Iva Holmerová: Češi a sociální cítění? Pomáháme druhým, ale sami sobě málo věříme. Může za to výchova

„Češi ochotně dávají na různé nadace při katastrofách. Jsme velmi štědří a ochotni pomoci. Ale protože jsme byli dlouhá léta nuceni spoustu dobrých věcí ukrývat, máme tendenci toto banalizovat. Jsme ochotni dát, ale ne to prezentovat. Nejsme dosti sebevědomí,“ myslí si Iva Holmerová. „Je to i otázka výchovy.“

Jde o podporu sebedůvěry

„My sami sobě málo věříme. Pro tu výchovu a růst člověka je to ale nesmírně významné. My nejsme podporováni v sebedůvěře. Jsme stále opravováni v rámci výchovného procesu. Pořád se musíme s někým srovnávat, jako bychom nebyli dosti dobří,“ uvažuje gerontoložka.

„Třeba ve Velké Británii, kde to asi nejlépe znám, jsou děti podporovány v tom, že to myslí dobře a dělají to dobře. Protože nejsou tolik opravovány, nejsou samozřejmě tak poslušné jako ty naše. Jsou to docela rozjívenci a neposluchové. Ale potom z nich vyrostou normální slušní lidé. My máme víc jizev na duši.“

Jiná Koukalová

Podle Holmerové to ukazuje i třeba případ Gabriely Koukalové. „Ona byla příliš opravována, příliš její sebevědomí bylo sráženo. Kdyby byla čistě podporována během tréninku a vývoje, byla by to stále krásná, úspěšná, inteligentní dáma, ale bez šrámů na duši.“

Výpovědi populární české biatlonistky si Holmerová osobně prý nesmírně váží. „Že se dokázala svěřit a veřejně to prezentovat, přiznat se ke své nemoci, poruše. Osobnost jako ona, mediálně známá, krásná, úspěšná, vzor pro mnohé mladé dívky. Aby ji nenásledovaly ve všem.“