Ivan Hoffman: Asi touha po svobodě

„Představte si! Ani průvan ani vandalové, sklem prolétly slepice!“ Sklenář se zamyslel a pak odtušil: „Touha po svobodě?!“

Čtěte také

Ivan Hoffman: Plasty v nás

Faktem je, že perličky jsou divošky. Beru je kvůli jejich vzezření za jakési drůbeží mimozemšťanky a rád pozoruji, jak se s křikem přelévají po zahradě, když je cosi či kdosi vyruší. Stane-li se, že některá přeleze plot a nesvede se vrátit, bývá z toho takový řev, že nezbývá, než se vypravit přelétavé slípce na pomoc a vrátit ji k hejnu.

To se stalo i v neděli. Nevíme ovšem, zda osamocená uprchlice v noci přes plot zalarmovala hejno voláním o pomoc a některá iniciativní perla vzala útokem skleněnou výplň, anebo zda se uprchlá perla dostala za plot až v důsledku nočního incidentu.

Staré sklo

Zatímco sklenář řezal nové sklo, prohodili jsme pár slov o Ukrajině. „Co myslíte, pane Hoffman, spustí to Rus?“

Čtěte také

Ivan Hoffman: Nit a hodinky

„Myslím, že ne, co by z toho měli?“

„Taky si myslím, že válka nebude,“ souhlasil a řeč se pak stočila na problém s řezáním starých skel, což je disciplína, ve které s námi, amatéry, profesionálové nesoutěží. „Stává se, že někdo zavolá, abychom mu rozebrali skleník s tím, že si staré sklo můžeme nechat,“ smál se sklenář při představě, jak si takové staré sklo staví hlavu a láme se svobodně tam, kde to jemu připadá správně.

Ivan Hoffman|foto:Šárka Ševčíková, Český rozhlas

Do dveří jsme vložili nové sklo a našli slepici, které patřila prolitá krev. Dezinfikujeme pořezanou nohu peroxidem a zastřihli jsme jí křídla. Nejde o fatální zranění, holka určitě přežije. Na touhu po svobodě ale mohla škaredě doplatit!

Autor je komentátor Deníku