karanténa, zjevně se v nás zmýlili. Nikam nespěcháme.
Může to být tím, že nás ekonomové vystrašili prognózami poklesu HDP, prohlubováním státního dluhu a především růstem nezaměstnanosti. Má-li být hůř, není rozumné si příliš vyskakovat. Také je ale možné, že společnost už obtížně zvládala enormní pracovní zatížení a zběsilé životní tempo a krize přišla vhod, abychom měli šanci vydechnout.
Skromnost není nešvar
Podobně jako ekonomové neochotně akceptují fakt, že růst pro růst nemá budoucnost, budou se muset naučit žít i s tím, že spotřeba není důvodem a smyslem spotřeby. Nemohou od nás chtít, abychom nakupovali kvůli ekonomickému přínosu nakupování.
Čtěte také
Výzvou pro ekonomy je adaptovat se na občanovu skromnost, byť zřejmě pouze přechodnou. Skromnost zkrátka není nešvar.
Že s tím mají makroekonomové a politici problém, to je zřejmé z motivačních sloganů navozujících iluzi, že už se hrneme k moři anebo že se nemůžeme dočkat nového automobilu.
Nápadná je masivní protistresová agitace, kdy psychologové a psychiatři brojí proti strachu, panice a hysterii, a vlastně bagatelizují zdravotní rizika konstatováním, že strach je horší než virus, kterého se bojíme.
Je možné, že nedají pokoj tak dlouho, dokud si nepřestaneme libovat ve skromnosti a nevrátíme se spořádaně k nakupování toho, co nepotřebujeme, za peníze, které nemáme.
Je to teď velký boj nervů, kdy ekonomika jde ke dnu a občan sedící na palubě není ochoten otevřít peněženku.
Autor je komentátor Deníku
