Iva Pekárková: Proč s tím ti lidi něco neudělají?
V Nigérii, aspoň v té oblasti, kde žije rozvětvená rodina mého skoromanžela, není možné sehnat úplně obyčejné práškové kakao. Nigérie ročně produkuje kolem 350 tisíc tun surového kakaa, v současné době je třetí největší světový vývozce. Přesto v Benin City práškové kakao nekoupíte.
Koupíte jen kakao, které nejdřív navštívilo jiný kontinent a tam ho proměnili v předražené Granko. (A samozřejmě taky v čokoládu, která ovšem v Nigérii není moc populární, protože se ve vedru roztéká.)
Čtěte také
Naše maminka má ráda obyčejné neslazené kakao, a tak jí z Londýna posíláme stoprocentní kakaový prášek. Možná že právě ten vyrobený z kakaových bobů vypěstovaných v Nigérii a rozemletých v Asii. Je to drahé, nelogické a neekologické.
Když to uslyšel Ondra, náš londýnský známý, hrozně ho to rozčililo. Ale nezlobil se na systém, kapitalismus, globalizaci ani nadnárodní korporace, které nemyslí na nic jiného než na to, jak vydřít z prostých lidí další miliardy dolarů. Zlobil se na jedince, jako je naše maminka, že si to nechají líbit. „Proč s tím ti lidi něco neudělají?“ volal znova a znova. „Já bych to teda nestrpěl!“ Myslel tím, že obyčejní Nigerijci musejí být hloupí a neschopní.
„A co bys s tím teda dělal ty?“
„Tak zaprvé bych si stěžoval v obchodě.“
Čtěte také
„Myslíš na tržišti?“ řekli jsme. „Tihle obchodníčci nemají velkou šanci dostat se k surovému kakau.“
„Copak nemůžou zajet na plantáž?“ divil se Ondra.
Smutně jsme se zasmáli. Plantáže čehokoli jsou v téhle části světa obehnané plotem ze žiletkového drátu a hlídají je ozbrojení strážci. Všechno jde na export. U kakaa i pohonných hmot je situace podobná: Nigérie v hojné míře vyváží oboje, ale běžný občan leckdy nesežene ani jedno, ani druhé.
„Tak proč s tím ti lidi něco neudělají?“ opakoval Ondra.
Bezmoc a empatie
V neděli, po prezidentských volbách v Česku, jsme se sešli, abychom si pogratulovali, že aspoň vítekdo nevyhrál v prvním kole, a zasmutnili si nad možností, že ve druhém kole vyhraje. Ondrova nová přítelkyně Jenny, rodilá Angličanka, si Ondru přeměřila a nevinně se zeptala: „Proč s tím vy lidi něco neuděláte?“
Ondra vzteky nejdřív zbledl, potom zčervenal. „A co s tím asi můžem dělat? Nemáš tušení? Copak ty volby můžu ovlivnit? Já nemůžu za to, jestli budou pitomečci hlasovat pro toho píp-píp.“
„Jen se tak ptám,“ řekla Jenny a zazubila se. Vypadá to, že má svého Ondru prokouknutého skrznaskrz.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
