Ivan Hoffman: Holomráz

12. leden 2022

Na letošní zimu se hodí konstatování od zdi ke zdi. V prosinci jsme s vnukem stihli uplácat sněhuláka, se kterým se tak tak stihl vyfotografovat, než roztál. „Bude víc vody v jezírku!“ našel na tom Jonáš pozitivum. Ani oteplení ale nemělo dlouhého trvání. Ochladilo se bez srážek a krajinu sevřel holomráz. Teď se k tomu přidal ostrý severní vítr. Konec konců je leden, dalo se to čekat.

Chybějící sněhová pokrývka je špatnou správou pro hlodavce. Je to patrné na louce, kde tání odkrylo v trávě chodníčky svědčící o čilé myší zimní turistice. Bez sněhové izolace ovšem trpí také rostliny. 

Uvidí se, zda mladé stromky a keře dostaly před zimou dostatek vody, aby je mráz nevysušil. A jak si na skalce poradí s holomrazem skalničky, které pro takové drsné klima nemají náturu.

Co holomrazu padlo za oběť

Zvláštní kapitolou jsou pak škody, které holomráz páchá lidem na duši. Tato zima nás zastihla křehké, vyčerpané, plné pochybností. Vystaveni krizím všeho druhu bychom potřebovali bezpečné zazimování.

Čtěte také

Závětří, ve kterém bychom popadli dech. Rozděleni strachem a obavami, manipulací a šikanou k sobě potřebujeme zpátky najít cestu, protože jenom společně máme naději na slušnou budoucnost.

Chlad na duši, který člověka činí nevraživým v osamělosti, je důsledkem politického holomrazu. Je to stav kolektivní bezmoci, kdy se mluví, aniž by se co řeklo, kdy nic nemá řešení, neboť není toho, kdo by směl učinit rozhodnutí v právním, ekonomickém a finančním bludišti, ve kterém nám zmizel z očí svět uchopitelný našim srdcem a rozumem.

Ivan Hoffman

Tohle nervózní čekání na jaro, kdy se ukáže, co holomrazu padlo za oběť a co navzdory holomrazu přežilo, je těžké tím, že není v naší moci něco urychlit či zkrátit. Můžeme jenom doufat, že z toho dobrého v nás něco přežije. A snad ještě že z toho špatného také cosi vymrzne.

Autor je komentátor Deníku

autor: Ivan Hoffman
Spustit audio