Iva Pekárková: Mají to tam jak v paneláku
Ten výrok mě tak šokoval, že si ho pamatuju po dobrých čtyřiceti letech. Pán, který mě kdesi na jižní Moravě svezl autostopem, se vyjádřil o domu svých známých na vesnici: „Mají to tam jak v paneláku!“
Pro mě byly paneláky odporné symboly snad všeho, co bylo v Československu špatně. Šedivé lidské králíkárny obklopené bahnem, se škvírami mezi panely vyspárovanými černým dehtem, to všechno zakryté páchnoucím příkrovem smogu.
Čtěte také
Pán ale neměl na mysli betonové zdi, tak tvrdé, že do nich nezatlučete hřebík, a tak ozvučné, že když se ho přece jen pokoušíte zatlouct, podají na vás stížnost desítky sousedů. Neměl na mysli klokotavé stoupačky, temný rachot v ústředním topení, bytové jádro postavené tak šikovně, že jste si v devátém patře užili zvukově i olfaktoricky, když měl soused ve druhém patře průjem.
Myslel tím, že v sousedově úžasném baráku tekla teplá i studená voda a do kotle ve sklepě nebylo třeba přikládat koks, stačilo nastavit páčky. Pokud jste zvyklí nosit vodu ze studny a ohřívat ji na kamnech pokaždé, když se chcete umýt, představa života v paneláku vám může připadat skvělá. O špatných stránkách panelových sídlišť nevíte a snad ani nechcete vědět.
Dobře zateplený panelák ušetří energii
Když je mnohopatrový dům pro spoustu rodin dobře zateplený a veškerá instalace funguje, dá se ušetřit energie oproti situaci, kdy každý bydlí ve vlastním baráku a vytápí velké prostory. O ušetření stavební plochy ani nemluvě. Z hlediska ochrany životního prostředí nejsou správně postavená a opečovávaná sídliště vůbec špatná.
Čtěte také
Fakt je, že to jsou – i teď, když bahno zarostlo trávou, keři a stromy a spousta paneláků je barevně omítnutá – vizuálně nepříliš inspirativní velkosklady lidí. Pražské panelové satelity tvoří vynikající podhoubí pro kriminalitu, často tu spojenou s výrobou, prodejem a pašováním drog.
Konkrétně Jižní Město je známé svým vývozem české drogové kriminality do západnějších zemí. „Džizny Meesto“ je častou pražskou adresou pašeráků pervitinu, kokainu i heroinu, pro které tlumočím v anglických vězeních a kteří všichni tvrdí, že je k trestné činnosti donutil jistý česko-ruský gang, který to tam má pod kontrolou.
Ať už je Jižní Město pod kontrolou česko-ruského gangu, anebo ne, je jisté, že kriminalita je tu vysoká. Ale na rozdíl od vesnic nebo malých měst, kde snad každý ví, co se kde šustne, se zdá, že v panelových sídlištích projde spousta trestné činnosti bez povšimnutí. Lidé, kterých se přímo netýká, tam můžou celá léta spokojeně žít a vůbec nevědět, co se kolem nich děje.
Nebo to nechtějí vědět, tak jako bodrý pán z Moravy nechtěl vědět, jak to v 80. letech vypadalo ve skutečném paneláku.
A tak, když mi napsala jistá dáma, říkejme jí inženýrka Barošová, aby mi vyčinila, že jsem si dovolila napsat, že se mi Jižní Město nijak zvlášť nelíbí, a vysvětlila mi, že je kriminalita, která se tam odehrává, můj „subjektivní“ pocit, ovládla jsem se. Neřekla jsem: „Má ty svatá prostoto!“ Řekla jsem: „Mám radost, že se vám tam líbí.“ A skutečně mám radost. Je príma, když lidé žijí na místě, kde se cítí dobře. I kdybych já z toho místa – zcela subjektivně – dostala osypky.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
